"Za dvě hodiny mi končí směna," odhodila nedopalek cigarety na zem a naštvaně ho zašlápla. "Počkej na mě," pohodila hlavou a vrátila se zpátky do restaurace, ani nečekala na jeho odpověď.

Damon vykouzlil křivý úsměv a zmizel. Příští dvě hodinky ovšem nestrávil v autě nicneděláním, nýbrž přímo v sále restaurace, kde si sedl za stůl přesně v jejím rajónu a nechal se od ní milostivě obsluhovat.

Elysia jen stěží krotila vztek a nosila mu jídlo a pití na stůl se zaťatými zuby. To, co si v tu chvíli myslela, je jen stěží publikovatelné. Přemýšlela nad tím, co tak hrozného navykládal o Sebastiánovi, že ho hned vyrazili. Trápilo ji samozřejmě i to, co Damon asi tak zjistil v Rumunsku a jestli se dostal přímo do rumunského klanu Adeodatus, se kterým byla tak nějak spřízněná, ačkoliv byla jenom pouhým člověkem.

Po zavíračce se ani neobtěžovala s převlékáním a vyšla ven. Za sekundu byl u ní a gestem ruky ji pozval do svého auta. Podívala se na otcovo Volvo, se kterým přijela, stále křivě zaparkované u obrubníku, ale pak to pustila z hlavy.

Damon sešlápnul pedál svým obvyklým brutálním způsobem a zamířil ven z města. Po chvilce jízdy zajel do svého obvyklého rajónu, kde vycucával holky - do malého lesíka, kde se daly najít příjemná zákoutí.

Zaparkoval, vystoupil ven a opřel se o auto. Elysia se neochotně vysoukala za ním. Hlavou jí bleskla myšlenka, že je právě půlnoc a ona je úplně sama někde v lese s upírem, kterému se nedá věřit, ale ke svému údivu si uvědomila, že nemá vůbec strach.

"Můžeš mi vysvětlit, co ti Sebastián udělal, že se mu tak mstíš?"

Tvářil se, že nerozumí.

"Co jsi navykládal mému otci? Zavolal do restaurace a na základě jeho telefonátu Sebastiána vyhodili, ani se prý neobtěžovali říct mu nějaký rozumný důvod."

"To, co jsem řekl, byla svatá pravda," vyhlásil klidně a díval se jí přímo do očí, "Sebastián není tak hodný a milý hoch, jak si možná myslíš. Já tady žiju už poměrně dlouho, ale jeho rodina se přistěhovala teprve nedávno. Když jsem poznal, že je vlkodlak, začal jsem shánět nějaké informace - neptej se mě kde a jak. Ale tvůj miláček žil předtím v New Yorku, kde vystudoval střední školu jenom proto, že se vedení školy bálo jeho výhrůžek jeho rodičů. A Sebastián byl vůdcem klanu, který terorizoval celé širé okolí - dokonce i ve vlkodlačí podobě. Občas ztrácí sebakontrolu a je hodně nebezpečný. Zhruba tohle jsem řekl tvému otci, samozřejmě bez té vlkodlačí části. Dostal jsem i telefon na ředitele Sebastiánovy školy, který mi řekl zajímavé věci - hošánek byl párkrát zatčen za výtržnictví, přepadení a vyhrožování svým spolužákům a dokonce i jejich rodičům. Takže tvůj otec nejspíš usoudil, že tato společnost pro tebe nebude vhodná ani v práci, ani v soukromí. Ale opravdu jsem netušil, že zajde až tak daleko a postará se, aby ho vyhodili v restauraci. Jenom jsem chtěl, aby k vám Sebastián nechodil domů a nestýkal se s tebou. To vše jenom kvůli tvém bezpečí, na které jsem jaksi nemohl z Rumunska dohlížet."

Unaveně si sedla do trávy a opřela si hlavu o ruce. "Říkáš mi pravdu?" Zeptala se, ale z výrazu jeho obličeje usoudila, že ano.

