Elysia se probudila do kalného rána. Stále na sobě měla zakrvácené a uválené šaty z helloweenské párty a to ji ihned vrátilo do reality. Vzpomněla si na všechny tragické události včerejšího večera a potichu zasténala. Opatrně se postavila a nenápadně šla do Chrisova pokoje. Všechno tam bylo přesně tak, jak to včera nechal. Klouzala zrakem po jeho rozházených šatech a ponožkách, rozestlané posteli, knížce na nočním stolku... A uvědomila si, že s tím vším je teď už konec. Její bratr včera zemřel. A i kdyby se sem opět vrátil, bude z něho někdo úplně jiný.

"Elysio, Chrisi!" Zaslechla zdola matčin hlas, který ji nepříjemně zaskočil. Teď se bude muset postavit rodičům tváří v tvář, nasadit nevinný výraz a zasypat je spoustou hrozných lží a netušila, jestli to zvládne.

Rychle se vrátila do své koupelny, špinavý kostým hodila do prádelního koše a dala si horkou sprchu. Snažila se ustrojit jako obvykle a když si česala mokré vlasy, zkoušela v zrcadle různé výrazy obličeje - jako že se nic neděje, všechno je OK a Chris se zase vrátí...

Když si sedla k snídani, otec zvedl oči od rozečtených novin. "Kdepak je mladej? Ještě spí? Doufám, že to včera nepřehnal s pitím..."

"No, abych pravdu řekla," chytla se toho Elysia, "trochu se napil. Teda dost to přehnal. Chci říct... Je teď tak nějak mimo."

Výraz na otcově obličeji byl výmluvný a Elysia poznala, že nezvolila tu správnou cestu. "Ale nemusíš se bát," řekla spěšně, "je u... kamarádky. Bojí se přijít domů opilý, tak se rozhodl vystřízlivět mimo domov."

Matka s otcem se na sebe nechápavě podívali. "U jaké kamarádky?" Zeptala se podezíravě paní Hunterová.

Elysia se krčila na židli a přála si okamžitě zmizet. Nikdy nebyla nucena takhle moc lhát a začínala se cítit v pasti. K její úlevě zrovna v tu chvíli někdo zazvonil u dveří. Rychle vstala a utíkala otevřít a cestou děkovala Bohu, že sem někoho poslal, ať už to byl kdokoliv. Když však za dveřma uviděla vyšňořeného Damona, ztuhla.

"Co se děje?" Zašeptala vyděšeně, protože čekala to nejhorší.

"Slyšel jsem tvoje zoufalství až do penzionu," odpověděl stejně potichu, "tak jsem rychle přispěchal na pomoc. Jsem ve lhaní o dost zkušenější, než ty." Protáhl se kolem ní dovnitř a šel rovnou do kuchyně.

"Dobré ráno," pozdravil jakoby nic a sedl si ke stolu. "Chtěl jsem vám jenom říct, že Chris je úplně v pořádku. Je teď u mé známé a až přijde k sobě, vrátí se domů. Mějte pro něho prosím pochopení, je v takovém tom bláznivém věku..."

"No, ty přece nejsi o moc starší," reagovala ihned matka, která ho považovala za zhruba dvacetiletého přitažlivého a tajemného Itala.

"Vzkaž mu, ať IHNED přijde domů," pronesl nesmlouvavě otec.

"Jistě," usmál se Damon svým nejnevinnějším úsměvem, "ale když jsem ho viděl naposledy, zrovna měl hlavu v záchodě a silně zvracel. Mimochodem, pane Hunter, víte, že zrovna dnes začíná v místním muzeu výstava Antiques 19. století? Slyšel jsem, že se tam bude vystavovat vzácný porcelán z Vídně..."

Elysia si šokovaně uvědomila, jak rychle se její otec chytil na háček. Damon plynule pokračoval v nezávazné konverzaci s tátou a nechal se obsluhovat od matky, která mu nalévala kávu a servírovala vydatnou snídani a vypadalo to, jakoby do jejich rodiny patřil odjakživa. Elysia je vůbec neposlouchala a ztratila se ve vlastních myšlenkách a jenom okrajově zaregistrovala Damonovu mysl, jak se ji snaží uklidnit pomocí Síly. Když toho měla dost, vstala a odešla do pokoje. Damon přišel po chvilce za ní.

