Draco se nad tím v duchu zaradoval. Měl pocit, že to, že byli zařazeni do Zmijozelu, je jediné vítězství, jakého může v tomhle předmětu dosáhnout. I když musí strávit měsíc ve společnosti svého úhlavního nepřítele, bude alespoň na známé půdě. Vrhnul pohled na Pottera, který vypadal, jako kdyby právě peklo více než desetkrát zamrzlo.
„Dej si pozor, Pottere. My Zmijozelové jsme tak trochu nedůtkliví. Nebuď překvapenej, až se jednou ráno probereš pod vodou." Potter se na Draca jenom zlostně podíval a obrátil se, aby věnoval úpěnlivý pohled Weasleymu. Draco se jenom uculil. Představil si ty rošťárny, co může tomu naivnímu idiotovi provést. Ach, ty možnosti. Tohle může být dokonce i trochu zábava.
Potom co hodina skončila, Potter se vyloženě hnal tak daleko od Draca, jak mohl, a teď si zběsile šeptal s Grangerovou a Weasleym. Zrzek měl ruku na Potterově rameni a věnoval mu obzvlášť soucitný pohled. Draco tím byl znechucený. Je vážně tak špatné, že Potter musí strávit víc času s ním? Dobře, Draco připustil, že kdyby byl umístěn do Nebelvíru, reagoval by stejně. Možná o kapku dramatičtěji.
Dohonili ho Pansy a Blaise. „To prostě není fér," řekla s úšklebkem Pansy. „Já musím bydlet s Nebelvířánky, zatímco vy kluci zůstáváte ve Zmijozelu. To je nehumánní!"
„To možná je, Pans, ale pomysli na všechny ty příšerný naschvály, co jim můžeš provést! Oni to nebudou ani čekat, ti důvěřiví hňupové." Blaise na Pansy mrknul a její úšklebek se rychle změnil ve zlomyslný úsměv.
„Á, rozumná připomínka, zlatíčko Blaise."
Potom už Draco jejich laškování skoro ani neposlouchal, když se trochu víc ponořil do pozorování šeptajícího Zlatého tria. Weasley pořád ještě svíral Potterovo rameno a Potter utěšujícím stylem držel Grangerovou za ruku a Draco se nad tím zúžil oči. Proč by se všichni měli navzájem utěšovat? A proč je Grangerová tak blízko Dracovu ehm, partnerovi...? Vždyť to není, jako by je posílali na smrt. Potom si Draco v duchu odfrknul a pomyslel na Pansyin úšklebek. Vlastně by řekl, že i oni jsou možná trochu vyděšení.
Osmáci si k přestěhování svých osobních věcí na nově určená místa vybrali čas před večeří, a kam se Draco podíval, tam kypěla horečná aktivita. Pomyslel si, že by šel Potterovi pomoct přestěhovat si věci do jejich ložnice, ale nakonec se rozhodl proti tomu. Jenom proto, že už si nejdou po krku, nemusí být Draco kdovíjak... nápomocný.
Seděl na své posteli a sledoval, jak chlapci chodí dovnitř a ven. Potter měl zarudlý obličej, jak do místnosti nesl svůj docela objemný kufr, a skoro se zhroutil, než doopravdy padl na podlahu vedle Dracovy postele. Draco na něho jenom zíral. „Trocha pomoci, Malfoyi?" zafuněl Potter a vzhlédl se zdvihnutým obočím a zrůžovělými tvářemi. Zaražený nad jeho zčervenalým vzezřením Draco prostě zíral dál. „Ehm, Malfoyi? Ugh, fajn. Udělám to sám."
Potter dotáhl kufr k posteli vedle té Dracovy. „Hm... je tahle v pohodě?"
„Řekl bych, že ano, ale-" Draco se zákeřně zazubil. „To byla Goyleova postel." Goyle byl ze všech míst poslán bydlet zrovna do Mrzimoru, s jeho partnerkou, která Draca nezajímala dost na to, aby si ji vybavil. Crabbe a Goyle k němu tenhle rok neměli tak blízko, ale Dracovi to ani nevadilo. Stejně nebyli kdovíjaká společnost. Potter vypadal okamžik znechuceně, ale i tak si povzdechl a sedl si na postel.
„Co už. Kdo další je na tomhle pokoji?"
Draco okamžik přemýšlel. „Blaise. Theo. Já. Ty. Myslím, že to je všechno."
„Ale je tady pět postelí."
