Harry byl vyčerpaný. Ne, byl víc než jen vyčerpaný; byl sotva naživu. Za uplynulý týden děťátko během noci nezmlklo, navzdory zoufalým pokusům chlapců ji utěšit. A samožřejmě usnula hned ráno, když měli chlapci nejvyšší čas jít na vyučování. Harry upřímně netušil, co si počít. Nejdřív si myslel, že možná potřebovala přebalit nebo něco k jídlu, ale to panenku ani v nejmenším neuspokojilo. Ne, šlo o něco jiného. A to něco udržovalo čtyři obyvatele pokoje bez zamhouření oka, a všichni začínali být jeden na druhého víc než jen popudliví.

„Tumáš, Beckynko, koukni, co mám-"

„Do háje s tím, Blaise, proč by to do hajzlu měla chtít? Je to panenka pro smilování!"

„No, já nejsem ten, co jí cpal do krku ponožky, že ano? Takže být tebou, tak zavřu klapačku!"

„Tobě nacpu do krku ponožku!"

„Já nacpu vám oběma cihlu do krku!"

„Drž hubu, Notte, tys neudělal nic přínosnýho!"

„No... tvá máma není přínosná!"

„Notte, to je do prdele co!"

Harry si povzdechl a jemně převzal vřískající Rebeccu z Blaiseova sevření. Rozhodl se neříkat ani slovo při těchhle nesmyslných hádkách, ve které propukali ostatní kluci, nechtě mít na krku tři spánkově deprivované Zmijozely. Chlapci seděli na podlaze vedle Malfoyovy postele a Harry si radši zvolil sezení na měkké posteli, než na tvrdé zemi. Kecnul si a opatrně kolébal panenku v náručí. Její vřískání se okamžitě zmírnilo.

Nott mířil hůlkou na rozzuřeného Malfoye, který štípal Blaise do paže tak tvrdě, že začínala bělat. Všichni se obrátili a zírali na Harryho, zatímco se panenčiny výkřiky změnily v tiché fňukání.

„Zatraceně, Harry. Cos to teď udělal?" Blaise vyskočil ze země, dokráčel k Malfoyově posteli a prohlížel si Harryho.

„Nic, akorát jsem se posadil sem. Asi se jí líbí Malfoyova postel," protřel si unaveně oči. „Každopádně myslím, že je dostatečně potichu, takže se můžeme před vyučováním pár hodin prospat." Všichni chlapci souhlasně přikývli a rychle doplachtili ke svým postelím, aby dosáhli tolik potřebného odpočinku.

„Ahem, Pottere." Malfoy stál vedle Harryho.

„Jasně, už jdu." Harry položil Rebeccu na Malfoyovu listově zelenou hedvábnou přikrývku, než sklouzl z postele a zamířil ke své vlastní.

Znenadání ho zarazil zvuk zdvihajícího se nářku. Prudce se obrátil a našel Malfoye sedícího s hlavou v dlaních a vztekle mumlajícího.

„Co jsi zatraceně udělal, Malfoyi?" Harry cítil, jak se přes něj přelilo zklamání a podráždění a na všech tvářích kolem nich viděl stejné výrazy.

„Neudělal jsem nic, Pottere!" zaprskal Malfoy a vzhlédl, aby se na Harryho zaškaredil. „Tys odešel a ona začala brečet!" Harry vzdychl, šel zpátky a vzal panenku do rukou. Nepřestala. Zmateně se posadil zpátky na postel vedle Malfoye. Panenka úplně ztichla a konečně usnula. Chlapci se na sebe udiveně podívali.

„Je zticha. Je úplně zticha!" Nott vypadal, jako by se chystal propuknout v slzy štěstí.

Blaise už napůl spící padl na svou postel. „Neopovažujte se pohnout, žádnej z vás," varoval je výhružně, než se odvrátil.

„Ale já – my – jak máme-"

„Běžte spát, do háje s tím!"

Harry a Malfoy zůstali sami ve tmě, rozpačitě sedíc vedle sebe na Malfoyově posteli. Harry nevěřícně zavrtěl hlavou. Celý tenhle týden panenka naříkala, protože chtěla, aby spali v jedné posteli? Tohle bylo směšné. Už i ta panenka si teď hrála na dohazovačku. Pomyslel na Snapeův obličej zkroucený krutým pobavením. Nejspíš jim tohle udělal naschvál, parchant krutej.

