Potom, co se chlapci na cestě chodbou rozdělili, Draco si povzdechl a kráčel dalšími chodbami a ještě se mu moc nechtělo jít zpátky do zmijozelské společenské místnosti. Bylo už nějakou dobu po večerce, ale Dracovi to bylo jedno. Potřeboval přemýšlet. Tenhle úkol je šílenej, pomyslel si. Celej tenhle předmět je šílenej. Tahle škola je šílená, tenhle svět je šílenej. Já jsem šílenej. Draco se hořce zasmál. Byla to pouze jeho představivost, nebo na něho Potter v tyhle dny víc zíral? Očekával, že mu Potter bude věnovat nějakou tu pozornost, když teď byli zpátky ve škole. Během války byl Draco špehem Brumbálovy strany, ale s Potterem nebyl vůbec v kontaktu. Šlo o velice tajnou práci a Dracova loajalita nebyla známá dokonce ani jeho přátelům a většině rodiny. Dával přednost tomu, aby to tak i zůstalo.

Draco nevěděl, čím to je, ale Potter byl jediná osoba, která ho dovedla přinutit cítit. A od chvíle, kdy změnil na konci 6. ročníku strany, cítil tohle zvláštní nutkání si s Potterem promluvit, jako opravdu si s Potterem promluvit o důvodech, proč změnil strany a o všem, co tuhle zkušenost doprovázelo. Nevěděl proč – neměl toho pitomce ani rád – ale něco na Potterovi působilo bezpečně. I tak Draco ale věděl, že k tomu nikdy nedojde. Pochyboval, že Potter o jeho opravdové loajalitě vůbec ví. Tak či tak mu na tom stejně nezáleželo. O těchhle věcech mohl hloubat sám.

Dracův důvod byl prostý: držel se své rodiny. I když Lucius byl pryč a parádně v prdeli, Narcisa a Draco si byli stále blízko víc než kdy jindy. V létě po 6. ročníku mu řekla, že jejich strana – Voldemortova strana – není taková, jako si ji Draco vždy představoval. Řekla mu, že se chystá změnit strany. Voldemortovo tažení bylo jenom o moci. Nesmírném množství moci, ano, ale ona moc měla svou cenu. Příšernou cenu nevinných životů a neustálého strachu. A tu Draco zaplatit nechtěl. Uzavřel s matkou dohodu, že se k Voldemortovým řadám nikdy nepřidá. Nikdy nezaprodá svou duši Ďáblu. Nikdy nezahodí svůj život. Bude bojovat za tu správnou stranu.

Pár měsíců nato, co tuhle dohodu uzavřel a došlo na konečnou bitvu, se jeho matka ztratila. Zmizela z Manor a Draco zaslechl, že ji podezírají z toho, že je zrádce. Každý den se modlil za to, aby byla v pořádku, ať už je kdekoliv. Chyběla mu. Draco potřásl hlavou. Nechtěl na to teď myslet.

Potom Draco matně zauvažoval o tom, co by si o tomhle školním úkolu pomyslel otec, co by si myslel o tom „manželství" mezi jím a Potterem. Už tak bylo dost špatné to, že byl spárovaný s klukem, ale že ze všech lidí zrovna s Potterem! Nejspíš by umřel šokem a hanbou; Draco se pro sebe ponuře zasmál. Velká škoda, že se o tom nedoslechne. Vydal se na cestu do zmijozelské společenské místnosti a nepřekvapilo ho, když tam na našel Pansy s Blaisem, kteří na něho čekali.

„Hej, Draco," zavolal Blaise a pohybem mu naznačoval, aby se posadil na pohovku. „Kdes byl?"

Draco si sedl. „Jenom jsem se procházel. Přemýšlel jsem."

„O čempak, lásko?" Pansy se usadila mezi dva chlapce a poplácala Draca po koleni.

„Jen... o tom úkolu. S Potterem. Merline, ten je tak otravnej."

