Kapitola dvacátá čtvrtá
Kdes sebral tu čarodejnici
Hermiona zaklapla bichli a odložila jí stranou. Nemohla se soustředit. V té chvíli se plameny v krbu zazářily a z krbu vylezl Percy s holkou, kterou vedl za ruku.
,, Chtěl bych vám někoho představit," trochu si odkašlal a pokračoval. ,,Audrey Peacková, můj nedobrovolný vězeň v mém bytě."
Na to ta holka . „To tys mi navrhl abych u tebe zůstala, aby mě nehledalo ministerstvo, Percy. Já souhlasila. Neměla jsem na vybranou." Sykla na něj.
Percy jen protočil panenky a pokračoval.
„Audrey je z Belgie, akorát ,že byla tady, když začali zatýkat ty mudlovského původu."
Aundrey mu skočila do řeči. „Co tady chce brejlovec říci, že mě unesl rovnou z ministerstva a zavřel ve svém bytě. Viď Percánku."
Percy se tvářil velice nevraživě. Molly jenom divně se dívala na svého syna, jako na časovanou bombu.
George jenom prohlásil.
„ Asi rozložíme postele v obýváku a necháme náš pokoj Percymu a Aundrey, viď Charlei," který zrovna roloval dopis a vzhlédl k Georgovi, pak k Percymu a Aundrey a souhlasil." ,,Tak to prrr, vy ohniváči. Já s ním nechodím, s tím puntičkářským byrokratem na míru To bych raději snědla lenošku, vy tupohlavci. Přišla jsem jen na večeři a pak zase odlevituji do Belgie. Mám tam povinnosti." Řekla na rovinu Audrey.
Percy se zamračil a ne zcela souhlasně řekl. „Tak dobrá Audrey."
Mě, ale zajímalo jak Percy s takovou ještěrkou s charakterem dračice dokázal tak dlouho žít v bytě. „Hej, Percy, kdes tu čarodějnici sebral. Ta má lepší slovník než ty," ozval se George.
„Říkal jsem, že na ministerstvu,"bručel Percy.
„ Percy, neřekl jsi mi ,že máš tak velkou rodinku ohniváků," řekla přeslazeným hlasem, až mi připomínal Umbridgovou. Percy se ošil, jako by mu něco slizkého vlezlo do zadku.
„Ech, to je moje rodina , Audrey. Bill je nejstarší a jeho manželka Fluer, Charlie je druhý v pořadí, pak jsem já a pak byla dvojčata George a Fred," řekl už trpce.
„Fred už nežije, zítra má pohřeb."
Aundrey v tu ránu zbledla jako stěna a dokonce chytila Percyho za ruku.
„George sedí na gauči s Vaneskou. Vaneska je jedna ze tří dcerek Freda. Pak je tu Ron a Ginny a jejich přátelé Hermiona Grangerová a Harry Potter a samozřejmě moji rodiče Molly a Arthur." Představil nás celkem krátce Percy.
„ Mohl jsi něco kváknout Percy o tom pohřbu, potom bych tu na tebe tolik nesyčela."
„To je v pořádku, asi jsem měl vážně něco kváknout, než jsme se sem přemístili." Dodal stejným omluvným tónem Percy.
,, Zůstaneš tu čarodějnice, nebo ne?" Zeptal se ještě jednou George.
„Tak jo, ale pohřbu a po návštěvě dědy v Příčné ulici odlevituji zpět." Řekla souhlasně Aundrey. „Tvůj děda bydlí v Příčné?" Podivil se Percy tak i ostatní.
„Jo, ale dříve bydlel v Prasinkách nad svým krámkem. Jenže pak v Příčné ulici začala prodávat konkurenční firma a zavedla zásilkový prodej. Dědovi šli potom obchody špatně a nakonec ho od tuď vyhnali Smrtijedi. Teď žije v malém bytě v Příčne ulici jako důchodce." Vysvětlila všem Aundrey.