"Ještě se neprobral," řekl a sedl si do svého oblíbeného křesla pod oknem.

Elysia nehybně stála a dívala se na něho rozšířenýma očima. "Damone, měla jsem se tam setkat se Sebastiánem. Proč nepřišel?"

Pokrčil rameny. "To opravdu nevím. Zavolej mu."

Vzala do ruky mobil a třesoucími se prsty vyťukala jeho číslo. Telefon zvonil a zvonil, ale nikdo nezvedal. Nakonec to vzdala a rezignovaně se hodila do postele.

"Všechno se strašně pokazilo," řekla unaveným hlasem, "Chris je mrtvý, Sebastián zmizel a po městě se prochází Demonia z Rumunska. Vůbec netuším, jak z toho ven."

Přisedl si k ní a objal ji. Blesklo mu hlavou, že kdyby teď do pokoje vrazila máma, nebo táta, asi by se jim tato pozice vůbec nezamlouvala, ale neřešil to.

"Chris je v delíriu mezi tímto světem a podsvětím a ještě chvilku bude trvat, než se to vyvrbí. Sebastiána najdu, to ti přísahám. A Demonia ti nebude dělat potíže, o to se taky postarám."

Pocítila úlevu. Na Damona se dalo vždycky spolehnout. Opřela si hlavu o jeho rameno a přemýšlela, čím tak krásně vždycky voní. Klouzala zrakem po jeho těle a při pohledu na Draculův prsten, který mu nedávno darovala, si uvědomila hroznou věc. Chris nebude odolný vůči slunečním paprskům!

"Damone, potřebuji ten prsten zpátky," narovnala se a podívala se mu do očí.

Vypadal zklamaně. "Přece jsi mi ho darovala, jako odměnu," nevzdával se, "já můžu Chrisovi půjčit ten svůj, který jsem nosil předtím. Je také velmi cenný a vzácný, je starý téměř 500 let. Svůj účel perfektně splní."

"Dobře," nenaléhala na něho. V podstatě měl pravdu a ten Draculův originální prsten si opravdu zasloužil. Bylo tolik věcí, které teď musela řešit! Jak bude Chris vypadat po proměně? Vrátí se domů a bude hrát divadlo, že je stejný, jako předtím? Dokončí školu? Jak se vypořádá s upírskou existencí?

Ale hlavně - BUDE CHTÍT PÍT LIDSKOU KREV?

Večer ležela bezvládně v posteli a nedokázala usnout. Otec se ještě nevrátil (odpoledne odešel s Damonem na nějakou výstavu) a matka hrála v obýváku na klavír. Byla vážně dobrá, občas jenom tak improvizovala a jindy zase perfektně střihla nějakou těžkou skladbu. Elysia ovšem nesnášela vážnou hudbu, oblíbila se heavy metal, čím tvrdší, tím lepší. Nasadila si sluchátka svého iPodu a zapla Play. Do hlavy jí ihned začaly bušit bicí a zpěvák skupiny Disturbed vyřvával svou frustraci z tohoto světa:

My blood is cold as ice

or so I have been told

show no emotion

And it can destroy your soul...

Ten text v ní vyvolával smíšené pocity. Jakoby to kopírovalo její vlastní život... Zavřela oči a snažila se potlačit zrádné slzy, ovšem marně. Byla zoufalá, tak velmi, že se opět začala modlit k Bohu, ačkoliv se považovala za militantní ateistku. Ale tušila, že žádný Bůh ji nepomůže. A doba, kdy se měl její život obrátit naruby, se rychle blížila. A ona to dobře věděla.

V pondělí ráno ji Damon vezl do školy jako obvykle. Snažil se s ní nezávazně konverzovat, ona však vůbec neodpovídala. Neměla odvahu zeptat se, jak to vypadá s Chrisem a on nic nenaznačoval. Chladně ho objala na rozloučenou a odkráčela. Ve škole si připadala jako zhypnotizovaná, automaticky dělala všechno, o co ji profesoři požádali, ale vůbec nevnímala, co se kolem ní děje. Odpoledne ji na chodbě zastavil Stefan. "Damon mi řekl všechno, co se v pátek stalo. Já jen... že jsem s tebou. Chápu, proč jsi ho o to požádala a pokud budeš chtít pomoc i ode mě, jsem tu."

"Díky," podařilo se jí ze sebe dostat ochraptělým hlasem, "moc si toho cením."

