Kapitola devátá
K čemu je dobrá psychologie
Ten zařval jako tur.
,,To mě tu mají všichni tendenci zmrzačit, nebo co."
,,No spíš přitahujete velice zajímavé případy lidského chování pane profesore," odpověděla neškodně Angelina. Tento její trochu vědecký projev mi připomněl Hermionu, která už chtěla něco říci, ale byla přerušena profesorem.
,,Řekněte mi Johsonová od kdy vy jste na tu mudlovskou vědu, jako je psychologie. Jestli se nepletu, tohle je parketa Grangerové, ta je mudlovského původu."
Hermiona ho začala pražit pohledem a už chtěla asi někam profesora poslat, když Angelina zase velice chladně odpověděla.
,,Bohužel vás musím zklamat pane profesore, je to už rok moje parketa, protože jí studuji na universitě v New Yorku, přestože vychovávám Vanesku, Alex a Fill. Musím říci ještě něco, nejste psychicky vyrovnaný člověk, který by měl vychovávat a vzdělávat děti ,alespoň z odborného hlediska."
To mě docela dostalo. Angelina úplně vyvedla profesora z míry, podle výrazu v jeho očích a otevřených úst. Musím ale uznat, že se jí to povedlo, protože profesor zmlknul.
,,Angi jak se ti daří ,"ozval se George, který byl trochu zdrcený posledními událostmi,ale přesto se držel.
,,Och, Georgi, jsem tak ráda, že tě vidím zdravého a hlavně živého. Ach, Fred, chtěla jsem mu toho tolik říct."
Angelína se rozplakala v posteli se stočila do klubíčka jako malé děcko. George si k ní sedl, objal jí a začal brečet také. Poprvé od smrti svého dvojčete. Celá situace byla podivná, ale já jsem se nikdy nedokázal vyjádřit k pocitům ostatních lidí.
,,Chtěla jsem to říct Fredovi, ale ten mě nechtěl z nějakýho důvodu poslouchat."
Mumlala skoro nezřetelně Angelina mezi vzlyky.
,,Nejprve jsem ho chtěla vyvést z toho vašeho krámku a někde v koutku kavárny mu to vysvětlit, ale on říkal, že má práci a že nemá čas, ať mu to vysvětlím na místě. Mě to, ale přišlo příliš osobní, než abych to jen tak plácla rychle do větru. Začaly jsme se kvůli té maličkosti hádat. Dala jsem mu pěstí a utekla jsem, přiznávám nebylo to od mne příliš Nebelvírské."
Skončila svůj příběh Angelina.
,,Proto byl tenkrát Fred takový morous po zbytek dne a měl ten monokl." Zamyslel se nahlas George.
Poté, ale dodal, že si to Fred asi vyčítal, jelikož se po ní sháněl další 2 měsíce.
,,To jsem už byla už USA u své babičky ve Washingtonu. Ta mi celé měsíce pomáhala, je totiž moták a v mudlovském světě se vyzná. Naposled jsem byla v Anglii o prázdninách, těsně předtím než padlo ministerstvo. Pak už to nešlo, kvůli Voldemortovi a pak kvůli mému těhotenství. To jistě chápete.
Až dnes jsem mohla. Díky mému profesorovi se mi podařilo dostala Oxford a budu moc pokračovat ve studiu psychologie a kriminologie tady v Anglii. Kdyby nebylo pana profesora tak bych ještě asi byla tam. Johanes McDock je velice zvláštní člověk, někdy mi připomíná profesora Snapa. Je také čaroděj, byl dvanáct let jako bystrozor v jednotce zaměřené na upírské gangy USA. Je skvělý lektvarista, možná lepší než profesor Snape,dále je dobrý plavec, ale dobrý člověk a hráč pokru.
Někdy je šílený jako Brumbál a směje se přitom jako Sirius Black na plakátě. Žije ze svou rodinou v New Yorku, ale je profesor ve Waschingtonu. Teď mi hlídá společně ze svou manželku Zoe moje holčičky tady v Londýně, místo toho aby si užíval dovolené a jejich výročí svatby. Je prostě někdy šílenec." Ukončila svůj popis situace Angelina.
Paní Snapová, která celou dobu pozorně poslouchala se s mírným úsměvem zeptala ,,Johanes je tady v Anglii?"
Angelina na ní upřeně zírala a hned se zeptala.
,, Odkuď znáte pana profesora a kdo vůbec jste?"