Kapitola dvacátá

První a poslední kouzlo

Náhle se před ředitelkou přemístil bradavický skřítek hned spustil. ,, Paní ředitelko, našli jsme dalšího mrtvého."

,,Proboha" vyjekla ředitelka ,,koho a kde!"

,,Pana Filche i s jeho kočkou u zříceného schodiště v severní věži." Odpověděl skřítek.

Profesorka zbledla , oči i nosní dírky se jí stáhly, ze rtů zbyla jen tenká linka a s odporem řekla.

,,Který odporný zoufalec mohl zabít toho nešťastného bezbranného motáka?"

Pak se obrátila na skřítka a přikázala.

,,Přeneste ho i s kočkou k ostatním zemřelým obráncům hradu," hluboce si povzdechla.

I já jsem si pomyslel, že to byla zbabělost, podlost a ubohost. Zabít motáka je stejně ubohé jako zabít mudlu, protože se nemohou bránit. Filch sice v Bradavicích znepříjemňoval život, ale zabít ho?

Z pod stropu se také ozval povzdech a když jsme vzhlédli, viděli jsme Brumbálova ducha se zvláštně staženým obličejem. Ještě jednou si povzdechl a pak začal hovořit.

,,Jsem asi jediný, kdo zná Filchovo tajemství. Sem na hrad ho přivedl můj předchůdce Dippet a udělal z něho školníka. A to tajemství je takové. Když byl Filch mladý, zamiloval se do krásné, mladé a nadané dívky za sousedství, která studovala tady v Bradavicích. Ta však o něm nechtěla ani slyšet o Motákovi.

A tak, když byly vánoční prázdniny a děvče přijelo k rodičům, aby jí zaujal, půjčil si od nevlastního strýce kouzelnickou hůlku. Dívka se mu však vysmála. Moták s vypůjčenou kouzelnickou hůlkou stejně nic nesvede.

To Filche rozčílilo do nepříčetnosti a kouzlo zvládl, své první a poslední. Dívku proměnil v kočku. Ta slečna se jmenovala Rebeka Norissová a byla posledním výhonkem kdysi slavného kouzelnického rodu Norissů. Byl z toho strašlivý poprask. Ta kočka se vůbec nepřipomínala osobu z které byla přeměněna, jak to bývá u takové přeměny obvyklé, ale spíše faraonskou kočku z dob starých Egypťanů.

Fillsch hrůzou zapomněl jaká slova použil ještě se pomátl a tři roky se léčil u Svatého Munga.

Žádná kouzelnická kapacita té doby nedokázala kočce vrátit její původní podobu.

Kouzelníci se shodli, že Filch kouzelnou formuly nějakým způsobem zkomolil a zašmodrchal a tak jí nebylo možné zrušit. Když Filche pustili od Munga se šel se Starostolec aby celou věc rozsoudil. Jeho nevlastního strýce už soudit nemohl, ten spáchal sebevraždu lektvarem Rychlé smrti.

Poslat motáka do kouzelnického vězení také dost dobře nešlo. Šlo přece o jedno náhodné, i když pořádně zvorané kouzlo. Celé se to ještě zauzlovalo tím, že rodiče dívky-kočky se tou ztrátou utrápili k smrti.

Starostolec nakonec rozhodl tak, že se Fillsch musí do konce života svého nebo kočičího o ní starat. Dippet, který se tehdy byl ředitelem v Bradavicích, usoudil, že bude lepší, když Filch zmizí z očí lidí a vzal ho sem.

Teď znáte Fillschovo tajemství, ale i když je mrtvý byl bych rád , kdyby jste o tom moc nemluvili. O mrtvých jen v dobrém. Můj odchod z tohoto světa byl velmi chaotický a i potom panoval velký zmatek a tak jsem to sdělil novému řediteli- ředitelce až dnes. To víte stáří a ta skleroza." Skončil své vyprávění Brumbál.

Mě se v hlavě pootočilo několik koleček a obrázek se vyjasnil. Tak proto se Fillsch chtěl naučit čarovat podle rychločar a kočce říkal paní Norissová. Profesorka McGonagolová si povzdechla. ,,Další starost navíc. Kompletně opravit hrad, doplnit profesorský sbor a ještě shánět školníka."

Od dveří se ozvalo zakašlání.

Stála tam paní Longbotomová. Všichni jsme byli zaujati vyprávěním Brumbálova ducha, že jsme si ani nevšimli kdy přišla. Ta se ale obrátila k ředitelce a řekla.

,, Víš Minervo, kdybys měla zájem můžu ti pomoci, třeba nějakou dobu dělat školníka. Pomohla bych dohlédnout na to, aby ti rozjívenci nezbořili hrad rychleji než Smrtijedi."