Paprsky mdlého slunce vnikaly přes zataženou záclonu na okně pokoje a pomalu probouzely Elysii z hlubokého spánku. Líně otevřela oči a zamžourala. Cítila se velmi slabá a unavená, jakoby vůbec nespala. Začala se protahovat jako kočka. Na nočním stolku nesmlouvavě zadrnčel budík, tak se opatrně postavila. Zatočila se jí hlava a zase si musela sednout, přitom se rukou opírala o pelest postele, protože měla intenzivní pocit, že spadne.

Co to sakra se mnou je? Přemýšlela neklidně. A potom si vzpomněla. BYL TADY DAMON.

A pak jí to došlo. Rychle se postavila, nedbaje na mdloby, které se o ni pokoušely a utíkala do koupelny. Postavila se před malé zrcadlo a natáhla krk. Byly tam. Jasné a zřetelné stopy čerstvého upířího kousnutí. Dva malé, červené otvory, zacelené zaschlou krví. Neodolala a projížděla po těch jizvičkách prstem. Teď už to nebolelo. Na okamih se zamyslela. Damon přišel až na ránem, vzpomínala, byl celý ušpiněný, jakoby se s někým předtím porval. Přišel ke mně, objal mě, stáhnul mi límec košile z krku a... kousnul. Chvíli to bolelo, ale znova to ustalo, ovšem nebylo to vůbec příjemné, jak sliboval. Spíš naopak. A já jsem se cítila jako ovce, kterou vedou na porážku. Jestli to takhle bude každou noc... To se radši zabiju. Proč jsem mu to vůbec slibovala? Jak jsem se do toho namočila? Co budu dělat? Zoufale si opláchla obličej studenou vodou a trochu se jí ulevilo, takže už byla schopna normálně uvažovat. Začala si čistit zuby a vtom si vzpomněla na tátovo auto, které včera zmizelo a Damon ho slíbil najít. Ale jelikož spolu v noci moc nemluvili, netušila, jestli se mu to povedlo. Opatrně se poutírala a vrátila se do pokoje. Na moment zaváhala a pak otevřela okno. BYLO TAM! Tátovo Volvo stálo vzorně zaparkované přesně tam, kde obvykle a dokonce bylo i kompletně vyčištěné. Elysia netušila, jak a kde ho Damon našel, ale rozhodla se mu poděkovat. Zachránil ji od velkého průseru. No i když... včera se dosyta napil její krve, takže poděkování za nalezení ztraceného auta tím bude asi vybavené. Sešla dolů, aby sobě i Chrisovi přichystala snídani. Ten vešel do kuchyně s podmračeným výrazem, jaký neustále nosil od té doby, co ho Caroline nařkla ze znásilnění. "Dobré ráno," pozdravila ho Elysia, která měla poměrně dobrou náladu, ačkoliv si dneska musela vzít rolák, aby zakryla stopy po upířím kousnutí. Chris jen něco nezřetelně zamumlal a zhluboka se napil hořkého kafe. Sedl si a čučel do prázdna. "To chceš takhle strávit zbytek života?" Zeptala se sarkasticky. Podíval se na ni zmučeným pohledem. "Jsem hajzl," zašeptal. "Ne, nejsi. Pochybuji, že bys to doopravdy udělal. Hodně jsem nad tím přemýšlela... Proč ti Caroline dávala vůbec něco napít, vždyť už jsi byl totálně sjetý, ne? V tom pití nejspíš něco bylo, nějaká droga, která tě kompletně odrovnala a vymazala ti paměť. Ona si pak roztrhala oblečení, rozmazala make-up a pak mi sehrála malé divadýlko. Musím uznat, že jako herečka je opravdu skvělá..." "Ale proč by něco takového dělala?" Podíval se na ni, ale už se netvářil tak kysele. "To je otázka," zamyslela se, "jaké má k tomu důvody? Protože nějaké určitě jsou, to mi věř. Mimochodem, Damon mi naznačoval, že Caroline je něco jako vlkodlakova děvka... A kdysi paktovala se samotným ďáblem, takže teď musíš být maximálně opatrný. Tvař se, že plníš všechna její přání a až přestane být obezřetná, tak na ni společně udeříme." Přikývl. "A co Damon? Jak si vedl v Rumunsku?" Zeptal se opatrně. Elysia prudce sklonila hlavu, aby zakryla vnitřní pohnutí. "No... skvěle," odpověděla, "zjistil téměř všechno." Chris šokovaně ztuhl. "Takže ví, kdo ve skutečnosti jsi? Jak to mohl... Říkala jsi, že rumunští upíři slíbili zachovat tajemství..." "No, asi lhali. Někdo z nich to vykecal. A teď..." Najednou se prudce vztyčil ze židle. "Teď tě bude chtít kousnout!" "Uklidni se, není to tak hrozné..." "ON UŽ TO UDĚLAL?" Chris ještě nikdy nepůsobil tak hrozivě. Pokrčila rameny. "Slíbila jsem mu to. Neumím si představit, jak by moji skvělí adoptivní rodiče reagovali na to, že