Nastal den D a Elysia byla hodně vzrušená. A taky byla ráda, že organizace oslavy osmnáctých narozenin jejího bratra ji zaměstnávala natolik, že nemyslela moc intenzivně na Damona a na to, co asi dělá v Rumunsku. Byl pryč už skoro 10 dní a ona si byla jista, že něco již musel zjistit - přesto se ji nesnažil nijakým způsobem kontaktovat. Nepředpokládala, že by se mu snad něco stalo, protože podle toho, co ji naznačoval, již dokonce i párkrát zemřel, stal se znova člověkem a pak opět upírem, přežil surové mučení a bitky atd... Takže strach o něj určitě neměla.

Vyšla na zahradu jejich domu a okouzleně se zadívala kolem sebe. Firma, kterou najal (a štědře zaplatil) jejich otec, odvedla skvělou práci. Vypadalo to tam jako někde v Itálii - palmy, pomerančovníky a záhony kytek zdobily okraje malého plácku, uprostřed se rozkládaly malé, kovové stolky s kostkovanými ubrusy a z pultu speciálně najatého DJ se linula vtíravá italská písnička - "Lasciatemi cantare, con la chitarra in mano..."

V místní cukrárně nechala matka vyrobit dort ve tvaru obrovské italské vlajky, který měl celou oslavu ukončit. Rodiče sice zakázali veškerý alkohol, nicméně, pod Elysiinou postelí se pár lahví dobrého pití našlo. Ona sama vůbec nepila, dokázala si však představit, že pozvaní hosté něco takového budou vyžadovat.

Kolem sedmé (poté, co se rozloučili s rodiči), začali vítat první hosty a trousili se i takoví, co vlastně oficiální pozvání nedostali - hostitelům to však nevadilo a Chris byl rád, že Elysia tak bude mít možnost poznat víc lidí ze školy.

Stefan s Elenou dorazili přesně v osm - oba dva skvěle oblečení, elegantní, nádherní - takže okamžitě upoutali pozornost. Šli rovnou ke Chrisovi a Stefan mu obřadně podal malý, úhledně zabalený balíček.

"To mě poser," zašeptal neslušně Chris poté, co ho rozbalil. Byla to velmi starý a neskutečně vzácný staroitalský rukopis, o kterém se předpokládalo, že ho psal sám velký Leonardo.

"Kde jsi to...?" Chris nedokončil větu, protože ho ihned napadlo, kde a jak to asi Stefan sehnal. Málem se vděčností rozbrečel, tak jenom překvapeného upíra mohutně objal a pak se vrhl i na jeho přítelkyni. Ta to však strpěla pouhé dvě sekundy a hned se odtáhla.

"Já jsem tady taky!" Zapištěla Bonnie a nenápadně se snažila Elenu od Chrise odtlačit. Podala Chrisovi poměrně velký, nápadný balík s obrovskou mašlí, který se ovšem oslavenec trochu zdráhal otevřít. Nedokázal si představit, co mu taková malá, nevinná Bonnie asi může dát.

Byl však mile překvapen, když zjistil, že je to kompletní sbírka největších italských hitů od osmdesátých let až po dnešek.

"Díky, to je perfektní," usmál se na ni a taky ji objal. Na rozdíl od ní však tomu kamardáskému objetí nepřikládal žádnou důležitost, protože úplně zapomněl, že po něm Bonnie jede. V duchu nustále přemýšlel, kdy už konečně dorazí Caroline.

V deset večer již byla zábava v plném proudu a hosté byli rozlezlí nejenom po celé zahradě, ale i po domě - hlavně všude tam, kde byla tma a soukromí. Takže když šla Elysia do kuchyně pro led, neustále zakopávala o roztoužené páry v milostném objetí.

V kuchyni však taky už někdo byl, tak jenom zašeptala: "Nenechte se rušit, ani nerozsvítím, k lednici trefím i potmě."

Ti dva ji neodpověděli a jí to nijak netrápilo. Otevřela dveře lednice a vypadla na ni flaška piva a ihned se roztříštila na podlaze.

"Sakra fix," zamumlala naštvaně, protože se jí nechtělo uklízet a pak bez obalu zapla světlo, aby na to lépe viděla.

Když se otočila zpátky, ztuhla v nevěřícném postoji. Ten zamilovaný páreček, co se tak vášnivě milkoval v kuchyni - byli Chris a Caroline...