Protože jí už skončilo vyučování, vyšla ven na parkoviště. Damon tam již čekal, líně se opíral o své extravagantní auto a jako vždycky poutal všeobecnou pozornost. To jí silně vadilo i předtím a v této situaci obzvlášť. Mlčky si nasedla a celou cestou nemluvila.

"Mám pro tebe překvapení," řekl, když zastavili před jejím domem. Lhostejně pokrčila rameny. Dovnitř vešli spolu. Elysia si uvědomila, že slyší nějaké zvuky z kuchyně, ale její rodiče byli v ten den mimo město, takže to musel být... CHRIS!

Pomalu šla dál, jakoby se bála toho, co uvidí. Nakoukla dovnitř kuchyně a viděla jenom temnou siluetu, otočenou zády k ní. Zakašlala. Chris se obrátil a ukázal jí tvář krásného mladého upíra a ona při tom pohledu okamžitě ztratila vědomí.

"Vstávej, malá," slyšela nad sebou hlas svého bratra, který ji probouzel zpátky do tohoto světa. Pomalu začala vnímat, co se kolem děje. Ležela na pohovce v obýváku a nad ní stáli dva upíři.

"Co se stalo?"

"Omdlela jsi... když jsi mě uviděla," zaksichtil se Chris vesele, "teda, netušil jsem, že vypadám tak hrozně..."

"Vypadáš skvěle," posadila se, ale ještě stále se jí kroutila hlava. "Jako upír. Takže tu máme problém... Tedy, pokud chceš bydlet stále tady."

"Ty vidíš všude vždycky samé problémy, sestřičko," začal se hrabat v kapse a vytáhl malou podivnou krabičku, "tady mám speciální čočky, které mají barvu mých původních lidských očí. A to ostatní nějak zakamufluju. Budu se tvářit, že jsem ten starý, dobrý a hodný Chris."

"Neboj, bude to fajn," snažil se ji utěšit i Damon, "já mu pomůžu se zorientovat a naučím ho, jak být nenápadný."

"Je to všechno postavené na hlavu," řekla neklidně, "to já jsem se měla stát upírkou, dokonce tou nejhorší ze všech, alespoň to tvrdí 600 let staré proroctví. Jsem poslední Dracul na světě, jediná svého rodu. Nosím v sobě DNA nejslavnějšího a nejkrvelačnějšího upíra světa. Ale místo toho tu pochoduje můj bratr, který odjakživa upíry nesnášel a předvádí se v nové existenci. Nerozumím tomu.. Je možné, že se to proroctví mýlilo?"

"To těžko," odpověděl zamyšleně Damon, "akorát tvůj osud nabírá zákruty, o kterých nikdo neměl ani tušení. Nezbývá, než se tomu přizpůsobit."

Elysia mezitím pozorovala Chrise, jak obratně krouží kuchyní a vaří - to byl odjakživa jeho koníček. Od mala spolu soutěžili, kdo lépe a chutněji připraví rodinné jídlo. Teď už se s ním ovšem nemohla porovnávat, věchno dělal bleskově rychle a přitom zlehka, jako motýl, když poletuje z květu na květ. Během chvilky uvařil její nejoblíbenější jídlo a ihned ho krásně naservíroval. Nedala se dvakrát pobízet a všechno snědla. S plným žaludkem se cítila už mnohem líp a byla schopna rozumně uvažovat.

"Kdy ses vlastně probral?" Otočila se na bratra.

"Dneska ráno. A Damon byl tak laskav, že mi nachystal trochu krve. Své, samozřejmě," dodal rychle Chris, když viděl, jak se zatvářila.

"A co dál?" Neklidně se zavrtěla. "Budeš... pít lidskou krev? Mám posloužit jako pochoutka pro dalšího upíra?"

Damon zlehka zakašlal, aby upoutal její pozornost. "Chris se nechystá cucat lidi. Ovšem, doporučoval bych... abys' mu nabídla tu samou výhodu, jako mně. Myslím tím imunitu vůči veneum desmodus. Napiješ se upírského jedu a posléze se Chris napije tvé krve. A bude to vybaveno."

Přikývla. I když si vůbec nedokázala představit, jak se Chrisovy tesáky zabořují do jejího krku.

"Mimochodem," pokračoval dál Damon s upřeným pohledem, "rád bych tě o něco požádal." Z jeho napjatého postoje bylo jasné, že to bude velmi troufalá žádost.

