Stalo se přesně to, čeho se obávala. Ráno našla ve dveřích svítivě bílý lísteček s nápisem Elysia. Otevřela ho třesoucími se prsty a začetla se do Damonova nenapodobitelného rukopisu:

Miláčku, na pár dní jsem musel odjet... Asi tušíš, kam. Nicméně, protože mám o tebe starosti, můj bratr dostal za úkol tě tak trochu hlídat. Nemusíš být naštvaná, nebude tě nijak omezovat.

Mimochodem, tvůj kamarád vlkodlak tě také nebude nijak obtěžovat. Tvůj otec dostal ode mně včera nějaké informace... a teď si myslí, že Sebastiánova společnost pro tebe není absolutně vhodná. Neboj, neprozradil jsem mu, že se tvůj kolega mění občas na velké zvíře... Jenom jsem naznačil, že je trochu prudší povahy a rád se pere. Takže nehrozí, že bys ho pozvala k vám domů, dokud budu pryč.

Nevím, jak dlouho se tam zdržím, to závisí od různých okolností... Ale můžu tě ujistit, že až se vrátím, budeš muset nosit noční košile s velkým výstřihem...

Tvůj D.

Zmuchlala ten papír vztekle v ruce a hodila ho na zem. Pak si to rozmyslela a zase ho zvedla a uložila do své školní brašny. Chris se mezitím uráčil sejít dolů po schodech a z výrazu její tváře okamžitě poznal, že se něco děje.

"Damon odjel do Rumunska," prohlásila suše, "a pátrá po tom, odkud jsem."

Chris jenom nechápavě zakroutil hlavou. "Jak na to..." Zarazil se. "To má z MÉ HLAVY?"

"Ne, papínek si nedal pozor. Ani nemohl, protože netuší, že existují upíři a ti dokážou číst myšlenky."

"Proč to vlastně dělá?" Opravdu tomu nerozuměl.

"Ochutnal mou krev - tehdy večer, jak jsem se řízla. A protože jsem... kdo jsem, i moje krev je výjimečná. Až natolik, že ten hajzl udělá cokoliv, aby objevil mé tajemství. Slíbila jsem mu, že když se mu to povede, může mě kousnout. Kolikrát bude chtít. Za odměnu nic neprozradí našim."

"TY JSI SE OPRAVDU A KOMPLETNĚ ZBLÁZNILA!" Zařval na ni, protože po této informaci měl málem srdeční zástavu. "Jak jsi to mohla udělat? Co tě to napadlo? Co asi máma s tátou udělají, když to zjistí?"

"On jim to ale NEŘEKNE. Vím od Eleny, že vždy dodržel své slovo, i za cenu velkých obětí."

Chris chvíli horečně přemýšlel. A pak dostal nápad, který on sám považoval za bezvadný.

"Řekneš jim to sama. Ještě dnes. Pak Damon nebude mít v ruce žádnou páku, jak tě přinutit dát mu krev."

Pomalu zakroutila hlavou. "Nad touhle variantou jsem už přemýšlela, ale pak jsem ji zavrhla. Asi by mi... Teda určitě mi by nevěřili a možná by mě nechali zavřít do nějakého ústavu pro duševně labilní jedince. Ale ta kletba - respektive to proroctví by pokračovalo dál, bez ohledu na to, zda jsem tady doma, nebo někde za mřížemi. A krom toho si myslím, že nám Damon, Stefan a ta jejich parta můžou nějak pomoct."

Unaveně si sedl na práh dveří, jakoby neměl sílu vstát a jít do školy. "Takže to stále pokračuje? Nedá se tomu nijak vyhnout?"

"Ne," sedla si k němu a objala ho. "Můžu ale aspoň zjišťovat nějaké informace o upírech a vlkodlacích a připravit si jaký-taký plán."

"Můžu ti nějak pomoct já?"

"Můžeš zkusit být ten nejlepší brácha na světě," poškádlila ho, vyskočila a vytáhla ho na nohy. Neodolal jejímu úsměvu, tak jenom pokrčil rameny a šel nastartovat svého polorozpadlého Forda.

Bonnie se nemohla dočkat oběda a když konečně uviděla Elysii, zamávala na ni, aby si k ní sedla. Ani nepočkala na než si něco nabere na lžičku a hned na ni vystartovala:

"Tak co, domluvila jsi nám už nějakou schůzku?"

Ale Elysia zcela zjevně otázku nepochopila. Až potom ji začalo pomalounku svítat - měla Chrisovi domluvit rande s Bonnie! Jenomže v návalu svých vlastních starostí na to úplně zapomněla, ale styděla se jí to říct, protože tu malou zrzku měla docela ráda.

"Jistě," zalhala jí hladce, "Chris slaví příští týden narozky, tak jsem mu naznačila, že by bylo dobré, aby letos konečně uspořádal nějakou oslavu. On to totiž jinak hrozně nesnáší..."

"Jako každej chlap," odtušila Bonnie zasněně. "Co bych mu měla dát? Co má rád?"

"Nooo...," zamyslela se Elysia, "má rád všechno italské. Italské písně. Italské jídlo..."

