Damon popadl Elysii za ruku a téměř násilím ji nacpal do auta. Neustále přemýšlel nad tím, jestli si z něho dělá legraci, nebo je to všechno jenom náhoda.
Celou cestou mlčeli, ale když nakonec zastavili před jejím domem, už to nevydržel a otočil se na ni.
"Víš, že ten tvůj kolega je vlkodlak?" Jeho jméno se mu tak hnusilo, že ho ani nedokázal vyslovit.
Mlčky a pokojně přikývla. Ten její stoický klid ho vytáčel do nepříčetnosti. Prudce ji chytil zezadu za hlavu a přitáhl k sobě.
"Ale vlkodlaci," dýchnul ji do obličeje, "můžou být nebezpeční. VELMI nebezpeční."
"Jo, zato ty jsi hotovej plyšovej králíček," odtušila a jemně se vymanila z jeho sevření.
"Ale já ti neublížím." Damon byl opravdu dotčený.
"On taky ne," pronesla tiše a začala se soukat z auta.
Vyběhl ven a během stotiny sekundy stál před ní. "Pokud máme na veřejnosti hrát pár, musíme si domluvit pár pravidel. Za prvé - nebudeš flirtovat s jinýma. Za druhé - nebudeš se schválně cpát do nebezpečných situací. A za třetí - ..."
"A za třetí nejsi doopravdy můj snoubenec, abys mi něco poroučel," přerušila ho hrubě, ale když viděla, jak se tváří, zase změkla. "Neboj se, já vím moc dobře, co dělám."
"Toho se právě bojím."
Ta slova ji zastavila těsně před vchodem. Pomalu se otočila. "Cože...?"
Přešel pár kroků, ale zastal pod schody, takže musel zvrátit tvář nahoru, aby jí viděl do očí. "Bojím se toho, že víš, co děláš. A já tomu vůbec nerozumím. Netuším, kdo jsi a co tady chceš... a co máš vlastně v úmyslu. Je mi jasné, že mou společnost jenom využíváš k vlastním účelům. Nejsem hloupý, ani slepý. Něco přede mnou - vlastně přede všema skrýváš. Určitě to souvisí s upírama a případně i s vlkodlaky. Máš nějaký zvláštní starobylý prsten, který mi nechceš ukázat. Tvoje aura hoří rudě jako aura mocného upíra. Umíš číst myšlenky jiným a svou mysl dokonale obrnit proti cizím útokům. Jsi velmi zvláštní a já ti přísahám, že přijdu na to, co jsi zač. A pak to řeknu všem ostatním."
Nezdálo se, že by ji to nějak znepokojilo. "Nemáš nejmenší šanci," prohlásila sebevědomě, vešla do baráku a zabouchla dveře. Přes malé, prosklené okénko ve dveřích mu ještě posměšně zamávala a zmizela.
Druhý den ji odvezl do školy a tvářil se velmi zdvořile a ochotně, jakoby se včera vůbec nic nestalo. Elysia s úlevou přistala na jeho hru, protože se jí nechtělo znova hádat. Ve škole předvedli obvyklé divadlo mileneckého loučení a pusy na čelo a dívka klidně odkráčela.
Damon bleskově odjel zpátky do penzionu a vrátil se do svého pokoje, odkud nenápadně pozoroval její barák. Už předtím zjistil, že její rodiče chodí každé ráno bez ohledu na počasí spolu běhat, proto tam nikdy nejsou, když Elysia s Chrisem odcházejí do školy.
Pan a paní Hunterovi se vraceli obvykle kolem půl deváté, osprchovali se a dali si zdravou snídani. Otec před desátou odjel svým Volvem neznámo kam a matka zůstávala doma, kde dávala hodiny klavíru. Její žáci přicházeli vždycky v celou hodinu, něco málo předvedli a pak zase odcházeli a uvolnili místo dalším, stejně málo nadaným a nezajímavým lidem. Nikdo z nich neprojevil žádné větší nadání a Damon nedokázal absolutně pochopit, proč Elysiina matka tráví volný čas tak nudným způsobem. Ale v podstatě mu to ulehčovalo jeho plán - zaujmout ji, vtlouct jí do hlavy, že s Elysií chodí a má ji velmi rád a... NECHAT SE POZVAT DOVNITŘ.
Odpoledne zlehka zaťukal na dveře jejich vchodu a připravil se na svůj herecký výstup. Paní Hunterová mu otevřela - a jak přesně očekával, zůstala na něj chvilku zírat. Vždy tak na ženy působil - krásný, tmavovlasý, štíhlý, s ostře řezanými rysy a nebeským úsměvem.
"Dobrý den," zazubil se a nebadaně se uklonil, "já jsem Damon Salvatore a jsem přítelem vaší dcery. Obvykle ji vozím ze školy domů, ale dnes jsem ji chtěl tak trochu překvapit," řekl nevinně a vytáhnul obrovskou kytici růží, kterou dosud schovával za zády.
