Den Helloweenu padl na pátek, kdy měla Elysia ve škole jenom dopolední vyučování. Ráno ji odvezdl Damon do školy s tajemným úsměvem na rtech a ona si říkala, co má asi tak za lubem. Od něho se dalo očekávat cokoliv. Chris jel do školy sám ve svém starém Fordu, který mu nakonec opravil někdo ze spolužáků, ovšem nedalo se čekat, že to vydrží dlouho.

Při obědě si k Elysii přisedla Elena a po chvilce nezávazné konverzace na ni rovnou vypálila: "Co dáš Damonovi k narozeninám?"

Elysii zaskočilo sousto v krku. "On má DNES narozeniny? Na Helloween?"

"Ty jsi to snad nevěděla?" Elena vypadala překvapeně. "Chodíte spolu a ty nevíš, kdy se narodil?"

"Náhodou vím. Asi před pětisty lety..." Snažila se Elysia žertovat, ale v duchu si říkala, proč jí Damon něco alespoň nenaznačil. Vůbec netušila, co by mohla darovat tak starému upírovi. A slaví vůbec upíři narozeniny?

"No... tak vymyslím nějaké překvapení," zvedla se od stolu a odešla. Cestou ven na parkoviště neustále přemýšlela, co by Damona asi tak ještě mohlo zaujmout. Po tak dlouhé existenci zbývalo málo, co by ještě neznal.

"Tak, jsi připravená na dnešní velkou noc?" Zeptal se svým obvyklým úsměvem.

"Proč jsi mi neřekl, že máš dnes narozeniny?"

Pobaveně se na ni podíval. "Myslíš snad, že po tolika letech mám chuť slavit? Nech to plavat..."

"To nejde. Měla bych ti něco dát. A už dokonce vím, co to bude..." Přesně v tu chvíli ji to napadlo.

Když přijeli domů, z obýváku se ozývalo šílené trápení klavíru - paní Hunterová právě dávala hodinu nějakému opravdu netalentovanému studentovi. Damon s Elysií rychle prchli po schodech nahoru do jejího pokoje.

Damon si sedl do křesla pod oknem a chystal se ji začít přemlouvat, aby změnili kostýmy na večerní párty, ale ona se tvářila velmi tajemně.

"Máma je sice doma, ale... o to víc pikantní to bude."

"Co chceš dělat?" Vyschlo mu v krku.

Elysia vytáhla tu starou známou zaprášenou láhev, plnou prudkého jedu proti upírům. Odzátkovala ji a obřadně si k ní přivoněla. A pak... se z ní zhluboka napila. Damon sice věděl, že na lidi to nemá pražádné účinky, přesto při tom pohledu ztuhl. Jeho by taková dávka OKAMŽITĚ zabila.

"A teď," řekla, když znova popadla dech a utřela si pusu do rukávu, "se napiješ ty. " Rozepla si vrchní knoflíky na halence a odhalila rameno.

"Ale já..." Netušil, kam tím vším Elysia míří.

"Já jsem Dracul. Když vypiju jed proti upírům a ty se ze mě potom napiješ, budeš vůči tomu jedu imunní. Navždycky. A funguje to jenom a pouze v kombinaci s mou krví."

"To jsem netušil," zašeptal šokovaně. "Takže to je ten tvůj dárek k mým narozeninám?" Postavil se a přikročil těsně k ní. "A co když sem vrazí matinka?"

"Tak si musíš pospíšit," usmála se.

Přiložil rty k důlku na jejím rameni. "Jseš si jistá, že mě to nezabije?" Zeptal se opatrně. Přece jenom, toho jedu vypila pořádnou dávku.

"Věř mi," hlesla a přitiskla si jeho hlavu k sobě.

Zakousl se do ní s tichou modlitbou, aby to přežil. Její krev chutnala trochu jinak, než obvykle. Míchal se do ní podivný sladký, bylinkový podtón, ale nebylo to špatné. Když měl dost, odtáhl se. Elysia se klidně pozapínala a jakoby se vůbec nic nestalo, začala vytahovat učebnice ze své školní brašny.