Harry se podíval po Malfoyovi, který pořád ještě seděl s otráveným výrazem. „No, ty tady můžeš prostě sedět, Malfoyi. Ale ať jsi tady nebo ne, já se hodlám trochu prospat." Opatrně panenku položil mezi ně, sesunul se dolů a cítil se neuvěřitelně nepohodlně z toho, že si lehá do cizí postele, která patří Malfoyovi. Okamžik bylo ticho, ale zašustění naznačovalo, že se Malfoy pohnul. Harry ucítil tvrdé šťouchnutí do žeber. Se zlým pohledem se obrátil, jenom aby našel Malfoye, jak se opřený o polštář a napůl pod dekou dívá na Harryho s výrazem, který říkal, „No, tak jdeš?" Harry se na druhého chlapce usmál, vděčný za to gesto, ať už bylo jakkoli trapné.

Harry zalezl pod přikrývku a panenku umístil mezi ně, aby tak vytvořil malou bariéru. Vrhnul pohled na Malfoye ve tmě, který se na něho pořád ještě díval s mrzutým výrazem. „Dobrou, Malfoyi. Díky." Harry si sundal brýle a položil je na Malfoyův noční stolek. Potom si Harry sundal i svoje tričko. Ucítil, jak Malfoy vedle něho ztuhnul. „V pohodě, tam u tebe?" Malfoy jenom zabručel a položil se, úmyslně zády k Harrymu. Harry jen pokrčil rameny a taky se k němu obrátil zády odtahuje se od Malfoye tak daleko, jak to jen šlo. Tohle bylo nepohodlné, ale pokud to udržovalo panenku zticha, byl ochotný udělat skoro cokoliv.

Následující noci to vypadalo podobně. Pokoj uzavřel tichou dohodu, že se o tom nezmíní nikomu jinému, jelikož všechny zahanbovalo, že obyčejná panenka řídila celý týden jejich životy. Harrymu se nesmírně ulevilo, že má zpět svůj pravidelný spánek, i když bylo pořád trochu divné spát každou noc ve stejné posteli jako jeho úhlavní nepřítel. Napřed si myslel, že je to děsivé, ale teď mu to připadalo docela komické. Každou noc vzlezl do postele a Malfoy začal být nesvůj a otrávený a nepromluvil na něho ani slovo. Harry usoudil, že se mu tichý Malfoy líbí a s radostí tohle ticho bral jako vítězství.

Dalšího dne byl Harry zas jednou na lektvarech a Křiklanův hlas monotónně drmolil dál a dál po dobu, která se jevila jako celá věčnost. Opakovaně se díval na hodinky a s každým dalším nadějným pohledem mu to připadalo čím dál méně uspokojivé.

Ron ho jemně šťouchnul. „Hej kámo, jsi v pohodě? Slyšel jsem, že si moc spánku neužiješ," zagestikuloval směrem k Hermioně, která si náruživě dělala poznámky. Harry přikývl a než cokoli řekl, vrhnul pohled po Křiklanovi.

„Jo, měli jsme potíže s mimčem," Harry postřehl, že se Ron snaží potlačit úsměv, „držela vzhůru celou ložnici. Ale umlčeli jsme ji."

Ron se na něho zazubil. „Dobře. Myslím, že bych tě nemohl pořád krýt ve všech předmětech," odfrknul si. „Co ji utěšilo?"

Harry se kousl do rtu a nevěděl, jak odpovědět. Byla to tak nějak soukromá záležitost jejich ložnice, ale obvykle před svým nejlepším kamarádem nic netajil. „Hm, však víš. Chtěla být prostě blíž ke mně – a Malfoyovi," udržoval stále oči zaměřené do přední části místnosti.

„Co, takže jste ji dali mezi vaše postele nebo tak něco?" pokračovalo Ronovo pobízení.

Harry se nervózně usmál. „Něco takovýho."

Ron do něho znovu dloubl. „Což je...?"