jsem potomkem Draculy. Takže bude lepší, když se to nedozvědí. Nikdy." "Co je na tom tak hrozného?" Zeptal se po chvíli přemýšlení. "Chci říct, vždyť tě mají moc rádi, jako vlastní dceru. No tak by se dozvěděli tvůj pravý původ. Vždyť ty nemůžeš za to, kde a komu ses narodila..." "Já vím. Ale chci je toho všeho ušetřit. Stačí, že to víš ty, tak mi můžeš pomoct. Ale oni... Já jim nechci zbytečně ubližovat. Ty jsi mladý, flexibilní, nedělá ti problém zvyknout si na existenci upírů, vlkodlaků a dalších nadpřirozených bytostí. Ale oni dva jsou svým založením pragmatičtí vědci a já jim nechci kazit iluze ze života." "Chápu. Ale co uděláš, až se to proroctví naplní? Staneš se... jednou z těch nadpřirozených bytostí a nebudeš moct s námi dále žít. A tvůj vzhled se také změní, tak jak to zařídíš, aby si toho nevšimli?" "To zatím vůbec netuším," přiznala upřímně, "teď řeším pouze to, co je akutní. A to je: Caroline, oslava Halloweenu, Vánoce, tvůj maturitní ples, moje narozeniny, tvoje maturita... No, a taky Sebastián. Teda hlavně Sebastián. Budu ho muset získat zpátky a zatím nevím, jak to udělám." "Něco vymyslíme," dopil kafe a podíval se na hodinky. "Ježíši, musíme fofrovat!" Najednou se zarazil. "Počkej, moje auto je mimo provoz a tátovo si vzít nemůžeme, jak pojedeme?" "Doufám, že nás zachrání můj černý rytíř!" To ho zchladilo. "Mám se nechat rozvážet od upíra, který ti ubližuje? Nejradši bych mu rozbil držku!" "To, co se stalo v noci, je pouze mezi mnou a ním. Neřeš to. Já jsem velká holka, dokážu se o sebe postarat." Když vyšli ven z domu, oslepily je sluneční paprsky, odrážející se v rudé, nablýskané kapotě Lamborghini. Damon se líně opíral o bok auta a na rtech měl svůj obvyklý ironický úsměv. Už byl převlečen do čistého oblečení, jako vždy černo-černé barvy a vypadal jako šéf mafiánů někde na Sicílii. Tato myšlenka Elysii pobavila a malinko se usmála. Beze slova nasedli do auta a vyrazili směrem ke škole. Chris měl původně v úmyslu mlčet celou cestou, ale nevydržel to. "Tak ty jsi prý hotový detektiv," prohodil směrem k Damonovi. Ten se na něho podíval ve zpětném zrcátku, ale neodpověděl. "A za odměnu si bereš krev panny," pokračoval Chris, "není ti to trapné?" "Byla to oboustranná dohoda," procedil Damon mezi zuby, "mohl bych si to taky vzít násilím. Ale to by se vám opravdu nelíbilo. Tak mě neprovokuj, švagře..." "Nebo co...?" Nedal pokoj Chris. Damon prudce sešlápl brzdu, až Elysia narazila hlavou do předního skla. Upír se bleskově otočil dozádu na Chrise a pronesl tichým, přesto velmi nebezpečným hlasem: "Nemontuj se mezi nás. Pro tebe bude mnohem lepší, když budu tvůj přítel, než nepřítel. Já ji nechci ublížit, právě naopak, mohl bych jí pomoct. V tom, co se už brzy stane. A tobě můžu pomoct při zvládnutí Caroline. Tak co říkáš...?" Chris sklonil hlavu, protože si uvědomil, že Damon má pravdu. Pokud se proroctví naplní a Elysia se promění, Damon se Stefanem můžou být hodně užiteční. "Dobře, vyhlašuji příměří," řekl poraženecky Chris. "Ale slib mi, že ostatním neřekneš, co je Elysia zač." "Myslíš Stefanovi, Eleně a spol.? Tak fajn, ale obávám se, že jednou na to přijdou sami. Do té doby ti slibuji, že se o Elysii a její tajemství postarám." V ten den skončila škola nečekaně dřív, ale Elysia nechtěla volat Damonovi, aby pro ni přijel. Chris měl domluvený odvoz od nějakého fotbalového spoluhráče, takže jí samotné nezbývalo, než požádat o odvoz někoho ze třídy. Nerozhodně se dívala na Elenu, ale pak tu myšlenku zavrhla, protože věděla, že by se jejich rozhovor stoprocentně stočil na Damona. Elysia rozpačitě postávala před školou, když si najednou všimla přijíždějícího auta. Bylo sytě zlatožluté, podivně a extravagantně vytvarované a určitě nesmírně drahé. Taková auta používají jenom... pomyslela si neklidně, protože s jistotou věděla, že to auto řídí vlkodlak, nebo upír. Zůstala stát a čekala, co se z toho vyvine. K jejímu údivu vůz zastavil rovnou před ní. Vystoupila z něho překrásná rudovlasá žena a Elysia bezpečně poznala, že je to