„Co to bylo za krámek?" Zeptal jsem se s podezřením, které jsem nechtěl domýšlet.
„ Určitě jste znali Taškářův krámek a Eduard Taškář je můj děda." Vysvětlovala dál.
Ve mně hrklo jak ve starých hodinách a George zbledl jak měsíc při východu slunce. Jen Ron se začal chechtat.
„Percy co jsi to na ministerstvu sebral? Přitáhl jsi Georgovi konkurenci až domů."
„Jak to myslíš ty nosáči?" Načepýřila se Aundrey.
,, Fred a George jsou vlastníky Kratochvilných kouzelnických kejklí v Příčné ulici a jejich zásilkový obchod dělal Taškáři v Bradavicích velkou konkurenci .Percy přitáhne konkurenci až domů, to je dobrý vtip. George z toho bude mít noční můry a žaludeční vředy," řechtal se dál Ron.
,,Já to nevěděl, jasný" opáčil Percy.
,,To jistě" dodal Ron.
Aundrey utekla v tu chvíli z kuchyně. Percy jenom pěkně poděkoval Ronovi ,,do mozkomorů a trolích hnát" a odběhl za ní.
,,Jako v vždy jsi taktní Ronalde jako pařez" řekla Hermiona.
,,Hermiona má úplnou pravdu měl bys ses jim omluvit a George asi také. Tak běžte." Rozkázala paní Weasleyová.
Oba odešli je hledat. Charlí si vypůjčil Papoušíka Rona na odeslání dopisu a teď si hrál společně s Angelinou s trojčaty. Paní Weasleyová a Ginny připravovali lehkou večeři a Bill a Fleur si něco šeptem povídali.
Já jsem se začetl do toho katalogu koštat co tam zanechal George na pohovce. Hermiona se konečně začetla do té její bichle a vůbec nevnímala.
Po půl hodince přišli konečně Ron a George. Vypadali jako kdyby je někdo zasypal nadávkami a fackami.
,,Co se stalo?" Zeptal jsem se udiveně nad jejich vizáží.
,,No hledali jsme je" začal George.
,,Našli jsme je" pokračoval Ron.
,,Percy převzal iniciativu, asi" doplnil George.
,,Dávali si francouzáka" řekl Ron.
,,Ale uviděli nás" prohodil nevesele George.
,,Odskočili od sebe" popisoval dál Ron.
,,Ta furie z Belgie se na nás řítila obrovskou rychlostí" odpověděl neochotně George.
,,Seřvala nás a zfackovala jako víc než kdykoliv mamka" dokončil Ron.
,,Aundrey to má na rozdíl od vás v hlavě pořádku" opáčila za knihou schovaná Hermiona.
George a Ron si vedle sebe sedli a tvářili se velice nevraživě.
O chvíli později se vrátil Percy s Aundrey celý rudý buď vztekem nebo studem. Ani později při večeři nepadlo žádné slovo. Pak potichu Aundrey poděkovala za pohostinnost a odešla, asi do Percyho pokoje. Percy spěšně dojedl a šel za ní. Charlie si později večer došel na jejich pokoj pro oblečení a vzal i Georgovo.
Když jsem před spaním přemýšlel co se všechno v tomto dni událo, přišlo mi to jako sen, ale bylo to příliš realistické. Tu se na vedlejší posteli převalil Ron a začal chrápat.
A jako ozvěna se z vedlejšího pokoje se ozvalo vrzání nějakého nábytku. Co to bylo?
Dokonce to probudilo Rona dřevorubce.
,,Co to je?" Zeptal jsem se Rona.
Ten jenom unaveně a otráveně odpověděl ,,Bill a Fleur" a spal dál.
,,Aha" řekl jsem a domysle jsem si co se tam asi tak děje. Mohli , taky použít tišící kouzlo když ta pod nima postel tak vrže.
Naštěstí, asi brzy přestali, protože jsem usnul.