Draco se toho rána probudil podrážděný a unavený ze zbytku noci, který strávil přemítáním nad svou nově objevenou sexualitou. Došel k uvědomění, že ano, rozhodně se mu chlapi líbí víc než holky a ano, jedině chlapi ho zjevně dokážou rozpálit. U Merlina. Draco to stěží chápal. Ale poté, co strávil polovinu noci sněním o mužských hráčích famfrpálu namísto o děvčatech z Krásnohůlek, bylo ono poznání trochu méně směšné, než před pár hodinami. Draco si povzdechl a vylezl z postele a dával si pozor, aby se při tom nedíval na Pottera. Předpokládal, že tu novinu bude muset sdělit Blaiseovi a Pansy – jako by je to mělo překvapit. U snídaně se Dracova domněnka potvrdila.

„Pansy," řekl Draco při toustu. „Jsem gay."

„Už?" zeptala se Pansy. Ale nedívala se na něho; natírala si muffin máslem.

Blaise se posadil vedle Draca. „Dobré ráno. Jak se všichni máte?"

„Fajn," řekla Pansy, než mohl Draco vůbec otevřít pusu. „Až na to, že všem došla jahodová marmeláda." Odmlčela se. „Ach, a Draco nám právě pověděl, že je gay."

Blaise pozvedl obočí. „Úžasný. Kdy myslíš, že seženou novou marmeládu?"

V průběhu následujících několika dní si všiml, že se Potter čím dál častěji objevoval, kdekoliv Draco byl, a to ho nekonečně rozčilovalo. Od oné noci míval návaly přitažlivosti, kdykoliv byl Potter nablízku. Jeho neustálá přítomnost rozhodně nepomáhala, ale Draco přece před něho nemohl jen tak nakráčet a říct, „Hele, Pottere, já vím, že jsme teď kamarádi a tak, ale tvoje rajcovnost mě tak nějak vzrušuje a já bych ocenil, kdybyste ty a tvůj dokonalej úsměv a pěknej zadek prostě vysmahli. Oukej, díky, kámo, uvidíme se na hodině."

Učil se zrovna v knihovně, když zaslechl, že ho někdo volá jménem. Ach, výborně. Zaskřípal zuby při pohledu na Pottera, který se zase jednou objevil u jeho stolu.

„Čau," řekl Potter zvesela a kecnul si na židli naproti němu. Draco si pomyslel, že je vtipné, že jsou „kamarádi", ale pořád ještě se oslovují příjmeními. Pokrčil rameny. Je to zvyk starý 8 let a nebude snadné se ho zbavit. Kromě toho, pomyslel si skoro láskyplně, je to naše věc.

„Ahoj," řekl úsečně a kmitl očima zpátky k učebnici lektvarů, ze které se učil.

Potter se usmál a ignoroval jeho hrubý tón. „Blaise se dneska stará o Rebeccu. Nechceš jít ven? Je krásnej den."

Draco se toužebně podíval z okna na svítící slunce. Mělo krásný odstín zlaté, tón, který se shodou okolností blížil tónu Potterovy kůže. Zavrtěl hlavou nad tou myšlenkou a zároveň i nad otázkou, která mu byla položena. „Ne, díky Pottere. Mám hodně práce."

Potter se zasmál. „Vážně? Do lektvarů jsme ani neměli žádnej domácí úkol," ukázal na knihu a potom na okno. „Přestaň se pro jednou učit a užívej si života!"

Draco ho pohrdavě pozoroval. Jedinej účel toho, proč tolik pracuju, je, abych trávil co nejvíc času dál od tebe, pomyslel si a věděl, že to není vůbec pravda. Draco se vždycky pilně učil; líbilo se mu být nejlepší ze třídy (až na Grangerovou, ale hele, v tomhle případě nemá žádnou naději) a většina předmětů ho fascinovala. Ale, podíval se na hodiny na stěně, už tím trávil několik hodin a vůbec se mu už nedařilo cokoliv udělat, díky Potterovi. A copak ho pár minut venku zabije? „Dobře, fajn," vstal a mávl ke dveřím. „Veď mě, Pottere."

