Bonnie seděla na tribuně školního hřiště a nudila se. Čekala, až Elysia a Elena spolu dojezdí (Elysia učila několik dívek ze třídy jezdit na kolečkových bruslích) a bez zájmu pozorovala trénink fotbalového mužstva.

Matt, jako zdatný kapitán, vydával razantní povely a všichni kluci kolem něj skákali téměř jako loutky. Dokonce i mocný Stefan.

Bonnie po chvilce s údivem zjistila, že jediný, kdo se může Stefanovi (a potažmo i Mattovi) rovnat v šikovnosti a rychlosti - je Chris. Ten tichý, nenápadný, málomluvný kluk, který se většinou stranil velké společnosti a vídat ho bylo jenom spolu s Elysií. Byli jako dvojčata - kde byl jeden, objevil se nakonec i ten druhý.

Prohlížela si ho s nenadálým zájmem a uvědomila si, že doteď vůbec nevěnovala pozornost tomu, jak je pohledný. Byl hodně vysoký, štíhlý, se svaly tak akorát. Černé vlasy měl věčně rozcuchané, jako kdyby dosud neobjevil existenci udělátka jménem hřeben. Oči měl nebesky modré a hodně pronikavé.

Bonnie se na okamžik zasnila. Byla dlouho tajně zamilovaná do Damona a jednu dobu si myslela, že z toho snad i něco bude. Nebylo. Proto se rozhodla, že se zaměří na "obyčejné" kluky. Slovem obyčejný mínila někoho, kdo je naživu a ne nemrtvý. A to Chris splňoval. A navíc se jí doopravdy líbil. Rozhodla se, že se odpoledne Elysie nenápadně zeptá, jestli její bratr s někým nechodí. A pokud ne... no, mohla by konečně zažít ten nebeský pocit - milovat a být milována...

Její myšlenky přetrhla Elena, která si vedle ní sedla celá upocená a zchvácená.

"Ta holka mě snad zabije," hlesla a zhluboka se napila vody z láhve. Tou holkou mínila samozřejmě Elysii, která dosud kroužila kolem dráhy a nevypadala nijak unaveně.

"Je fakt dobrá," uznala Bonnie, ale pohled jí zase sklouzl ke Chrisovi, který právě mohutným výpadem poslal Matta k zemi. Vůbec si neuvědomila, jak nápadně ho pozoruje.

Její upřený pohled ale neunikl Caroline, která tam měla své družstvo roztleskávaček a všechny se tvářily, jak mohutně trénují. Caroline otočila hlavu tím, směrem, kam se soustavně dívala Bonnie a v hlavě jí začal klíčit ďábelský nápad. Samozřejmě to souviselo s Chrisem, který neměl ani tušení, že již brzy bude mít dvě fanynky.

Odpoledne seděly holky (Elena, Elysia, Bonnie a Meredith) v kavárničce na malém náměstí, těsně sousedící s pizzerií, kde Elysia pracovala a kde jí za chvilku začínala odpolední směna.

Klábosily spolu o všem možném, jako všechny dívky v jejich věku, ovšem Elena i Bonnie měly v hlavě otázky, které chtěly položit Elysii osamotě a obě dvě nezávisle na sobě přemýšlely, jak to zařídit.

Proto, když se Elysia zvedla, že odejde na toaletu, byla překvapená, jak rychle se Bonnie a Elena zvedly spolu s ní. Pokrčila rameny, jako že jí to je jedno a odkráčely spolu na WC.

Než stihla vejít do kabinky, chytla ji Bonnie za ruku a nedbaje na to, že je slyší Elena, zeptala se: "Chodí tvůj brácha teď s někým?"

Aaaa, tak o to tady jde, pomyslela si Elysia. "Ne, o nikom nevím," řekla nahlas.

"Jsi si jistá?" Chci říct... copak ti tvůj brácha říká úplně všechno?" Nechtěla věřit Bonnie.

"Jasně, že jo. Jsem jeho důvěrník."

"Hmmm... myslíš, že mám šanci?" Bonnie byla velice pohledná, malá zrzečka, ovšem její sebevědomí nesahalo vysoko.

"Chceš, abych vám domluvila rande?" Zeptala se na rovinu Elysia, která to již chtěla mít za sebou. Dobře si všimla, že Elena vešla do kabinky záchodu a čeká jenom na to, až Bonnie odejde.

"Tak jo... snad to nebude trapný," zazoufala Bonnie, ale nakonec souhlasila a odcupitala zpátky do kavárny.

V tu chvíli vyšla Elena z kabinky a podívala se na Elysii, klidně se opírající o roh umyvadla.