Damon si k ní sedl a jednou rukou ji objal kolem ramen. "Já taky nejsem žádný svatoušek, ale za nic na světě bych doopravdy neublížil žádné ženě. Nikdy bych tě neuhodil a neohrozil tvé bezpečí. Což u jiných nadpřirozených bytostí zaručit nemohu - samozřejmě kromě mého svatého bratra. Ten šel až tak daleko, že přestal pít lidskou krev."

Elysii začalo silněji bušit srdce kvůli vzrušení. Ovšem to nebylo z Damonova doteku, ale chystala se zeptat, co vlastně dělal v Rumunsku.

"Takže," promluvila, ale zadrhl se jí hlas, takže si musela odkašlat, "jak ses tam měl? Potkal si tam nějaké nové zajímavé lidi?"

Podíval se na ni a zasmál se. "Kde bych měl začít? No... aha, už vím. Takže poprvé - neměl bych tě volat Elysia Hunter, protože to není tvé skutečné jméno. Ty jsi slečna Elysia Tepes de Nosferatu, hraběnka Dracul. Úžasný titul - na to, že jsi jenom člověk..."

Ztěžka polkla. Damon byl už takový, šel rovnou k věci. Když věděl tohle, určitě zjistil i všechno ostatní.

"Proto máš tak nádhernou, svůdnou a neuvěřitelnou krev - jsi přímým potomkem nejslavnějšího upíra na světě, koluje v tobě vzácná síla. Tvá krev je jako živý pramen moci a rozkoše a to z tebe dělá magnet na upíry. Patříš k významnému rodu, jehož počátek sahá několik staletí dozádu. Vlad Tepes měl děti, ještě předtím, než se stal upírem a ty jsi potomkem jednoho z nich. Protože když se Vlad III. proměnil na Draculu, předal svým žijícím dětem vzácnou sílu, kterou dědili z pokolení na pokolení, ale nikdo z nich se neproměnil na upíra a nevyužil tu možnost, stát se nejmocnější bytostí. Ovšem s tebou je to jiné - jsi předmětem dávného proroctví, které říká, že se staneš jednou z nás. Já jen doufám, že budu u toho... Jo, a taky jsi zdědila různé poklady - jako například veneum desmodus (jed na upíry) spolu s receptem, dva nesmírně vzácné Dračí náhrdelníky - nejmocnější upírské zbraně na světě a spoustu zlata, stříbra a takových cetek, že?"

Elysia mlčela. Nedokázala pochopit, že to všechno Damon zjistil, akčoliv ji kníže Cornelius - šéf rumunského upírského klanu ujistil, že to nikomu cizímu neřeknou.

"Jsi opravdu šikovný," řekla odtažitě. "To by mě zajímalo, jak jsi..."

"Jak jsem na to přišel?" Zasmál se a pohodil hlavou. "To je moje tajemství. Když něco opravdu moc chci, tak to taky dostanu," podíval se přímo na její odhalený krk.

"Tady ne. Teď ne." Přitáhla si svetřík těsněji kolem ramen.

"Dobře," řekl nedbale a vyskočil. "Tak přijdu později k tobě. A neboj, nikdo si toho nevšimne," mrkl na ni šibalsky.

Netvářila se nijak přátelsky a jeho náhle přepadly pochybnosti. "Nechceš dofám porušit naši dohodu - já tvým rodičům neprozradím, jaký je tvůj původ a ty mi dáš napít. Kolik budu chtít a kdy budu chtít."

"Jasně, dělej si co chceš," odpověděla a jemu se to zdálo podezřelé. Všiml si jejího utrápeného výrazu.

"Neboj, to nebude bolet. Vlastně některým lidem se to zdá docela příjemné," snažil se ji povzbudit.

Pokrčila rameny. "To mě teď nijak netrápí. Mám jiné starosti."

Nechápavě zakroutil hlavou. "Upír ti teď právě řekl, že tě bude cucat do sytosti a ty máš jiné starosti?"

"Co si myslíš o Caroline Forbesové?" Zeptala se náhle.

"Je to velmi krásná a velmi podlá osůbka. Je schopna přivolat si na pomoc i samotného Ďábla, když to potřebuje. A to myslím doslova. Proč se mě na to ptáš?"

