Kapitola šestá

Dvojčata Snapovi

Tohle byla bomba hnojůvka, kterou nikdo z přítomných nečekal, ani v nejmenším. Duch mého otce proplul zdí a jenom hlava mu zůstala viset u zdi. Snape vypadal, že omdlí a Malfoy senior kopnul do sebe celou placatku. Mně se udělalo nevolno a musel jsem si sednout. McGonagollová jenom třeštila oči, ale určitě nepočítala s tím, že bude paní Snapová pokračovat, ještě větší hrůzou.

,,Bohužel tím mé dobrodružství neskončilo, to vůbec ne! Téhož dne mě ještě Tobias pozval do biografu a nakonec jsme skončily v posteli.

Ráno jsem se probudila jako přejetá Bradavickým expresem. Po týdnu jsem se odvážila navštívit mojí přítelkyni Elizabeth, abych se jí svěřila s mým tajemstvím. Ella se nejprve zděsila a chtěla mě vyhnat z domu, ale pak pochopila, že jsem to neudělala schválně.

V té době, co já vím byl, Charlus už zasnouben z Doreu Blackovou a Abraxax byl už byl ženatý a měl dvouletého syna Luciuse a já jsem nechtěla nikomu nic rozvracet na ruby.

Později , asi tak měsíc nebo dva, jsem zjistila, že jsem těchotná.

Tobias se samozřejmě radoval, ale já jsem měla bobky, to si nedokážete představit. Poté přišla další pohroma. Zjistila jsem totiž, že čekám dvojčata."

,,Dvojčata" vyhrkla ze sebe teta Petunie.

,,Ano, Petunie Evansová" odpověděla paní Snapová.

Teta Petunie zrudla a otázala se přiškrceným hlasem ,,Vy mě znáte?".

,,Samozřejmě, přede mnou se nic neutají, ani Sevíkovy milostné lapálie, typu sester Evansových a Blackových."

,,Blackových?" zeptal se Sirius, který si myslel, že přeslechl. Jak se mýlil.

,,Ano myslím Narcissu a Belatrix, že Siriusi."

Sirius a Malfoy na Snapa pohrdavě pohlédly.

,,Ale Siriusi, abys nepochopil špatně, tak dodávám, že u sester Blackových to bylo čistě platonické."

Malfoy jenom pozdvihl obočí jako by chtěl říct něco v tom smyslu ,,to určitě".

,,Ale u sester Evansových to bylo jinak, viď Sevíku." Dodala k tomu paní Snapová.

Snape zas zrůžověl jako ředkvička.

,,Teď se vrátím, k mému líčení. Ano, dvojčata. Johanese a Severuse. Když se narodila, věděla, že je si nemůžu nechat oba. Byl by to skandál. Proto jsem poslala Tobiase pod matoucím kouzlem pryč a zavolala patronem mojí kamarádku Ellu. Ta vymyslila plán. Změnily jsme paměť léčitelce a v ní první z dvojčat jsme nechaly zemřít,Johanese, toho pak odnesla Ella, s tím, že se o něj postará. O týden později, jsem dostala od ní dopis, že se ujmula a odcestovala ze země. Poté mi posílala vždy za měsíc fotku mého broučka a podrobný dopis, které jsem vždy pálila. Nikdo se to neměl dozvědět, zvláště ne Tobias, Charlus a Abraxax. Víte, Johanes a Severus nejsou Tobiasovy biologické děti. Jsou jako jing a jang. Severus, když se narodil byl skoro jak Charlus až na můj nos a tvar obličeje, pořád jsem ho tam viděla. Proto jsem také Severuse zaklela. Johanese jsem musela dát pryč, vypadal jako Malfoy, byl blond" rozplakala se paní Snapová.

Ten příběh mě dojal dokonale, ale zároveň jsem si říkal do háje zeleného. V tu chvíli mi totiž došlo, že mám další příbuzné, které jsem neznal, či příliš znal.

,,Poslední zmínku mi před mou smrtí a uvěznění mé duše v tomto portrétě, jsem dostala v týdnu kdy jsem zemřela, ještě jsem ho stačila si přečíst a zničit než mě Tobias v záchvatu opilosti napadl. Pak jen bolest. Vím, ale že Johanesi se asi daří dobře, chce se stát bystrozorem" a znovu se hořce rozplakala.

Když se trochu uklidnila, pokračovala s mnohem pro nás důležitější informací.

,,Vím, že z Johanese McDocka, tak se totiž přejmenovala moje přítelkyně i z mým synem, je mnohem lepší člověk, než kdy já jsem byla. Jste zázrak, kterého jsem se neměla vzdát ať genetický jak tomu říkala léčitelka nebo obyčejný jak tomu říkala Ella. Neměla jsem, ale chtěla jsem vás chránit. Doufám, že mi odpustíte, někdy."

Teď už jenom paní Snapová jenom vzlykala a sípala z každým nadechnutím. Na ošetřovně se rozplakali snad všechny ženské a krom toho i Brumbál. Za to já, Sirius, Remus a Lucius jsme jenom tupě zírali, jako bychom nemohli najít slova, či výrazu pro tuto prapodivnou skutečnost.

Snape natočil obraz své matky přímo k sobě jemným hlasem povídá k ní.

,,Možná jsi nebyla nikdy nejlepší máma pod sluncem, ale myslím, že jsi nás chránila správně a i já jsem udělal spoustu chyb, na které nejsem pyšný, stejně tak většina z nás co jsou tady přítomni, ale chybovat je lidské i Voldemort měl tuto vlastnost i když si to nepřiznával. Hlavně, že jsi to řekla a nevymýšlela nějakou lež, mami."

Když, jsem slyšel z jeho úst slůvko mami, tak mi přišlo tak nadrealné jako skutečnost, že je to de-facto můj strýc.

,,Ale jak je možné, že mi v lektvaru generací, když jsem byl na studiich, se objevil jako můj otec Tobias Snape, a ne Charles Potter, mami?" Zeptal se zamyšleně Snape, který asi stále doufal v opak.

,,Samozřejmě jsem počítala, že zdědíš moje schopnosti, proto jsem tě nejen zaklela ale také nechala vypít lektvar, který pozměnil záměrně tvojí krev a DNA. Proto ti také vyšlo Tobias Snape. Jenom slzy fénixe mohli toto obojí zvrátit a to v čisté podobě."

Snape si sáhnul na čerstvě zacelenou obrovskou jizvy po Voldemortově Naginy na krku,jako by věděl co se dělo při jeho záchraně.

,,A tato kombinace se rozplynula, tím jak Severuse před jistou smrtí zachránil, zachránil Fawesks" doplnila McGonagollová.

,,Ale, teď by to mělo už fungovat normálně, Minervo" odvětila paní Snapová.