Bonnie nadšeně vypískla a odběhla neznámo kam. Jenomže Elysii nebylo souzené se v ten den klidně najíst. Přisedli si k ní Stefan s Elenou a tvářili se tajemně. Stefan na ni dokonce zamrkal.

"Co?" Zeptala se netrpělivě.

"Damon prý odjel někam do Evropy - sehnat ti nějaký speciální dárek."

Převrátila oči. "Narozeniny mám až 30. dubna. A Vánoce jsou ještě daleko, takže netuším, o čem to tady mluvíš."

"Damon rád dává neobvyklé dárky," promluvila Elena, "i když obdarovaný zrovna nic neslaví." Jetí tón byl kupodivu dost výhrůžný, což Elysia zaregistrovala, Stefan ovšem ne.

"Stefane, mohl bys mi donést ještě vodu, prosím?" Zamrkala Elena svůdně na svého milého, takže ten se poslušně zvedl.

"Ty víš, kam Damon odjel, že je to tak?" Zaútočila bez obalu na Elysii. "Nám nic neřekl, jenom, že má něco velmi důležitého někde v zahraničí. Ale jsem si jistá, že to nějak souvisí s tebou."

Elysia ztěžka polkla. "Být tebou, radši po tom nepátrám," řekla tiše a pak prostě a jednoduše odešla.

Hledala na chodbách Chrise a když ho konečně uviděla, pocítila velkou úlevu. K jejímu údivu se však bráška velmi dobře bavil s nějakou brunetkou z druháku a když se loučili, dali si letmou pusu.

Tak to není moc dobré, pomyslela si Elysia, jelikož si hned vzpomněla na slib, který dala Bonnie. A zatím vůbec netušila, jak to vlastně s Chrisem zařídí.

Večer seděli spolu s rodiči u večeře a jelikož Elysii nezbývalo do příštího týdne moc času, rozhodla se využít pomoci matky a přemluvit Chrise k oslavě.

"Mami, nebylo by fajn, kdyby Chris konečně uspořádal nějakou pořádnou oslavu narozenin? Vždyť mu bude osmnáct, proboha, to si zaslouží nějaký mejdan, ne?"

Matka nadšeně pokývala hlavou. "Kdybys nám dovolil to zařídit..."

Chris se málem udusil soustem, které si právě vložil do pusy. "Ježíši... hlavně ne balonky a konfety. Nebo klaun...! Ale taková pěkná striptérka, ta by se mi líbila..." Zamrkal na tátu a ten na něho udělal souhlasnou grimasu.

Elysia byla překvapená, že tak hladce a bez problémů souhlasil a pokračovala ještě dál. "Jo, mimochodem, jedné mé spolužačce se hodně líbíš a měla by docela zájem."

Rodiče se s potěšením podívali na syna. Zatím neměl pořádnou známost, všechny holky ho po čase pustili k vodě ( i když za to vlastně mohla Elysia, Chris jí dával přednost přede všema).

"Kterápak to je?" Zeptal se opatrně a v duchu se modlil, aby to nebyla Meredith. Ta v něm vzbuzovala jakousi posvátnou hrůzu, jako socha světice.

"Bonnie."

Oddechl si. "Zajímavé...," prohlásil. Dosud si ji moc nevšímal, ale na druhou stranu... byla velmi přitažlivá. Na okamžik se zamyslel, jestli je zrzavá úplně všude, ale jeho rozjímání přerušil táta.

"Tak děcka, já vám tu oslavu zaplatím. A abyste neřekli, my s mámou se zdekujeme do města a nebudeme vám tady smrdět. Na druhou stranu očekávám, že se tady nic převratného nestane."

Elysia s Chrisem okamžitě a rádi souhlasili. V tu chvíli ale ještě netušili, jak katastrofálně to všechno dopadne.

Caroline čekala opřená na chodbě, dokud nezazvonil zvonec. Při tom zvuku se napjala jako kočka, přejela si dlaní po noze a uhladila ultrakrátkou sukýnku. Když uviděla, jak se otevírají protější dveře, připravila se na útok.

Její kořist zrovna vycházela ze třídy. Vůbec ji nezaregistroval, tak mu musela doslova vlézt do cesty.

"Ahoj, ty jsi Chris, že?" Zapředla sladce a dala si záležet, aby si všimnul její vzedmutá ňadra.

Jenom mlčky přikývl.

"Slyšela jsem, že chystáš velkou oslavu narozenin a já myslela... No, pokud bys mě pozval, mohli bychom se trochu líp seznámit. Poznat se a tak... Všímám si tě už nějakou dobu na tréninku."

Ohromeně na ni zíral, jako by nerozuměl, co mu vlastně říká. Oooh, to bude lehké, potěšila se v duchu, bye-bye Bonnie... tvůj Chris bude můj.

"Dobře, bude to příští pátek a začínáme v sedm večer. Víš, kde bydlíme?" Vzpamatoval se nakonec.

"Budu tam, spolehni se. Jo... a nikomu neříkej, žes mě pozval. Myslím, že tvoje ségra mě moc nemá ráda." Zamrkala na něj svůdně.

V tu chvíli by jí slíbil všechno na světě. Byl to přece jenom obyčejný chlap...