Ospalé slunce mžouralo mezi mraky a městečko Fell's Church se pomalu probouzelo do nového dne.
Bylo prvního září a před místní střední školou začínal cvrkot. Mladí lidé se scházeli na malém parkovišti, vesele na sebe mávali, pokřikovali a utvářeli skupinky, intenzivně diskutující o prázdninových zážitcích.
Nikdo si nevšiml stařičkého Fordu, který ztěžka zaparkoval úplně na kraji a z něj se vysoukali dva lidé - dívka a chlapec. Chvilku bezradně postávali u auta, ale pak se odhodlaně vybrali směrem ke vchodu školy. Byli zde noví, ale nevyvolávali téměř žádnou zvědavost. Zdálo se, že to dívku potěšilo a trochu víc se uvolnila a kráčela sebejistým krokem, když vtom její pozornost upoutalo lesklé, černé Ferrari, zaparkované téměř u vchodových dveří. Mezi ostatními starými a ošuntělými auty se vyjímalo téměř oplzle.
"Elysio," přerušil její zamyšlení kluk, stojící vedle ní, "pohni, ještě musíme najít své třídy." Dívka se zase pohla směrem ke dveřím. Vešli dovnitř a uviděli nástěnku, na které visel rozpis jednotlivých předmětů a studentů, kteří se na ně zapsali. Chvilku ho pozorně studovali a pak se na sebe podívali.
"Tak se drž, ségro," řekl tiše kluk a zamířil dozadu dlouhé chodby. Byl to maturant, takže teď patřil k nejstarším studentům na škole, zatímco Elysia byla ještě ve třetím ročníku. Očima ještě jednou vyhledala rozpis a snažila se zapamatovat si jména svých budoucích spolužáků, ale písmenka se jí najednou roztancovala před očima.
Nesměle se kolem sebe rozhlížela a zjistila, že se chodba pomalu vyprazdňuje a tak neochotně zamířila ke své tříde. Cestou minula skupinku lidí, kteří na ni z nějakého důvodu upřeně hleděli. Všichni. Všimla si, že za ní dokonce otáčejí hlavy, tak přidala do kroku a vešla do malé, těsné místnosti, zaplněné hlučnou mládeží. Rychle si našla volné místo úplně vzádu a unaveně si sedla.
Venku na chodbě postávala Bonnie spolu s Meredith, Stefanem, Elenou, Mattem a také Damonem, který se dnes překonal a ochotně jim nabídl odvoz do školy ve svém Ferrari. Vypadalo to, že se na něčem náramně baví.
"Hmmm," odkašlala si nakonec Bonnie, "všimli jste si tu novou holku? Je to vůbec možné?"
"Co tím myslíš?" Zahučel zmateně Matt.
"Její aura," ozvala se Elena, "je úplně rudá a hořící."
"No a?" Stále nechápal Matt.
"Takovou auru lidé nemají," vysvětlil mu Stefan rychle, protože se mu zdálo, že Damon chce něco říct. "Je to téměř jako aura nějakého mocného upíra."
Matt převrátil oči a otráveně se zeptal: "Znamená to, že je upír?"
"Ne, je to člověk," ozval se Damon, "a já myslím, že byste ji měli kontaktovat a nějak se s ní sblížit."
Elena se na něj podezíravě zahleděla. "Proč jako?"
"Abyste zjistili, co je zač," zazubil se nevinně Damon, "a proč tak rudě září a ani se to nesnaží skrýt."
"Třeba o tom ani neví," ozvala se nevzrušeně Meredith.
Zazvonil školní zvonek a to byl signál, že mají všichni jít do třídy. Damon se s nimi chvatně rozloučil a zmizel.
Když byl venku, otočil se, jestli ho někdo nesleduje a rychle se proměnil na havrana. Už předtím si zjistil, že jméno Elysia se vyskytuje přesně na tom seznamu, kde i jména jeho přátel a bratra, takže bylo jasné, že budou mít novou - a velmi zajímavou spolužačku. Konečně se něčím začal bavit a skýtala se zde zajímavá možnost, jak zahnat tu nekonečnou nudu.
