V noci ji neustále budily děsuplné sny o tom, jak Chris umírá, tak sebou zmítala na posteli a snažila se myslet na něco hezkého, ale ke své hrůze si na nic nedokázala vzpomenout.

Sešla dolů a napila se studeného mléka. Chvíli seděla v potemnělé kuchyni a myšlenkami se neustále vracela k Demonii a dnešním událostem. Konečně pocítila únavu, tak ztěžka vyšlapala zase nahoru po schodech, práskla sebou do postele a usnula těžkým spánkem.

Opět jí přepadly noční můry - tentokrát o tom, jak zase bloudila strašidelným lesem, který se rozprostírá u starého zámku, kde kdysi v Rumunsku bydlela. Bylo to jejich rodinné sídlo - poslední vzpomínka na kdysi hrdý a mocný rod Dracul. Vrátila se k tomu dni, kdy slavila osmé narozeniny a nikdo z pozvaných nepřišel. Seděla sama u velkého dortu a pozorovala, jak se na něm pomalu topí čokoládová poleva. Neklidně sebou ve snu zavrtěla a najednou se ocitla na okraji útesu, pronásledovaná svými spolužáky, kteří byli odhodláni ji zabít. Ustupovala před nimi stále více dozádu, její noha sklouzla a ona bezmocně padala dolů do hlubin...

"Elysio! Elysio!" Nějaký mužský hlas volal její jméno. Najednou se začala třást, celé tělo se jí silně chvělo... Probudila se.

Nad ní se skláněl Damon a vypadal rozrušeně. Ještě stále ji držel za ramena, jak se ji prudkým třesením snažil probudit.

"Co se ti zdálo?"

Nechtělo se jí o tom mluvit. Ke svému údivu pocítila úlevu, že je tady, i když dobře věděla, co to znamená. Chce se napít. Ale on se místo toho jenom natáhl vedle ní na posteli - kompletně oblečený a obutý a nijak se jí nesápal po krku, což v tu chvíli velmi ocenila.

"Vzpomínky z minulosti?" Zeptal se naoko nedbale.

"Nikdy jsem neměla moc kamarádů," pocítila najednou silnou touhu mu vyprávět příběh, který nikdo neznal, dokonce ani Chris ne. "Doma v Rumunsku se mi spolužáci ve škole neustále smáli a říkali mi Draculka. V rumunštině má toto oslovení hanlivý nádech. Když jsem slavila osmé narozeniny, otec - myslím tím můj vlastní otec, Michael Tepes, mi chtěl udělat radost a bez mého vědomí u nás doma uspořádal oslavu. Všechno zařídil, vyzdobil, rozeslal pozvánky. Nikdo nedorazil. Chudák, cítil se potom tak hrozně trapně... Večer odešel brzy spát. Protože bral prášky na spaní, bylo velmi těžké ho probudit, proto nereagoval, když k nám po půlnoci přišlo tajně několik mojich spolužáků. Měli sebou nejrůznější zbraně - jako baseballové pálky, hůlky a tak... Nejdřív rozmlátili můj roztopený dort. Pokračovali roztrháním všech dárků, které mi táta dal, no a pak se rozkurážili... A chtěli mi ublížit. Utekla jsem před nimi do lesa, ale bylo jich moc, tak mě obklíčili ze všech stran. Já jsem před nimi jenom ustupovala a ustupovala... Až jsem se ocitla na hranici prudkého srázu, asi 30 metrů vysoko nad rozbouřeným mořem. Byli by mě tam zabili, kdyby se tam najednou z ničeho nic nezjevil Cornelius - kníže rumunského upírského klanu. Rozehnal je a pořádně vystrašil, takže od té noci mi už dali pokoj. Cornelius mě odvedl domů a začal mě pravidelně - ovšem tajně - navštěvovat a učit mě o upírech. Řekl mi kdo jsem a co mě pravděpodobně čeká. Naučil mě spoustu věcí - jak obrnit svou mysl, jak číst myšlenky jiným, jak bezpečně poznat upíry a vlkodlaky, jak vyrobit veneum desmodus, učil mě latinsky... Všechno, co budu potřebovat, až se mé proroctví naplní. Brzy poté můj otec zemřel a protože moje matka umřela už při porodu, dostala jsem se do dětského domova. Ovšem prudérní vychovatelé zatajili můj pravý původ mým adoptivním rodičům - asi proto, aby se mě zbavili. Takže oni ani netuší, jaké je moje pravé jméno a čí jsem potomek. Ví to jenom Chris, tomu jsem to řekla asi po dvou letech, když jsem si byla jistá, že mu můžu věřit. S Hunterovými jsem konečně poznala, jaké to je mít rodinu, být obklopena láskou a péčí... A změnilo to i mě samotnou, dokážu žít téměř jako normální člověk, chodit do školy i do práce, mít přátele... Ale někdy pozdě v noci, když nemůžu usnout, chodím tajně ven a hledám... Nevím, co, nebo koho... Jakoby mě lákalo nebezpečí, nadpřirozené bytosti, kouzla... Připadám si jako Dr. Jekyll / Mr. Hyde. Přes den obyčejná, nevinná dívka a v noci se měním vyslance temnot..."