Blaise se tiše zasmál. „Jo, on je pořádnej exot, co? Ale to ty taky."

Draco lehce strčil Blaise do ramene a usmál se. „Řekl bych, že to pak k sobě dobře pasujeme. Velká škoda, že se nakonec navzájem pozabíjíme."

Pansy se zasmála a položila se na pohovce na záda. „No, nemůžu říct, že bych tě tak úplně litovala, Draco. Potter je možná blbeček, ale je to atraktivní blbeček."

„Pansy! Jak jsi to mohla vůbec vyslovit?"

„Co, je to pravda! Kdyby Potter nebyl Potter, šla bych do něho! Je to pravda, Blaise?"

Blaise se na Draca zaculil. „Nekouká se na něho špatně, to uznávám. Každopádně mu víc než polovina obyvatel téhle školy – o celým čarodějným světě ani nemluvě – posílá žádosti o ruku. Nejsi rád, žes ho dostal první, Draco?" Blaise s Pansy se společně smáli, zatímco se Draco pokoušel mračit, ale stejně skončil tak, že se smál s nimi.

Další den hledal Draco v knihovně Blaise, který měl pracovat na svém úkolu s Hermionou. Našel je, jak sedí v jedné ze studoven a mračí se na sebe.

„Nikdy jsem neřekl, že je to hloupá odpověď!"

„Neřekl jsi to, ale naznačil jsi to!"

„Chováš se jako děcko!"

„Aha, já se chovám jako děcko? Při poslední otázce jsi měl prakticky záchvat!"

„Neměl!"

Draco si odkašlal. „Připravenej, Blaise? Nerad bych tě odtrhl od téhle... kvalitní konverzace, pokud nejsi."

Blaise vzhlédl k Dracovi, zjevně vděčný za to vyrušení. „Jo, jsem připravenej. Budeme v téhle diskusi pokračovat dnes večer, že, Grangerová?" Jenom se na Blaise zamračila a Draca pečlivě ignorovala. Dva chlapci se vydali k východu, ale Draco si vzpomněl, že potřebuje knihu do věštění z čísel.

„Blaise, pojď zpátky, potřebuju jednu knihu, než půjdeme." Zamířili zpátky kolem studovny, v níž byli předtím, a dostali se do oddělení, které Draco potřeboval. V tu chvíli uviděl Pottera a Grangerovou, jak sedí spolu. Potter byl předkloněný a dychtivě naslouchal něčemu, co dívka říkala. Po chvilce se opřel dozadu, rozesmál se a věnoval jí zářivý ryzí úsměv, při kterém udělal Dracův žaludek kotrmelec. Zauvažoval, jestli chová Potter k té holce nějaké romantické city. Draco si tím Pottera vždycky dobíral, ale nikdy opravdu nedumal nad tím, jestli je to vážně pravda. Rozhodně to tak vypadalo. A vypadalo to, že ona jeho city opětuje. Jeho žaludek se nad tím trochu zahoupal. Potřásl hlavou a snažil se na ten pocit zapomenout.

Blaise mu zaklepal na rameno. „Můžeme jít?"

„Jo, jdeme."

Dalšího dne došel Draco na hodinu Manželství, sexu a rodiny s velkou jistotou. On a Potter vyplnili svůj dotazník a za posledních 24 hodin se neporvali. Je pravda, že ho viděl jenom hodinu u večeře a krátce v přestávkách mezi hodinami, ale Draco na sebe byl velice hrdý. Draco si všiml, jak Potter rovněž vchází dovnitř, obklopený svými kamarády a obdivovateli, a vypadá trochu nesvůj, ale spokojený. Draco si matně pomyslel, že Potter takhle vypadá docela roztomile. Cože? Znovu zatřásl hlavou. Tyhle divné drobné myšlenky začínaly být otravné. Odfoukl si z očí pramen blonďatých vlasů a sledoval, jak si Potter klestí cestu k jejich lavici.

„Malfoyi," pokývl strnule.

„Pottere."