„Jo, a co s tím? Tu postel můžeme používat na... mimoškolní aktivity." Potter mu věnoval nedůvěřivý pohled. „Ugh. Ne ty a já, Pottere. Namouduši. Co chci říct je, že někdy my kluci máme potřeby a musíme přivést nějakou ubohou nešťastnou holku, aby uspokojila naše... sexuální tužby." Potter na něho stále hleděl těma rozšířenýma zelenýma očima. Pokrčil rameny. „Asi je to zmijozelská věc. Samozřejmě, že vy Nebelvíři jste příliš udatní na něco tak oplzlýho jako sex. No, je oplzlej, když ho děláme my." Vyzývavě mrknul a způsobil, že se ty zelené oči rozšířily ještě víc. Draco se uculil. Tohle bylo prostě až příliš snadné.
V ten okamžik vešli do pokoje Blaise a Nott a uviděli, jak tam Potter sedí se šokovaným výrazem.
Blaise se zakřenil. „Draco, co jsi tomu nebohýmu hrdinnýmu chlapci provedl? Pověděl jsi mu o mýdle v umývárně?"
Potterovy oči teď kmitly na Blaise a vypadaly ustaraně. „Mýdle?"
„Ehm, toho si nevšímej, Blaise. Jenom jsem mu řekl, že ta postel támhle je k tomu, když sem chce kdokoliv z nás někoho přivést. Sex po zmijozelsku, víš. Je to puritán."
Potter na něho zlostně pohlédl. „Nejsem puritán!"
„Jistě, jak myslíš," popichoval ho Draco, a zelené oči se najednou setkaly se šedými v nevyřčené výzvě. Draco byl překvapený nad živostí Potterových očí z takové blízkosti a odvrátil se jako první.
„No," řekl Blaise a díval se z Pottera na Draca s pobaveným výrazem. „Asi budeme tohohle Nebelvíra muset naučit, jak být řádným Zmijozelem."
Po večeři se Potter a Grangerová neochotně odloučili od Weasleyho a šli do zmijozelské společenské místnosti, kde se spolu nervózně usadili na jednu z pohovek pro zamilované párečky. Draco jen zvedl obočí a sedl si do svého oblíbeného křesla naproti krbu. Asi po půl hodině byli všichni zpátky ve společenské místnosti a Draco vedl příjemný rozhovor s Blaisem.
Vrhal pohledy na Pottera a Grangerovou, kteří se oba zdáli být trochu uvolněnější. Potter měl paži přehozenou přes zadní část pohovky a nepatrně se dotýkal vlasů Grangerové. Šeptal jí do ucha a ona přikyvovala a každou chvilku se usmívala těm kdovíjakým blbostem, co jí říkal. Dracovi nebyla tahle situace příjemná. Proč musela být ona poslaná do Zmijozelu taky? Pravdou bylo, že s ní trávil příliš mnoho času. Potter byl jeho partner, ne Grangerové. Draco v hrudi pocítil bodnutí nechtěné žárlivosti. Pokusil se ten pocit setřást a zvolil jiný přístup. Ona zjevně dělala Pottera šťastným. Potter... by neměl být šťastný. Ano. Žádné štěstí pro Pottera.
„Draco? Draco? Hej, položil jsem ti otázku!" Blaise se na něho pobaveně díval.
Draco si uvědomil, že už na ty dva Nebelvíry zírá drahnou chvíli. „Ha? Promiň, cože?"
Blaise vypadal podezíravě. „Co znamená ten nakyslej výraz?" Zadíval se stejným směrem, jakým hleděl Draco. „Aha," řekl s pochopením v hlase.
„Co?" řekl Draco podrážděně a vrhnul ještě jeden pohled na chichotající se pár.
„Nic, nic," usmál se jenom na něj vědoucně Blaise. Draco se zamračil.
Když se té noci Draco připravoval ke spánku, uviděl Pottera, který už seděl na své posteli a na sobě měl jakési potrhané příliš velké kalhoty od pyžama a tenké bílé tričko. Draco si odfrkl. Dokonce ani pyžamo neměl módní. Draco si v duchu udělal poznámku, že se možná Pottera zeptá, jestli by mu nemohl vylepšit vzhled. Řekl si, že to nebude ani tak pomáhání Potterovi, jako spíš jemu samotnému, aby se na to hloupé oblečení už nemusel déle koukat. Dokráčel do umývárny, aby si vyčistil zuby a učesal vlasy. Matně si povšiml, že jeho vlasy začínají být dlouhé, a tak je úhledně zkrátil rychlým zaklínadlem, takže mu sahaly sotva nad oči.
