Milý deníčku, dneska jsem se opravdu pobavil. Ta nová dívka - ELYSIA, na první pohled odhalila, co je můj mladší bratříček ( a tím pádem i já) zač. A vůbec se nebála vmést mu to rovnou do tváře. Byl šokovaný, nejenom z jejích slov, ale i z její zářící aury a hlavně z toho jak se jí nedokáže dostat do mysli.

Ano, je to opravdu zajímavé, vzhledem k tomu, že její bratr je čitelný jako otevřená kniha. V tom vězí nějaký háček, sourozenci by měli být přibližně stejně silní... nebo slabí, jak se to vezme. Ale aura jejího bratra, kterého jméno jsem mezitím zapomněl, je slabá a nevýrazná, jako rozlité a uschlé mléko. Zatimco ona září jako hořící pochodeň a dráždí tím všechny nadpřirozené bytosti v okolí. Proto jsem se rozhodl zahrát si na rytíře a trochu ji hlídat. Samozřejmě tak, že ona o tom nebude mít ani ponětí. Z nějakého důvodu mám pocit, že by se jí moc nelíbilo, kdyby věděla, že ji neustále tajně sleduje upír.

Takže teď je sedm večer a já vím zcela jistě, že naše malé koťátko s rudou aurou sedí doma a večeří. Z mého okna je poměrně dobrý výhled přímo na jejich dům.

No, já mám taky trochu hlad, takže si skočím na nějakou "svačinku" a pak budu hlídat její dům. A zítra... Zítra ji vyzvednu po škole a nabídnu ji odvoz. Stefan a jeho sebranka si můžou vzít jiné auto, nebudu jim dělat řidiče celý rok.

Damona myšlenka na bratra vždycky trochu rozrušila, tak sklapl notebook a nedbale ho hodil pod postel. Nebál se, že by ho někdo otevřel a četl, co napsal, protože své obydlí označkoval neviditelnými znaky, které hlásaly všem démonům kolem, že je tam on a každý, kdo by ho vyrušil, bude litovat dne, kdy se narodil.

Chvíli rozvažoval, zda se změní na havrana, ale pak se usmál a rozhodl se, že v člověčí podobě to bude rychlejší.

Za pár sekund byl na ulici a nasával do sebe vzduch. Analyzoval jednotlivé pachy a pak se vydal směrem na východ, kde ucítil velice přitažlivou vůni mladé dívky. Po krátké, ostré chůzi ji uviděl, stála před krámem s hudebními nástroji a svým pohledem hypnotizovala kytaru ve výloze. Damon s nakloněnou hlavou naslouchal jejím myšlenkám a pak k ní opatrně přikročil.

"To je limitovaná edice," zašeptal a tvářil se, jak ho ten pitomý krám fascinuje.

Dívka se k němu otočila a kytara se ihned ocitla na pokraji jejího zájmu. Sjížděla pohledem jeho černé oblečení a nesměle se zeptala: "Ty hraješ v nějaké rockové kapele?"

Damon stěží udusil smích. "Ano, dá se to tak říct," odpověděl s nahranými rozpaky, jakoby se nechtěl chlubit.

Další události měly rychlý spád. Stačilo ji odtáhnout do blízkého parku, použít trošku romantické konverzace na lavičce a celé rande bylo ukončeno zabořením tesáků do jejího měkkého krku. Měl velký hlad a zároveň pospíchal, tak rychle sál a nevěnoval moc pozornosti okolí. Okrajově zaregistroval v blízkosti nějakého člověka, ale byl si jistý, že to stihne, než je někdo překvapí.

Po pár minutách byl spokojený a odtáhl se, aby zkontroloval reakce dívky, bezvládně spočívající v jeho náručí. Byla trochu otřesená, tak použil slabší vliv své Síly, aby ji vymazal paměť a nasměroval ji k jejímu domovu. Zmateně se zvedla a zavrávorala a šouravě odkráčela. Vypadala jako opilá.

Vtom se Damon vzpamatoval a uvědomil si, že ho někdo pozoruje, tak vzhlédl a šokovaně ztuhl.

Nad ním stála Elysia.

Damon nedal najevo své obrovské překvapení a klidně se pomalu postavil. Utřel si krev z úst a tiše promluvil: "Většina lidí, když uvidí upíra, jak vysává svou oběť, s křikem uteče."

