Kapitola dvanáct

Fretka v guláši

Vzali jsme to ve čtyřech přes krb pracovny ředitelky rovnou do Doupětě. Tam bylo úplně prázdno jenom hodiny ukazovaly činnost Weasleyových. Jediný, který to tu neznal byl Draco, který prohlásil, že se spletl a omlouvá. Asi nechtěl zas přijít do konfliktu s Weasleyovými, když sám teď k tomu rodu sám patřil.

V Doupěti panovalo hrobové ticho, až nepříjemné ticho. Doufal jsem, že se nic nestalo Kráturovi, ale asi jsem se obával zbytečně, protože se přede mou objevil. Byl sice od bláta a písku a něčeho co vypadlo jako slepičince, ale byl to Krátura.

,,Pane Harry, Krátura splnil svůj úkol, zneškodnil ty dvě osoby společně s Winky, ale máme tu další problém. V lese jsou další a těch je víc. Jinak ty dvě osoby jsou v kurníku zavřené a bez hůlek."

Podal mi dvě hůlky, které jsem si dobře pamatoval ze setkání s těmi dvěma.

Krátura se na mě usmál širokým úsměvem, který mi připomněl Dobbyho, ale na vzpomínky teď nebyl čas.

,,Kráturo a kolik těch ostatních bylo a mají nějakého rukojmí u sebe." Ptal jsem se, a skoro jsem si připadal jako nějaký bystrozor při výslechu.

,,No, Krátura odhaduje, že jich je tak patnáct v kápích a nemají nikoho při sobě nikoho. Ten pán, co byl v tom domě jako ty dvě osoby byl už totiž už po smrti, pane Harry", řekl Krátura.

V tu chvíli nebo spíš moment mi bylo Lenky líto. Ztratit někoho blízkého byla už velké prohra pro lidské emoce, ale ztratit otce, který jí na nadevše miloval, bylo ještě horší. Ne, že bych to zažil na vlastní kůži, na to jsem byl příliš malý, ale smrt Siriuse , bylo něco podobného. Ani ostatní se nějak nadšeně netvářily.

,,Kráturo, můžeš mi ty zakuklence nějak blíže popsat?"

Ptal jsem se proto, abych věděl s kým to má co dočinění.

Krátura se poškrábal za ušima a povídá ,,viděl jsem je jenom z dálky, ale mohu přísahat pane, že to byly až jednoho samé ženy. Ten jeden muž byl starší, asi byl vůdce, protože měl nějaký projev. Byl obtloustlý a kulhal a přidržoval se dlouhou holí. Víc jsem toho neviděl, pane."

Rovnou jsem se otočil na Draco a ptám se. ,,Neznáš ho?"

,,Na ten popis můžou připadat jenom dva lidi a to táta Goyla a nebo a to je mnohem pravděpodobnější, starý Parkinson, když se takhle paktuje se ženskými."

,,Dobrá" pokrčil jsem rameny a hodil jsem špetku letaxu do krbu a řekl jsem Bradavická ošetřovna a strčil jsem do krbu svoji hlavu. Samozřejmě se moje hlava objevila na ošetřovně jsem málem přivodil infarkt Nevillovi, který stál před ním.

,,Paní profesorko, už jste to sdělila Pastorkovi?"

,,Samozřejmě měl by dorazil osobně společně z bystrozory každou chvíli."

,,Děkuji paní profesorko a ještě něco, potřeboval bych další skřítky, kteří by ohlídali nějaký místa. Mám totiž podezření, že zbytky smrtijedů, kteří chtějí napáchat co největší pomstu za svého vůdce, tím , že zničí Fénixův řád. Dřív než je dopadnem všechny."

Paní profesorka jenom pokývala hlavou .

,,Pošlete je i na ministerstvo a k mudlovské vládě. Válka úplně ještě neskončila."

Otočil jsem hlavou na Nevilla a řekl jsem.

,,Přemísti se za babičkou a Andromedou Tonskovou a s Teddym, myslím, že ti jsou v největším nebezpečí. My tady už to nějak zvládneme."

Vytáhl jsem hlavou z krbu a otačil se na ostatní. Ti trochu vypadali bledě. Ron prohlásil pološeptem,, kdy už to skončí."

Mě jenom v té chvíli překvapilo, jak musí být psychicky narušení či bezohledně oddání svému vůdci, aby nadělali takový chaos i bez vůdce. Asi jsem je přece jenom podcenil a doopravdy byla většina z nich vyšinutých zralých na blázinec. Malfoyovy byli jenom zbabělci. Hned jak se myšlenky rozpustily v hlavě, jelikož z krbu vyskákali Pastorek, tedy chci říct ministr kouzel, a dalších 8 bystrozorů, které jsem neznal.

,,Tak co tu máte za problém Pottere?"

Zeptal se neznámý muž vedle Pastorka. Velice mi někoho připomínal, hlavně hlasem jako by přede mnou stal Pošuk Moody, ale nebyl to on. Na to byl příliš mladý a zachovalý.

,,V lese za Doupětem se zdržuje 14 Smrtijedek a jeden Smrtijed. Podle popisu Draca by se mělo jednat o Parkinsona."

