Návrat Temného pána
Severus oslavil tento rok třicáté páté narozeniny. Vlastně oslavil, nebyl ten správná výraz. Žádná oslava se nekonala, i když měl Brumbál snahu nějakou zorganizovat. Severus ovšem neměl k oslavám chuť, nikdy žádnou neměl, nikdo mu nikdy žádnou nepřichystal, tak proč by se teď mělo něco měnit. Snad jen během studia v Bradavicích s Lilly. Ale na to nechtěl vzpomínat. Měl jiné starosti. Mrtvé Znamení Zla na jeho levé ruce nabývalo během posledních měsíců stále silnějších obrysů, až se dnes večer prudce rozpálilo.
Ano, jeho noční můra Lord Voldemort povstal z mrtvých. Před chvílí se od něho Severus vrátil. Nyní seděl ve svých soukromých komnatách. Nad jeho tělem převzala vládu třesavka, účinek po kletbě Cruciatus. Samozřejmě to nebyl jediný trest, kterým ho Pán poctil, ale ty ostatní byly zanedbatelné. Nepřišel totiž jako všichni ostatní Smrtijedi ihned, klamal svého někdejšího pána. Donesl mu předem připravené informace o dění v Bradavicích. Už dávno se stal špehem ve službách Fénixova řádu. Na okolnosti, které ho k tomu vedly, nevzpomínal příliš rád. A když už se nechal unášet proudem vzpomínek, utápěl se ve svém zoufalství a zármutkem nad ztrátou jedné ze dvou osob, které ho doopravdy milovali.
Ihned po Potterově oznámení zmrtvýchvstání Lorda Voldemorta, mu Brumbál poručil se vrátit zpět k té zrůdě, co zabila smysl jeho života. Brumbál ho sice před ostatními poprosil, ale on věděl, že to není prosba, nýbrž rozkaz. Rozkaz, jenž nemohl odmítnout. Brumbál mu nedával jinou možnost.
Když se Potter ztratil z bludiště, okamžitě věděl, že je něco špatně, moc špatně a po chvíli se jeho Znamení doslova rozžhnulo. Opravdu bylo na chvíli tak červené, jako když mu ho Voldemort před léty vypaloval. Potom se vrátil Potter s sebou bezvládné tělo toho hezounka z Mrzimoru. Nastala panika. Potter byl najednou pryč a oni nevěděli kde. Nakonec ho našli ve společnosti Bartyho Skrka převlečeného za toho paranoidního šíleného bývalého bystrozora. Toho blázna neměl rád ani, když byl ještě Voldemortovi věrný. Byl to šílenec té nejvyšší sorty a ty nejhorší věci přičítané smrtijedům byly většinou z jeho hlavy a nemálokdy se na nich rovněž podílel.
Hlasitě si povzdechl. Tenhle ,,rozhovor,, s Temným pánem ho dokonale vyčerpal. Nemohl ovšem dlouho vyčkávat. Brumbál už určitě netrpělivě čeká na jeho hlášení. Pokud za ním okamžitě nepůjde, Brumbál přijde za ním a po tom Severus opravdu netoužil.
„Ať si počká." Brumbála respektoval, to ano. Byl to silný a mocný čaroděj, ale pořád se nemohl zbavit pocitu, že Brumbál je schopen daleko temnějších věcí, než by si ostatní mysleli. Musel si přiznat, že mu naháněl občas ál se možná jevil býti hodným starým staříkem, ale to byla perfektní přetvářka, že i Severusovi dalo práci jí rozeznat.
Pokusil se postavit z křesla, do kterého se svalil, když přišel. Po chvíli se mu to podařilo. S tichým zasyknutím, prudký pohyb mu opravdu nedělal dobře, vhodil do krbu letaxový prášek a se zvoláním „Ředitelna" vstoupil do krbu vstříc jediné osobě, která mu dala druhou šanci. Přesto ho ta osoba jednou zradí. Nechá ho samotného, odsouzeného k smrti.