"Byl bych moc rád, kdybys... tu imunitu předala i Stefanovi. Pokud budeme všichni tři odolní vůči nejsilnějšímu jedu na světě, bude to pro nás výhoda. V době, kdy se tvůj osud naplní, budeš potřebovat opravdu silné pomocníky."

"Dobře," přikývla k jeho údivu bez váhání, "ale je tady ještě Demonia."

"Tu bych z našich řad vyloučil," řekl chvatně Damon, ale Chris s tím evidentně nesouhlasil. "Hele, je to teď moje holka a je mi úplně jedno, co si vy dva o tom myslíte. Není tak špatná, jak se domníváte. Má svoje mouchy, ale... Já ji mám rád. Takže pro ni to platí také," otočil se na Elysii. Neprosil ji - prostě to od ní očekával jako samozřejmost.

"Co kdybyste si udělali pořadník? Jako v ordinaci - další, prosím! Kdo se už napil?" Řekla sarkasticky, protože se cítila být zatlačena do kouta. "Za chvíli se sem sejdou všichni příbuzní a známí a před mýma dveřma bude fronta na krev."

Najednou bez slova vstala a odešla. Chris a Damon se na sebe váhavě podívali a následovali ji do jejího pokoje.

Flaška s jedem byla jen tak položená na nočním stolku vedle její postele. Vypadalo to a vonělo to jako neškodný bylinkový likér zelené barvy. Elysia se bez váhání zhluboka napila a postavila se přímo před zaraženého bratra. Chtěla to mít co nejdřív za sebou. Rozepla si vrchní knoflíky na halence a odhalila rameno - ale ne to, kam ji obvykle kousal Damon.

"Tak dělej," pobídla ho hrubě a Chris se k ní váhavě sklonil. Přece jenom - i když byla adoptovaná, vždycky ji bral jako vlastní sestru a tato pozice, kdy se k ní musel přitisknout a ústy se dotýkat její nahé kůže, v něm vyvolávala zmatek.

Damon skryl úsměv a rychle se otočil.

Elysia netrpělivě popadla Chrise a přitiskla si jeho hlavu těsně k sobě. Ucítil její vůni a v tu chvíli se v něm probudily silné upírské instinkty. Jeho tesáky se automaticky prodloužily a jediné, po čem toužil byla lahodná, čerstvá lidská krev. Nedbaje na to, že jí způsobí bolest, prokousl jemnou dívčí kůži a zhluboka se napil. Bylo to poprvé, co jako upír někoho kousl a ten pocit byl nepopsatelný. Pro upíra je sání čerstvé lidské (a zvlášť dívčí a panenské) krve jako droga, sex, peníze, rozkoš, láska a jídlo zároveň. A Elysiina krev měla v sobě tu magickou příchuť rodu Dracul, takže Chris byl tak v rauši, že se sotva držel na nohou. Elysia se ho snažila po chvilce odtlačit, byl však příliš silný, takže nakonec musel zakročit Damon. Popadl Chrise vší silou a odtrhl ho od ubohé Elysie, která už bolestí sotva dýchala. Klesla unaveně na postel a rychle se znovu pozapínala. Rána na krku ji velmi bolela a štípala, jak ji Chris nešetrně kousal.

"Promiň," omluvil se jí, když přišel k sobě (co se stalo ovšem až poté, co mu Damon vrazil dvě pořádné facky), "nechtěl jsem ti ublížit. Trochu jsem nad sebou ztratil kontrolu..."

"Pravděpodobně tady nebudeš moct zůstat," vyhlásil Damon zamyšleně, "tento barák je plný bezbranných lidí a ty jsi nový upír - to znamená, že se ještě nedokážeš moc ovládat. Bude lepší, když se mnou budeš bydlet v penzionu."

"To asi naši nedovolí," postavila se Elysia a odešla do koupelny, aby si ošetřila stále krvácející ránu. Když se vrátila zpátky do pokoje, Chris tam už nebyl.

"Šel se zabalit," vysvětlil Damon, "odejde se mnou. Ještě dnes."

Převrátila oči. "Tak to jsem zvědavá, co tomu řeknou rodiče." Věděla, že to nebude vůbec jednoduché a to, že Chris opustí jejich domov, znamenalo jenom další nepříjemnou změnu v jejím životě, který se začínal vymykat kontrole.