Pozvi mě dál, vysílal jemně své myšlenky pomocí Síly do matčiny hlavy a netrvalo to moc dlouho, než ji skutečně ovlivnil. Nebyla moc silná a ani si neuvědomovala, co s ní Damon doopravdy dělá. Takže ani nepřemýšlela nad tím, jak to, že její dcera má po pár dnech tak atraktivního přítele a jestli není nebezpečný.
"Pojďte dovnitř," pozvala ho gestem ruky a zabouchla za ním dveře.
Damon se s hranými rozpaky rozhlédl kolem sebe a ona ho odvedla do obýváku, kde se uprostřed vyjímal velký, bílý klavír.
"Hmm, to je pro vás," podal jí kytici, kterou dosud držel v ruce. "Chtěl jsem vás moc o něco poprosit. Mohla byste mi dát pár lekcí hry na klavír? Chtěl bych Elysii sám zahrát Baladu pro Elišku."
Paní Hunterová vypadala potěšeně, ale zároveň i pochybovačně. "To je dost těžká skladba," odtušila, vzala si kytici a okouzleně ji postavila do překrásné křišťálové vázy na stole.
"Já vím," odpověděl rychle Damon a rozhodil rukama, "ale já už jsem se na klavír tak trochu učil hrát, potřebuji jenom praxi a dobrého učitele, který se mnou bude mít trpělivost." Tvářil se prosebně a ona samozřejmě neodolala.
Damon na klavír uměl hrát - a to velmi dobře. Dokázal hrát na vícero hudebních nástrojů, těch pětset let, co byl na světě, trávil různým způsobem. Navenek však nedal nic najevo a když si sedl za klavír, přehrál jenom pár nejistých tónů.
Naklonila se nad ním a ucítila jeho vůni, až se jí z toho zatočila hlava. Proboha, je to přítel mé dcery, pomyslela si neklidně.
"Tak se do toho pustíme," řekla nahlas a Damon se na ni usmál. Ale jenom on věděl, co se za tím úsměvem doopravdy skrývá.
Elysia dorazila domů spolu s Chrisem. Trochu ji překvapilo, že za ní Damon nepřišel, ale předpokládala, že si někde vyrazil "na lov." Věděla, že pije lidskou krev a občas kvůli tomu omámí nějakou ženskou, ale nepřikládala tomu žádnou váhu. Prostě to brala jako fakt - člověk se živí jídlem, upír krví. Takový je koloběh života.
Proto, když vešla do obýváku a uviděla ho tam klidně sedět v křesle, jak drží šálek kávy a klidně konverzuje s její matkou, dostala velký vztek, ale zároveň měla strach, takže její aura začala zrychleně pulzovat a Damon si toho s potěšením okamžitě všiml.
"Ahoj, miláčku," zazubil se a rychle vstal. "Dneska jsem tě chtěl překvapit."
"Tak to se ti teda povedlo," zahučela nespokojeně a pátravě se podívala na matku. Hledala stopy kousnutí na krku, ale zdálo se, že matinka je zcela v pořádku a kompletně okouzlená upírem, který tvrdí, že je přítelem její dcery.
"Elysio, právě jsem říkala Damonovi, jak umíš skvěle vařit a tak jsem ho pozvala na večeři, aby to osobně ochutnal," pronesla paní Hunterová potěšeně a vůbec si nevšimla zděšení na Elysiině obličeji.
"Otec dnes přijde pozdě, takže s ním nemusíme počítat. Budeme tady jenom my dvě, Chris a tvůj přítel. Co kdybys mu uvařila nějakou italskou specialitu, abychom mu aspoň trošku připomněli jeho domov?" Matka stále něco povídala, ale Elysia ji dávno přestala vnímat. Pomalu ji docházelo, že Damon dostal pozvání k nim domů a tím pádem sem může zajít kdykoliv - i když tady nikdo nebude a v klidu prohledávat její pokoj.
Před matkou nemohla dát najevo svůj hněv, tak se radši otočila na podpatku a odkráčela do kuchyně. Začala vztekle vařit, ale ruce se jí třásly a věci jí neustále padaly z rukou. Z obýváku k ní dolehály útržky konverzace a z toho mála, co zachytila, jí bylo jasné, že Damon používá Sílu na to, aby okouzlil její rodinu a dostal se jim do hlavy. A tam mohl zjistit spoustu informací, které by ho navedli na stopu jejího tajemství.
Rozčileně třískala vařečkou o okraj hrnce, jak čekala, než se dovaří špagety. A pak jí padl pohled na česnek, pohozený v rohu kuchyňské linky. Dobře věděla, že česnek na upíry nezabírá, rozhodla se však tu večeři Damonovi "osladit." Oloupala celou velkou hlavičku a nasekala ji do rajčatové omáčky, kterou vzápětí ochutnala. Bylo to tak ostré, až se jí z toho zkroutil jazyk a vyhrkly slzy.
To je ono, pomyslela si spokojeně, to si pochutnáš, miláčku.
