"Můžeš mi říct, o co ti sakra vlastně jde?" Chris byl tak rozčilený, že se mu třásla ruka, kterou se pokoušel nalít mléko do misky s cereáliemi. "Celý život mě důležitě poučuješ, jak se mám vyhýbat upírům, nekontaktovat je, nebavit se s nimi... A ty klidně jdeš a začneš s jedním z nich chodit. Dokonce s tím nejhorším! Vsadím se, že neloví zvířata, ale lidi."
"Uklidni se, bráško," zchladila ho Elysia a napila se horkého kafe. "Já dobře vím, co dělám. A už jsem ti přece říkala, že spolu chodíme jenom naoko. Každý z nás má na to své důvody - on určitě pátrá po tom, kdo jsem a já ho zase chci dobře poznat. Potřebuji vypozorovat určité upírské zvyklosti. Ještě nikdy jsem neměla možnost žít takhle blízko upíra. Je to svým způsobem stimulující..." Zasmála se, protože její poslední poznámce bratr zjevně nerozuměl.
"Co když na tebe zaútočí? Co když se tě pokusí zabít?" Chris se o ni opravdu bál.
"Víš dobře, že mám skvělou obranu. Nosím to každý den u sebe," poklepala si Elysia na školní brašnu, ležící vedle ní na židli. Kdyby to ti dva upírští bratři tušili, pomyslela si pobaveně, co se skrývá v té nenápadné tašce... Na moment byla v pokušení jim to dneska ukázat, ale potom tu bláznivou myšlenku zavrhla.
"Takže se o mně nemusíš bát," shrnula to do jedné věty, "navíc si nemyslím, že by byl Damon nebezpečný. Tedy... vypadá trochu jako zkrocený panter. Chci říct, že je to asi fakt hajzl, ale nejspíš má dobré důvody chovat se slušně. No a Stefan... to je přímo plyšový medvídek."
Chris se konečně uvolnil a zasmál se. "Dobře, tak co budeme dělat dál?"
"V té partě vládne nějaké tajemství. Poznám to z toho, jak se mnou mluví. Pečlivě promýšlejí každé slovo, které vysloví nahlas. Vládne mezi nimi určité napětí, jakoby se báli, že někdo z nich něco vyzradí. A to mě zajímá. Souvisí to určitě s tím, že Stefan, i když je upír, klidně chodí do školy a předstírá, že je obyčejný teenager. Většina lidí mu to pravděpodobně věří, ačkoliv je tam pár jedinců, kteří nejspíš tuší pravdu. A to bude asi Caroline a její věrný druh, Tyler, který za ní chodí doslova jako poslušný pes." Elysia přerušila svou řeč a znova se napila kafe, které mezitím vystydlo.
"A ty myslíš, že to nějak ovlivní to, co se má s tebou stát?" Zeptal se Chris opatrně a v duchu si přál, aby řekla ne.
"Ano. Nic není náhoda. Proč se táta rozhodl z ničeho nic přestěhovat sem, do téhle díry? Něco ho sem táhlo, nějaká mocná, nadpřirozená síla, které nedokázal odporovat. Sám si to vůbec neuvědomuje a krmí nás pohádkou, že si chce odpočinout a mít klid od ruchu velkoměsta. Ale kromě toho, že zde cítím velice silné geopatogenní zóny a někde tady bude nejspíš i brána do pekel, ti dva upírští bratři nejspíš nějakým způsobem ovlivní můj další osud, ale to ještě netuší. I když vlastně... poté, co si všimli moji údajnou rudou auru, nepovažují mě za obyčejného člověka. A tím, že mi nedokážou číst myšlenky, je šíleně vytáčím."
"Kdy to přijde?" Chris byl najednou velmi napjatý.
"Kdy přijde co?" Nerozuměla zpočátku Elysia, ale když viděla, jak se Chris tváří, rychle dodala uklidňujícím tónem: "Neboj, ještě máme dost času připravit se."
"Copak ty víš, co máš vlastně dělat?"
Pokrčila rameny. "Nejsem si jista. Proto se chci kamarádit s Damonem, je to velmi mocný upír, vládne úžasnými schopnostmi. Mohl by mi možná pomoct. Ale... nejspíš za to bude něco chtít."