Zmlkla, ponořená do vlastních myšlenek. Damon se cítil velice poctěn, že mu řekla něco tak osobního a jemu to pomohlo lépe ji poznat. Vzpomněl si na tu noc, jak ho nachytala venku, když vycucával nějakou holku a Elysia neprojevila ani špetku strachu. Teď už tomu rozuměl. Když jste jednou Dracul, těžko vás něco vystraší, přesto, že jste jenom pouhým člověkem.

Jemně ji pohladil po vlasech a přitáhl k sobě. Měl obrovskou chuť na její krev, ale cítil její vnitřní pohnutí a nechtěl ji rušit. Nakonec, měl ještě dostatek času, než se probudí její rodiče. O Chrise si nedělal starosti.

Elysia hluboce usnula, tentokrát už pokojně a bez zlých snů. Tvrdě spala až do rána a když se vedle ní rozdrnčel budík, šokovaně zjistila, že Damon ji celou dobu držel v náručí, ale její tuhý spánek nijak nezneužil. Prostě ji jenom objímal a ani se nepohnul, aby ji nevzbudil.

"Dobré ráno," usmála se na něho. "Máš hlad?" Poškádlila ho.

Místo odpovědi po ní hodil polštář a postavil se. "Chceš mi snad něco nabídnout?"

"Možná...," odpověděla tajemně a začala se štrachat ve skříni.

Damon neviděl, co tam kutí, ale když se k němu otočila, držela v ruce ten podivný železný prsten s obrovským zeleným kamenem, zavěšený na železném řetězu. Přesně ten, který se kdysi před ním v knihovně snažila schovat.

Prsten stáhla z řetezu, chytila ho za ruku a natáhla mu ho na prst. Nechápal, o co tady jde a udiveně si ho prohlížel.

"To neznamená, že jsme zasnoubeni," zasmála se. "Ber to jako odměnu. Za to, že jsi mě nezradil. Že jsi našel tátovo auto. A že mi pomáháš. A že jsi mě dneska nekousnul."

"No... vlastně jsem se to chystal udělat zrovna teď," odtušil, ale ona bezpečně poznala, že si dělá legraci.

Sedl si na postel a zamyšleně si prohlížel ten tajemný prsten, zatímco ona zmizela v koupelně, aby se umyla a oblékla. Když vyšla ven, napadlo ji, že Damon musí nějak nenápadně zmizet - tak, aby ho nikdo v domě neviděl a neslyšel. A na to už zbývalo jenom velmi málo času.

Ale Damon se evidentně nikam nechystal. "Řekneš mi k tomu prstenu něco víc?"

Vzdychla si. "Tak jo - v rychlosti: je to náš rodový prsten. Tam nahoře je vyrytý drak - to je v rumunštině Dracul. Ten zelený kámen je ve skutečnosti ze speciálního skla. A je zelený proto, že je v něm trochu veneum desmodus - jedu proti upírům, který je sytě zelený.

Damon snad ještě nikdy nebyl tak vzrušený. Postavil se a nadšením málem začal skákat. "Rodový prsten Dracul? Veneum desmodus? Ještě nikdy jsem to neviděl zblízka! Můžu to otevřít a vyzkoušet?"

"To bys asi neměl," zchladila ho, "ten jed ti vyžere maso na kost. Na lidi to neúčinkuje, ovšem upíry to rychle zabíjí. Jo, a mimochodem, ten prsten tě také chrání před Sluncem."

"Díky, zlato. Teď se můžu chlubit... Počkej, co mám říct Stefanovi?"

"Řekni třeba, žes ten prsten dostal v Rumunsku, když jsi tam byl. A Demonii řekni co chceš, jenom ji drž v bezpečné vzdálenosti od mých rodičů. Ona ví, kdo jsem a ten prsten by ji měl upozornit na to, že se mi má vyhýbat."

