Životní omyl Severuse Snapea 1978
Severus před několika měsíci ukončil školu. Jako velmi vzorný a příkladný student, chtěl jít studovat dále lektvary na Morganinu lektvarologickou univerzitu. Dostal ovšem pro něho daleko zajímavější nabídku. Ano, Severus Snape se ihned po ukončení studií na Bradavické škole čar a kouzel přidal ke stoupencům Lorda Voldemorta. Jeho jediný smysl pro život, Lilly Evansová se měla vdávat za toho ignorantského nebelvíra. Lord Voldemort sliboval moc a slávu, Severus věřil, že Lilly dokáže přimět vrátit se k němu.
Poslední dobou často vzpomínal na ty báječné chvíle u jezera nebo v učebně lektvarů. Ztrácel se ve svých vzpomínkách. Utápěl se v minulosti. Do reality ho vždy vrátila až ostrá bodavá bolest v ruce. Temný pán byl velmi šťasten, že Severus rozšířil řady jeho věrných. Měl s ním své plány, jak už mu stačil říct. Bude žádat o místo učitele Obrany proti černé magii na Bradavické škole. Bude špehovat Brumbála, toho starého blázna a mudlomila. Ale na to je ještě dostatek času, jak mu řekl při jeho vstupu mezi Smrtijedy. Zatím se Severus musí v mnohém zdokonalit.
Při vzpomínce na včerejší setkání se Severusovi udělalo zle od žaludku. Včera musel dokazovat svou loajalitu k Voldemortovi. Ještě teď slyšel křik a prosby umírajících zajatců. Moc z nich nezbylo. Ne jenomže to vše sledoval, on se toho rovněž účastnil.
„ Ale co, byli to pouze mudlovští šmejdi a navíc spojenci toho pošetilého starce." Říkal si sám pro sebe.
„Lilly je ale taky z mudlovské rodiny. Je to mudlovská šmejdka." Připomněl mu druhý hlas.
„Ale to je jiné. Já mám Lilly rád." Snažil se přesvědčit sám sebe. Podobné rozhovory se sebou samým byly u něho na denním pořádku. Pomalu ale jistě se z jeho lásky k Lilly stávala posedlost. Veškeré jeho myšlenky přerušila prudká bolest v levé ruce. Neváhal a ihned se přemístil do sídla svého Pána. Věděl, že Pán nemá rád nedochvilnost. Zachvěl se při vzpomínce, kdy si tohle pravidlo vyzkoušel na vlastní kůži. Nedokázal se ani sám přemístit domů. Musel mu pomáhat Lucius.
Voldemort měl jako vždy svůj proslov, plný zášti a nenávisti vůči bezbranným mudlům a kouzelníkům narozených u mudlů. Jeho projevy byly vlastně pořád stejné, alespoň tedy za tu dobu, kterou mohl Severus posoudit.
Uvítání.
Potrestání pozdě příchozích ničím menším než Cruciatem .
Poté následoval onen ohnivý proslov.
A nakonec umučil nebo nechal umučit nějakého zajatce. Popřípadě byla na řadě trestná výprava. Jak jím Severus říkal. Nebylo to ovšem nic jiného než vraždění a mučení mudlů a nečistokrevných. Ani dnešek se v ničem nelišil. Severus se bez zájmu díval na divadlo odehrávající se před ním. Bellatrix mučila zajatce kletbou Crutiatus. Její specialita. Když skončila, ze zajatce zbyla pouze nehybně ležící krvavá hromádka občasných stenů a nářků. Nic příjemného na pohled, ale viděl jsi už horší, to když se zajatci dostalo péče samotného Pána Zla. Ale hlavně oni si to zaslouží. Jsou to mudlové, mudlovští šmejdi nebo nejhůř krvezrádci.
Všichni se smějí i Severus. Je to přeci jen šmejd. Zajatec, nic lepšího si nezaslouží. To, že on sám není čisté krve, to mu nyní nevadí. Alespoň teď ještě ne. Později svých činů bude hořce litovat. Merlinžel bude už pozdě. Ztratí to nejcennější, co kdy v životě měl.