Chris udělal grimasu. "Bude chtít tvou krev, to je jasný..."
"Pravděpodobně," kroutila Elysia prázdným šálkem v ruce, "ale když zjistí, k jakým netušeným pokladům mám přístup, tak si nejspíš bude chtít vzít něco i z nich."
"Páni, podívej se, kolik je už hodin!" Strhnul se Chris najednou při pohledu na displej svého mobilu. "Přijde dnes tvůj temný rytíř?" Zeptal se opatrně.
"To doufám." Elysia vstala, spolu s Chrisem vešli do chodby a začali si navlékat kabáty. Tím pádem si nemohli všimnout černého havrana, který ladně sletěl z větve stromu, stojícího před jejich domem.
Pták se bleskově proměnil na Damona a s kouzelným úsměvem na rtech se postavil pod schody. Nedokázal úplně zakrýt svůj spokojený výraz. Potom co si dopodrobna vyslechnul celý jejich rozhovor, měl pocit, že v jeho žílách proudí přímo nekonečná vesmírná energie. Měl obrovskou chuť dopátrat se toho, kdo je Elysia a jaké že to vlastní poklady.
Elena v ten den vůbec neměla dobrou náladu. Na Stefanovy opatrné dotazy odpovídala úsečně a úsměv na rtech jí nedokázala vyvolat ani Bonnie.
Sama netušila, co je toho příčinou, dokud na chodbě nezahlédla Elysii. Ta holka na ni působila zvláštním dojmem, vždycky při ní cítla, jak jí sjiždí mráz po zádech.
Její stále horší náladu nespravilo ani tričko, které měla Elysia zrovna na sobě. Triko bylo bílé a mělo obyčejný střih. Ovšem na přední straně vypadalo, jako by bylo celé zacákané od krve a na tom všem se vyjímal černý gotický nápis: VAMPIRES DO EXIST (upíři opravdu existují).
Elena bez přemýšlení popadla Elysii za loket a nekompromisně ji vedla k dívčím toaletám. Čekala prudký odpor, ale nic se nestalo, tak bez překážek vešly dovnitř. Naštěstí tam zrovna nikdo nebyl.
Postavily se proti sobě jako dvě sokyně v ringu a čekaly, která z nich začne s útokem.
"Co si myslíš, že děláš?" Promluvila Elena.
Elysia jenom nechápavě zakroutila hlavou.
"Proč nosíš tohle triko?"
"Je to vtipné, ne?"
"Vážně? Připadalo to vtipné i Damonovi?" Při zvuku jeho jména se Eleně vždycky zadrhnul hlas a Elysia si toho samozřejmě moc dobře všimla.
"Málem se počural smíchy."
Elena zavřela oči a v duchu napočítala do deseti. Můj Damon, opakovala si tiše, můj Damon...
"Co jsi říkala?" Elysia se zatvářila podezíravě.
"Podívej... Já mám s Damonem velmi silný a dlouhodobý vztah. Stefan je sice můj milenec, to ale nic nemění na tom, že Damon má pro mě velkou slabost. Jsem pro něho ten nejdůležitější člověk na světě. Pouto mezi námi je... věčné."
"Proč mi to vůbec říkáš? Vždyť přece víš, že spolu nechodíme doopravdy. On se mi nabídnul jako galantní doprovod, který mě má chránit. To je vše."
Elena pocítila náznak úlevy. "Dobře," připustila, "když to takhle opravdu bereš, je to v pořádku. Já jen... hmmm.. bylo by velmi lehké se do něho zamilovat, ale to bych ti neradila. On by ti jenom zlomil srdce. Nepatří nikomu. Je to osamělý rytíř. Nikdo nezná jeho pravé city."
"Aha." Elysia se na moment zamyslela. "Víš... mám takový pocit, že vy všichni jste prožili něco... velmi silného. Pojí vás takové neviditelné pouto. Jste stmelení, stojíte vždy jeden při druhém."
"Ano, prožili jsme si spolu peklo a to nás navždy spojilo. Možná ti to někdy budu vyprávět." Elena si uvědomila, že už necítí téměř žádnou nevraživost. Možná je Elysia jenom trochu naivní, nebo zbrklá, uvažovala, nejspíš není doopravdy špatná. Vždyť Damon mi řekl, že ani netušila, jak zářící je její aura.