Když vcházel zpátky do pokoje, viděl, že Potter teď postává poblíž Nottovy postele a o něčem se s druhým chlapcem baví. Blaise seděl na své posteli. „Hej, Pottere! Mohl bys jít na chvilku sem?" Na okamžik vypadal Potter podezřívavě, ale pokrčil rameny a šel se posadit k Blaiseovi na postel. „Hele, já jsem tě chtěl jenom ujistit, že jsem ochotnej se k tobě chovat naprosto slušně. Všichni spolu budeme muset měsíc žít a já upřednostňuju, abychom omezili mezikolejní řevnivost na minimum. Řekl bych, že ty taky, vzhledem k tomu, že jsme tady naprosto v přesile," zagestikuloval kolem dokola. „Jsme ochotní to prubnout, je to tak, kluci?" Nott přikyvoval, takže Draco kývl taky.
Potter byl okamžik potichu. „Jo, souhlasím. Díky, Zabini. Kluci." Potter věnoval druhému tmavovlasému chlapci drobný úsměv.
Blaise se taky usmál a Draco mohl říct, že to byl pravý úsměv. „Výborně. Dobrou, Pottere. Draco, Notte!" Dodal, než hupsnul do postele. Draco zahuhňal odpověď stále ještě zpracovávaje ten rozhovor. Žádné naschvály? No, tohle bylo ohromné zklamání. I Potter skočil do postele a stáhl si tričko, aby odhalil nazlátlou, sošnou kůži. Draco zapomněl na svoje zklamání. Pokusil se nezírat.
„Dobrou, Zabini. Notte. Malfoyi." Potter se střetl s jeho pohledem. Draco s vyvalenýma očima jenom znovu kývl.
Dalšího dne Snape všechny přinutil, aby se se svými partnery seřadili před nevkusným obloukem, ze kterého všude vyčuhovaly laciné bílé květy. Draco se s nelibostí zakabonil. Předstíraný sňatek nebo ne, byl laciností toho všeho otrávený. Snape vypadal nepřátelštěji než obvykle, s největší pravděpodobností proto, že musel oddat nespočet párů nechtěných studentů nechtěného předmětu, který on musel nedobrovolně vyučovat. Dracovi bylo toho muže trochu líto.
„Dobře, ať to máme za sebou. První nahoru..." Draco přestal poslouchat; obezřetně se snažil působit, že je tímhle obřadem naprosto znuděný, jako kdyby uzavíral předstírané sňatky každou chvíli. Pravdou bylo, že se Draco cítil trochu nervózní. Bylo cosi velice skutečného a hmatatelného na manželství a na poutu, které mělo vytvářet mezi dvěma lidmi. Věděl, že je to předstírané, ale nedokázal zabránit pocitu, že vztah mezi jím a Potterem už nebude nikdy stejný, bez ohledu na to, jak hrozně se jeden k druhému chovají.
„Pottere, Malfoyi." Draco vystoupil na stupínek a postavil se tváří k Potterovi. Stál blíž, než se Dracovi líbilo, ale nebylo tu dost místa na to, aby se odtáhl dál. A tak tam prostě stál, nesvůj. Draco najednou ucítil, jak se jeho oblečení pohnulo a podíval se dolů, aby zjistil, že má na sobě společenský hábit. Pohlédl vzhůru a uviděl, že i Potter má na sobě společenský hábit, a že v něm vypadá docela elegantně. „Chyťte se za ruce," řekl Snape toporně. Potter jemně chytil Draca za ruce a on si všiml, že Potterovy ruce se třesou. Podíval se nahoru a setkal se s očima druhého chlapce. U Merlina, byly vždycky tak úžasně zelené?
„Harry Jamesi Pottere, berete si tohoto muže za svého právoplatného manžela, budete ho milovat a ctít, budete při něm stát v nemoci i ve zdraví, dokud vás smrt nerozdělí?" Snapeova slova byla skoro jed, jak je na Pottera vyplivl.
„Ano." Ony zelené tůňky nikdy neopustily Dracovu tvář.
Snape protočil oči. „A berete si vy, Draco Luciusi Malfoyi, tohoto muže za svého právoplatného manžela, budete ho milovat a ctít, budete při něm stát v nemoci i ve zdraví, až dokud vás smrt nerozdělí?"
Draco zíral přímo do Potterových očí, které měly jakýsi nečitelný výraz. Bylo to tady. Zrovna překračovali onu křehkou hranici mezi nepřátelstvím a... tím čímsi, co k sobě teď cítili. Draco se zhluboka nadechl.
„Ano."
Rozhostilo se těžké ticho.
„Nyní vás prohlašuji za manžele. Smíte políbit ženicha."