Když byli všichni usazeni, objevilo se před studenty jídlo, ale Harry si nepřipadal moc hladový. Hermiona k němu stále vysílala nervózní pohledy, zatímco se chabě pokoušela zavést přátelský rozhovor s Blaisem. Nad jejich částí stolu viselo trapné, těžké ticho.

„Takže, ech... Lenko, jaký jsi měla den?" Harry se zoufale snažil to napětí zmírnit.

„Docela dobrý, i když jsem celý den neviděla žádné škrkny. Ty ano, Harry?" zeptala se se zasněným výrazem v líbezné tváři.

„Ehm, to je skvělý, ne, neviděl..."

Malfoy se zahihňal. Ještě trapnější. Hledal podporu u Hermiony, ale ta se pořád ještě pokoušela zapříst konverzaci s Blaisem. Harry soustředil veškerou svou pozornost na jídlo před sebou.

„Pottere, HALÓ, Pottere!" Malfoy nesnesitelně mával Harrymu rukou před obličejem. „Podáš mi laskavě ty zatracený brambory? Slepej a k tomu taky hluchej, kdo by to byl řekl," ušklíbl se zlomyslně.

„Malfoyi, sklapni. Jenom jsem neposlouchal."

„Nevěděl jsem, že jsem tak nezajímavej, že mě Velký Harry Potter nevydrží poslouchat. To je tak smutný. Myslím, že teď půjdu brečet do kouta."

„Posluž si, aspoň tě už nebudu muset vídat."

„Ó, je snad Zázračný chlapec rozčílený, protože není ve všem po jeho?"

„Nech mě na pokoji, Malfoyi, ty nesnesitelnej blbe." Harry se zlostně zadíval na Malfoye, jehož výraz předstíraného znepokojení byl nesnesitelně nedotčený.

„Už vím, co napíšu do své eseje," Malfoy předstíral, že vytahuje neviditelný pergamen a poklepával si o bradu neviditelným brkem. „Harry Potter je otravně ukňouraný a natvrdlý maník, který zjevně nevlastní jediný hřeben. Má rád nablblé zrzky a všeználky a nerad podává brambory neuvěřitelně pohledným Zmijozelům. Mezi jeho koníčky patří zírání do blba, zatímco počítá všechny ty tupce, co ho zaslepeně zbožňují." Malfoy se na okamžik odmlčel, aby se na Harryho ďábelsky zazubil. „Ale navzdory všem jeho nedostatkům pokulhávajícím vedle mojí dokonalosti bychom měli vynikající vztah díky všemu tomu žhavému homosexuálnímu sexu. Konec." Malfoy se na Harryho uculil, zatímco Blaise s Pansy vyli nad hrůzným prohlášením svého vůdce smíchy. Potom, k velkému pobavení zmijozelských a velké hrůze nebelvírských, Malfoy na Harryho mrknul a poslal mu vzdušný polibek. „My budeme mít znamenitý manželství, Pottere." Harryho obličej v životě takhle nehořel a on se zarputile snažil ignorovat smích Zmijozelů.

Hermiona se na Malfoye zlostně dívala. „Trhni si, Malfoyi. Ty pro Harryho nikdy nebudeš dost dobrý!"

Malfoyova tvář byla na okamžik prostá jakéhokoliv výrazu, ale pak přešla do jeho charakteristického úšklebku. „Jako bych snad někdy chtěl, Grangerová. Hele Pottere, možná by ses měl naučit kontrolovat svou mudlovskou holku. Měl bys ji mít na vodítku."

Harryho hlava nadskočila. „Už NIKDY o ní takhle nemluv, Malfoyi! Přísahám, že tě kurva zavraždím!"

Malfoy zvedl ruce v předstírané obraně. „Prr, Pottere, tohle dokážeme vyřešit," odporně se usmál, „buď hodná ženuška a uklidni se."

„JÁ nejsem manželka, TY jsi!"

„Leda houby! Ty jsi tak zženštilej, Pottere, až si říkám, jestli doopravdy nejsi teploušek!"

„A co ty, Malfoyi? Máš ruce moc jemný na to, abys jimi jedl?"

„Já jenom nejsem barbar jako ty!"

„Ó, vážně? Víš jistě, že to není ze strachu, aby sis nezničil manikúru?"

„Drž hubu, Pottere!"

„Ty drž hubu, Malfoyi!"

Zlostně na sebe hleděli s hůlkami v rukou. „Co se chystáš udělat, Pottere, trefit mě dětským kouzlíčkem? Tvůj slavnej tah Expelliarmem? Ach, tví mrtví rodiče by byli tak hrdí!"

Najednou Harry vstal a namířil hůlku na Malfoyův krk. „Znám spoustu kleteb, Malfoyi. Příšerných, temných kleteb. Jestli si myslíš, že jsem moc hodnej na to, abych je na tebe použil, tak se pleteš." Všechen posměch zmizel Malfoyovi z tváře, když vstal, aby na oplátku namířil hůlkou na Harryho hruď se zatvrzelým zlým pohledem.