Z chodby se ozval řinčivý a dotěrný zvuk školního zvonku. Dívky se strhly a uvědomily si, že vyučování ještě neskončilo. Z toalet vykročily spolu, téměř jako kamarádky. Nevšímavě prošly kolem Caroline, která za nimi otáčela hlavu a vysílala tak nenávistné pohledy, jak jenom dokázala.
Damon počkal do deseti do večera a potom se vybral vyzvednout Elysii do práce. Zaparkoval před restaurací Bella Italia, vešel dovnitř a tklivě se zahleděl na červeně kostkované ubrusy na stolech a zaposlouchal se do jakési italské písničky, která se linula z malého přehrávače za barovým pultem. Vyvolalo to v něm silnou bouři pocitů - vzpomněl si na své dětství v rodné Itálii, matčin konejšivý hlas a velkou zahradu za domem, kde řádili spolu se Stefanem ještě jako děti.
"Můžu vám nějak pomoct?" Přistavila se při něm mladičká servírka. Byla dost malá, takže když mu chtěla koukat do očí, musela zvrátit hlavu a odkrýt hrdlo. To ho docela vzrušilo, ale rychle se vzpamatoval a zeptal se: "Kde najdu Elysii? Měla by tady pracovat."
Na dívce bylo patrné zklamání. Sklonila hlavu a odpověděla na půl úst. "Je vzádu, spolu se Sebastiánem. Prý tam šli kouřit." Do poslední věty přidala dost nahořklý a podezíravý tón.
Damon s pokrčením ramen odkráčel směrem, který mu naznačila, až se nakonec z úzké chodby dostal na zadní dvorek, kde byly namačkané popelnice s odpadem z restaurace.
Elysia se o ně líně opírala, klidně pokuřovala cigaretu a vedle ní se tyčil vysoký, blonďatý krasavec a zcela evidentně se jí snažil vtloukat klíny do hlavy. Odpovědí mu byl dívčin jásavý smích.
Damon si s překvapením uvědomil, že ho to docela vytočilo, ačkoliv s Elysií spolu doopravdy nechodili a on si byl zcela jistý, že ona vlastně ani nemá zájem. A to mu v té chvíli na náladě také nepřidalo.
Razantně vkročil na dvůr a dal si záležet, aby to vypadalo impozantně. Elysia se na něj klidně podívala, jakoby ho už dávno čekala. "Ahoj. Zapálíš si s námi?" Zeptala se.
"Nevěděl jsem, že kouříš. Víš, že tě to může zabít?"
Elysia se po těch poučných slovech silně zakuckala a pak spolu s blonďákem vypukli v hurónský smích.
Damon NESNÁŠEL, když se mu někdo smál a cítil, jak ho pomalu zaplavuje vztek, ale kvůli Elysii se ještě ovládl.
"Jsi horší, než moje matka," prohlásila, když se dosmála a vzápětí pokračovala: "upír, který mě chrání před kouřením. A kdo mě ochrání před tebou?"
Damon se překvapeně podíval na blonďáka, který nevypadal, že je šokovaný z objevení existence upírů. Začal ho zkoumat podrobněji a zapojil do toho své nadpřirozené smysly. Něco mu na něm silně vadilo. Byl to jeho pach, nebo ten nadřazený postoj, nebo velké svaly...?
Elysia najednou zahodila dokouřenou cigaretu a vyhlásila: "Můžem jít, dneska mám už dost. Čau, Sebastiáne!"
Nečekajíc na Damonovu odpověď, vrátila se do restaurace, ale nechala za sebou otevřené dveře.
Blonďák se otočil na Damona a jeho výraz se prudce změnil. Úsměv mu pohasl a v očích se rozsvítily nebezpečné zelené ohníčky. Když promluvil, jeho hlas byl velmi hrubý a hluboký: "Tak aby bylo jasno. Vím, že spolu doopravdy nechodíte a musím tě upozornit, že Elysia bude MOJE."
Dřív, než Damon stačil odpovědět, Sebastián zavrčel, doslova jako zvíře a upírovi to v tu chvíli už bylo nad slunce i hvězdy jasné.
Ten nevinně vyhlížející blonďáček byl vlkodlak.