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře.

"Pojď dál, mami!"

Paní Hunterová vstoupila do pokoje a rychlým pohledem prolétla scénu před sebou. Damon klidně seděl v křesle a tvářil se neutrálně, Elysia klečela na zemi před rozsypanou kopou učebnic a sešitů.

"Nemáte hlad, děti?" Zeptala se matka starostlivě.

"Ne, právě jsme jedli," odpověděla Elysia nenuceně a Damon se zakuckal, ale smích rychle potlačil.

"Tak dobře. Co si oblečete na tu strašidelnou večerní party?"

"Damon bude upír a já jeho oběť."

Dotyčný upír dusil smích a snažil se tvářit nevinně.

"To není moc originální," řekla zklamaně paní Hunterová.

"Taky jsem jí to říkal," ozval se rychle Damon, "ale nedá se zlomit."

"No dobře, jak chcete. Ale doma buďte do půlnoci."

"Mami!"

"Tak jo," převrátila oči matinka, "ale když přijdete později, snažte se nevzbudit tátu. Ten by něco takového neschválil."

Paní Hunterová odešla a Damon se konečně s úlevou rozesmál. Jako odpověď mu na hlavě přistála učebnice biologie.

Elysia a Damon stáli večer před jejich domem a čekali, až se dostaví Chris a Demonia. Elysia měla na sobe viktoriánské šaty s krajkami kolem hlubokého výstřihu a celý trup měla pocákaný speciální směsí kečupu a worcesterové omáčky, takže vypadala, jakoby ji někdo rozsápal dlouhými drápy. Damon vypadal tak, jako obvykle - jako krásný a tajemný upír - dokonce si nechal venku i špičáky, které za normálních okolností schovával. Pro svou masku nebyl ochoten udělat víc.

Chris konečně vyšel ze dveří a při pohledu na něho Elysia bezděčně vyjekla. Byl velice přitažlivý - jako opravdový upír. Měl na sobě lehký světlý make-up a do očí si nasadil červené čočky. Vlasy měl upravené do neobvyklého účesu a na sobě černý oblek, velmi podobný tomu, jaký nosil Damon.

"Takže ty budeš taky upír?" Zeptala se Elysia se sarkastickým podtónem.

Mlčky přikývl. Tehdy vyšla ven Demonia a postavila se vedle něho. Vypadali spolu báječně - dva krásní, mladí a nedostižní lidé, příslušníci nadřazeného kmene upírů.

"Jako upírovi ti to fakticky sekne," složila Elysia poklonu bratrovi. Ten jenom pokrčil rameny a nasedl do svého starého Fordu.

"Nechce se vozit v mém autě," odpověděla Demonia na nechápavé pohledy Damona a Elysie. "Musíme jezdit s tou jeho starou károu," procedila mezi zuby, ale nakonec si ke Chrisovi nasedla.

Damon a Elysia jeli spolu mlčky, ale ona to nakonec nevydržela a zeptala se: "Jak se teď cítíš? Je to rozdíl, když v sobě máš protilátku?"

"Já nevím," přiznal, "necítím nic odlišného. Asi bychom to měli vyzkoušet..."

"Jak?"

Ukázal na Draculův prsten, který mu nedávno dala. "Přemýšlel jsem, že bych na sebe nastříkal trochu jedu, co je v tom prstenu. Potom to budeme vědět zcela jistě."

"Říkám ti, že to účinkuje, musíš mi věřit."

"Dobře, věřím ti," řekl rychle, protože si všiml, že se začíná tvářit uraženě a on nechtěl vyvolávat zbytečné konflikty. Potom, co dnes pro něho udělala, začínal proti své vůli cítit určité emoce, které si kdysi dávno razantně zakázal. Láska v jeho životě dosud přivolávala jenom samé komplikace a trápení.