Tmavovlasý chlapec se zazubil a vstal taky. Zavedl Draca na malé prostranství zastíněné stromy a porostlé svěží zelenou trávou. Oba si sedli a hřáli se na odpoledním slunci. „Není tohle pěkný?" Potter se položil na záda a hleděl vzhůru na téměř bezmračnou oblohu. „Za dny jako tenhle stojí za to žít." Draco si ho uznale prohlížel, zatímco druhý chlapec zavřel oči a ztichl.

Merline, Potter byl atraktivní. S onou zlatavou pokožkou, těma pronikavýma zelenýma očima a přirozeně rozcuchanými vlasy, člověk by musel být slepý, aby to neviděl. A Draco, se svým zjevným novým statusem gaye, to viděl velice jasně. Na dívání není vůbec nic špatného. Pokračoval v zírání, zatímco přemýšlel o věcech, které mu Potter řekl. Na všechny ty strasti, smrt a hrůzu, které si Potter prožil, byl ten kluk extrémně optimistický. Předtím se Draco domníval, že to má co dělat s udržováním image „Spasitele" a „Chlapce, který přežil", ale v poslední době zjistil, že v tomhle ohledu je Potter skutečně takový.

Tak trošku žárlil, hlavně proto, že on sám už takový nikdy nebude. Draco věděl, že je Potter silnější než on, emocionálně i fyzicky, a to vždycky snášel s nelibostí. Potter nejspíš viděl mnohem horší věci než Draco, a přece byl teď tady, veselý a milý. To proto, že Potter byl esencí lidské dobroty. Nevinnost z něho přímo vyzařovala. Nebyl to ten naivní druh nevinnosti, protože naivní nebyl ani v nejmenším. Byla prostě čistá, silná a neochvějná. Způsobovala, že se Draco cítil dobrý, že chtěl dělat dobré věci. Zachvěl se. Bylo to trochu znepokojující.

Draco ztěží zaznamenal, že se Potter během jeho nesouvislého přemýšlení posadil a teď se na něho zvědavě díval. Draco se začervenal, když si uvědomil, že po Potterovi zamilovaně koukal a byl přichycen při činu. „Hm," zajíkl se velice nemalfoyovským stylem a v rozpacích se snažil na Pottera nedívat.

Cítil, jak na něho Potter ještě okamžik hleděl, než se zase odvrátil, aby obrátil tvář k nebi. „Takže jak vypadá tvůj patron?" Draco vděčně vzdychl, když změnil téma, než si uvědomil, o jaké téma jde.

„Ehm," zadrhnul se znovu. Zasranej Potter. Hoď se zas do klidu, zatraceně. „Po tom ti nic není," odpověděl konečně, chladně jako obvykle.

Potter se obrátil a zvedl obočí. „Ó, a pročpak ne?"

Na okamžik byl Draco jako zmrazený, když Potterovy smaragdové oči zablýskly ještě o něco jasněji, jak je podtrhla okolní travnatá scenérie. „Je to prostě-" rozhořčeně si povzdechl. „Je to prostě tak směšný, že by ses nejspíš potrhal smíchy."

Potter se předklonil a jeho zájem očividně narůstal. „Vážně? Tak teď už to musím vědět!"

Draco zatnul ruce v pěsti. „Ne, Pottere, neřeknu ti to!"

„Ále, notak, Malfoyi-"

„Řekl jsem ne!"

„Tak trapný to být nemůže-"

„Prostě na to kašli!"

„Chci to vědět!"

„Přísahám, že jestli se mě na to zeptáš ještě jednou, uřknu tě tak, žes to neviděl!"

„Malfoyi!"

„Fájn!" zařval Draco s rychle se vzdouvajícím vztekem. „Je to zatracená fretka, jasný? Spokojenej?" Draco se otřásl nad vzpomínkou, o níž věděl, že se na ni oba pamatují, a připravil se na posměch a dobírání, ale Potter se dokonce ani nezasmál. Místo toho se laskavě usmál.

„Teda, to je ironie," poznamenal a potom hladce přešel k novému tématu. Draco byl překvapený, ale opět jednou vděčný za tuhle změnu.