,,No vypadá to, že zoufale manželky se vydaly do boje" dodal posměšně ten bystrozor co mi připomínal Moddyho.

,,Nech těch vtípků Jedkinsi Moddy, nebo tě uškrtím" řekla jakási rusovláska, která byla s nimi.

Moddy ? My zrovna běželo hlavou.

Ten chlap otočil na tu rusovlásku a povídá ,,Natascho miláčku, uklidni se, to byl jenom vtip."

,,Moddy ?"

Zeptal jsem se nejistě a vyvaleně.

,,Ano, Moddy, určitě jste znal mého otce Alastora Pošuka Moddyho. Já jsem jeho syn Jedkins Patrick Moddy. Příjel jsem z Ameriky."

,,Aha" odvětil jsem zmateně. Nevěděl jsem, že Moddy měl syna , natož v Americe. Teď se do toho vložila ta rusovláska z jménem Natascha.

,,Oh zapomněla jsem se přestavit. Já jsem Eva McDock elitní jednotka z Los Angeles, samozřejmě bystrozorská i když tady můj parťák Jedkins by se hodil do nejbližšího cirkusu."

Vychrlila ze sebe rychlostí blesku jak Hermiona.

,,Proč vám všichni říkají Natascha?" Zeptal jsem se.

,,Prej připomínám nějakou modelkou Nataschu." Pak dodala.

,,No je to moje přezdívka pro akci" pokrčila rameny.

,,Aha" pak mi docvaklo jméno McDock ve spojitosti Snapem a Angelinou.

,,Nejste náhodou dcera pana profesora Johanese McDocka?" Ptal jsem rychle.

,,Jo, jak to, že ho tady znáte" zeptala se podezíravě na mne.

,,To je dlouhá historie to vám vysvětlím později teď tu skupinka jak říkáte,, smrtimanželek" musíme zastavit."

Pastorek vymyslel podle jeho slov ,, idiotsky jistý plán"

Draco měl hrát ztracenou ovečkou a vylákat smrtijedy z lesa jako útok na Doupě. Kde já s bystrozory a Weasleyovými a Kráturou doděláme. Dracovi se to ani trochu nezamlouvala, ale byly proti němu v převaze. Tak šel, ale nějak se to zvrtlo a to dokonale. Bohužel někdo ze smrtijedů osvobodil z kurníku Umbrigovou a Holoubkovou. Ty byly celé od peří a slepičinců a celé vzteklé se vrhli do boje.

Vznikl dokonalý chaos. Nakonec se vynořil z Doupěte nikdo jiný než Neville z mečem Nebelvíru. Meč se mu v ruce míhal tak rychle, že odrazil každou kletbu, kterou na nás vyslaly. Tak smrtijedi padali pod vlastními kletbami jako mouchy.

Nakonec se nám podařilo spacifikovat bez ztrát. Snad až mrtvou Holoubkovou, která se proměnila v brouka a chtěla odletět, ale bohužel jí omylem rozsekl meč Nebelvíru v rukou Nevilla. Když viděl Neville pozvracel na zraněného Parkinsona, který se těmi zvratky začal dusit.

Eva ho naštěstí vyčistila. Přece jenom jsme ho potřebovali živého a ne mrtvého.

Eva jim poděkovala nám i Nevilla, kterého celého zeleného ještě líbla na tvář, takže Neville začal měnit barvu jako semafor.

Jedkins se tvářil velice nevraživě, jelikož mu Neville ve své chrabré náladě usekl vlasy. Poté co Pastorek spolu z dalšími 5-ti bystrozory na Ministerstvo kouzel, jeden šel pro mrtvého Xena do jeho domu. My jsme zůstali na zahradě já, Draco, Weasleyovy , Neville, Jedkins a Eva.

,,Jak to , že si věděl ,že je tu ta naše přestřelka Neville?"

Ptal jsem se uviděné Nevilla.

,,No nechal si plát letaxovou síť a tak jsem slyšel, že se něco děje, tak jsem popadl meč přeletl jsem sem" odpověděl rázně Neville až jsem byl s té ráznosti překvapen.

,,Longbottom si hraje na hrdinu, to je snad vtip století" řekl ironicky Draco.

,,Dej si pozor fretko co říkáš, nebo skončíš v guláši, jako ta novinářská veš předtím" odpověděl kysele Neville.

Tou odpovědí mi ale vyrazil dech. Tohle byl Neville? Dokonce i Draco ztichnul, když viděl, že meč je napřažený proti sobě. Ještě, že se ozval Jedkins.

,,Hele ty, tady se žádný fretčí guláš dělat nebude a jestli máš potřebu si vylít zlost, tamhle je les a můžeš porážet do aleluja. Weasleyovy určitě nějaké topivo potřebují."

Neville zchladnul, ale přesto když jsme se vraceli do Bradavic koutek oka Draca pozoroval.

Moje myšlenky byly ale úplně jinde. Neville se strašně změnil, až mě to děsilo. Když jsme se octli znovu na ošetřovně všichni se dívali divně na Jedkinse a Evu. Usmyslel jsem si, že je přestavím hned než si někdo udělá mylné závěry.