Seděli potichu, dokud do přední části místnosti nepřišel nadutě se tvářící Snape. „Předpokládám, že tyto eseje budou bezchybné, vzhledem k množství času, které jste měli na jejich vypracování," začal, zatímco šustění pergamenu mluvilo za vše. „Doufejme, že se nemýlím. Dnes budeme pracovat na dotazníku. Potom prodiskutujeme další část úkolu." Znovu se před nimi objevily pergameny. „Můžete začít."

Draco shlédl na svůj list pergamenu. Vypadal delší než ten předtím. Zaúpěl.

„Oukej, jdeme na to. Ehm, co hledáš u svého partnera?" zeptal se ho Potter a žvýkal konec svého brku.

Draco na něho kousavě pohlédl. „Úroveň, samozřejmě. A vlasy, co netrčí tím nejotřesnějším způsobem."

Potter ho obdařil zdrcujícím pohledem, než to zapsal. „Fajn," řekl, „Já hledám kompatibilitu. Musí být pro něco nadšenej. Musí mít svoje názory. Musí být vtipnej, inteligentní, příjemnej, oddanej..."

Draco si odfrkl. „Oddanej? To zní jako pes. Typickej Nebelvír." Zapsal si to.

Potter po něm střelil další pohled. „Co chceš dělat potom, co složíš závěrečné zkoušky?"

Draco se na okamžik zamyslel. „Upřímně řečeno nevím. O tom jsem vážně nepřemýšlel." Popravdě o tom Draco přemýšlel. Hodně. Věděl, že chce být bystrozorem; pomáhat světu zbavit se strašných lidí a napravit věci, co udělal špatně. Ale to byl za vlasy přitažený sen, dokonce i pro něho.

Potter vypadal zahloubaně. „Musím říct, že já taky ne. Ale myslím, že chci zkusit být léčitel."

Draco se překvapeně opřel. „Vážně? Býval bych si myslel, že budeš chtít být profesionálním hráčem famfrpálu nebo bystrozorem, nebo něco takovýho."

Potter sešpulil rty. „Jo, většina lidí by mě do toho asi tlačila. Ale to je většina lidí, ne já."

Draco zkoumal jeho tvář. „Víš, někdy mě překvapuješ, Pottere."

„Žiju jenom pro to, Malfoyi." Tímhle způsobem pokračovali se zbytkem dotazníku a postupovali obezřetně, aby zajistili, že nedojde k žádnému vzteklému vzplanutí.

Snape se znovu objevil v popředí učebny. „Mám za to, že do této chvíle jste se jeden o druhém dozvěděli informace na hranici důvěrnosti." Nad tím se Snape zatvářil otráveně. „Ale dosud jste zatím nebyli oficiálně „svoji". Další hodinu vystrojíme pro každého krátký obřad, ale pro tuto chvíli spolu všichni takříkajíc chodíte." Ach, nádhera.

„Vypadá to, že se ráno bereme, Pottere," pošeptal druhému chlapci. Potter si jenom odfrkl.

„Ale právě teď, další část úkolu, budete zažívat „sestěhovávací" stránku manželského života," pokračoval Snape. „Jeden z vás bude po následující měsíc setrvávat v ložnici koleje toho druhého. Budete samozřejmě rozdělení do chlapeckých a dívčích ložnic, ale po zbytek měsíce získáte zkušenost „soužití coby páru". Znovu náhodně vyberu jména. Vyslechněte si, kam budete přiřazeni." Draco se kousl do rtu. Prosím, nedovol, abych byl v Nebelvíru. Viděl, jak se Potter na svém sedadle nervózně vrtí. Snape si odkašlal.

„Grangerová, Zabini ve Zmijozelu. Weasley, Parkinsonová v Nebelvíru. Longbottom, Láskorádová v Havraspáru. Weasleyová, Nott ve Zmijozelu. Thomas, Finnigan v Nebelvíru. Malfoy, Potter..."

Á, pro lásku-

„Zmijozel."