Noc přikryla všechno kolem milosrdným hávem. Lidé spali ve svých postelích, snili o nesplněných přáních a noční bytosti se vydávali na lov, pátrajíc po osamělé kořisti.

V penzionu paní Flowersové nesvítilo ani jedno okno, ačkoliv Damon ještě nespal. Vlastně neměl na spánek ani pomyšlení. Nebyl vůbec unavený a v hlavě si stále promítal Elysiina slova.

Nakonec zpod postele vytáhl notebook, otevřel ho a jeho prsty se na chvíli zastavili nad klávesnicí. Pohodil hlavou a začal rychle psát, s ďábelským úsměvem na rtech.

Takže, můj milý deníčku, koťátko se nám dnes malinko odhalilo. Prozradilo na sebe, že umí číst myšlenky cizích lidí už od dětství, i když nikdo další z její rodiny to neumí. Také její aura je velmi odlišná od příbuzných a to je záhada, kterou je nutno vyřešit.

Dále je zde ten tajemný náhrdelník, který se dnes přede mnou marně snažila schovat. I za tu chvilku, co jsem měl možnost ho zahlédnout vím, že je vytepaný pravděpodobně ze železa a je nejspíš velmi starý, protože je téměř celý zrezivělý. Místo přívěsku má na něm zavěšený nějaký velký prsten se zeleným kamenem.

Jestli mám přijít na to, kdo ta holčička vlastně je, musím postupovat následovně:

- získat si důvěru jejích rodičů a bratra (s Chrisem to bude asi trošku problém), přečíst jejich myšlenky a vypátrat fakta z jejich minulosti

- dostat pozvání do jejich domu, abych tam mohl chodit kdykoliv se mi zachce a prohledat její pokoj

- najít náhrdelník, prozkoumat ho a zjistit, co je to za prsten

- přijít na to, proč umí číst myšlenky a jak se dokáže obrnit před mými útoky Síly

Mám tedy hodně práce a zdá se, že se konečně přestanu nudit v téhle díře na konci světa. Skoro mi je líto, že se tady nedějí žádné nadpřirozené temné události... Na rozdíl od svého bratříčka nemám žádnou zábavku, která by mi vyplňovala noční hodiny...

Damon při těch slovech najednou dostal hlad, tak rychle zaklapl notebook a vydal se na lov. Toulal se nočními ulicemi a našel skupinu dívek, které se vraceli z nějakého flámu. Rychle si jednu z nich vybral, omámil ji svými slovy i dechem a pak ji odtáhnul kousek za město. Když se dosyta napil, měl hned lepší náladu a dostal nápad, který považoval za mimořádně skvělý.

Mobilem zavolal dva taxíky. Do jednoho nasadil omámenou dívku a řidiči dal spoustu peněz, aby ji odvezl domů. Do druhého nasedl sám a nechal se odvézt do okresního města o kterém věděl, že se zde nachází obchod s luxusními auty. V duchu se už těšil, jak Elysii ráno překvapí.

Druhý den Elysia u snídaně přemítala, zda ji dnes Damon odveze do školy, či nikoliv. Poté, co včera tak nějak zkritizovala jeho auto, oblečení i chování, nečekala, že se ještě objeví, bez ohledu na jejich domluvu o tom, že spolu budou naoko chodit.

Když nastal čas odejít, Chris ji bez slova pokynul hlavu, což mělo nejspíš znamenat, že ji odveze sám ve svém starém autě. Elysia rezignovaně vstala a následovala ho ke dveřím. Upřeně hleděla na zem, takže ji překvapilo, když se Chris zastavil uprostřed vchodu a ona do něj narazila nosem.

"Co blbneš?" Zahučela nespokojeně. Její bratr stál jako socha. Elysia opatrně nakoukla přes jeho rameno ven a ztuhla.

Uviděla Damona a na jeho rtech úsměv, který nevěstil nic dobré. Měl na sobě obvyklé černo-černé oblečení, ale jeho auto bylo nové. Krvavě rudé, blýskavé, s oblými hranami, extravagantní, nápadné a dokonalé.

"Lamborghini," zašeptal téměř nábožně Chris.

"Ježíši," zmohla se na jediné slovo Elysia. Přesně tohle nesnášela. Nápadná a okázalá auta jasných barev, kterým se dveře neotevíraly normálním způsobem, ale kamsi nahoru. Bylo jí jasné, že si za to může sama, kvůli tomu, co včera řekla. Mohla předpokládat, že Damon zareaguje tím svým typickým "damonovským" způsobem.

Oba dva pomalu sešli ze schodů. Chris, stále s tím nábožným výrazem ve tváři, se opatrně dotkl červené karoserie a zůstal stát jako ve vytržení.