"Musím ti něco říct," začala bez obalu Elena. "Týká se to Damona. Já netuším, na jaké úrovni je vlastně váš vztah. Nevím, jak to bereš ty, ale můžu ti přesně říct, jak to bere on. Dokáže být velmi zlý a dokonce i krutý. Je nepředvidatelný a nevypočitatelný. A nedokáže být věrný. Nemůžeš ho změnit..."

"Proč myslíš, že bych ho chtěla měnit?" Přerušila ji netrpělivě Elysia. "Mně se líbí přesně takový, jaký je. Zlý a krvelačný upír. Je to chlap, se kterým nikdy nemůže být nuda. Překvapivý, vášnivý a temperamentní. Žádný uplakánek a mamánek."

Tím samořejmě narážela na Stefana a Elena to velmi dobře pochopila.

"No, já jsem tě varovala," reagovala uraženě a pak beze slova odešla.

Elysia se na sebe podívala do zrcadla. Kristapána, do čeho se to vlastně ženu, řekla si v duchu. Co udělá Damon, když zjistí, kdo doopravdy jsem?

Na tuto otázku však znal odpověď jenom Damon sám.

V ten večer byl v pizzerii nával a Elysia měla plné ruce práce, takže neměla ani chvilku času na to, aby se zabývala svým osudem. Občas mrkla na svého nového kolegu Sebastiána, před kterým ji Damon varoval, ale Damon nemohl vědět, že toho vlkodlaka nutně k něčemu potřebuje.

Když měla konečně patnáctiminutovou přestávku, odešla na zadní dvůr, sedla si na malé schůdky a zapálila si cigaretu. S úlevou do sebe nasála dým a opřela se zády o oloupanou zeď restaurace. Jak očekávala, za chvilku tam dorazil i Sebastián. Letmo ji obejmul a zapálil si taky.

"Dneska je úplněk," ozvala se po chvilce ticha Elysia.

"Naznačuješ tím něco?" Zeptal se. "Něco romantického?"

"Ani ne. Spíš něco strašidelného."

"Jako co?" Nechtěl rozumět. Netušil, že v něm poznala vlkodlaka na první pohled.

"Copak to na tebe nepůsobí? Necítíš nějaké pnutí?"

Udělal znechucenou grimasu, protože to pochopil. "Kristepane, myslíš si snad, že jsem nějaké primitivní zvíře?"

"Ne, nechtěla jsem tě urazit. Netuším, jak to funguje."

Neodpověděl. Pak odhodil nedopalek a vstal. "Řekni mi, jak jsi to vlastně zjistila? Známe se teprve několik dní a já jsem ti nic nenaznačil. Máš v sobě nějaký radar, nebo co? Rozeznáš hned upíry i vlkodlaky?"

Mlčky přikývla.

"Ty se mě nebojíš?"

Tuhle otázku ji kdysi už položil Damon. A odpověď byla stejná - NE.

Zasmál se. Odvážné holky se mu opravdu líbily. A tahle obzvlášť.

"Chtěla bys to vidět?"

Okamžitě věděla, na co myslí a nadšeně pokývala hlavou.

"Dnes večer?"

"Ok."

"A co tvůj upírský přítel? Nebude mu to vadit?"

"Dnes za mnou nepřijde. Má nějakou důležitou schůzku..."

Sebastián se pomalu a sebevědomě usmál. On tomu upírovi přebere holku a pak ho zmlátí do krvava. Možná ho potom nechá žít, a možná taky ne... Jeho rodina upíry nesnášela již několik století. A ostatní vlkodlaci v okolí s tím taky určitě nebudou mít problém. Ovšem takhle dopodrobna to Elysii nehodlal vykládat.

Po směně nasedli do jeho sporťáku a odjeli. Elysia se neptala kam, jenom tiše přemýšlela nad tím, proč všechny nadpřirozené bytosti musí mít tak nápadná auta. Je to nějaký gen nemrtvých a kouzelných?

Asi po půl hodině jízdy dorazily do malého lesa, rozkládajícího se za městem. Lesík nevypadal nijak strašidelně, dokonce ani ve světle úplňku.

Vystoupili z auta a Elysia se pohodlně usadila do trávy, jako by čekala na nějaké zajímavé divadelní představení.

Sebastián se začal pomalu svlékat a ona poplašeně přemýšlela, jestli mu rozuměla opravdu dobře. Chtěla vidět jeho proměnu, ne striptýz...

Zůstal před ní stát úplně nahý, ale zdálo se jako by ji vůbec nevnímal. Zavřel oči a soustředil se.

V tom šeru neviděla moc dobře, ale všimla si, jak se jeho tělo pomalu a postupně mění. Končetiny i obličej se prodlužovaly a zarůstaly srstí, postava se hrbila a zároveň natahovala do délky, uši se zvětšily, narostl mu čumák, obrovské tesáky a jeho oči zasvítly divokou zelenou barvou.