"Hotovo!" Zakříčela nahlas a počkala, až se všichni se usadí kolem velkého, kulatého stolu. Damon si vybral místo přesně naproti ní. Tušila, že to udělal schválně, aby měl na ni dobrý výhled.
Naložila všem kouřící se jídlo na talíře a nalila dobré italské červené víno.
"Na zdraví," zvedla svou číši a chvilku s ní točila v ruce. "Nevypadá to víno tak trochu jako krev?" Zeptala se nevinně, ale upír nereagoval.
"Damone," oslovila ho matka, "vy jako Ital jste určitě znalec vína. Jakou máte oblíbenou značku?"
"Black Magic," prohlásill nevinně a Elysia se vzápětí zakuckala. Moc dobře věděla, co je to za víno. Pěstovali ho sami upíři a jeho výroba trvala i několik desítek let. To víno bylo velmi silné a omamné a občas sloužilo upírům jako potrava místo krve.
"To bych někdy ráda ochutnala," pronesla zamyšleně paní Hunterová.
"Velmi rád vám přinesu několik láhví," odpověděl zdvořile Damon a nabral si na vidličku špagety.
Všichni jako na povel začali jíst, ovšem Chris s matkou začali ihned kašlat a hledat něco na pití, aby ulevili popáleným ústům.
"Elysio, prokristapána, co jsi s tou omáčkou provedla?" Zeptala se konsternovaná máti, která se původně chtěla chlubit dceřiným kuchyřským uměním.
Ale než Elysia stačila odpovědět, ozval se Damon. "Mně to takhle chutná, mám rád ostré věci," spiklenecky na ni mrkl a ostentativně polkl obrovské sousto.
Tak tohle se mi moc nepovedlo, pomyslela si Elysia a pak se obrnila trpělivostí, aby tu trapnou večeři přežila. Občas nepřítomně odpovídala na matčiny dotazy, ale jinak se věnovala zcela jenom svým myšlenkám.
"Holčičko, nakrájíš nám dezert?" Požádala ji matka, ale ani se nehnula, aby dceři pomohla.
Elysia neochotně vstala a vybrala z lednice čokoládový dort. Začala ho pomalu krájet a trochu se přitom řízla do prstu. Automaticky si prst vložila do úst a ránu si ošetřila vlastními slinami. Krev jí samozřejmě nechutnala, ale tohle byl nejrychlejší způsob, jak zastavit krvácení a očistit ránu. A potom... dostala ďábelský nápad, jak vyprovokovat Damona.
Zaťala zuby a řízla se opravdu silně a hluboko, takže její ruka začala hodně krvácet.
"Jauuu," zařvala bolestí (kterou doopravdy nehrála) a otočila se s krvácející rukou k ostatním. Chris s matkou začali okamžitě poplašeně pobíhat dokola a hledat obvazy, ovšem Damon klidně dál seděl s nakloněnou hlavou a pobaveně se díval na Elysii.
Vážně mě chceš dostat tímhle laciným trikem? Vysílal své myšlenky pomocí Síly a věděl, že ho uslyšela.
Po chvilce usoudil, že bratr a matka nejsou schopni Elysii nijak rozumně pomoct, tak vstal, chytil ji za rameno a odvedl ke dřezu. Pustil proud studené vody a strčil jí tam ruku.
"Dejte mi pár kostek ledu a zabalte to do čisté utěrky," pravil velitelským hlasem a jeho přání bylo ihned splněno. Velmi rychle a účinně tím zastavil krvácení. Když ji ošetřil, znova si sedl a pokojně se napil vína, jakoby se nic nestalo.
Všiml si však, že na zápěstí mů zůstalo několik kapek její krve, tak pomalu zvedl ruku k ústům a dal si záležet, aby ho Elysia dobře viděla. Matka s Chrisem uklízeli tu spoušť kolem a moc si jich nevšímali.
Damon si vychutnával tu vůni - i když to bylo jenom pár kapek, cítil to velmi intenzivně. Neodolal a slízl zbytky její krve z ruky... a v tu chvíli se pro něj doslova zastavil svět.
Přestal vnímat své okolí, cítil jenom tu sladce-hořkou chuť Elysiiny výjimečné krve, která ho zcela omámila. Měl pocit, že mu běhá mráz po zádech a zároveň hoří ústa, ta krev byla tak opojná, silná, žhavá jak láva, ostrá a zároveň sladká... Nic takového předtím neochutnal. Za celý svůj upírský život takovou krev nikdy nepil.
Chvilku mu trvalo, než se vzpamatoval a přišel k sobě. Všiml si, že Elysia ho celou dobu s údivem pozorovala a trochu se zastyděl. Chvatně vstal a rozloučil se, doslova utíkal z jejich domu, takže Elysia mu nestihla ani nic říct.
Venku se zastavil a z plných plic do sebe nasál chladný vzduch, aby se uklidnil.
Co to u všech čertů bylo? Přemýšlel neklidně. Co je to za krev? Jak je to možné? Kdo je sakra ta holka? Tyto a další otázky se mu honily hlavou a on věděl, že svůj následující život zasvětí tomu, aby to vypátral.