Kapitola třináctá

Vykradač kolébek

,,No chci vám lidi někoho představit," začal jsem klidně, ale Jedkins mi utrhl řeč a začal svou.

,,Než by mě, tedy mou maličkost tady to ořezávátko představilo tak bych byl v hrobě. Jmenuji se Jedkins Patrik Moddy. Možná jste znali mého otce Pošuka Moddyho. Jsem z elitní jednotky z Loss Angeles, samozřejmě bystrozorské a tohle je moje nádherná parťačkááááá!" Rusovláska ho začala tahat za ucho a pak na něj pěkně z vostra zařvala.

,,Po kolikátý ti mám říkat, že nemáš skákat lidem do řeči Jedkinsi a představit se umím sama," pustila Jedkinse, který spadl na zadek před ní.

,,Promiňte, omlouvám se za mého dětinského kolegu. Já jsem Eva McDock a jsem z Los Angeles." Evu asi překvapily výrazy duchů, protože začala mrkat jako porcelánová panenka. Pak se mne zeptala jen tak mimochodem. ,,Proč všichni na mě tak blbě čumí, jako na nové auto?"

,,No , jak bych to vysvětlil nejlépe, když řeknu, že támhleten ten člověk,"ukazoval jsem na Snapa, ,,je váš blízký příbuzný." ,,Cože?" opáčila Eva s Jedkinsem.

,,Pottere to jste mě zrovna moc dobře nepředstavil." ,,A jak jsem to měl vysvětlit profesore," opáčil jsem otráveně.

,,No tak to zkusím já. Hmm. Takže váš otec Johanes McDock se pravým jménem jmenuje Johanes Snape a je moje dvojče. Podle lektvaru generací jsem váš strýc a tady ta dáma na obraze je vaše babička. Je tedy biologickou matkou vašeho otce, který shodou okolností je také zde v Anglii v Londýně."

Vysvětloval Snape pomalu Evě a Jedkinsi . Eva vytřeštila oči a pak omdlela a Jedkins jí zachytit. ,,No vzala to svém," dovtípil se Jedkins.

,,Nevím, ale dnes omdlívá každý," ozval se z plamenů Neville, který držel v náručí nemluvně s tyrkysovými vlasy.

,,Teddy!" vykřikla Dora s Remusem a naráz připluli k němu, ale jak se chtěli dotknout, propluli ním. Teddy se lekl, začal brečet a řádně zkropil Nevilla. (Kdo by se také nelekl, když ho polijí kýblem ledové vody.) Tu se objevila v plamenech Andromeda.

,,Nebreč miláčku," a začala utěšovat Teddyho, kterého vzala z náručí Nevillovy, který nakrčil nos a odešel do umývárny. Sírius celý udivený se zeptal Andromedy. ,,Kdo je to mimčo Andy."

Andromeda se podívala nahoru a rozplakala se. ,,Vy jste tu všichni, oh Sirie, Remusi, Doro jsem tak ráda vás vidím i když jenom takhle."

,,Čí je to mimčo?" ptal se zdráhavě můj kmotr.

,,No, myslím, že Rémus s Dorou ti to vysvětlí sami, komu tento zázrak patří Sirie." Odpověděla s úsměvem Andromeda, zatím co kouzlem Teddyho osušila a utišila. Sírius se udiveně podíval na Rémuse s Dorou.

,,Sirie jak bych to vysvětlil nejlépe, asi tak. Chtěl bych ti představit Tedda Remuse Lupina, mého a Dory syna."

Sírius vytřeštil oči a pak mžikal očima mezi Teddym a jeho rodiči. Mým rodičům spadla čelist, Brumbál se Snapem se dokonce usmáli. Veškeré ženské obecenstvo se němu přihnalo, Teddy si upšoukl a zápach se šířil ošetřovnou. ,,Dobře můj kmotřenče," ozval jsem se a vzal ho do náručí. ,,Neměla jsem mu dávat najíst , potom strašně špatně snáší cestování." Připomněla si sama pro sebe Andromeda. Teddy si cucal palec a rozhlížel se po ošetřovně s velkým zájmem.

,,Remusi ty starej prašivej pse , tak ty jsi na malý růžový prdelky. Vždyť by mohlo být tvý vnouče. Tomu já říkám vykrádání kolébek." Řekl Sirius a přitom se hihňal, ale nemělo to dlouhého trvání, protože ho Tonsková začala pohlavkovat, což bylo dost komické u duchů.

,,AU, au, au, čím jsem si to zasloužil Doro."

,,Protože jsi takový horský Troll Sirie. Nepřeješ Remusovi nějaké to štěstí. Apropo tys zůstal starým mládencem, ty slizký tůňodave."

Teď se ozval Snape. ,,Můj život je naplněn. Blacka někdo mlátí a k tomu ještě ženská. Dobře, že existuje spravedlnost i po životě."

Teddy vydával skřeky a zněnil barvu vlasů na hráškově zelenou.(Asi se mu to líbilo.) ,,Alespoň jsi stvořil další generaci Pobertů,"řekl můj otec.

,,Jen to ne, to vážně nepotřebuji!" Zděsila se McGonagolová a všichni se rozesmáli.

,,Proč ne, alespoň bude v Bradavicích veselo i v dalších letech," řekl s úsměvem George.

,,Jo a mi můžeme dělat jim společnost," přihlásili se můj otec s Remusem a Siriem.

,,To abych dala dřív výpověď a šla do důchodu," řekla kysele McGonagolová.

V tu ránu se probudila Lenka a nepřítomným se rozhlížela kolem sebe. Přešel jsem k ní a podíval jsem se do pláčem opuchlých očí. ,,Lenko slyšíš mě?" Jenom přikývla.

,,Ehm, Lenko našli jsme tvého tatínka, ale bohužel už mu nebylo pomoci. Promiň."

Lenka se stočila do klubíčka, opřela se o čelo postele a začala vzlykat a třást se jako osika. Připomínalo mi to bolest, jak se Siriusem, ale neuměl jsem jí pomoci. Tu se u postele objevil Neville , sedl si zády k Lence, opřel se o její záda a začal broukat zvláštní uklidňující melodii. Lenka se postupně přestala třást,její vzlyky utichli až bylo slyšet jen tiché oddechování. Lenka usnula. Neville směrem ke mně zašeptal, ,,odnesu jí do nebelvírské věže, tady je moc hlučno."

Já jen přikývl. Neville vzal Lenku do náručí, skoro jako malé dítě a odešel z ošetřovny. Ginny, která měla otevřenou pusu se zeptala. ,, Jak to Neville udělal, bez hůlky , bez formule."

,,O tom jsem nikdy nečetla ani neslyšela,"řekla Hermiona.

,,Ani já ne,"opáčila ředitelka a dodala, ,,Co tomu říkáte profesore Brumbále."

Brumbál se u stropu usmál a odpověděl. ,,Z Nevilla vyrostl velice silný kouzelník. Jen ti nejsilnější dokážou vnutit svoji vůli bez hůlky a formule. Musíme se všichni modlit, aby se Neville nikdy nedal na stranu zla. Byl by silnější než Radll."

Moje první myšlenka byla. Neville se nikdy na stranu zla nedá, protože ho zná z vlastní zkušenosti. Ta druhá patřila Moudrému klobouku. V tomto případě se nemýlil, Neville na 100% patří do Nebelvíru.