Druhá kapitola

Fénix a cibule

Seběhl jsem do společenské místnosti a srazil jsem se z Hermionou. Ta začala nadávat a já omlouvat, až vzhlédla ke mně a řekla ,, promiň Harry myslela jsem, že si někdo jiný."

,,Co tu děláš Hermiono?"

,,Spěchám na ošetřovnu, abych rozdělila dva kohouty, Rona a Malfoye, už jsou zase v sobě."

,,Jdu tam taky, a s těma dvěma si to také vyřídím, chovaj se jako dva malí haranti."

V mysli jsem už přemýšlel jestli je zaklít nebo zfackovat a to oba dva. Když jsme dorazili na ošetřovnu situace byla následující.

Už z dálky byly slyšet nadávky od A-Z. Malfoy senior seděl u Snapovi postele a upíjel ohnivou whisky, zatímco jeho synátor podával své stinné stránky své slovní zásoby, držen svou matkou,tak aby nemohl kouzlit.

Na druhé straně stál Ron a stejně jako Malfoy nedržel hubu a Ginny měla co dělat, aby ho udržela tak, aby oba neskončili jako malované kraslice.

Ti idioti mají snad ještě pořád mozek mezi kotníkem a pupíkem.Zároveň mě překvapilo, že to toho nikterak nezasahuje paní Weasleyová, ale ta seděla smutně v proutěném křesílku a nevydala ani hlásku, zbytek rodiny Weasleyů byl různě tu rozmístěn všude možně. Na jedné posteli seděla teta Petunia a vedle ní stál Dudley. Vypadal mnohem starší a rozhodně zhubl a hlavně bylo vidět, že několik nocí nespal, ty kruhy pod očima byly vážně příšerné a výrazné.

To samé bylo vidět i na tetě to jsem si uvědomil, že drží za ruku Severuse Snapa. Co to má znamenat?

Ale teď k těm dvou kohoutům a Brumbálovi, který společně z ostatními duchy, poletoval u stropu.

Proč Brumbál nezasáhl, toho baví když se ti dva hadaj, nebo co.

Neškodným Petrificus totalus jsem je zneškodnil na nějakou chvíli, a dodal jsem k oboum ,,Chováte se jako 4letá děcka."Pak jsem popošel k Ginny líbnul jsem jí na tvář a už jsem chtěl nějak vzbudit profesora, když.

V tom okamžiku se otevřely dveře ošetřovny z velkým rachotem a vstoupila do místnosti paní profesorka McGonagollová, což mělo za následek, že se probudil profesor Snape a Malfoy senior upustil skleničku ze svou whisky která se rozbila o podlahu ošetřovny na kousky.

Malfoy senior už chtěl něco nechutného říct na adresu paní profesorky, ale nepočítal ze zcela neprofesionálním vyjádření profesora Snapa.

,,U Salazorových spodek, kdo tu dělá takový kravál? Copak nemůžete držet klapačku ani na pět minut, když člověka bolí každý sval."

Namáhavě se posadil na postel.Všichni jsme se na něj dívali jako na stvoření z jiného světa.

Pan profesor si promnul oči a otřepal se jako kdyby viděl ducha. Vždyť ho také viděl.

,,Blacku, co ty tu děláš, neměl bys být po s smrti, místo toho abys na mě tady zíral."

Pan profesor si ještě jednou promnul oči.

Sirius na něj pohrdavě podíval a připlul k němu řekl ,,Snape já jsem po smrti, ale to neznamená, že bych se nemohl stát duchem, mistře kudrlino."

Tím poukazoval na poněkud jiné vzezření jinak uhlazené pokrývky hlavy mistra lektvarů .

Snape si párkrát promnul vlasy, až si je nekontrolovatelně prohrabával , snad chtěl je dát do původního stavu, ale tu divočinu, která dělala konkurenci i Hermioně, prostě vykartáčovat prsty nešlo.

,,Blacku nemáš s tím něco společného?"Přitom ukazoval na svoji hřívu, ktérá by mohla být z afro stylu. Můj kmotr pokrčil rameny a pravil. ,,Se mnou to rozhodně nemá nic společného, někdo by ti to měl spravit, protože vypadáš jako přerostlá brokolice." Sirius se začal nekontrolovatelně chechtat a Snape se na něho díval s čím dál větším odporem.

Jeho smrtonosný pohled z doby učitelského stavu, který mohl snad každému nahnat takovou nervozitu, že si spletl i jinak lehce rozlišitelné přísady, ale díky kštici skončil na vodě, jelikož stvoření, které se na nás s nenávistí dívalo,připomínalo spíš rozzuřeného ratlíka mojí tety, který přišel z psího salónu.

V té chvíli vyšla z vedlejší místnosti Poppy. V jedné ruce nesla košíček lahviček a u druhé si okusovala nehty. Vypadala trochu jako Červená Karkulka. Její jindy tak čistý hábit, byl ušpiněný až k nevíře. Vyděšeně se podívala na profesora a začala se třást, že upustila i košík. Naštěstí ho Ginny chytila, takže se nic nerozbilo. Pak začala překotně vysvětlovat jak si na tom stojí zdravotní stav pana profesora Snepa.

