Kapitola pátá

Jak připálit Brumbálovi koule

Odtáhnul se trochu od tety Petunie, trochu stranou, vzal si balíček a roztrhnul balící papír.

Vykoukl z něho obraz v tmavě modrém rámu. Na obrazu byla žena, velice nedůvěřivě vyhlížející s šálkem kafe v ruce. Měla na sobě fialový svetr s bílou broží. Hnědobílé vlasy měla sčesané do drdolu a pohlížela na nás tmavě modrýma očima. Měla hranaté brýle, které jí nechaly vypadat ještě více podezíravě.

Ta osoba párkrát zamrkala, jako porcelánová panenka vypustila ze sebe křik, hodný mladé mandragory.

Potom spustila hlasem, který mi připomínal z neznámého důvodu Ritu Holoubkovou na Snapa.

,,Severusi, chlapče, ty ses mi vrátil. Jsem tak ráda, že tě vidím na živu" a rozplakala se. Snapovi také stekla slza.

,,Nevím, kde začít, ale jak vidím tak mé kouzlo přestalo fungovat. A jak znám tvůj mozeček Sevíku tak jsi už mudroval na tím proč je tomu tak".

Snape zrůžověl při své zdrobnělině Sevík.

Paní Snapová ze svého portrétu dále pokračovala jako vodopád.

,,Abych ti to objasnila, musím se vrátit hodně do minulosti. Jak jistě víš v Bradavicích jsem chodila do Hagwaspáru a byla jsem jedna z těch z naší koleje, kdo znal ,,prostor přání nebo také komnatu největší potřeby".

To měl být vtip, Snapová znala tu místnost.

,,Vždy jsme tam zalezli se učit nebo slavit. O hagwaspárských se říká, že na oslavy nejsou, ale to není pravda. Jednou tam se objevil třeťák ze Zmijozelu. Pozvala ho tam moje kamarádka Eli Potterová.

Prý je to kamarád. Pořád o něm básnila. Dokonce mi se zdálo, že je do něj zamilovaná. Tom, tak se jmenoval, byl velice zajímavý, ale ne zrovna slušnák a ty jeho umaštěné vlasy, hrůza.

Pak mě velice naštval, v páťaku tím, že podrazil mojí kamarádku Eli a prozradil komnatu Brumbálovy.

Brumbál byl učitel slaďůra,nasnášela jsem ho."

To mě podržte, takže nenávist k jistému člověku, se dá zdědit.

,,Ještě, štěstí , že ředitel jim nevěřil jinak bych byla vyhozena ze školy,já jsem na ně totiž poslala jedno moc hezké kouzlo, vosí ohníček se zaměřením na úd a koule. Panečku to byl tanec. Tak rychle jsem nikdy Brumbála ani Raddla neviděla běžet."

Chvíli mi to šrotovalo v hlavě ,,Tom" a pak ,,Raddl", ale než jsem mohl cokoliv říct, tak se ozval sám Snape.

,,Kurva" vykřikl Snape ,,Mami to mi chceš říct, že si na škole připálila Voldemortovi koule."

Díval se na ní z děsem v očích, což i ostatní.

Mě to naopak , přišlo zajímavý, už to, že Voldík chodil asi jeden čas s mou pratetou, a že mu někdo připálil na škole koule.

Snape se tvářil jako, jako když má žaludeční křeče.

,,No, ano proto jsem se také tak rychle vdala ty blázínku a to ještě za mudlu. To aby mě nenašel ani jeden z nich. Dále jsem si to pojistila portrétem a testamentem ."

To musím říct bylo geniální, musel duchu přiznat. Paní Snapová měla fakt genialitu v sobě, s tou ženskou by měl i Merlin problém.

,,Za tvého otce jsem se vdala pro tohle, ale jinak jsem na škole i poté chodila pořád z Johnem. Moje první jsem bylo právě s ním. Škoda, že mě nachytala Minerva. Viď Minerva" otočila se na paní profesorku.

Paní profesorka byla v tu ránu jako ředkvička a začala nahlas nadávat.