Našel si strom, poskytující nerušený výhled do třídy, která ho zajímala a usadil se na větvi. Ihned zaregistroval, že Elysia se krčí v zadní lavici, zatímco Elena se Stefanem sedí vepředu a Meredith s Bonnie hned za nimi. Matt tam nebyl, měl jiné předměty a Damon ho podezíral, že se schválně zapsal všude tam, kde nepotká Elenu spolu se Stefanem.
Vyučování proběhlo celkem poklidně a nudně, zdálo se, že se Elysia aklimatizovala a dokonce prohodila pár slov s holkama, které seděli před ní. Nikdo si jí moc nevšímal - až na Stefana a spol. Meredith sice její auru vidět nedokázala, něco jí však na té holce dráždilo, ale sama nevěděla, co to je.
Když skončil poslední předmět, všichni se zvedli a začali se trousit ze třídy. Elysia si to namířila s knížkama v podpaží ke dveřím, ale Elena se jí postavila do cesty.
Obě holky zůstaly stát a chvilku se navzájem pozorovaly. Vypadaly vedle sebe jako den a noc - black & white. Elena měla světle blond vlasy a nebesky modré oči, Elysia přesně naopak. Stefan se na ně díval a začínal mít zlé tušení.
"Vítám tě v naší škole," usmála se nakonec Elena, "jestli chceš, všechno ti tady ukážu a představím ti pár zajímavých lidí."
Vypadalo to, že Elysia odmítne, ale pak jí padly oči na Stefana, který se mezitím postavil těsně k nim. Ohromeně se na něj dívala a zcela nepokrytě si ho prohlížela od hlavy až k patám. Pak se vzpamatovala a řekla, nespouštějíc oči ze Stefana: "Tak dobře. Vidím, že je to tu opravdu zajímavé." Její slova byla zcela určena Stefanovi, který se z ničeho nic začervenal. Měl pocit, že mu její oči propalují kůži. Střásl se a snažil se mile usmát, ale Elysia na něj stále nehybně hleděla. Rychle se otočil a prohodil směrem dozádu: "Mohli bychom jít na oběd, ne?" Vykročil směrem k jídelně a všichni se pohli za ním.
Cestou do jídelny ztratila Bonnie jako obvykle zábrany a začala vesele švitořit o tom, co se na jejich škole děje, ale Elysia ji neposlouchala. Dívala se na postavy Eleny a Stefana před sebou a vypadalo to, že nad něčím usilovně přemýšlí.
Stefan všem koupil oběd, ale sám si nic nevzal. Všichni si sedli k jednomu stolu a začali jíst. Konverzaci stále obstarávala pouze Bonnie, když se Stefan zničeho nic zeptal: "Odkud jste se sem přistěhovali?"
Všichni se otočili na Elysii. "Z Itálie," odpověděla klidně.
"Ty jsi Italka?" zeptala se ohromeně Elena.
"Ne, jsem Američkanka, ale otec měl práci po celém světě, tak jsme se různě stěhovali. Naposledy jsme žili ve Florencii."
Stefan a Elena se na sebe významně podívali.
"Ale máš takový lehký cizinecký přízvuk," neudržel se Stefan, "je to důsledek dlouhodobého pobytu v zahraničí?"
Elysia vypadala z nějakého důvodu nespokojeně a potřásla hlavu. "To se ti jenom zdá," odsekla a věnovala se zase svému jídlu.
"Máš nějaké sourozence?" Zeptala se po chvilce rozpačitého ticha Meredith.
Elysiina tvář se lehce rozzářila. "Mám staršího bratra. Jmenuje se Chris a chodí sem teď do čtvrté třídy."
"A co dělají tví rodiče?" Bonnie byla opravdu zvědavá.
"Otec je něco jako kurátor, jezdí po celém světě a hledá vzácné a starobylé předměty a ty pak prodává, nebo je věnuje do nějakého muzea. A matka pracuje doma, vyučuje hru na klavír."
Stefan ji pozorně poslouchal a přitom stále pozoroval její rudou auru. Neuvědomil si, že přitom stále upřeně hledí kamsi ponad Elysiinu hlavu, takže ta se ho nakonec zaraženě zeptala: "Mám snad něco na hlavě?"