Harry se na svého kamaráda rozhořčeně podíval. „Aby mimino nebrečelo, tak musíme já a Malfoy spát ve stejné posteli."

Ronův obličej nabyl jasně rudé barvy, jak se snažil zkrotit svůj smích. „Vážně? No to mě... Zatraceně..." Ronův tichý chechtot přerušil proud jeho slov a on si položil hlavu na lavici, aby ho zadusil. Harry se na něho zakabonil.

„Sklapni," zamumlal a tajně se mu ulevilo, že Ron nezareagoval tak, jak si myslel, že zrzek zareaguje. Harry věděl, že Ron Malfoye nesnáší ještě víc než Harry. Ale taky nešlo o to, že by se Harry vyznával z tajné milostné posedlosti tím zmijozelským idiotem. Jenom musejí sdílet postel, to je celé. Hermiona je oba praštila svým brkem.

„Budete kluci pro jednou dávat pozor? Na mou duši," zavrtěla hlavou a ukázala na tabuli. „Tohle je důležitá informace. Budete ji potřebovat!" Ron se obrátil tak, aby ho viděl jenom Harry, a protočil oči. Harry se na oplátku široce zazubil. Měl takové štěstí, že měl svoje nejlepší kamarády.

Později toho dne na Manželství, sexu a rodině seděl Harry vklíněný mezi Malfoye a Hermionu v těsném kruhu, který Snape ze třídy vytvořil. „Dnes se o to, jak pokračujete, podělíte se zbytkem třídy," usmál se na ně Snape zlomyslně. „Budeme to dělat jednou týdně. Tímto způsobem budu s to vyvodit přesnou známku, kterou získáte, a vaši spolužáci si rovněž budou schopní představit vaši zkušenost." Harry otráveně protočil oči. Kouknul po Malfoyovi, který se na něho podíval a udělal totéž. Harry měl krátký pocit sounáležitosti s druhým chlapcem.

Hermiona s Blaisem stáli a mluvili o svém projektu. Dostali přidělené profese; Blaise měl zkoumat, jaké to je být mudlovským policistou a Hermiona zase mudlovskou zdravotní sestrou. Oba z toho byli zjevně nadšení, jelikož Harry nikdy neviděl, že by spolu tihle dva vycházeli tak jako teď, když spolu živě diskutovali. Byl kvůli tomu na oba svoje kamarády hrdý. Jako další ukázali Neville s Lenkou třídě svou vzrůstající rostlinu a mluvili o každodenní péči, kterou jí věnují. Vypadali jako pyšní rodiče a Harry uvažoval, jestli takhle budou vypadat i on s Malfoyem. Odfrknul si. To je vysoce nepravděpodobné. Ale stejně to bylo hezké pomyšlení, tak trochu.

Ron a Pansy Parkinsonová šli další. Mluvili o svém projektu, který byl v podstatě jako dotazníky, ale museli se víc „dostat do kůže toho druhého". Každou noc strávili hodinu „probíráním niterních pocitů za použití zaklínadla, které dočasně propojilo jejich mysli". Harry si pořád ještě myslel, že je to docela k popukání, i když ho za to prohlášení Ron pleskl po ruce. Projekt Notta a Ginny se týkal bezpečného sexu, což vzbudilo ve všech dychtivý zájem. Museli prozkoumat jak mudlovské, tak čarodějné techniky dělající sex stimulujícím, ale zároveň bezpečným. Nott směle vysvětlil jejich „experimenty", zatímco se Ginny vedle něho pěkně začervenala. Harry se na ni zakřenil, protože ten pohled znal. Nott se jí vážně líbil a Harry mohl říct, že ona se líbí Nottovi. Tenhle projekt pro ně byl nejspíš požehnáním.

Teď byli na řadě on a Malfoy a on se s očekáváním přisunul ke svému partnerovi. Nevěděl, jak začít. Malfoy protočil oči, ale Harry viděl, že si na jeho rty razí cestu úsměv. Harry se usmál taky, jelikož mu ten výraz přišel tak nějak rozkošný. Zatřásl hlavou. Vážně si zrovna pomyslel, že je něco, co Malfoy udělal, 'rozkošné'?

