Kapitola desátá

Být pod postelí jako nočník

Teď se do toho vložil nečekaně profesor Snape. ,,Tahle, madam slečno Johnsonová, je moje matka." Angelina zbledla jako stěna.

,,Jestli se ptáte odkud zná Johanese McDocka, tak je to její syn a moje dvojče. Jeho pravé jméno je Johanes Snape." Angelina zbledla ještě víc a pomalu řekla, ,,je to pravda, neděláte za mne blbečka?"

Otázku položila spíše jako odpověď nežli otázku, ale na tom v té chvíli nezáleželo.

,,Ne to rozhodně ne, slečno Johnsonová." Odpověděla madam Snape.

,,No, ech , to je k neuvěření dvě tak rozdílné osoby. Vážně si ze mne neděláte srandu?"

Přitom se Angelina dívala na profesora jako kdyby měl oháňku a rohy a pásl se na louce. ,,Ne, bohužel jakkoli se to zdá absurdní pro mě a pro vás, snad až na moji máti, je to asi pravda, alespoň podle lektvaru generací. Nebo si snad myslíte něco jiného slečno Johansonová?"

,,Ne nechci to vyvracet, ale připadá mi to velice nereálné." Tvářila se přitom jako boží umučení. Snape jenom vzdychl a povídá.

,,Možná, ale ani já si už nedokážu oddělit realitu od snu a toto mi připadá až příliš živé na sen, nemyslíte."

,,To ano. Jestli, jestli je to tak, bylo by asi nejlepší kdybych vašeho údajného bratra, jeho manželku a moje děvčátka sem přivedla. Jak vidím jste asi trochu indisponován, jinak by jste asi neležel v posteli, pane Snape." Angelína už chtěla vstát, ale madam Pomfrejová jí zarazila.

,, Ne tak zhurta děvče. Cítíte se dobře, ne aby jste mi tu zkolabovala podruhé."

,, Ne, ne to byl jenom šok kvůli Fredovi, nic víc," odsunula obavy Poppy Angelina do kouta. ,,Tak dobrá, ale dáme ti doprovod. Co třeba pana Weasleyho, jestli souhlasíte. Co říkáte Arthure?" Angelina přikývla a pan Weasley se dlouho nerozmýšlel, asi touha poznat svá první vnoučata převládla nad ostatními myšlenkami.

,,Souhlasím," odpověděl Arthur. Angelina a pan Weasley odešli tedy přes letaxovou síť někam do Londýna a na ošetřovně zavládlo ticho. Pak se ale ozval Draco a nejistě se zeptal jako by nevěděl co říct, aby to bylo správně.

,,Ech, mohl by někdo vlastně mého nevlastního otce odklít." Ukazoval rukou na strnulého Malfoye pod postelí Snapa.

,, No nemyslím, že by to byl dobrý nápad Draco. Lucius by se určitě pokusil zaútočit na Narcissu a to by tu nikdo nechce."

,,Ale vždyť jsme v převaze," namítal Draco.

,,Jo a kolik je při smyslech a s hůlkou," dodal sarkasticky profesor. Měl pravdu. Jenom málo lidí mělo teď hůlku, snad až na mě, Hermionu paní Weasleyovou, Ginny, Poppy a Rona.

,,Tak dobrá, ale nemusí být přece pod postelí jako nějaký nočník."

Místo toho aby získal nějakou rozumnou odpověď tak nás všechny rozesmál.

,,Ten vtip byl vážně dobrý," okomentoval to Sírius, když se uklidnil.

,,No já jsem pro, určitě si Lucius kariéru jako předložka nebo jako nočník nepředstavuje," opáčil Severus.

Hermiona tedy pomalu Lokomotor přenesla Malfoye na nejbližší volnou postel a nechala ho tam být. Potom mě něco napadlo, co bych měl udělat. Vrátit Dracovi jeho hůlku. Naštěstí jsem jí měl stále v kapse u starých kalhot. Kde ty ale byly, to jsem nevěděl. Jo už to mám, ty byly pořád ještě nahoře v Nebelvírské věži u postele.

,,Promiňte, jenom si odskočím pro něco do naší věže , co bych měl vrátit."

Omluvil jsem se a běžel pro tu hůlku. Té hůlce vděčím za docela dost a tak bych jí měl vrátit původnímu majiteli. Mezitím jsem v běhu dospěl na hlavní schodiště Bradavic. Bylo dosti poničené,ale schůdné. Jak tak běžím dál , uvidím plačící osobu na schodišti. Kdo to je?