Draco si povzdechl, zatímco předstíral, že poslouchá, jak Blaise, Potter a Weasley zapáleně konverzují kdoví o čem. Prsty si nervózně bubnoval o stehno a snažil se vypadat zaujatě. Proč že je tady? Co si zatraceně myslel? Draco souhlasil s tím, že se vydá do teritoria nepřítele! Vrhnul pohled kolem na svoje okolí. Nebelvírská společenská místnost byla křiklavě červená a Dracovi z toho bylo na blití.

Zaškaredil se na týl Blaiseovy hlavy za to, že ho do tohohle zatáhl. Potter navrhnul, aby s ním Blaise a Draco šli navštívit kamarády do Nebelvíru s tím, že by se všichni měli navzájem seznámit. Draco vehementně prostestoval, ale Blaise ho nakopl a prohlásil, že oba půjdou velice rádi. A teď byl tady, usazený se třemi hlučnými kluky, a cítil se naprosto a nepohodlně trapně. Byl překvapený tím, že je Weasley tak v klidu, dokonce ho nečastoval žádnými urážkami. Namísto toho se ho zrzek rozhodl ignorovat a Dracovi to vyhovovalo. Ale Blaise s Weasleym vycházel docela dobře a smáli se spolu jako dva staří přátelé. Draco zvedl obočí. Je s podivem, že Blaise v prvním ročníku nezařadili do Nebelvíru. Zapadl by sem.

Najednou do něj Potter šťouchnul a Draco se prudce vytrhl z myšlenek. „Hele, Malfoyi, Rona zajímalo, jaká byla Pansy Parkinsonová v posteli – co!" Weasley jim do toho skočil, když praštil Pottera do ruky, tvář zardělou. „Řekls, ať se ho zeptám!"

Weasley se zasmál a zavinil tak, že se odstín jeho obličeje přiblížil rajčeti. „Nemyslel jsem to vážně, pitomečku!"

Potter se tomu jen zachichotal a třpytícíma se očima se obrátil zpátky na Draca. „No? Tak jaká je?"

Draco a Pansy nikdy neměli milostný vztah, ani když si o sobě myslel, že je hetero. Napřed si jenom veřejně projevovali náklonnost kvůli image a přáním svých rodin, ale teď to pro ně prostě bylo moc pohodlné na to, aby toho nechali. Ani o tom nepřemýšlel, byla to prostě druhá přirozenost. Každopádně byl Draco panic. Ale nic z toho se nechystal Potterovi ani Weasleymu říkat. „Do toho ti nic není, Pottere, a tobě taky ne, Weasley," řekl trochu příliš chladně. Viděl, jak se Weasley naježil a okamžitě své odpovědi litoval.

Právě v tu chvíli se do toho vložil Blaise a tohle skoro-napětí prolomil. „Draco a Pans nemají tenhle druh vztahu. Jsou jenom přátelé," Draco se na svého kamaráda vděčně usmál. „Ale," Blaise se teď culil, „Ona vážně není jeho typ. Je příliš... ženská." Potter a Weasley vypadali Blaiseovým drobným náznakem jen zmatení, ale Draco ho zaznamenal a soptil. Nechte na Blaiseovi, aby mával Dracovi před očima svou nebelvírskou stránkou, jen aby následně předvedl takovýhle kousek a připomněl Dracovi, do jaké koleje Blaise doopravdy patří. Z dobrého důvodu, pomyslel si Draco hořce.

„Cože?" řekl Weasley, očividně pořád ještě zmatený.

Blaiseův úsměv povyrostl. „Ale nic. Draco má svoje partnery radši víc, řekněme, vymezené. Tak nějak... ostře řezané. S tmavými vlasy a zel-"

„Oukej, Blaise, už toho můžeš nechat, myslím, že to pochopili," přerušil ho rychle Draco, než ho Blaise mohl ještě víc ztrapnit, pokud to vůbec šlo. Chtělo se mu zalézt do díry a zmizet a srdce mu hlasitě tlouklo. A už se mu objevoval ten zatracený ruměnec, cítil to.

Blaise se jenom zasmál. „Oukej, Draku," zavrkal a použil Dracovu nenáviděnou přezdívku. „Jak myslíš." Weasley vypadal pořád ještě vyjeveně, ale Potter na něho zvědavě upřeně hleděl. To způsobilo, že zrudnul ještě víc. Do prdele s tebou, Blaise.

„A vůbec," pokusil se Draco přesměrovat řeč jinam, „Ty dneska večer jdeš, Weas – Ehm, Weasley?"

Weasley vypadal překvapený tím, že ho Draco bere na vědomí, ale přikývl. „Jo, jdu s Hermionou," vypadal zrzek sám na sebe pyšný a Draco viděl, jak se Potter kvůli svému kamarádovi usmívá. Hm. Dobře, už věděl, že jde Potter s Lenkou a oni všichni očividně věděli, že on jde s Pansy. Zamračil se. Ještě se měl zeptat Blaise, jestli půjde, ale jelikož byl na chlapce pořád ještě rozzuřený, rozhodl se, že to neudělá, aspoň ne teď.