Před půlnocí byla už helloweenská party v plném proudu. Školní tělocvičnou proudily davy zombie, upírů, mumií a dalších monster a vesele se přitom bavili. Alkohol byl oficiálně samozřejmě zakázán, přesto se však na oslavu dostal a studenti ho tajně - ovšem hojně konzumovali. Chris už vypil několik panáků (na kuráž), protože Demonia ho upozornila, že dneska si to vyřídí s Caroline. Holky spolu před chvíli odešly ven a Chris ani nechtěl myslet na to, co se tam odehrává.

Elena a Stefan na sobě měli masky pirátů - Stefan vypadal jako Jack Sparrow a Elena jako jeho milenka Angelika. Bonnie kroužila na parketu jako lesní víla a Meredith zvolila masku čarodějky.

Vtom se Caroline vřítila dovnitř - celá rozcuchaná a špinavá. Na krku a ramenou měla spoustu drobných ran, které vydatně krvácely. Chris k ní přiskočil s hrůzou v očích.

"Jdi od mě, ty zmetku!" Zvřískla na něho. "Netroufáš si mi to říct do očí, tak na mě pošleš svého bodyguarda? Ty hrdino! Styď se!"

Chris sklonil hlavu a přemýšlel, sledován pozornými pohledy Elysie, Damona a ostatních, kteří se kolem něho zhrkli. Tehdy se k nim přidala i Demonia a klidně popíjela punč z kelímku, jakoby se vůbec nic nestalo. Chris ji popadl za ruku a vyvlekl ven.

"Tak, to bychom měli," vyhlásil Damon, "ti dva si to snad vyřídí sami. Akorát Caroline naši partu bude nenávidět ještě víc, než předtím. A dost možná, že půjde na policii ohlásit to smyšlené znásilnění." Jeho slova zcela evidentně ranily Bonnie, která se otočila na podpatku a utekla, následovaná Meredith a Elenou.

Damon chytil Elysii do náruče a odvedl ji na parket, ovšem bylo mu jasné, že ona je myšlenkami úplně někde jinde, vůbec nedávala pozor na rytmus hudby, tak to nakonec vzdal a šli si sednout ke stolu.

"Odvezete mě někdo do hotelu?" Zeptala se Demonia, která se z ničeho nic objevila za Elysiinými zády. "Chris se příšerně naštval a odjel s tou svojí károu neznámo kam."

"Zařiď si odvoz, jak chceš, krásko," prohlásila ledovým hlasem Elysia, "my právě odcházíme." Vstala a pokynula Damonovi, který se neodvážil protestovat.

"Kam chceš jít? Je ještě brzy..." Zeptal se venku.

"Musíme ho najít. Bojím se, že v tomto stavu něco vyvede..." Zaprosila.

"Je to už velký kluk, lásko, nech ho být. Možná potřebuje být chvíli sám."

Potřásla hlavou. "Ty ho neznáš. Posledních pár dní byl hrozně divný. Něco se stane... Cítím to! Musíme jít za ním, prosím..."

Rezignovaně vzdychl. "Tak jo, nastup si..."

"Použiješ svou Sílu, nebo ho mám najít sám?" Zeptal se, jak startoval auto.

"Nikdy jsem to na něho nepoužívala, přišlo mi divné a nefér číst jeho myšlenky bez jeho vědomí. Ale dnes udělám výjimku."

Plně se soustředila a ke svému potěšení ho rychle našla. Proud jeho naštvaných myšlenek jí ukazoval cestu jako červená nit. Pronásledovali ho poměrně dlouho a mezitím se strhla bouře a začalo velmi silně pršet. Damon to chtěl vzdát a odvézt ji domů, ona ho ale stále popoháněla, jako posedlá.

Bloudili lesem za městem a silný proud deště jim znemožňoval dobré vidění. Damon si najednou všiml jakýsi převrácený starý vrak na boku cesty a opatrně zastavil. Vystoupili a přišli blíž. Když poznali, že je to Chrisovo auto, oba dva ztuhli v šoku. První se vzpamatoval Damon. Použil veškeré své schopnosti a auto lehce obrátil zpátky na kola. Vevnitř se bezvládně pohupovalo Chrisovo tělo. Rychle ho vytáhl ven a položil na mokrou zem. Déšť je přitom bičoval po celém těle.