Fascinovaně ho pozorovala a zapomněla při tom na čas i na celý okolní svět. Netušila, jak dlouho to trvalo, ale najednou před ní stál obrovský a vyvinutý dospělý vlkodlak. Připadalo jí to nádherné.

Pomalu vstala a přišla až těsně k němu. Ani ji nenapadlo přemýšlet, jestli není nebezpečný. Opatrně ho pohladila po dlouhé, husté a hebké srsti. Byl mnohem vyšší než ona, ale nebála se ho.

"Vnímáš mě? Rozumíš, co ti teď říkám?" Zeptala se opatrně. Vlkodlak pokýval souhlasně hlavou.

"To je úžasné," byla ve vytržení, "můj ochočený vlkodlak."

"Takže tohle ti chybělo do tvé sbírky nadpřirozených bytostí?" Ozval se odněkud seshora Damonův chladný hlas.

Elysia sebou polekaně škubla. Vlkodlak nebezpečně zavrčel a nahrbil se, jakoby se chystal na boj. A tomu ona hodlala stůj co stůj zabránit.

Zvrátila hlavu a podívala se nahoru, ale v té tmě toho moc neviděla. Když se zase podívala před sebe, Damon už tam stál - v bojové pozici a přichystaný na souboj.

"Kluci, mohli byste toho nechat?" Ozvala se svým nejnormálnějším hlasem, jaký ze sebe dokázala vyloudit. Nemělo to absolutně žádný účinek.

Postavila se rovnou před vlkodlaka a podívala se Damonovi do očí.

"On mi neublíží. A nechtěla jsem po něm nic... myslím tím, nechtěla jsem tady dělat nic nemravného. Jenom ho vidět - ve vlkodlačí podobě."

"Proč?" Vyštěkl netrpělivě.

"Já... musím..." Nedokázala dokončit větu. "Musím mít spřáteleného vlkodlaka."

V tu chvíli se Sebastián bleskově proměnil zpátky a jak tak stál rovnou za ní - celý nahý, situaci to dávalo dost pikantní nádech.

"Obleč se!" Damon byl nesmlouvavý.

"Myslím, že jí to nevadí. A mimochodem, už mě viděla..." zasmál se klidně Sebastián, ale byl tak laskav, že si natáhl aspoň kalhoty.

"Takže, co jsi to říkala o spřáteleném vlkodlakovi, zlatíčko?" Usmál se na ni, čímž vyvolal zcela zjevný Damonův hněv.

"Já vám to nemůžu vysvětlovat. Je to velmi dlouhá historie. Navíc, ani nechci, aby to někdo věděl. Mimochodem," otočila se na Damona, "co tady vlastně děláš? Neříkal jsi mi snad, že dnes máš důležitou schůzku?"

"Už jsem ji vybavil. Byla to schůzka s tvým otcem a protože mi toho naznačil víc, než jsem očekával, mohl jsem ještě zajít pro tebe do práce. A uviděl jsem tě sedět klidně v jeho autě a frčet někam do lesa. Samozřejmě jsem chtěl vědět, co tady budete dělat..."

Damon pokračoval dál, ale ona ho už nevnímala. V hlavě ji rezonovala slova tvůj otec mi toho naznačil víc, než jsem očekával a ona tušila, že Damon se pomalu, ale jistě dostává na stopu jejího tajemství. A až ho odhalí, ona bude navždycky jeho, protože nemůže dopustit, aby rodiče zjistili, co je vlastně zač.

"Sebastiáne, mohl bys mě omluvit, prosím? Domů půjdu s Damonem." Nečekala na jeho odpověď.

"Kde máš auto?" Zeptala se Damona a vybrala se tím směrem, jak jí naznačil. Zdálo se, že Damon chce Sebastiánovi ještě něco peprného říct, tak ho nesmlouvavě zatahala za rukáv a odešli spolu.

Počkala, než Sebastián odjede a na rovinu se zeptala. "Takže co ti můj otec řekl? Nebo respektive... co jsi dokázala vytáhnout z jeho hlavy? A jak jsi se s ním vůbec seznámil?"

"Bylo to jednoduché. Zařídil jsem, aby měl jakousi nepodstatnou poruchu na svém Volvu a pak jsem mu ji pomohl spravit. Mezitím vyšla ven tvá matka a uvidlěla mě. Pak to bylo rychlé... pozvali mě opět domů, přichystali večeři - mimochodem, víš, že Chris se mě celý večer vyptával na Bonnie? Zajímavé, že?"

Netrpělivě potřásla hlavou. "Neodbíhej od tématu."