"Protože obvinila mého bratra ze znásilnění."

Překvapeně hvízdl. "Jak k tomu došlo?"

"Na oslavě jeho narozenin. Pozval ji k nám bez mého vědomí, pak se příšerně opil a vzal ji k sobě do pokoje. Později jsem ji našla venku - celou ubrečenou a rozcuchanou a začala vyhrožovat, že půjde na policii. Abych ji zastavila, musela jsem jí něco slíbit."

"Svou duši? Svou krev? Nebo peníze?" Zeptal se, ale Elysia neměla náladu na žerty.

"Mám prý zajistit, aby patřila k nám do party - a tím myslela tebe, Stefana, Elenu a všechny ostatní. Nemám ji napadat a vyhrožovat ji. A hlavně, chce hrozně moc chodit s Chrisem. Když to všechno dodržím, bude zticha a nikomu nic neřekne."

"A co na to Chris?"

"Ten si nic nepamatuje, byl totálně v rauši. Poslední, na co si vzpomíná, jak se spolu líbali, potom mu dala Caroline něco napít... A konec. Úplná tma."

Damon intenzivně přemýšlel. Pokud chce někdo jako Caroline za každou cenu chodit s někým, jako je Chris, něco v tom vězí. Ale zatím netušil, co to může být a ani se tím nehodlal trápit. Byl netrpělivý, hrozně toužil po Elysiině krvi, bylo to jako droga, která se válí přímo před ním a on si ji nemůže vzít.

Jemně ji pohladil po vlasech. "Je už pozdě, vezmu tě domů."

Podívala se na něho, protože jí bylo jasné, že o čas tady vůbec nejde. CHCE JI.

Pomalu se postavila a vzpomněla si, že před restaurací nechala otcovo auto.

"Musím se vrátit zpátky do práce a jet domů s tátovým vozem, ráno ho bude určitě potřebovat. Ty můžeš jet za mnou a až budu připravena, dám ti znamení."

Souhlasil, i když nerad.

Když však dorazili k restauraci, papínkovo Volvo tam nebylo. Elysia zmateně poběhovala sem a tam, ale nakonec si musela přiznat pravdu. Auto zmizelo.

Damon viděl, že noc se nevyvíjí k jeho prospěchu a rozhodl se konat.

"Odvezu tě teď domů," vyhlásil rezolutně.

"Ale to auto..."

"Já ho najdu." Jeho tón jasně naznačoval, že to myslí smrtelně vážně.

Během pár minut byli u nich doma. Když Elysia odemykala vstupní dveře, uslyšela tichý šepot. "Hlavně nezaspi, nerad bych tě budil..."

Když se ohlédla, byl už Damon pryč.

Probudil ji tichý, skřípavý zvuk kliky na jejích dveřích. Byla zmatená a v polospánku, nedokázala si na nic vzpomenout. Hlavou jí vířily myšlenky o tom, jak byla v práci, mluvila s Damonem, potom nedokázala najít auto a nakonec... neměla usnout...

Snažila se probrat a posadila se na posteli. Natáhla ruku k vypínači lampy, ale on ji zastavil.

"Já světlo nepotřebuji," zašeptal, "a nechceme přece někoho probudit, že?"

Zůstala nehybně sedět, protože netušila, co má vlastně dělat. Přemáhala smích, protože ji napadlo, že by někdo měl sepsat příručku s názvem "JAK SE ZACHOVAT, KDYŽ SE VÁS CHYSTÁ KOUSNOUT UPÍR." Ale nemohla se zasmát nahlas, protože nevěděla, jak by na to nadržený Damon reagoval.

Klekl si před ní a objal ji kolem pasu. Vypadalo to skoro jako milostná předehra, jenomže oba dva aktéři věděli, že o sex tady vůbec nejde. Upíři sex nepotřebují, stačí jim jenom pití krve - je to jako láska, rozkoš, jídlo, drogy, peníze a neuvěřitelná moc v jednom.

"Neboj, bude to bolet jenom chvilku," řekl tiše a sklonil se k jejímu krku