Elysia si klekla a zkontrolovala mu téměř nehmatný puls. Její bratr ležel v louži a silně krvácel z obrovské rány na stehně. Bylo jasné, že mu zbývá jenom pár minut života. Z této vzdálenosti neměli šanci dovézt ho do nemocnice ve městě a sanitce by to tam trvalo příliš dlouho.

Damon se jí dotkl. "Elysio, myslím, že brzy bude konec..."

Nereagovala. Vytáhl mobil a zkoušel vytočit pohotovost, ale k jeho údivu mu vytrhla telefon z ruky.

"Víš, že to nepůjde! Než sem dorazí, bude dávno mrtvý!"

"Musíme něco udělat!"

"Jistě. Něco uděláme." Zněla nepřirozeně pokojně. "Ty to uděláš."

Zhrozeně se na ni podíval, protože přesně věděl, co má na mysli.

"To přece nejde... To nemůžu. Co vaši rodiče?"

"To budeme řešit až potom. Nemůžu ho nechat zemřít. Ne takhle."

"Jsi si úplně jistá? Musíš mi to říct. Musíš mě o to požádat a přísahat, že mi to nikdy nebudeš vyčítat. Že mi to nebude vyčítat on. Že mě vaši rodiče nezabijou."

"Damone, prosím tě, abys ho proměnil," řekla hrobovým hlasem, "a přísahám, že ti to nikdo nikdy nebude vyčítat. A o rodiče si nedělej starosti."

Upír se sklonil k jejímu napůl mrtvému bratrovi a opatrně, téměř něžně ho kousl do krku a zhluboka se napil. Poté si rozřízl ruku a nakapal mu svou krev do úst, která musel násilně rozevřít. Počítal s tím, že Chris má kromě toho v sobě dostatek Demoniiny krve.

Minuty ubíhaly a mezitím ustal déšť. Elysia klečela úplně mokrá ve strašidelném kostýmu uprostřed lesa spolu s upírem a svým bratrem, který se právě nacházel na půli cesty mezi životem a smrtí. Ticho kolem nich bylo přímo nesnesitelné. Cítila, jak silně jí buší srdce a uvědomovala si, že to všechno vnímá i Damon.

A v tu chvíli Chris zemřel. Podívala se na hodinky. Byly přesně tři hodiny ráno a její bratr skončil svou pozemskou pouť, aby se přetransformoval a začal úplně novou existenci.

Damon vzal Chrise do náruče a uložil ho na zadní sedadlo auta. Jeho starý Ford odtlačil k jezeru, zatížil ho kameny a nechal ho potopit zcela na dno.

Elysia stále bezmocně klečela a mlčky ho pozorovala. Cítila, že je na pokraji hysterického záchvatu. Už nemohla dál, zatínala nehty do dlaní a poprvé v životě se modlila. Netušila, jestli se Chris nakonec probere, nebo ne, protože nevěděli, jestli nepřišli pozdě.

Damon ji něžně vtlačil do auta. "Teď tě odvezu domů. Rodičům řekneš, že Chris se opil a zůstal na noc... u své přítelkyně, kterou prozatím nebudeš jmenovat. Já ho odvezu k sobě a budu ho hlídat. Až se probere... tak se o něho postarám, ale může to trvat několik hodin, možná i dní. Za tu dobu musíš rodiče držet ve sladké nevědomosti. A až Chris vstane z mrtvých, tak.. potom se rozhodneme, co bude dál."

Pomalu přikývla. Stále měla pocit neskutečna, jako by byla uprostřed noční můry, ze které se nedokáže probrat. Damonův hlas k ní pronikal odněkud zdaleka a něco jí vysvětloval, ona však nedokázala sledovat jeho myšlenky...

Musel s ní zatřást a tak se konečně probrala. Podívala se na nehybné tělo svého milovaného bratra na zadním sedadle a rozbrečela se. Konečně jí došlo, že už nic nebude tak, jako předtím...