Naštěstí Pottera napadlo se zeptat za něj. „S kým jdeš ty, Blaise?"

Blaise se jen usmál. „Já půjdu single! S pozváním Pansy jsi mě předběhl!" Blaise předstíral naštvanost. Věděl, že Draco vždycky zve Pansy, jako by na ni měl zvláštní nevyřčenou výsadu. Všichni to věděli. Draco jen pokrčil rameny. Pořád ještě naštvaný. Blaise se bude muset připlazit.

Potter se koukl na svoje mudlovské hodinky. „Ále krucinál lidi, když o tom mluvíme, musíme se připravit. Ples začíná za hodinu."

Draco prakticky vystřelil ke dveřím. „Hodinu? To je sotva dost času!" Ostatní kluci se uchechtli. Draco prostě utíkal.

Přibližně o hodinu a 23 minut později mířil Draco dolů do Velké síně, kde se měl společenský ples konat, s Pansy v závěsu a Blaisem po druhém boku. Předtím si Blaise v ložnici odbyl svou omluvu a Draco ji zdráhavě přijal. Bez ohledu na to, jak ošklivě ho Blaise ztrapnil, se nikdy na toho sráče nedokázal dlouho zlobit. Blaise toho zneužíval až příliš často.

Trojice kráčela ke vchodu v semknuté skupince. Blaise si na sebe vzal drahý tmavozelený hábit, který lichotil bronzovému odstínu jeho kůže, zatímco Pansy vypadala úchvatně ve stříbrných dlouhých šatech s hlubokým výstříhem. Draco věděl, že všichni ostatní kluci šíleně žárlí a užíval si to potěšení. Párkrát viděl, jak po ní hodil očima dokonce i Nott. Draco zachytil jeho pohled, pak posunkem ukázal na Weasleyku a nesouhlasně na druhého chlapce zakmital prstem. Nott se jen zamračil a Draco se zachichotal.

Draco sám měl oblečený elegantní onyxový společenský hábit, který pro něho vybrala matka už před nějakým časem. Nikdy předtím ho na sobě neměl, ale seděl mu jako ulitý a byl decentní i přitažlivý současně. Povšiml si několika mrzimorských dívek, jak si na něho ukazují a padají do mdlob. Mrknul na ně a ony se rozchichotaly, jedna dokonce skoro omdlela. Draco se uculil. Jo, vypadá dobře. Ředitel prohlásil, že pokud je oděv společenský, můžou si studenti obléct, cokoliv chtějí, dokonce i mudlovské oblečení. Draco si pomyslel, že je to směšné, protože společenské hábity jsou jasně kvalitnější a mnohem víc nóbl. Znechuceně nakrčil nos, když uviděl jakési šesťáky oblečené v tak-zvaném smokingu. Fuj.

„Nikdo nemůže v téhle mudlovské hrůze uspět," zašeptal k Pansy, která souhlasně přikývla. Ale když vzhlédl, věděl Draco, že promluvil příliš brzy. Protože tam byl Potter, vyšňořený v padnoucím černém smokingu s úzkou zelenou kravatou kolem krku. Potterovy vlasy vypadaly, že se je pokoušel zkrotit, ale v polovině to vzdal. Celé to bylo velmi prosté, ale Draco si pomyslel, že je to neuvěřitelně sexy.

Pansy se na něho zaculila.. „Pořád zvěrstvo?"

Draco se na ni ani nepodíval odmítaje odtrhnout pohled od Pottera. „Rozhodně."

Potter uviděl, jak se po něm dívají, zamával a chytil Láskorádovou za ruku, než zamířili tam, kde stál Draco s Pansy a Blaisem. „Čau!" zazubila se Láskorádová zasněně a Potter na ně s úsměvem pokývl. Úsměv měl blažený. „Páni, vypadáte skvěle, lidi."

Draco přijal kompliment kývnutím. „Ty taky. Líbí se mi ta zelená kravata. Potom, cos s námi strávil pár týdnů, docházíš k názoru, že se dáš ke Zmijozelu, ha?"

Potter se zahihňal a otáčel svou kravatou mezi prsty. Draco ho dychtivě pozoroval. „To, a pak taky Hermiona říká, že mi zvýrazňuje oči." Draco si odfrknu, potom si všiml Láskorádové a věnoval jí zběžný pohled. Měla na sobě růžové šaty po kolena s drobnými volánky. Slušelo jí to.

