Malá výhra Severuse Snapea ve čtvrtém ročníku
Severus nebyl jako ostatní děti, to ani v nejmenším. Přesto měl své touhy a posedlosti. Jednou z nich byla ryšavá dívka se smaragdovýma očima. Ano, Lilly Evansová byla Severusova posedlost. O ní jediné mohl říct, že je to jeho opravdový přítel, jiné přátele Severus neměl, pokud ovšem nepočítáte ty pseudokamarády, kterým se hodíte, jen když si potřebují opsat domácí úkol.
Bradavický expres uháněl zasněženou krajinou. Severus se vracel z vánočních prázdnin. Proběhli jako všechny ostatní. Otec se opil, zbil Eileen a i Severus si odnesl pár modřin. Jak on toho chlapa nenáviděl. A nechápal svoji matku. Z myšlenek ho vytrhlo otevření dveří kupé. Okamžitě se postavil. Mohli to také být ti tupci z Nebelvíru, kteří viděli smysl života v tom způsobovat mu jen muka. Dovnitř ovšem nakoukla jemu velmi známá tvář.
„Ahoj." pronesla tiše jeho kamarádka.
„Ahoj." Odpověděl na pozdrav. Když Lilly viděla, že v hovoru nehodlá pokračovat, sama si vzala slovo.
„Hledala jsem tě po celém vlaku. Vůbec jsem tě nemohla najít. " pronesla s úsměvem na rtech.
„Nechtěl jsem, aby mě někdo našel."
„Ani já ne?" zeptala se trochu zklamaně.
„Ne, samozřejmě. Tebe uvidím vždycky velmi rád." A usmál se. Lilly mu úsměv oplatila.
„Moc se omlouvám, že jsme se nemohli o prázdninách vidět, ale rodiče mi řekli, že odjíždíme, až když mě odváželi z nádraží." Pronesla rozpačitě.
„To nevadí. Vážně." A pokusil se o úsměv. Lilly se na něho ne zrovna důvěřivě usmála. „No tak když jsi tu teď, měl bych ti dát dárek co? " řekl teď už s opravdovým úsměvem.
„Ale Severusi, řekli jsme si, že si dárky dávat nebudeme," pronesla Lilly rozhořčeně, „Tedy já pro tebe nic nemám." Začervenala se. Snape se jen usmál. Vyhrabal z kufru malý balíček a předal ho Lilly. Ta ho s rozpaky přebrala. Pomalu rozbalovala obyčejný hnědý papír.
„Severusi, to je krása. Děkuji." Vzhlédla od dárku. V černých očích se zračila radost nad dobře vybraným dárkem.
„Není zač." opáčil dárce.
„Je moc krásná." Řekla Lilly a otáčela v rukách filigránově zdobenou sponu ve tvaru hádka. „Musela stát moc peněz, nemůžu ji přijmout." A natahovala ruku se sponou k Severusovi.
„Ne, je to dar a ty se nevracejí. " řekl tvrdě, až se Lilly zarazila. „Krom toho dala mi ji matka." Dodal už laskavěji a s úsměvem. Lilly stáhla ruku.
„Děkuji." A vtiskla mu lehký polibek na tvář. Severus nepatrně zrudnul.
Zbytek cesty poslouchal Severus Lillyino nadšené vyprávění o dovolené v Alpách. Sám moc nemluvil, neměl o čem. A to, že se nechal zmlátit od otce, tím se chlubit rozhodně nechtěl. Proto mlčel a s malým úsměvem pozoroval mluvící Lilly. Než se nadáli, dorazili do Prasinek. Tam na ně čekali kočáry bez viditelného tažného zvířete. Severus galantně pomohl Lilly do kočáru a sám do něho vlezl. Měli ho jenom pro sebe, nikdo jiný si k nim přisednout nepřišel. Severus se ani nedivil. Nebyl zrovna vyhledávaným společníkem. Po chvilce už projeli Bránou s kančími hlavami a ocitli se na bradavických pozemcích. Lilly vystupovala jako první, za ní Severus, když ale stoupl na druhý schůdek, zasáhla ho kletba Tarantalegra. Severus začal ihned stepovat, a protože jednou nohou byl ve vzduchu, spadl. Ozvalo se nepěkné křupnutí kosti. Lilly byla ihned u něho. Okamžitě se začala rozhlížet po pachateli. Netrvalo jí dlouho a zrak jí padl na černovlasého rozcuchaného mladíka.
„Pottere, tomuhle říkáš sranda. Myslíš, že je to vtipné?" a přitom pomáhala zraněnému Severusovi na nohy. „Musíš na ošetřovnu. Ten nos bude zlomený." Severus se ani nebránil, byl poněkud otřesený a nejspíš i v šoku. „Nemysli si, že tohle ti jen tak projde, ty rozcuchanej tlustočerve!" dodala a oba zamířili do Bradavického hradu.
Madam Pomfreyová nos okamžitě spravila, přesto se Severusovi zdál být křivější, než byl. Lilly na něho celou dobu čekala. Společně opustili ošetřovnu a on doprovodil Lilly k Nebelvírské společenské místnosti. Když došli k portrétu Tučné Dámy, viděli, že před nimi prochází ten blb Potter s tou svou partou. Severus se na něho zašklebil. Potter škleb oplatil.
Bitvu Severus vyhrál. Válku ovšem ne.