„Takže my jsme se starali tady o tuhle panenku, které jsme dali jméno Rebecca," rozezněl se plynule celým kruhem Malfoův hlas. „Je to náročnější, než si myslíte, pečovat o nemluvně. Jelikož má Rebecca potřeby a požadavky jako skutečné dítě, dokáže být velice náročná na péči, i když je jenom panenka. Museli jsme ji převlékat a krmit ji správnou dětskou výživou, koupat ji a zabavit ji." Malfoy přejel pohledem na Harryho a čekal, že bude pokračovat. Harry si nervózně odkašlal.

„Přesně. Je to tak, jak říká Malfoy, ona je v mnohém jako opravdový miminko. Někdy dokáže být na obtíž, ale o tom asi rodičovství je. Nejsou to jenom samý květinky a sluníčko, ale vážně tvrdá dřina. Celý je to velice únavný," Malfoy se na něho souhlasně podíval, ale Harry napříč místností zaslechl Ronovo odfrknutí.

„Chcete snad něco dodat, pane Weasley?" prořízl Ronův smích Snapeův chladný hlas.

„Ehm, ne, pane," řekl Ron pokorně.

„Ne, vážně. Podělte se s třídou." Snape se teď uculoval.

„Hm, ne. Není to můj projekt." Ron se nervózně díval na Harryho. Zmatený Harry se na něho díval nazpátek.

Blaise se toho, ať to bylo cokoli, chytil taky, a nenápadně věnoval Harrymu a Malfoyovi krátké pobavené pohledy. „A co vy, Zabini?" Snape ty pohledy viděl taky a obrátil se tváří k chlapci.

Blaise se jen mile usmál. „Ne. Weasley má pravdu. Je to jejich projekt. Ať to vysvětlí oni. Kluci?"

Snapeovi zaplál pohled, když se obrátil tváří k Harrymu. „No, potom tedy pokračujte, Pottere."

Harry se podíval po Malfoyovi, který zrovna Zabiniho a Snapea zabíjel pohledem. „Hm, oukej. No, v noci Rebečin pláč nenechal vyspat celou naši ložnici. Takže jsme všichni asi týden museli zůstávat vzhůru, a snažili jsme se ji upokojit," střelil rychlé pohledy na zbylé tři chlapce, „ale nefungovalo to."

Snapeův úsměv povyrostl. „Nechte pokračovat Malfoye, Pottere." Harry vzdychl úlevou, ale uviděl, že blonďák vedle něho strnul a snaží se ovládnout. Harry neměl vůbec ponětí, co se děje. Co způsobovalo, že byl Malfoy tak naštvaný a Snape tak bez sebe radostí? Otřásl se při představě Snapea radostí bez sebe. Udělal si pro sebe poznámku: už na to nikdy ani nepomysli.

„Potter přišel na řešení, díky kterýmu jsme se všichni trochu vypali," řekl Malfoy pečlivě volenými slovy. „Jenom jsme panenku museli dostat blíž k nám a ona usnula."

„A jak přesně jste to provedli?" Snapeův úsměv teď byl rozhodně ďábelský. Harry cítil, jak se Malfoy vedle něho neklidně ošil. Aha. A do hajzlu. Teď už Harry konečně chápal, co musejí celé třídě povědět. Ucítil, jak mu tváře polívá ruměnec.

„No, hm, situace si žádala, abychom Potter a já sdíleli nocleh. Takže jsme tak činili, abychom udrželi Rebeccu klidnou."

V tu chvíli vybuchla celá třída nadšeným smíchem, provokativním a posměvačným. Snape se doopravdy hurónsky chechtal; bylo to jaksi hrozivé a zároveň k popukání. Ale Harry se nesmál. Zíral do země a snažil se ji přimět, aby ho spolkla, hned teď. Proč se kurva musela tahle informace vynořit? Zaúpěl a složil si hlavu do dlaní a viděl, jak Malfoy jeho konání napodobuje.

„Do hajzlu," řekl tiše druhému chlapci.

„Já vím," Malfoy vzhlédl a hořce se zasmál. „Ne jenom, že jsme manželé, ale teď spolu už i spíme. Nádhera."