"Ne, ne," řekla Elena omluvným tónem a rychle změnila téma. "Takže... jak dlouho jste žili ve Florencii?"
"Tři roky."
"Chodila jsi tam do školy?"
"Jasně, myslíš, že by mě naši nechali doma?"
"Ti piace Firenze?" Zeptal se Stefan.
"E 'una città bellissima," odtušila nevzrušeně Elysia. Takže tento vampiro je ještě k tomu Ital, pomyslela si v duchu a usmála se na něho. To je čím dál zábavnější. A zdá se, že je něco jako Alfa Male - vůdce této malé skupinky...
"Já bych tak hrozně chtěla jít přes prázdniny do Itálie," vzdychla si toužebně Bonnie a tím přerušila tok Elysiiných myšlenek.
"Počkej, kde je teď vlastně tvůj bratr?" Vzpomněla si najednou Meredith.
Elysia se rozhlédla a pak ho uviděla stát uprostřed nějaké skupinky starších žáků.
"Hej, Chrisi, pojď k nám!" Zamávala na něho. Chris se na ně podíval a pak k nim váhavě zamířil.
"Ahoj," pozdravil ostýchavě a pak se - stejně jako předtím Elysia - upřeně zahleděl na Stefana.
A tehdy to Eleně došlo. Poznali, že jsi upír, vyslala své myšlenky pomocí Síly k Stefanovi.
Buď opatrná, odpověděl jí Stefan stejným nenápadným způsobem, mohli by nás slyšet.
Cítiš je? Cítiš jejich mysl, nebo jejich Sílu? Zeptala se opatrněji Elena.
Jeho ano... ona je zcela uzavřená, jako železné pouzdro. Stefan byl zmatený. Ještě ŽÁDNÝ člověk nedokázal zcela uzavřít svou mysl před upírem.
Damone? Vyslal své myšlenky ke svému bratrovi, o kterém byl přesvědčený, že tady někde je, nejspíš v podobě havrana.
Ano, bratříčku? Dokonce i v myšlenkách zněl sarkasticky.
A co ty? Dokážeš proniknout k její mysli?
Ne, už jsem to několikrát zkoušel.
Nejsi znepokojený?
Ne... Jsem nadšený.
Cože?
No není to rozkošné? Holka, která měří sotva 165 cenťáků a váží nějakých 50 kilo... A přesto dokáže odolat dvěma nejmocnějším upírům v širém dalekém okolí. Není to zábavné?
Mě to spíš děsí!
Jo, tebe vyděsí i mrtvá veverka v parku. Uklidni se. A řekni jí ... že máš bratra.
Jak chceš, uzavřel Stefan svou mysl. Když se znova zapojil do rozhovoru, všiml si, že Chris sedí vedle Elysie a bezstarostně konverzují spolu s ostatními. Rozhovor se točil kolem černého Ferrari na parkovišti, které samozřejmě patřilo Damonovi.
"Který ze studentů si může dovolit takové fáro?" Zeptal se Chris zvědavě.
"To je mého bratra," řekl rychle Stefan, který se hodlal chopit příležitosti a prozradit Damonovu existenci.
Elysia se silně zakuckala, až vyprskla pomerančový džus, kterého se předtím napila. Když se uklidnila a její obličej měl zase normální barvu, šokovaně se zeptala Stefana: "TY MÁŠ BRATRA?"
"Jo. Co je na tom divného?"
Všechni se otočili na Elysii, včetně Chrise.
"To je tvůj pokrevní bratr?" Zeptala se podezíravě Elysia, a přitom kladla důraz na slovo pokrevný.
"Ano, jak jinak..." Odpověděl zmateně Stefan. Elena začínala tušit, kam tím Elysia vlastně míří a chtěla Stefana jemně upozornit pomocí Síly, ale už to nestihla.
"Máte spolu pokrevné pouto jako příbuzní, nebo jako upíři?" Vypálila Elysia zpříma Stefanovi do tváře.
Kolem stolu se rozhostilo šokované ticho. Meredith horečně přemýšlela, jestli je ještě někdo z těch pár lidí, roztroušených v jídelně slyšel.