Najednou se vedle nich objevil Snape. „Pottere. Malfoyi. Školní trest. Hned." Hůlky vyletěly chlapcům z rukou a Snape je odtáhl dolů do svojí staré učebny lektvarů. „Sedněte si." Harry a Malfoy se urychleně posadili vyhýbajíce se pohledu jeden na druhého. Snape před ně plácnul dvěma kusy pergamenu a brky. „Začnete s odpovídáním na tyto otázky a zapisováním odpovědí toho druhého. Neodejdete, dokud nebude celý dotazník vyplněný. Je to jasné?" Rozmrzele přikývli. „Dobrá." Snape se vyhnal ven z místnosti a dveře se za ním zlověstně zabouchly.

„Tohle všechno je tvá vina, Pottere," zašeptal Malfoy, zvedl svůj brk a zamračil se na pergamen.

„MOJE vina? To tys to sakra začal, když jsi na mě promluvil!"

„Já jsem tě jenom požádal, abys mi podal ty zatracený brambory, Pottere!" Zle se po sobě podívali.

„Tohle je směšný, měli bychom tohle prostě udělat a odbýt si to, ať můžeme odejít," řekl Harry a odvrátil se, aby popadl svůj vlastní pergamen.

Malfoy zamrkal, zjevně překvapený tím, že Harry ustoupil tak rychle. „Ach, no, fajn."

Pár minut seděli potichu. „Hm, oukej tak jaká je tvá oblíbená barva?" zeptal se Harry rozpačitě s brkem nad svým pergamenem.

„Zelená, očividně," řekl Malfoy nadutě a podíval se na svůj pergamen. „A co ty?"

„Ehm, moje taky."

Malfoy se překvapeně podíval zase nahoru. „Vážně? Myslel bych si, že to bude nebelvírská červená."

„No, tak to je pak pro tebe překvápko."

„Oukej... takže co je tvůj oblíbenej předmět?"

„Obrana proti černé magii."

„Á, tahle mě nepřekvapila vůbec."

„Tak to já budu hádat, že tvůj jsou lektvary, co?"

„Vlastně je to věštění z čísel."

„Vážně."

„Jo."

„Aha."

Otázky pokračovaly v podobném duchu a Harry cítil úlevu nad tím, že se vlastně s Malfoyem poslední hodinu a půl přímo neuráželi. Byl to u nich docela rekord a to si nemyslel, že by z tohohle mohli vyjít živí. Uvažoval, jestli si i Malfoy myslí, že je to divné. Potom, co skončili s otázkami, Malfoy vstal a svižně kráčel ke dveřím.

„No, tohle byla sranda, Pottere, ale dneska v noci se musím zúčastnit jiných věcí," řekl, jako kdyby tady byl zcela z vlastní vůle. Harry protočil oči. Malfoy zatáhl za kliku u dveří, ale ta se nepohnula. Zmatený a naštvaný se obrátil zpátky k Harrymu. „Nejdou otevřít."

V tu chvíli proběhl dveřmi Snape a skoro Malfoye srazil. „Teď když jste oba dva hotoví, můžete jít. Ale nejdřív-" Zastavil Malfoye, než se vyřítil ze dveří. „Brumbál a já jsme se shodli na tom, že se tady sejdete na podobné dotazování každý týden. Ano, pouze vy dva, netvařte se tak nevěřícně, Pottere. Pokud nad tímto nestrávíte čas navíc, má se za to, že z tohoto předmětu oba propadnete. Když propadnete, budete ho muset opakovat. Ano, to znamená další rok navíc tady v Bradavicích, netvařte se tak, Malfoyi. Takže očekávám, že už nebudou žádné hádky." Harry v duchu zvadl. Nemůže složit závěrečné zkoušky, pokud ten předmět neudělá. Nemůže složit závěrečné zkoušky, pokud budou s Malfoyem pořád válčit. Ale my nic jiného neděláme, pomyslel si bezradně. Zlostně pohlédl na Snapea. Věděl, že to ničemu neprospěje, ale nedokázal si v tom zabránit.

Snape zvedl bradu. „Můžete jít."

Harry a Malfoy oba vystřelili z místnosti. „No, do prdele," řekl Harry a díval se po Malfoyovi, když kráčeli chodbou.

Malfoy přikývl. „Jo. To už mohl rovnou říct 'Budete spolu poznávat radosti manželství, do háje, a bude se vám to líbit.'"

Harry musel uznat, že to byla dobrá imitace Snapea. Samozřejmě nebylo žádným překvapením, že byl Malfoy expert – Snape byl hlavou chlapcovy koleje. Navzdory tomu si Harry nemohl odpustit drobné odfrknutí, ať to stálo cokoli. Byla to první ne-odporná poznámka, kterou kdy od Zmijozela slyšel.

„No, tak bych řekl, že přesně o to se budeme muset pokusit," přemítal Harry.

Malfoy se zarazil a obličej se mu při té vyhlídce trochu zkroutil.

„Hádám, že jo."