"Co ta tady... Chci říct... Co ty s ní tady...?" Nedokázala se vykoktat Elysia ještě celá v šoku.

"Ségro, trochu nás rušíš," prohlásil nonšalantně Chris, ale Caroline stále nepustil z náruče. Ta se jenom drze uculovala.

"Ty idiote!" Vzapatovala se konečně Elysia. "Copak se musíš zahodit s první štětkou, co ti vejde do cesty! Ty nevíš, že tahle osoba je tu jenom proto, aby tě využila, nebo aby mě ponížila, nebo mi něco udělala naschvál! Vůbec o TEBE NESTOJÍ! Je to kurva a chodí s vlkodlakem! Dokonce s ním kdysi čekala dítě!"

To všechno sice byla pravda, ale Caroline to vytočilo do nepříčetnosti.

"A ty zase chodíš s upírem! O co jsi lepší ode mě? Pojď, Chrisi, je načase, abys mi ukázal svůj pokoj." Chytla ho zaruku a on za ní šel poslušně jako pes, na sestru se ani nepodíval.

Elysia si všimla, že už je hodně opilý a silně zadoufala, že ho to do rána přejde. Neměla sílu to dál řešit a ani to nemělo cenu, Chris nebude přístupný rozumným argumentům, dokud nebude střízlivý.

Naštvaně se vrátila zpátky na zahradu a zapálila si cigaretu. Přisedla si k ní Bonnie s prosebným pohledem, a to ji ještě víc vytočilo.

"Hele, zrzko," otočila se na ni bez obalu, "na mého bráchu zapomeň. Asi to pro tebe nebude ten nejvhodnější typ. Zrovinka se ožral a teď si to nejspíš rozdává s Caroline ve svém pokoji." Hned, jak to vyslovila, toho prudce olitovala, ovšem už bylo pozdě. Bonnie vyhrkly slzy do očí a odběhla pryč.

"Ty asi nemáš moc kamarádů, viď?" Sedl si k ní Stefan. "Proč jsi tak naštvaná?" Zeptal se, když viděl, jak se Elysia tváří.

"Mít bratra je někdy opravdu hodně náročný sport," odpověděla a zapálila si další cigaretu.

"Povídej mi o tom," zasmál se. "Mimochodem, když už mluvíme o bratrech... Víš něco nového o Damonovi?"

Zavrtěla hlavou.

"Víš aspoň, kdy se vrátí?"

"Byla bych radši, kdyby se nevrátil vůbec," zamumlala nezřetelně.

"Cože?"

"Přece není malé mimino, abys ho musel furt hlídat, ne?"

"To ne, ale má velký talent na to, aby se dostával do neuvěřitelných potíží. Někdy ti to budu vyprávět."

"Není třeba. Damon už mi něco vykládal."

"Ano? A co konkrétně?"

"Jak jste zachránili svět, bla bla bla... Obvyklé pohádky na dobrou noc."

"Jenomže to nebyla pohádka. Zažili jsme příšerné věci, dokonce jsme nějakou dobu pobývali v Temné dimenzi."

Z výrazu její tváře pochopil, že ví, co je Temná dimenze a to bylo zajímavé. Normálně o tom lidé neměli ani ponětí.

"Musí v tobě něco být... něco výjimečného, když Damon dělá kvůli tobě takové věci," promluvil Stefan po chvilce ticha, "mám pocit, že něco hledá."

"Bylo by mnohem lepší, kdyby to nenašel," řekla bez obalu.

"Bojíš se toho, kdo vlastně jsi?"

Ztuhla a nevěřícně se na něho podívala. Takhle trefně to ještě nikdo nikdy nevyjádřil.

"No... vlastně, se bojím toho, kým budu. Už brzy."

"Tomu nerozumím."

"Až se Damon vrátí, určitě ti to rád vysvětlí," zvedla se od stolu a odešla. Sedla si v koutě zahrady a jenom útrpně čekala, až všichni odejdou.

V jednu ráno už v jejich domě nebyla ani noha a Elysia začala pomalu uklízet ten neskutečný bordel. Jako první zlikvidovala prázdné láhve od whisky, vína a piva. Ukázalo se, že hosté měli fakt obrovskou žízeň. Rozpatlaného dortu a převrácených a poblitých židlí si zatím nevšímala.