"Většina lidí možná," opáčila nevzrušeně Elysia a ani se nepohla.

"Ty ze mně nemáš strach?"

Zavrtěla hlavou a pozorovala jeho rty. Jedna zapomenutá kapka krve mu stékala po bradě. Natáhla se a jemně mu jí utřela svými prsty.

"Jak to chutná?"

Damon si odfrkl. Ta malá s ním chce konverzovat o chuti krve!

"Tahle byla hodně mladá, ještě panna. Taková krev je velmi silná a omamná," pronesl medovým hlasem a čekal na její reakci.

Kupodivu jí zasvítily oči a jeho to fascinovalo, vzrušovalo a děsilo zároveň.

"Co tady vlastně děláš?" Vzpamatoval se nakonec a potřásl hlavou, aby se dostal z vlivu jejího upřeného pohledu.

"Šla jsem... na procházku," řekla nepřesvědčivě a Damon si byl jistý, že nemluví pravdu, i když nedokázal přečíst její myšlenky.

"Můžu tě doprovodit? Je už pozdě, měla bys jít domů." Vyznělo to, jakoby to řekl její otec a to ho zamrzelo. Vypadám jako starej konzervativní páprda, blesklo mu hlavou.

Elysia se pobaveně usmála a pak se střásla zimou. Damon rychle shodil svou černou koženou bundu a ovinul ji kolem jejích ramen. Jak byl nad ní nakloněn, ucítil silnou vůni - směs jejího tělesného pachu a krve a zatočila se mu hlava. Dio mio, pomyslel si nespokojeně, nesmí poznat, jak na mě působí!

Zatvářil se tak odtažitě a nevzrušeně, jak jen uměl a rukou pokynul směrem k jeímu domovu. "Prego, signorina..."

Kráčeli mlčky. Když zastali před domem, vrátila mu bundu zase zpátky.

"Buonanotte," zašeptala a otočila se. Rychle ji chytil za ruku.

Překvapeně na něho pohlédla.

"Neměla by ses takhle toulat sama po nocích. Ne všichni upíři jsou tak zdvořilí jako já... nebo můj bratr."

Pokrčila rameny, ale zdálo se, že jí to nijak nerozrušilo.

"Takže... jestli chceš," hlas se mu trochu zadrhnul, "nabízím ti svou společnost."

Zvedla obočí, ale stále nic neříkala.

Najednou ho něco napadlo. "Víš co, mohli bychom všem říct, že spolu jako chodíme a pak bych tě mohl oficiálně doprovázet, kam bys chtěla."

"Tak dobře," souhlasila po chvilce přemýšlení, která se Damonovi zdála nesnesitelně dlouhá. Stiskla mu ruku a pak beze slova zmizela za dveřmi.

Když od něj odešla, Damon zamrkal a měl pocit, že se právě dostal ze sféry nějakého velmi silného vlivu, který ho zbavoval kontroly na jeho tělem i myšlenkami. Na moment zaváhal a dumal, jestli nemá zmizet někam velmi daleko, ale pak zvítězila jeho pýcha a arogance, které mu společně nalhávaly, že žádná dívka na světě nad ním nemůže zvítězit.

Takže, můj milý deníčku, dnešní večerní události se nakonec vyvinuly úplně jinak, než jsem plánoval. Malé koťátko mě překvapilo u večeře, ale neuteklo... Spíš vypadalo, že se ke mně chce přidat. Což je poměrně překvapivé, vzhledem k tomu, že je to obyčejný člověk.

Damon zaváhal a pak škrtl slovo "obyčejný."

Vlastně je to neobyčejný člověk, pokračoval dál ve svém psaní, a mě to zajímá čím dál víc. Co se v ní skrývá? Musím na to přijít. Měl bych začít pátrat v její minulosti, získat si důvěru jejího bratra i rodičů a použít na ně svou Sílu, abych našel jejich zasunuté a zapomenuté vzpomínky a z těch střípků postavil puzzle, odhalující pravdu o mé malé holčičce. Píšu schválně "o mé", protože na veřejnosti budeme hrát pár. Já mám na to svoje důvody a vsadím se, že i ona má nějaké skryté úmysly a chce mě jenom využít. K čemu, to opravdu netuším, ale vím určitě, že to bude vzrušující a zábavné.