"Doufám, že mě v tom nechceš odvézt do školy," prolomila ticho Elysia s neblahým očekáváním.

"Přesně to mám v úmyslu udělat," prohlásil Damon a zablýskal zuby v okouzlujícím úsměvu. "Mám pocit, že se ti mé Ferrari nelíbilo."

Elysia ztěžka polkla. Věděla, že v tomto autě bude poutat nežádoucí pozornost a to nenáviděla. Když se na ni dívalo víc lidí, vždycky se cítila nesvá. Ale něco takového nechtěla Damonovi říct, protože by toužil pátrat po příčině, proč tomu tak je.

Rezignovaně nasedla a ihned si všimla, jak je to auto nízké. Čekala, až Damon nějakým způsobem sklopí ty šílené dveře a zavřela oči, protože se na svého spolujezdce nechtěla ani podívat. Když odjížděli, neviděla tím pádem hrozivý výraz ve Chrisově obličeji, kterého nechali stát na dvoře.

Elysia, Stefan, Elena, Matt a spol. se odpoledne sešli na školním hřišti. Právě tam probíhal trénink futbalového mužstva a Matt jako kapitán udílel krátké, úsečné rozkazy. Všichni spoluhráči ho poslouchali na slovo, včetně Stefana.

Elena, Bonnie a Meredith seděly na tribuně a klábosily, občas hodily okem po Stefanovi (nebo jiném klukovi) a když uviděly přicházet Elysii, jenom jí nedbale kývly na pozdrav. Nijak jí nenaznačily, aby si k nim přisedla.

Kupodivu jí to nijak nevadilo, sedla si s nějakými holkami na okraj trávníku a pozorovaly školní roztleskávačky, jak nacvičují novou sestavu.

Kapitánkou roztleskávačského týmu se letos stala Caroline Forbesová, která se svým vzezřením i panovačnou povahou na tuto roli skvěle hodila.

Caroline uviděla Elysii a něco zašeptala do ucha dívce, stojící vedle ní. Obě se pak na Elysii podívaly a nahlas se zasmály. Nemělo to však takový účinek, jak očekávaly. Elysia klidně dál seděla a bavila se s ostatními.

Caroline při pohledu na ni v duchu použila hrubý výraz na označení lehké děvy, ale nahlas se to říct neodvážila. Byla vzteky bez sebe - kvůli tomu, že ta nová holka začala chodit s tím nejhezčím upírem, sotva se sem přistěhovala. Žárlila, že Elysia má krásného, bohatého a nesmrtelného přítele a taky podle všeho patří do Stefanovy party. Ubohá Caroline samozřejmě neměla ani ponětí, jak to ve skutečnosti je.

Jak cvičila, její pozornost ohledně tréninku slábla a začala vymýšlet, jak ublížit Elysii. Nenápadně se k ní přiblížila, jakoby chtěla pozorovat sestavu roztleskávaček z dálky, pak se naklonila a zašeptala: "Jaké to je, nechat se každou noc okusovat od netopýra?"

Elysia se pomalu vztyčila a i přesto, že měla drobnou, štíhlou postavu, působila najednou dost hrozivě a Caroline trochu couvla, v očekávání útoku. Místo toho si však Elysia klidně nasadila kolečkové brusle, co měla schované v tašce vedle sebe a na hlavu si pečlivě nasadila přilbu. Ostatní dívky, co přišly s ní, udělaly přesně to samé.

A potom se společně rozběhly jako rakety po okrajové dráze, vedoucí kolem celého hřiště a postupně nabíraly stálě větší rychlost. Sledovat je bylo fascinující, pohybovaly se velice rychle a elegantně, všechny byly zkušené bruslařky.

Udělaly několik rychlých kol, seskupené do jednoho útvaru. Po pár minutách Elysia trochu změnila směr a oddělila se od nich, nabrala ještě větší rychlost a plnou sílou vrazila do šokované Caroline. Ta prudce upadla na záda, až si vyrazila dech. Zůstala zmateně ležet a potom se zamlženým zrakem podívala nahoru. Uviděla nad sebou Elysii s nakloněnou hlavou, jak se na ni starostlivě dívá.

"Ubožáčku, nestalo se ti nic?" Zeptala se tiše Elysia, s falešným úsměvem.

"Ty děv-", Caroline nestihla dokončit větu, protože k nim přišel Stefan.

"Proč jsi to proboha udělala?" Zeptal se hrozivým tónem.

"Řekla si o to," pokrčila Elysia lhostejně rameny a plavně odbruslila.

Stefan a Caroline se za ní dívali a oba dva si v duchu říkali to samé: ta holka je blázen...

Stefan pomohl Caroline na nohy, ale ona mu neprojevila vůbec žádnou vděčnost, nesnášela ho stejně, jako ostatní.