Později ho Potter vyzval ke hře čarodějných šach, což bylo neuvěřitelně pitomé, protože každý věděl, že je Draco v téhle hře přeborník, a výsledkem tím pádem byla Potterova drtivá porážka. Potter jen předstíraně trucoval a informoval Draca o tom, že mu to Weasley jednoho dne pořádně natře. Ten Weasley že by ho někdy v něčem porazil? Draco si odfrknul. O tom silně pochyboval. Po hře chlapci spokojeně vysedávali u krbu, Draco ve svém křesle a Potter vedle na pohovce, drže v náruči Rebeccu. Všiml si, že na jiné pohovce sedí Blaise. Draco věděl, že je chlapec dostatečně blízko na to, aby slyšel jejich konverzaci, a že ten záludný Zmijozelák ví, že to Draco ví. Blaise se uculil a jako dodatečný důkaz na něho mrkl.

„Tak už ses rozhodl, jestli v sobotu půjdeš?" Potterův hlas ho vrátil zpátky k jejich konverzaci.

„Cože?"

Potter se usmál a jemně pohoupal panenku na stehně. „Myslím, jestli jdeš na ten společenskej ples?"

Draco se Pansy ještě nezeptal, ale už se před ním o tom zmínila a on plánoval to udělat brzo. „Ano. A ty?"

Potter se nad tím dotazem zazubil a zahleděl se na oheň. „Jo."

Radši by tam neměl chodit s Grangerovou. „Ale? S kýmpak, s Grangerovou?" Draco se ze všech sil snažil znít nezaujatě a znuděně, ale ve skutečnosti bedlivě sledoval jeho reakci.

Potter vypadal překvapeně. „Ne, ta jde s Ronem. Já jdu s Lenkou."

Draco si dovolil výdech, o kterém ani nevěděl, že ho zadržoval. Aha. Oukej. Snad ten potrhlý zrzavý hňup odvede pozornost Grangerové od Pottera, alespoň na chvilku. „Dobrý. Já jdu s Pansy."

Potter přikývl. „Jo, myslel jsem si to. Bude to zábava."

Draco naklonil hlavu na stranu. „Zaslechl jsem drb, že Finnigan s Thomasem přidávají do punče ohnivou whiskey. To od nich není moc nebelvírský. Nejste vy lidi jen samá čest, dobrosrdečnost a podobný kraviny?"

Potter se tomu zasmál. „Ano, ale nejste vy Zmijozelové jen samá faleš, hrubost a podobný kraviny?"

Draco na něj zkroutil obočí. Touché. „A nezapomeň na umění ušklíbat se."

Potterovy oči se naplnily veselím. „Umění... ušklíbat se..." Pomalu po něm slova zopakoval a křenil se. „Já myslel, že to je záležitost Malfoyů a ne Zmijozelů."

„To je. Je na to patent."

Potter se na něho pokusil ušklíbat. „Dělám to správně?"

„Ne, co jsem zrovna teď řekl, ty blbe?"

Potter po něm teď střelil vítězným úsměvem. „Nevím," dobíral si ho, „měl jsem plný ruce práce s tím být lepší než ty. Ve všem."

Draco si nemohl pomoct a zakřenil se na něho nazpátek. Pleskl Pottera po tváři v předstíraném trestu.

„Naser si. V šachách tě vydrtím."

Později, když Draco vešel do koupelny, aby se před spaním osvěžil, následoval ho Blaise dovnitř a zabouchl dveře. „Ach, čau, Blaise. Copak se děje?" řekl Draco nenuceně a chopil se zubního kartáčku.

„Ále, nic. Co se děje u tebe?"

„Nic, nic." Začal si čistit zuby snaže se vyhnout další konverzaci. Blaise ten náznak nerozpoznal.

„Takže, ty a milej Potter jste tuhle měli podnětnej rozhovor. Byl jsi tak rozkošnej a žárlivej."

Draco energicky vyplivl zubní pastu. „Já? Žárlivej? Rozhodně ne. Proč by sis to vůbec měl myslet?"

