Kapitola třetí

Testament matky

Notář byl pohublé postavy z černým lesklým knírkem a dosti výraznou pleší bez klobouku či jiné pokrývky hlavy, hábit měl kávově černý se znakem ministerstva. Jediná zvláštnost byl červený kufřík, který mi nápadně připomínal lékařský kufřík mudly.

,,Dobrý den, dámy a pánové" uklonil se a pokračoval ,,jmenuji se Richard Oucick a byl jsem pověřen k přečtení posledních slov ctihodné madam Snape" a začal se přehrabovat v kufříku.

Ten byl podle zvuků vycházející z něho byl podobně jako Hermionina kabelka zvětšen, ale nedokázal jsem říci jak, vyndal obálku z černým orámováním a patrně velmi zašlou časem. Byla zapečetěna voskem a znak, který byl vyražen pečetidlem jsem si nestačil prohlédnout, jelikož byl odthrnut a zničen.

Notář vyňal z obálky úhledně přeložený pergamen, nažloutlý časem, byl jenom z poloviny popsán, což mi připadalo divný.Notář svým monotónním baritónem začal číst ten testament.

,,Já, Eileen Joyce Selena Anna Snape ve své poslední vůli odkazuji své rodině veškeré jmění rodiny Snapů a dále můj magický portrét. Rodině Malfoyů jako přátelům naší rodiny odkazuji veškeré předměty černé magie v našem domě. Dorothee Elizabeth Potterové a její rodině jako své věrné kamarádce, která celá léta při mně stála jako rádce odkazuji svůj snubní prsten a moje veškeré šperky, které jsem si přinesla ze svého rodného domu rodiny Princů. Ať jsou má slova vyplněna do písmene. Podrobnosti sdělím pomocí mého magického portrétu. Jestliže se některá z rodin nenachází na světle pozemském, bude jejich zděděný majetek věnován na výzkum u St. Munga. Tato závěť může bytí nalezena jenom za předpokladu smrti Albuse Brumbála a Toma Radlleho.

9. prosince 1970.

Londýn St. Mungo

Eileen Snape."

Všichni byli velice udiveni z poslední informace, zvlášť já a profesor. Brumbál měl škleb jako by mu někdo vrazil drát do oka a začal se škrabat na pozadí i když jsem nevěděl z jakého důvodu. Malfoy senior prohodil.

,,Jak to vypadá , tak budeš muset uklízet Seve." Pan profesor se začal šklebit ještě víc.

,,Kdo je ta Dorothea o ní jsem nikdy neslyšel?" Zeptal jsem se. Teď se do toho vložil můj otec v podobě ducha.

,, Dorothea byla tvoje prateta a abych to upřesni l byla to starší sestra tvého dědy Charluse, Harry. Její zvláštností bylo to, že se nikdy nevdala. Byla to taková divná osoba. U nás se o ní moc nemluvilo. Já, jsem jí viděl osobně jednou a to na tátově pohřbu a víckrát, ne. Víc o ní nevím."

Pokrčil rameny. Potom jenom ledabyle dodal ,,Nevím jak se znaly."

Notář se zeptal.

,, Chcete ten portrét? Mám ho sebou. Byl nalezen společně s testamentem."

Snape jenom přikývnul na souhlas. Notář jenom vytáhl z kufříku obraz zabalený do balícího papíru a dal ho na profesoru postel.

Obraz měl rozměry portrétu profesora Blacka, který pořád ještě vězel v kabelce Hermiony.

,,Dámy a pánové, děkuji za spoluúčast na této události. Teď bych vás poprosil, aby jste podepsali, že tento zděděný majetek převzali a ujímáte se ho."

Tak jsem společně s Malfoy seniorem a Snapem podepsali na místa určená notářem pergamen. Notář se rozloučil a odešel , ale v tu chvíli se objevila fialová truhla a spadla mi na nohu.

,,Do trolích chrchlů" zařval jsem. Skákal jsem po ošetřovně a klel jsem s bolestí.

Malfoyjové a Snape povytáhli obočí a přejížděli očima mezi mnou a truhlou.

V té chvíli se objevil skřítek ze zástěrou z mochumůrkou.

,,Pane Malfoyi ve vašem sídle se objevilo 66 krabic neznámého obsahu. Nedokážeme s nimi pohnout či otevřít krabice na nás křičí, že je může otevřít jenom dědic."Ukončil svoji řeč skřítek a uklonil se před Malfoyem.

,,To to šlo rychle" prohlásil Malfoy a otočil se na Snapa.

Pak se otočil směrem k synovi a praví. ,,Draco přemísti se domů a začni ty krámy uklízet do salonu v levém křídle ten je magicky zvětšen a buď opatrný."

Draco se zašklebil, otočil se odešel z ošetřovny si mumlal pod neexistujícím vousem.

Malfoy se otočil znovu na Snapa a povídá.

,, A stejně by mě zajímalo, proč něco zdědil i Potter a jaké má podrobnosti sdělit ten obraz tvé máti, Seve."

,,No to by mě také zajímalo, ale moje matka byla tajemná jak hrad v Karpatech a dotíravá jako Brumbál" odfrknul si znechuceně Snape.

,,No dovol, chlapče, já že byl dotíravej." Ozval se Brumbál z poza stropu.

,,Pane profesore Brumbále vy jste byl jak štěnice, abych to upřesnil." Doplnil jsem Snapa.

Brumbál se zachmuřil, ale nic už neříkal, za to se ozval Snape.

,, Je to možný, u Merlina, Potter dostal asi trochu rozumu. To se musí Luciusi oslavit."

Já na to jízlivě. ,,Možná je to tím, že vás už nějakou dobu ignoruji a teď bych rád se dozvěděl od obrazu vaší matky jak mám naložit dědictvým, jestli ho mám ihed vyhodit nebo později" a zakřenil jsem se na kyselým ksichtem Snapa.

Dodal jsem ještě co mi vrtalo hlavou celou dobu proč teta Petunia ho drží za ruku.

,,Snape proč se vás drží za ruku teta Petunie?" zeptal jsem se ledabyle, ale očividně jsem ho tou otázkou zaskočil.