"Takže, sedíme si takhle s tvým taťkou u kafíčka v obýváku, koukáme na fotbal a já si v jeho hlavě přečtu strašně zajímavou informaci - ohledně tvého narození a původu..." Naschvál se odmlčel a Elysia měla pocit, že omdlí. Už tušila, co asi zjistil. "Tedy, nejdřív přemýšlel o mně, jestli jsem pro tebe vhodný typ a tak... No a pak se zamyslel a zavzpomínal, jak tě našli kdesi v Rumunsku v děcáku - malou, nemocnou holčičku, s nejasným původem, kterou nikdo nechtěl. A jak složitě museli vybavovat adopci do Ameriky. Jak se snažili, abys zapomněla na svou minulost, ačkoliv to muselo být těžké, jelikož ti bylo už osm, když si tě osvojili. A jak tě Chris měl od začátku velmi rád a statečně tě bránil před posměškami spolužáků, když jsi ještě neuměla anglicky... A jak-"

"Drž hubu!" Zařvala na něho náhle a neobvykle hrubě. Měla pocit, že se s ní točí celý svět, že se jí rozskočí hlava a tělo se rozpadne na tisíc kousků. Věděla, že je ztracena, jakmile Damon objevil tajemství jejího původu, nic mu už nezabrání v tom, aby odjel do Rumunska a tam pátral dál. Jediné, na co se ještě mohla spoléhat, byla soudržnost rumunského upírského klanu Adeodatus a slovo, které ji dal jejich kníže Cornelius.

Když si to uvědomila, tak se uklidnila a zhluboka se nadechla.

"Omlouvám se," řekla tiše, ale na Damona se přitom nepodívala.

"To nic," mávl blahosklonně rukou, "když na člověka tak znenadání vybafne minulost, na kterou se snaží zapomenout, reakce bývá prudká. Znám to moc dobře," jeho hlas náhle zhořkl.

"Je pozdě, odvezu tě domů," nastartoval po chvilce mlčení auto a ani nečekal na její odpověď.

Když vcházela do domu, zastavil ji. "Řekneš mi něco sama, nebo mám pátrat dál?"

"Mám se ti sama nabídnout jako potrava? Ani mě nenapadne. Dohoda byla jasná - až to všechno zjistíš, jsem tvoje. A do té doby můžeš o mně jenom snít..." Zabouchla mu dveře před nosem.

"To taky udělám," odpověděl tiše, ale ona ho už neslyšela.

Milý deníčku,

ty informace, co se mi dneska povedly zjistit, jsou přímo dechberoucí.

Naše malá kočička je Rumunka. Narodila se v nějaké vesnici kdesi v zapadákově jako Elysia Iohanescu. Její rodiče jsou dosud neznámí, jejich údaje nebyly uvedeny ani v tom děcáku, kde ji nějakou shodou náhod objevili Hunterovi. Taťka tam pátral po jakémsi ztraceném pokladu (o kterém náhodou vím, že ho vlastní jistá upírská rumunská rodina) a jednou večer v hustém dešti dostali defekt. Tak šli pešky několik kilometrů po rumunském venkově (který je mimochodem pěkně hnusný a málo obydlený) a natrefili na nějakou budovu - již zmíněný dětský domov. Tam je ubytovali, dali jim skromné jídlo a oni si všimli malé, hubené holčičky s velkýma očima, která seděla v koutě a nikdo se s ní nechtěl hrát, jakoby byla nakažená nějakou neznámou a strašnou nemocí.

Taťka, mamka i malý Chris (kterému v té době bylo devět let) si ji okamžitě zamilovali a vyptávali se na její původ. Ten jim ovšem z personálu nikdo neprozradil - prý to nevědí. Což je samozřejmě blbost, dokonce i v Rumunsku musí mít lidi osobní papíry. Takže bude důležité zjistit, kdo jsou její praví rodiče a kde se přesně narodila - ale to odbíhám.

Nicméně, neskutečně složitě vybavili adopci (mám pocit, že to nebylo zcela legální a rozdalo se u toho množství úplatků) a vzali ji k sobě do rodiny. Dali ji své příjmení i lásku a z Elysie vyrostla krásná, ovšem trochu tajuplná dívka.

A teď otázky, které mě znepokojují:

1. Kdo jsou její PRAVÍ RODIČE?

2. Proč má UPÍRSKOU auru, ačkoliv je člověk?

3. Jak to, že umí vládnout Sílou?

4. Co je to za tajemný prsten, který přede mnou skrývá?

5. Proč se MUSÍ zkamarádit s vlkodlakem?

Tuším, kde asi zjistím všechny odpovědi... A až na to přijdu, bude Elysia (vlastně její krev) pouze moje... Ovšem ještě předtím si musím vyřídit určitou malou záležitost s jedním vlkodlakem.