Kapitola čtvrtá
Malý šupinatý svět
Snape nejprve zrudnul a pak zbledl, otočil se na ní a vydal ze sebe přiškrcené ,,Tuni ty tady".
Teta Petunie trochu zaskočená odtáhla se od něho, ale pak se rozplakala. Pak se stalo něco, co nikdo nečekal, protože Malfoy spadl ze židle, Snape jí objal a začal utěšovat, utěšujícím neobvyklým pro něho hlasem. Teta se ho chytila jako klíště, nechtěla se ho najednou pustit.
Brumbálovi a ostatním duchům a ostatním přítomným vylezli málem oči z důlků. Snape ještě k tomu nasadil korunku a zrůžověl.
,,To se asi bez vysvětlení neobejde. Co?" Zeptal se opatrně Snape.
,,To tedy ne!" Řekl zbrunátnělý Malfoy, který se zrovna postavil z velký flekem od whisky na vestě.
Já jsem mohl jenom souhlasit.
,,No, začalo to, když jsem byl v Příčné ulici ve 2. ročníku. Potkal jsem tam Lily a Petunii z rodiči.
Potom se Petunie někam ztratila a já se nabídl, že jí z Lily budu hledat. Našel jsem jí u Borkina jak na ní Avery míří hůlkou. Poslal jsem na něj lechtací kletbu a odvedl jsem jí pryč. Cestou jsme si povídali. Nabídl jí informace o kouzelnickém světě a ona o Lily. Začaly jsme si dopisovat. Nikdo o tom nevěděl, ani Brumbál. Omlouvám se ti Lucie, že sem ti kradl tvého výra Alichra, ale potřeboval jsem ho. O dalších prázdninách jsme se setkávali ve městě. Postupně jsem jí více a více chápal a ona mě. Když jsem ztratil přátelství Lily, vytratila se i touha po ní, jen vzpomínky zůstaly. Naše dopisování nepřestalo, jedny Vánoce jsem dokonce strávil u Evansových, když Lily zůstala v Bradavicích. Možná tehdy jsem se zamiloval do Petunie, ale jistě to nevím. Musím říct, že to byly moje nejlepší svátky v životě. Dalo by se říct, že od té doby byly ty dopisy spíš z lásky k ní než z přátelství. Také jsem jezdil spíš domu, abych se setkal s ní než matkou. Nechtěl jsem být doma, aby jste chápali. Můj táta mudla jí pořád bil o té doby co se dozvěděl, že je čarodějka. Ani já jsem neměl doma na růžích ustláno.
Když mi bylo 18 let odešel jsem z domova a rok na to můj táta zabil matku. Měsíc poté jsem přerušil kontakt s Petunii a přidal k Smrtijedům, ze zlosti k mému otci a Potterovi. Potom jsme se z Petuni neviděli."
To snad není pravda. To mě vyvedlo z míry a moje okolí vypadalo, že omdlí. Malfoy zezelenal, Brumbál třeštil oči, moji rodiče nevěřícně kroutili hlavou a Sirius s Remusem se tvářili jako by je někdo praštil bambusem a Dudley se opřel o zeď.
Teta se na něj podívala a se slzami v očích začala přerývaně mluvit. ,,Promiň Seve, měla jsem ti to říct,ale prostě jsem nemohla. Už bylo pozdě," a zase se rozplakala. Snape povytáhl obočí. ,,Vzpomínáš si na naše poslední setkání ?" Snape jen přikývl. ,, To setkání mělo dohru. Dohru na Štědrý den. V ten den jsem byla tak zoufalá a nešťastná jako nikdy v životě Seve, to si nedokážeš představit.."
,,Ale to bylo až po devíti měsících Tuni," ale pak skončil Snape jako by mu něco došlo. Teta Petunie se ještě více rozplakala v jeho náručí. ,,Uklidni se Tuni vše bude v pořádku," mluvil na ní s nepochopitelně pro nás klidným hlasem. Teta Petunie začala přerývaně mluvit. ,, Vzali mi ji, ani jsem si ji nemohla vzít do náručí, ani jí pohladit po černých vlasech. Byla tak krásná. Dala jsem jí jméno Salomé."