"Neměla bys ji provokovat," promluvil Stefan váhavě, "ona je... tedy mohla by být nebezpečná. Je nepředvítatelná," našel nakonec ten správný výraz.

"A co má bejt?" Osopila se na něho Caroline. "Já se ji nebojím, je o hlavu menší než já."

To ale není měřítko síly, pomyslel si v duchu Stefan, kdybys tak viděla její rudou auru, asi by sis nějaké příští útoky rozmyslela. Nahlas však nic neřekl, protože dobře věděl, že domlouvat Caroline by bylo naprosto zbytečné.

Po skončení vyučování Elysia pomalu vyšla před školu a očima hledala nápadný červený vůz.

Stál přesně uprostřed parkoviště a jeho majitel se nedbale opíral o bok auta, rozdával úsměvy na všechny strany a elegantně odmítal žádosti kolemstojících dívek o odvoz.

Když uviděl Elysii, udělal gesto ruku a naznačil ji, aby si sedla. Udělala to jenom velmi neochotně a pomalu a počítala s tím, že tímhle si moc kamarádek mezi místními dívkami nenadělá. Ženská žárlivost nezná mezí.

Chvíli jeli mlčky, ale když se Damon chystal odbočit na křižovatce, chvatně řekla: "Domů ne. Musím jít to pizzerie Bella Italia, dnes tam nastupuji jako pomocná servírka."

Damon nedal na sobě znát překvapení. Už zapomněl, že lidé potřebují chodit do práce a štvát se, aby si vydělali peníze na živobytí. On jako upír takové starosti nikdy neřešil. Nicméně mu to trochu pokazilo náladu, protože to znamenalo trávit míň času s Elysií. A tím pádem bude potřebovat delší dobu na vyřešení záhady.

Vyložil ji před restaurací a potom rychle odfrčel, protože mezitím dostal nápad, který považoval za geniální. Využije čas, kdy bude Elysia zavřená v restauraci a nakontaktuje její rodinu a pokusí se něco zjistit. A nechá se pozvat dovnitř.

Zastavil před jejich domem a rychlým pohledem na dvůr se přesvědčil, že Chris je už nejspíš doma, protože tam nechal stát svůj Ford, ze kterého pomalu vytékala nějaká hustá, lepkavá tekutina.

Damon neváhal a zazvonil u dveří. Otevřel mu Chris, který jakoby nevěřil, že se to doopravdy děje a vidí před sebou upíra. Vykoukl ven a zjistil, že Elysia s ním není, tak se překvapeně podíval na Damona.

"Zdravím," začal slušně Damon, jako správně vychovaný gentleman, "můžu dál?"

Chris už málem řekl "Ano", ale rychle se vzpamatoval. "To... asi nepůjde, Elysia jasně řekla, že...", větu nedokončil.

Damon použil trochu Síly, aby se mu dostal do hlavy, ale jediné, co viděl, byl totální chaos. Chris se ho bál, ale zároveň ho obdivoval a také se obával reakce své sestry. Toužil po tom, aby mu Damon půjčil své auto a hlavně se chtěl zeptat na spoustu věcí ohledně upírů, ale nad vším rezonovalo rezolutní "NE" od Elysie.

Nakonec to Damon vzdal, znechuceně se otočil a vrátil se do penzionu. Cestou přemýšlel nad tím, jak jsou někteří chlapi snadno ovlivnitelní a jak silná asi Elysia musí být.

Milý deníčku, dnešní den opět přinesl něco nového. Stefan mi řekl, co se přihodilo ve škole. Elysia zareagovala překvapivě agresivně, i když se tak dosud neprojevovala. Je to dívka plná rozporů, většinou se snaží být velice nenápadná a přímo trpí, když se na ni upírá pozornost davu. Na druhou stranu napadla Caroline po zcela nevinné, řekl bych až pitomé poznámce, kterou můj bratr samozřejmě zcela zřetelně slyšel svým super upířím sluchem.

No a pozvání do jejich domu jsem taky nedostal. Takže si nejspíš počkám na její matinku, trochu ji ovlivním, přiměju ji, aby mě měla ráda a potom se pustím do usilovného pátrání. Čím dál víc mám takový neodbytný pocit, že ačkoliv je Elysia člověk, její osud je velmi úzce spjat s upíry.

Damon dopsal a pohodlně se natáhl na své posteli. Kdesi vzádu v břiše cítil slabý hlad, ale nechtělo se mu vstát a hledat nějakou kořist. Napadlo ho, co by asi řekla Elysia, kdyby ji požádal o trochu její krve... Nejspíš by ho poslala do horoucích pekel.

Otočil se na bok a spokojeně usnul se jménem Elysia na rtech.