upírka. "Ahoj," pozdravila Elysiu a vycenila zuby v okouzlujícím úsměvu. "No nazdar," odpověděla dívka a nervózně vyčkávala. "Já jsem Demonia," natáhla upírka ruku k pozdravu. Elysia nereagovala. Kde jsem to jméno už slyšela? "Jsem z Rumunska," pokračovala Demonia sladkým hlasem, "nedávno nás tam navštívil tvůj přítel a pátral po nějakých věcech. Tak jsem mu s tím malinko pomohla." A tehdy jí to došlo. Takhle Damon zjistil, všechno, co se dalo. Naštěstí jenom samotná Elysia znala úplně všechna fakta. Upíři v Rumunsku věděli jenom tolik, kolik jim dovolila. "A co děláš tady?" Zeptala se upírky naoko nevzrušeně, ačkoliv jí málem praskly nervy. "No... Damon říkal, že ho můžu přijít navštívit. A taky jsem tě chtěla poznat osobně. Odjela jsi z Rumunska dřív, než jsem se přidala k místnímu klanu, takže jsme se minuly." Elysia chtěla něco odpovědět, ale najednou za sebou uslyšela Stefanův hlas. "Seznámíš nás?" Zeptal se, s pohledem upřeným na cizí krásnou upírku. "To je Demonia, přijela z Rumunska. A to je Stefan," odříkala Elysia mechanicky. "Z Rumunska? Přijela si na návštěvu?" Stefanovi se celá situace vůbec nelíbila. Cizí upír na jejich území znamenal jenom problémy. Už tak mu dalo dost práce udržet Damona na uzdě. "Tak nějak," odtušila Demonia. "Takže ty jsi Damonův bratr, pokud se nemýlím? Hodně mi o tobě vyprávěl. A o tvé lásce... jmenuje se Elena, že?" Stefan se udiveně podíval na Elysii, ale ta jenom pokrčila rameny. Měla pocit, že se jí to všechno vymyká z rukou a uvažovala, jak se zbavit Demonie a poslat ji zpátky tam, kam patří. Uslyšela zvuk prudce skřipajících brzd a poznala, že ten, kdo to všechno způsobil, zrovna dorazil na místo činu. Damon vystoupil ze svého auta a tvářil se nebezpečně. Uviděl Demonii spolu s Elysií a Stefanem a přemýšlel, jak z toho vybruslit. Byl si jistý, že rudovlasá upírka již stihla Elysii informovat o tom, jak mu pomohla. "Tak, vidím, že jste se už všichni spolu hezky seznámili," začal zvesela, jakoby se nic nedělo, "snad abychom už šli, ne? Elysio, tobě přece za chvilku začíná směna v restauraci, odvezu tě." Přikývla a šla k jeho autu, ani se neohlédla. Nezajímalo ji, jak Damon vysvětlí návštěvu z Rumunska Stefanovi. Když nasedla, všimla si, jak všichni tři upíři spolu vzrušeně diskutují a Damon rozčileně rozhazuje rukama. Stefan se pak prudce otočil a odešel, Demonia zkroušeně nasedla do svého zlatistého auta, jehož značku již stihla mezitím Elysia rozluštit. Byl to Jaguár, nejspíš dělaný speciálně na zakázku. Damon si k ní přisedl a tvářil se velmi nevinně. Odjeli od školy a Demonia jela těsně za nimi, ale potom si to nejspíš rozmyslela a zmizela neznámo kam. "Doufám, že se postaráš o to, aby Demonia nepřišla do styku s mými rodiči," pronesla Elysia tiše po chvilce jízdy. Přikývl. "Spolehni se. Nic takového se nestane. Nechci přijít o svou drogu, taže tvé tajemství ochráním za každou cenu." Na to neměla odpověď. Když ji dovezl k práci, otočila se k němu. "A ještě něco. Najdu Sebastiána a udělám všechno pro to, aby se se mnou zase bavil. A je mi jedno, co si o tom myslíš, nebo jestli s tím nesouhlasíš." K jejímu údivu zůstal úplně klidný. "Fajn, teď už vím, proč ho potřebuješ. Demonia mi to všechno vysvětlila. Nicméně, pokud ti něco udělá, tak... Víš, co bude následovat z mé strany." Pokývala hlavu a rychle odešla. Jeho přítomnost a blízkost v ní vyvolávala smíšené pocity. Na jednu stranu ho nesnášela, protože byl upír a mocně toužil po její krvi, na druhou stranu... Byl neskutečně přitažlivý, měl úžasný smysl pro humor a hlavně byl velice spolehlivý. Byla si naprosto jistá, že kdyby náhodou někdy někoho omylem zabila, Damon by byl jediný, komu by mohla ve tři ráno zavolat, aby jí s tím pomohl. Udělal by to bez řečí a o všechno by se postaral. Chris by jí sice pomohl se vším taky, ale on byl nervák a občas se psychicky zhroutil. Takže můj upír je mým největším nepřítelem a zároveň i nejlepším přítelem, zauvažovala ironicky, ale pak tu myšlenku zase pustila z hlavy. Bohužel už brzy měla přijít na to, že je to krutá pravda.