"Asi se moc díváš na televizi," ozval se najednou odněkud Damonův sametový hlas. Jeho černě oděná postava se vynořila zpoza rohu. Podíval se přímo na Elysii a elegantně se uklonil: "Já jsem Damon Salvatore a rád tě poznávám."
Chris v tu chvíli vypadal, že omdlí, ale Elysia seděla zcela klidně a pozorovala nově příchozího. Ihned si všimla, že na rozdíl od Stefana rád nosí značkové oblečení, včetně doplňků.
"Damon Salvatore," zopakovala jeho jméno s perfektním italským přízvukem. "To je jméno plné rozporů... Démon a přitom zachránce." (salvatore znamená v italštině zachránce, pozn. autorky).
"Je to jméno, které mě skvěle vystihuje," prohodil Damon a nenuceně se posadil vedle Stefana. Všem se teď naskytl pohled na dva upírské bratry, tak podobné a přesto tak odlišné.
Elysia byla fascinovaná, dívala se z jednoho na druhého a zdálo se, že si to přímo vychutnává. Měla před sebou dva krásné mladé muže, a oba dva byli přesně její typ. Tmavovlasí, s ostře rezanými rysy a s neskutečně přitažlivými rty.
"Tak," přerušila rozpačité ticho Elena ostrým tónem, "teď, když jsme se všichni seznámili, ráda bych tě na něco upozornila," a podívala se na Elysii. "Bylo by dobré - myslím hlavně pro tebe samotnou - kdybys o upírech na veřejnosti vůbec nemluvila."
"Neboj, nejsem takový blázen," opáčila naprosto klidně Elysia, ale na Elenu se vůbec nedívala, stále pozorovala Stefanovy rostoucí rozpaky. Z nějakého důvodu se cítil nepříjemně, když se na něho dívala.
Damonovi její upřený pohled vůbec nevadil, naopak, přímo se vyžíval v její pozornosti.
Elysia nakonec přerušila oční kontakt s upíry a podívala se na bratra. Ten jenom pohodil hlavou, jako by ten posunek měl nějaký skrytý význam.
"Tak, díky za přivítání, ale už musíme jít," zvedla Elysia svůj tác s jídlem a odkráčela. Chris šel mlčky za ní.
Skupina lidí a upírů u stolu chvíli mlčela a pak se ozvala Bonnie. "Je divná, ne?"
Nikdo jí neodpověděl.
"Chci říct," pokračovala dál Bonnie, "má auru jako upírka, ale je to člověk. Rozezná upíra na první pohled, ačkoliv třeba já a dokonce i Elena s tím máme problém a upíra poznáme, až když se nějak upírsky projeví."
"A to ještě není všechno," ozval se klidně Damon, "nedokážeme jí číst myšlenky. Je nedobytná." V jeho podání ta poslední věta zněla obscénně.
Elena pocítila silný osten žárlivosti, ačkoliv si nebyla jistá, jestli žárlí na Stefana... nebo na Damona. Jistě, Stefan byl její jediná láska a vybrala si ho pro život, ale to, co se stalo mezi ní a Damonem nikdy nezapomene. Bylo toho příliš mnoho, aby to nezanechalo žádné stopy.
"Taky bychom měli jít," zvedl se najednou Damon, "ještě si musím něco zařídit."
Všichni se poslušně zvedli o odkráčeli na parkoviště. Elysia s Chrisem tam již nebyli. Elena si všimla, jak Damonovi bezděčně cukly rty, když se rozhlížel kolem sebe. Nejspíš hledá JI, pomyslela si a doufala, že tu myšlenku nevyslala příliš daleko, aby ji nezachytil Damon. Vadilo by jí, kdyby si myslel, že na něj žárlí.
Celou cestu mlčeli a když Damon vyložil Stefana a Elenu před jejich domem a rychle odfrčel pryč, Elena měla v srdci najednou prázdno. Byla tak nějak přesvědčená, že Damon zůstává ve Fell's Church jenom a pouze kvůli ní, ať už tvrdil cokoliv. Nikdy by ji ani nenapadlo, že by na tomto světě mohla mít sokyni. Ale zdálo se, že časy se mění. A nebyla si už vůbec jistá, zda má Elysia případně zájem o Damona, nebo o Stefana..