Láhve naházela do obrovského černého pytle a ihned to vynesla do popelnice. Na to ještě naaranžovala nějaké odpadky (to kdyby otce náhodou napadlo ten pytel zkontrolovat).

Umyla se a unaveně kráčela po schodech nahoru do svého pokoje, když vtom o někoho zakopla. Rychle zašátrala po vypínači a rozsvítila světlo.

Před ní seděla rozcuchaná a ubrečená Caroline, s roztrhanými šaty a rozmazaným make-upem. Vzlykala a celá se třásla.

Ačkoliv ji Elysia nesnášela, musela se to zeptat: "Co se ti stalo?"

Caroline se na ni podívala, jakoby si ji teprve teď doopravdy všimla a pomalu se postavila.

"Tvůj bratr," dýchla ji nenávistně do obličeje, "to se mi stalo! Znásilnil mě! Byl ožralý jako prase a vůbec mě neposlouchal! Byl jako zdivočelé zvíře!"

Elysia nevěřícně zakroutila hlavou.

"Co to na mě zkoušíš? Vypadám snad jako naivka z telenovely?"

"Hned teď půjdu na policii," vybrala se Caroline rozhodně směrem dolů.

Když už byla téměř u dveří, zastavil ji Elysiin hlas.

"Počkej," řekla rezignovaně, "nechoď nikam. Co chceš zato, abys mlčela?"

Caroline byla od ní stále odvrácená, takže Elysia nemohla vidět ten vítězný úsměv na jejím obličeji.

Druhý den ráno bylo příšerné. Chris se probral z opice a vůbec nic si nepamatoval, ale protože rodiče už byli doma, Elysia na sobě nemohla dát nic poznat a jen se nepřítomně usmívala. Občas něco odpověděla matce, která se neustále a dokola vyptávala na oslavu a na to, jestli Bonnie sbalila Chrise.

Pokaždé, když Elysia uslyšela jméno Bonnie, tak se kousla do rtu. Měla obrovské výčitky svědomí, ačkoliv si uvědomovala, že ona sama za nic nemůže. Události se prostě vyvinuly úplně jinak.

Nemohla se dočkat odpoledne, kdy jí začínala směna v práci a rychla vypadla z baráku. Půjčila si tátovo Volvo a pospíchala do pizzerie. Zaparkovala úplně nakřivo, ale nepřikládala tomu žádnou důležitost.

Když nahlásila příchod, rozhlížela se kolem sebe, ale Sebastiána nikde neviděla. S hrůzou si uvědomila, že ho neviděla celou tu dobu, co byl Damon pryč a zadoufala, že se ti dva někdě tajně nepoprali a Sebastián teď neleží někde zraněný.

V sobotu odpoledne a hlavně večer měli v práci děsný fofr, tak neměla na nic čas, ale později si ukradla patnáct minut jenom pro sebe a šla si na dvůr zakouřit.

Z kapsy zástěry vytáhla mobil a vytočila Sebastiánovo číslo. Nikdo to nezvedal, ačkoliv to zkoušela znova a znova.

Sedla si na své obvyklé místo na schodech a zapálila si. Najednou ji zazvonil mobil, který stále držela v ruce. Podívala se na displej - Sebastián. "Jsi v pořádku?" Zeptala se jakéhokoliv úvodního pozdravu.

"Proč bych něměl být?" Jeho hlas zněl dost odtažitě.

"Dlouho jsem tě neviděla. A tady nikdo o tobě nic nevěděl."

"Zato ten tvůj upír toho o mně ví docela dost. Nevím, co navykládal tvému tátovi, ale ten se postaral o to, že mě vyhodili."

"Cože?" Dostala záchvat kašle. "Jak to... ja tě mohli vyhodit?"

"Zeptej se na to svého papínka." Teď už byl opravdu naštvaný a ona to cítila.

"Ale..."

"Čau! A už mi nevolej!"

Zavěsil. Tak to je kompletně v pytli, pomyslela si znaveně. A já potřebuji vlkodlaka k tomu, abych...

ABYS CO? Vešel ji do myšlenek najednou Damon.

Prudce se postavila a rozhlížela se. "Kde jsi?" Zeptala se nahlas.

"Tady, lásko!" Najednou seskočil odněkud shora.

"Musíme si promluvit," vyhlásila nekompromisně.

"Ano, to musíme. Mám toho spoustu, co ti musím říct..." Odpověděl klidně a nebesky se usmál. Ovšem ten úsměv nevěstil nic dobrého.