Uslyšela buchot nohou na schodech. "A teď bys měl zmizet!"

Damon otevřel okno a jediným ladným skokem byl venku. V tu chvíli do jejího pokoje vrazil Chris.

"Právě jsem dostal sms od Caroline," řekl bez úvodu, "chce, abych k ní dneska přišel."

"No, tak tam půjdeš. A budeš se tvářit zamilovaně."

"Já... totiž... ona mě přitahuje, ale potom, co se stalo... Radši bych ji neviděl. Můžeme ji nějak dokázat, že jsem jí nic neudělal?"

"To asi těžko."

"Tak co mám dělat?"

"Zatím nic. Musíme počkat, časem po tobě bude určitě něco chtít. A pak se rozhodneme, co dál."

"Tak jo," neochotně se zvedl, "mimochodem, musím si nechat opravit auto, nechat si rozvážet zadek v upírském fáru mě moc nebere. I když je to auto fakt boží... Bohužel jeho řidič ne."

"To by ses divil," zamumlala nezřetelně Elysia, ale Chris ji neslyšel.

Damon je ráno odvezl do školy s úsměvem na rtech a jeho dobrou náladu nepokazil ani Chrisův zamračený obličej. Když se loučil s Elysií, k jeho údivu ho objala a on poznal, že to objetí není hrané.

Elysia strávila nudné dopoledne ve škole, pronásledovaná podezíravými pohledy Eleny, Bonnie a Meredith, které již měly informace o výskytu nové upírky ve Fell's Church a chtěly s ní o tom mluvit. Naštěstí se jí celou dobu povedlo se jim vyhýbat a po skončení vyučování rychle nasedla k Damonovi do auta, který ji už čekal. Ovšem ke startu se vůbec neměl, jen seděl a vypadalo to, že jí chce něco říct.

"Volal jsem Sebastiánovi," promluvil nakonec a ona překvapením nadskočila na sedadle, "chce se s tebou sejít. Ovšem mám podmínku, že u toho budu i já."

"Proč jsi to udělal?"

"Chci ti pomoct. Zdá se, že tvé prokletí se již brzy naplní a já ti nechci bránit. Měla bys Sebastiánovi říct pravdu. Myslím, že on tě neprozradí, když zjistí, jak důležitou roli v tom bude hrát."

"Dobře," polkla ztěžka, protože si právě uvědomila, co ji vlastně čeká. "Kdy ho uvidím?"

"Za týden je Helloween a pokud vím, v tvé škole se pořádá ohromná oslava. Tak se tady všichni sejdeme."

"Já Helloween neslavím," odpověděla ledově, protože ten svátek z hloubi duše nesnášela.

"Proč?" Opravdu byl překvapený, lidé se obvykle strašně rádi převlékali za upíry, čarodějky či zombie.

"Prostě proto," pokrčila rameny. "Nesnáším to převlékání za strašidla."

"No... tentokrát to budeš muset vydržet. Sebastián byl ochoten přijít jenom na nějaké neutrální území, bez přítomnosti tvých rodičů. A nechce, aby ho někdo poznal, proto přijde v masce. Prý bude oblečen jako mumie."

"Jéžiši," převrátila oči, "a za co mám jít já?"

Podíval se na ni s jiskřičkama v očích.

"To ne," zakroutila prudce hlavou, "to po mně nemůžeš chtít!"

"Proč ne? Aspoň si vyzkoušíš, jak bys asi vypadala... jako upírka."

"Ne, ne, ne, ne, ne!"

Damon na ni víc nenaléhal, viděl, že je to zbytečné.

"Ale můžeme vyzkoušet něco jiného," ozvala se po chvilce ticha, "ty budeš zlý upír a já tvoje oběť. Obleču si nějaké krajkové bílé šaty a pořádně se pocákám kečupem, jakože jsi mě kousl."

"To je opravdu originální," pronesl znechuceně. "Jak chceš, nebudu tě do ničeho nutit, protože vím, že by to nemělo smysl."

"Bude to sranda, uvidíš," naklonila se k němu a políbila ho na tvář.

Kráčela ke škole a usmívala se, jak se jí hlavou honily představy o tom, co si oblékne a jak se ustrojí na ten nenáviděný Helloween. V tu chvíli ještě netušila, že její noční můra - sen o Chrisově smrti se přesně za týden naplní.