,,Omlouvám se, Severusi za ta chodidla. Jak sis už určitě všiml, máš popáleniny na chodidlech."V tom okamžiku ale jí Snape skočil do řeči. ,,Toho jsem si nestihl všimnout, jelikož jsem se před okamžikem teprve probudil, ale jestli je to všechno, tak bych si ještě zdřímnul a vyhoďte ty otravy,"s velice kyselým ksichtem opáčil lektvarista. ,,Seve, to ani nepozdravíš návštěvu,"ozval se Malfoy senior s úsměvem. ,,Á Lucie je hezké tě zase vidět i když jsem počítal, že zhniješ v této bitvě, ale asi máš místo kořenu askabánské zdivo, příteli," odpověděl s notnou dávkou ironie Severus. Malfoy si pohrdavě odfrknul jak to dělají pávi, ale do toho se ozvalo hlasité odkašlání Poppy. Snape na ní upřel nevrlý pohled a dodal. ,,Ještě něco co bych měl vědět Poppy."

,, Vy osobo by jste se měla konečně naučit neskákat lidem do řeči, abych konečně dořekla, co jsem nakousla. Za ta chodidla můžu já, jelikož ten lektvar, který jsem použila na úpravu vašich hlasivek měl vedlejší účinky. Zase můžete děkovat Faweksi za ten lektvar, jelikož mi seděl na rameni, když jsem do něj krájela čerstvou cibuli."

Všichni se začali smát dokonce i Snapovi začaly cukat koutky úst při představě brečícího Fawkese na cibuli,i když to bylo dost možné.

,,Dále jsem zjistila, že na vašich vlasech leží maskující kouzlo a již 44 let, tedy od vašeho prvního roku života. Můžete mi to prosím vysvětlit, Severusi?"

,,O tom, že bych měl původně vlastnit tuhletu kštici o tom absolutně nic nevím, ale mohl bych prosit, aby jste mi vrátili původní podobu mých vlasů,"prosebně spínal ruce můj bývalý učitel. Sirius se začal smát a přitom přerývaně mluvit.

,,To mě podržte, Schnivelus má ve skutečnosti místo mastného kusu sádla rouno beránčí. Já myslel, že mi život ducha nic nepřinese." Sirius se mohl k smrti uchechtat, kdyby ho zase nepřerušila zlostně nabručená madam Pomfrejová .

,,To bohužel nemůžu, protože to kouzlo bylo z černé magie, kterou ovládalo málo rodů a já vím jen o dvou. O Blackcích a Princech, ale z nich nikdo není žíví a ty jakožto osoba na kterou to bylo vyřčeno to nemůžeš zvrátit," řekla zamyšleně Poppy. Snape vypadal jako by měl sníst ošatku citronů k obědu.

Teď do toho rozhovoru nečekaně vstoupila paní profesorka McGonagollová, která dosti rázným hlasem, ale z úsměvem řekla co jsem měl původně měl říct já. Z což jsem jí v duchu děkoval.

,,Severusi, to je báječné, že můžeš normálně mluvit. Já už myslela, že budu muset sehnat mimo jiné i nového učitele lektvarů.Dále ti chci sdělit, že ti byla nabídnuta spolupráce se énou na vlkodlačím lektvaru, není to nádhera."

Na tváři profesora lektvarů se objevil úsměv, který jsem tam jak živ neviděl. Nebyl naplněn ironií ani pohrdáním či jiným pro jeho osobu příznačnými pocity. Byla to jenom ta radost, ale neměla dlouhého trvání, jelikož nasadil svůj sarkasmus.

,,To, že musím spáchat de-facto sebevraždu, abych byl přijmut do jejich řad, jsem vážně nevěděl."

Teď se do toho zas vložila paní profesorka.

,,Jo, abych nezapomněla, našel se testament vaší matky", podívala se na hodinky, ,, a zhruba za dvacet minut jsem na Bradavické pozemky dorazí příslušný notář, v této záležitosti."

Snapovi spadla čelist na tolik, že byly vidět jeho žluté křivé zuby, vydal ze sebe jenom.

,,Ale vždyť žádná neexistuje."

,,Asi existuje, jinak by mi tu žádost poslali."

Snape jenom nevěřícně koukal.

,,Dále má sdělit, že ten testament se také týká rodiny Malfoy a Potter."

,,Co ti s tím mají co společného?" bručel nabroušeně Snape.

,,Nevím" pokrčila rameny profesorka.

V tu chvíli si všimla faktu, že Ron a Malfoy, jsou nehybní a zakletí a na tento fakt se zeptala.

,,Někdo by je měl zbavit toho kouzla"a poukázala úkosem hlavy na ně.

,, Kdo vůbec zaklel Weasleyho a Malfoye?"

,,To byl Harry, paní profesorko."

Odpověděla Hermiona jednoduchým Finíte je oba odklela. Než cokoliv mohl Snape říct, poslala mě paní profesorka pro Snapovi vzpomínky. Ty trčely ještě pořád v Brumbálově mýslánce.

Rychle jsem vletěl do ředitelny vytáhl jsem je z mýslanky a vložil zpátky do lahvičky v které jsem je přinesl.

Chvátal jsem na ošetřovnu už kvůli tomu ztracenému testamentu Snapovy matky. Zajímalo by mě co to má společného s mojí rodinou, snad to bude mít nějaký rozumný důvod.

Když jsem dorazil na ošetřovnu profesorka zrovna odcházela, asi pro notáře,položil jsem lahvičku na noční stolek vedle Snapovi postele a klidil jsem rychle od něho pryč.

Na ošetřovně zavládlo přímo hrobové ticho.

Jenom Malfoy senior si Reparem opravil skleničku od wisky a dolil si z placatky další dávku ohnivé whisky. Po zhruba 15 minutách se objevila ve dveřích paní profesorka a notář.