,,Ty krůto, ty děvko to tys mi tenkrát přebrala Johna. Myslíš si, že si geniální, ale to ani zdaleka nejsi."

Profesorka se nadechla, snad by se uklidnila a pokračovala.

,,Ještě, že jsi ho opustila toho sukničkáře, stejně si musel potom vzít tu putýnku Lissy Párkerovou, kvůli rodičům. Jo, ale John Aldus Lupin měl něco do sebe, ty jeho oči" zakončila svůj barvitý projev profesotka McGonagollová.

Tak to mě podržte, začíná to být čím dál zajímavější.

Sirius se rozesmál, Snape s Remusem se rozkašlali jako tuberáci a Brumbál se šklebil.

Lucius vypil na ex celou sklenku whisky a povídá ,, zdá se mi to nebo tvá matka Seve, měla být spíš ve Zmijozelu, než-li v Hagwaspáru. Její život by na to odpovídal"

Narcissa Malfoyová a Ginny se lstivě a s obdivem dívaly na paní Snapovou. Poté se jednohlasně zeptaly na totéž, nad čímž se obě překvapily navzájem. Na vosí ohníček a kouzlo na něj.

To není vůbec dobré. Už stačilo Ginnino netopýří kouzlo a Hermioniny zpropadení ptáci. O nějaký oheň na koulích nestojím a myslím, že ani Ron či Malfoy.

,,Jistě, holčičky, kouzlo vám prozradím, až se tato záležitost ukončím."

Paní Malfoyová z Ginny se trochu zašklebily, ale nic neříkaly.

Zato mě spadl kámen ze srdce, a myslím i dalším.

,,Kde jsem to skončila, než mě to přerušila Minerva" přemýšlela paní Snapová.

,,Jo, Minervo, abych to uvedla na pravou míru. Musím tě opravit. Já jsem se totiž nikdy, nerozešla z Johnem, i když jsem se vdala za Tobiase Snapa a on za Lissy Párkerovou. Já jsem totiž nikdy Tobiasi nebyla věrná."

Tohleto co bylo právě vyřčeno ohromilo všechny přítomné. Nebylo to tím, že řekl obraz, ale tím co řekl. Nejen, že to vyvolalo dosti trapné ticho, ale zpochybnilo to moudrost moudrého klobouku, o které jsem už tak pochyboval.

Snape vypadal jako by mu právě vymazaly paměť a Remus vypadal, jako kdyby utekl z blázince, cukala mu víčka. Jenom můj dětinský kmotr se smál u stropu jak nad americkým vtípkem.

Profesorka McGonagolová se dívala na obraz dvěma výrazy v obličeji: jeden druhého bral na ledové ostří a druhý poukazoval na vyšinutost toho prvního, ale to nebylo zdaleka všechno co měla říci paní Snapová.

,,Ještě jsem neskončila, abyste věděli, vážení. Dva roky poté co jsem se vdala za Tobiase slavila moje přítelkyně narozeniny, na které nezapomenu. Poslala mi pozvánku na podle jejich slov,, velkou oslavu" ,ale Tobias nechtěl jít, jelikož se ve společnosti kouzelníků necítil zrovna nejlíp. Tak jsem šla sama. Celá oslava byla moc pěkná ne, že ne, ale mělo to jeden háček nebo spíš hák a to byl alkohol. Já jsem prostě ho moc nesnesla a moc jsem vypila. Potom to ráno bylo úděsné."

Na obličeji paní Snapové s obrazilo zděšení, stud a hanba.

,,Probudila jsem se v neznámé posteli mezi dvěma muži. Nejraději bych se na místě propadla do země. Jo, občas jsem zalétla k Johnovi, ale u toho jsem si dávala pozor, ale tady jsem nevěděla kolikrát jsem si to užila či jestli jsem vypila vůbec nějaký lektvar. Ještě, štěstí, že se nevzbudili, když jsem je přemisťovala do svých pokojů. Ano, přiznávám, že jsem je oba znala moc dobře, Charluse i Abraxase."