Blaise se jenom vědoucně zazubil. „Myslel sis, že se chystá jít s Grangerovou. To je tak sladký!" Draco se na něho zaškaredil, ale on pokračoval. „Ale stejně se nemáš čeho bát. Grangerová má slabost pro Weasleyho." Draco na tuhle možnost nikdy nepomyslel. Ne že by se dřív o trio a jeho milostné trojúhelníky doopravdy zajímal. Popravdě nevěděl ani to, proč mu to dělá starosti teď. Ale řekl by, že je možné, že by se Grangerové mohl líbit ten šáhlej Weasley, ale i kdyby ano, Potter se jí pravděpodobně líbí víc. Mně by se teda líbil víc. Ale vážně, komu ne? Potter je prakticky bůh a Weasley je – ble, tohle Draco ani nechtěl analyzovat.

„A vůbec, Blaise, já nežárlím. To, že jsem gay, neznamená, že budu nabalovat každýho jedince mužskýho pohlaví, kterýho uvidím," podíval se na něho Draco kousavě.

Blaise zvedl ruce v předstírané porážce. „Oukej, oukej, chápu to. Jenom ty, co jsou pěkní jako Potter." Draco se na něho jen znovu zaškaredil a vykráčel z místnosti s vítězným Blaisem ploužícím se za ním.

Ve chvíli, kdy chlapci vešli do pokoje, byl už Potter v posteli – ach bohové, bez trička – a Draco cítil, že na se na něj Blaise uculuje, zatímco se snažil nezačít slintat. Potter nevzhlédl od časopisu o famfrpálu, který četl, ale mávnul jim paží na pozdrav. „Čau." Když to udělal, zazíral Draco na naběhlý biceps.

„Čau, Harry," odpověděl Blaise, než zašeptal Dracovi, „Nebo bych měl říct, hezkej Pottere?"

„Co?" Potter zvedl oči od časopisu, když zaslechl svoje jméno. „Ále, nic. Tady Dracovi se jenom líbí, když si sundáš tričko."

Draco už zase rudnul. Jeho obličej nabyl v Potterově přítomnosti permanentní ruměnec; tak planoucí, že by se za něj nemusel stydět ani Weasley. Začal zajíkavě protestovat. „Cože! Blaise! Nelíbí, ty sráči!"

Blaise se jen široce usmál na ohromeného, ale pobaveného Pottera. „Ano, líbí, myslí, že jsi rozkošnej hřebeček a lííííbíš se mu," zašvitořil radostně a uhýbal před přívalem předmětů, které po něm blonďák házel.

„Sklapni, to je absurdní! Pottere, přeskočilo mu. Nejspíš si dal moc toho speciálního čarodějnýho koláče, co udělal Nott – drž kurva hubu, Zabini!"

Blaise byl teď už na zemi a po tváři se mu od smíchu koulely slzy.

Potter se teď široce usmíval s rukou na odhalené hrudi v předstírané radosti. „Božínku, Malfoyi, jsem polichocen!" Draco jenom zahuhňal a zalezl do postele dávaje pozor na to, aby při tom nepřimáčkl Rebeccu. Když se zhaslo, cítil, jak se Potter naklonil blíž k němu. „Můžu si to tričko zase oblíct, jestli ti to vadí, Malfoyi."

Draco se zamračil do tmy, i když věděl, že ho Potter nemůže vidět. „Ne, nevadí mi to, Pottere. Blaise se jenom choval jako hajzl."

Potter se zachichotal. „Tak dobře. Dobrou." Draco v odpověď jen podrážděně zabručel.

Potter byl tak nesnesitelný pitomec. A Blaise za tenhle svůj malý výstup rozhodně zaplatí. To už trochu přepískl, říkat Potterovi, že se Dracovi líbí bez trička. Tohle bylo absurdní. Draco zabořil tvář do poštáře a snažil se přemoct svoje ponížení. Sakra. Co to na Potterovi je, že ho to dělá tak zasraně nezpůsobilým? Je Malfoy, dobrý Bože! Malfoyové jsou chladnokrevní, chytří a ovládají se. A Potter... pro něho naprosto nic neznamená. Ale jak se propadal do spánku, nedokázal si pomoct a doufal, že zase skončí držíce se za ruce.