Kapitola dvacátá šestá

Škoda, že už jsou mrtví

Ginny přichystala smuteční oběd a všichni, kromě paní Weasleyové zasedli ke stolu. Vládla ponurá nálada.

„Rone,"řekla potichu Hermiona.

Ron se na ni otočil, ještě oždiboval kuřecí stehýnko.

„Jel by jsi se mnou do Austrálie?" Zeptala se Hermmiona.

Ron si utřel pusu od mastnoty a povídá. „To kvůli tvým rodičům. No jistě, že ti pomůžu," a dal jí polibek.

Pak se zeptal. „Jak se tam dostaneme?"

„Nevím," pokrčila rameny Hermiona.

„S tím můžu pomoci já," ozval Dudley.

Oba na něho s údivem pohlédli.

„Mohl bych zařídit letenky, ubytování a případně jestli má někdo z vás řidičák půjčení auta," doplnil Dudley.

„Jo, to by se hodilo i to auto."

,, Ty umíš řídit Hermiono,"zeptal jsem se.

„O minulými prázdninami jsem si udělala mudlovský řidičák,Harry." Odpověděla stručně.

Pan Weasley a George se na ní začali dívat jak na šílence a Hermiona pokračovala, „ještě mám řidičák na motorku."

To jsem čuměl i já. Hermiona a motorky, u té holky je snad všechno možné. To už Dudleymu svítila očka jak Brumbálovi.

„To si pak vzít na letiště můžeš vzít motorku,Hermiono."

„ Půjčím ti tu Siriusovu, když mě pak na ní naučíš." Řekl jsem Hermioně.

Snape se zašklebil a povídá. „Black by asi zešílel, kdyby věděl kdo sedá na tu jeho káru."

„Já se v Bradavicích stejně ukážu, protože se musím rozjezdit a potřebuji mluvit s paní profesorkou McGonagalovou, Pane Snape."

„To bude určitě zábava, vidět Blackův ksicht. Užijte si to."

Po obědě se rozloučili McDockovi,Draco a Aundrey. Snape zůstal o něco déle, stejně tak teta Petunie, Dudley a famfrpálové Družstvo. Dudley si zapisoval údaje ohledně cesta Hermiony a Rona do Austrálie. Najednou odešla Hermiona nahoru.

„Jsem zvědavý na její motorkářskou výstroj a helmu," řekl dost nahlas Dudley.

„ Grangerovou na motorce si nemůžu představit,"prohlásil Snape opovržlivě

,, Jdu vyndat Siriusovu motorku," odešel pan Weasley.

To se právě probudila paní Weasleyová a litovala své mdloby, že se nerozloučila s Audrey a McDockovými. Do kuchyně přišla Hermiona. Málem jsem jí nepoznal. Ta kožená kombinéza jí vážně sedla. Ron na ní koukal jak na anděla v černém a Dudley obdivně hvízdl. Snape jenom suše konstatoval.,,S Blackem nebo Lupinem to sekne."

„Jdu se trochu projet," řekla Hermiona. Odašla a my vyšli za ní a viděli jsme jak nasedá na Siriusovu motorku, startuje a jede velkou rychlostí směrem k Vydrníku. A byla pryč.

Ron se mne zeptal. „Co budeš dělat ty, Harry?"

„Já budu vyklízet a čistit Blackovský dům, pak ho prodám. Dodělám si školu a uvidím dál."

„Poterre, vždyť to nikdo nekoupí,"namítl Snape.

„Já to prodám mudlům nebo ten dům srovnám se zemí a prodám pozemek," prohlásil jsem rezolutně.

Snape se jen zašklebil a pak se zeptal Charlieho, kdy se má ta svatba konat.

„No, profesore, Salome chtěla 13. Srpna, tedy ve čtvrtek a já souhlasil, protože v té době nemáme v rezervaci skoro žádnou práci."

„Aha,, chápu," řekl spokojeně Snape.,

,, Svatba bude tady v Doupěti, ale mamku nic dělat nenechám, to by dopadlo špatně. Salome přijede už koncem června, aby se všechno stihlo," odpověděl Charlie.

Teta Petunie i Snape se tvářili docela nadšeně.

„Ehm, Charlie mohl bys mi prosím moji dceru trochu popsat?" Zeptala se teta Petunie. Charlie se na ni podíval a spustil.

„Salome je krásná černovláska s pomněnkovýma očima. Je jen o trochu větší než Ginny a postavou bych jí přirovnal k Hermioně. Jenom je vypracovanější. Má ostrý jazyk a dobrou mušku. Umí to s palnými zbraněmi mudlů. Mezi lopatkami má tetování ve tvaru čínského ohniváče a fakt profesore nemá po vás nos."

Z Charlieho popisu se dal udělat docela dobrý obrázek. Teta Petunie se tvářila šťastně. Potom celkem rychle odcestovali zbylí smuteční hosté a v Doupěti zavládlo ticho a mír.