Teď mi to došlo. Jako by do mě uhodil blesk. To jsem vážně nečekal. Myslím, že teď osazenstvo buď skolí hromadná mrtvice nebo přijdou o oči. I Snapovi se vyřinuly slzy z očí a začal brečet. Všichni se tvářili jako by byli u zubaře. Snape se s uslzenýma očima se ještě zeptal.
,,Nevíš ještě něco?"
,,Jenom to, že byla adoptovaná rodinou z Itálie, myslím Medikarchi."
,,A do prdele!" vypravil ze sebe Charlie Weasley. Všichni jsme se na něj podívali s údivem.
,,Já , totiž Salomé velmi dobře znám. Ona totiž pracuje jako léčitelka v naší dračí rezervaci. Je to doopravdy odborník. Na Sam není, lepší a hezčí ženskou jsem neviděl. Původně jsem jí chtěl vzít sebou, ale někdo z vesnice onemocněl a ona tam musela zůstat. Chtěl jsem jí přestavit mým rodičům, jako snoubenku. Snad mi to Fred odpustí, ale svatbu jsme si naplánovaly na ."
To byla bomba pro celou ošetřovnu. Paní Weasleyová ho objala a rozplakala se. Snape se rozplakal a mumlal něco v tom smyslu ,,prokletí Weasleyovy".
,,Ten svět je malý, kulatý a šupinatý" prohlásila Ginny.
Pak se rozesmála a pravila. ,,Levandule mi dluží 10 galeonů. Pořád tvrdila, že Snape je panic."
,,Weasleyová" zavrčel výhružně Snape.
Ginny zmkla.
Brumbál zase položil ostří na stůl ,,Severusi půjdeš své dceři na svatbu nebo budeš uklizený ve své laboratoři."
,,Co si o mě myslíš Albusi, já jí klidně odvedu k oltáři, když to bude zapotřebí" odpověděl s klidem pokerového hráče.
Tím, ale probudil k životu Malfoye, Siriuse a Remuse.
,,To je vážně šílený" dodal k tomu otřesený Remus.
Na to Sirius ,,připadám si jako 3 srpkovém slaďáku . Co se dozvím dál, že babička Snapa připravila o panictví Brumbála nebo co!"
Ozvalo se mocné zakašlání. Byl to Brumbál. Tím, ale na sebe připoutal pozornost.
,,No, Miranda měla doopravdy něco do sebe, Siriusi, máš skvělý odhad."
Všichni se na něj otočili a zděšeně se na něj podívali.
Brumbál, ale v klidu pokračoval.
,,Ten večírek v roce 1910 byl výjimečný, vážně. Ani bych nečekal, že bychom mohli dělat na katedře lektvarů. Ještě, že mě Dippet neprásknul" a zasněně se podíval z okna.
Remus, Sirius a Snape v tu ránu vypadali jako praštění po hlavě.
Pak se od nich ozvalo ,,Cože!"
,,Každý byl mladý i já, pánové" ozval se na protest Brumbál.
,,Jak to vypadá, tak bys měl věštění učit ty Blacku, a ne ta moucha Trelawneyová" řečnil Malfoy.
,,Vtom dávám Luciusovi za pravdu. Black jako učitel věštění by byl tah století." Začal se smát Snape.
Sirius ho zpražil pohledem.
,, Nerad ruším tuto rodinnou sešlost, ale mohli jsme se zabývat tím dědictvím , protože nenechávám syna z arzenálem černé magie o samotě. Nehodlám ho také pohřbívat."
,,Tak dobrá Lucie, když jinak nedáš, ale musím tě upozornit matka určitě vytáhne nějakou průpovídku. Znáš přece Brumbála, moje máti je něco podobného."