„Pojďme dovnitř!" Potter popadl blonďatou dívku znovu za paži a Draco udělal totéž s Pansy. Blaise se táhl vzadu s Finniganem a Thomasem. Všichni vešli společně a Draco ucítil, jak místností tepe hudba. Mohl by odpřisáhnout, že cítí i jak se otřásá zem. No, tohle teda bude párty. Potter překřikoval muziku a navrhnul, aby se šli posadit. Draco strávil dobrou hodinu sezením a konverzováním s Potterem a Nebelvíry, než ho Pansy odtáhla tancovat.

„Proč nejste ty a Potter sami?" pošeptala mu do ucha.

Pochybovačně se na ni podíval. „A proč bychom měli?"

„Měli byste čas trávit spolu. Víš, jste totiž manželé. Možná jsi na to zapomněl," zaculila se, zatímco s ní zatočil.

„Ha ha, jsi vtipná."

„Já vím. Ale vážně, Draco, ty víš, že s ním chceš trávit víc času. Takže, já jdu zajistit odvedení pozornosti." Draco začal protestovat, ale když skončila píseň, Pansy zmizela opačným směrem. Povzdechl si. Teď už s tím nemohl dělat nic, ta holka je na válečné stezce. Draco znal Pansy dost dobře na to, aby se jí nepokoušel zkřížit cestu. Zamířil zpátky ke skupince, v níž byl Potter.

Pansy tu už byla. „No tak, pojďte tancovat! Lidi, vy jste všichni tak nudní!" Vytáhla na nohy Grangerovou a Weasleyho a postrčila je směrem na parket. „Běžte! Bavte se!"

Blaise se k ní přidal. „No tak, lidi. To, že nemáme na ples partnery, neznamená, že nemůžeme tancovat!" Zvedl na nohy Finnigana a Thomase a současně i pár dalších Nebelvírů.

„Hele, Láskorádová, uvažovala jsem, že si osvojím škrknu. Co ty na to?" Pansy odtáhla druhou dívku od Pottera a jak odcházely pryč, mrkla na Draca.

Teď tu byl jenom on a Potter. Druhý chlapec si odkašlal. „Dostali jsme právě košem?"

Draco se zasmál. „Jo, myslím, že dostali."

Potter se podíval ke dveřím. „Nechceš jít ven? Začíná tu být trochu vydýcháno. A taky přes tuhle hudbu sotva něco slyším."

„Co jsi říkal? Neslyším tě," škádlil Draco, ale i tak vstal a zamířil ke dveřím. Potter se zakřenil a následoval ho.

Procházeli se po nádvoří a nad nimi jasně zářil měsíc. „U Merlina. To je krása," řekl Potter zíraje k němu vzhůru.

„Jo," souhlasil Draco zíraje na Pottera. Zastavili u malé lavečky, Potter se posadil a poplácal na chladný kámen vedle sebe pro Draca.

„Takže, pamatuješ, jak jsem se tě tuhle zeptal na tvýho patrona?"

Draco cítil, jak mu úsměv sklouzl z tváře. „Jo, co je s ním?" zeptal se chladně.

„Já vím, že je to citlivý téma, ale já si nemyslím, že je vtipný, že je tvůj patron fretka. Promiň, že jsem se smál, když tě v jednu přeměnili." Potterovy zelené oči se zabodly do těch jeho a způsobily, že se cítil výjimečně zranitelně.

Draco si odfrkl v pokusu o odlehčení nálady. „Nelži, myslel sis, že to bylo k popukání."

Potter se neubránil úsměvu. „Připouštím, že to bylo jen trošičku vtipný, v té době. Ale stejně to není nic, za co by ses měl stydět, Malfoyi. Nakonec, fretky jsou roztomilý."

Dracovo srdce trochu poskočilo. Potter si myslí, že je jeho patron roztomilej! Myslí si, že je Draco roztomilej? Myslí – Draco si skoro nafackoval. Nech toho, zníš jako nějaká zatracená holka! Místo toho se jenom usmál. „Díky, Pottere."

Potter mu úsměv oplatil. „Tak, co používáš jako svou nejšťastnější vzpomínku? Já tu, když jsem dostal dopis z Bradavic," opřel se pohodlně dozadu.

Draco zaváhal, ale rozhodl, že je v pořádku, když se o to podělí. „Moje je, jak jsme s matkou jeli do Francie – jenom já a ona – na celý léto, když mi bylo 14." Draco cítil v hrudi malé škubnutí zármutku.

Potter na něho pohlédl a v těch zelených tůňkách byla jasně vidět starost. „Jsem si jistej, že jí chybíš, ať už je kdekoliv," řekl jemně.

Draco jen přikývl a zadíval se na zem nedůvěřuje svému hlasu dost na to, aby odpověděl. Cítil, jak se mu kolem ramen ovinula paže a Potter si ho přitáhl blíž. „Byla pro tebe důležitá, co? A ty pro ni taky. Během války lhala Voldemortovi, aby tě ochránila."

Draco tázavě vzhlédl. „Vážně? Nikdy se o tom nezmínila."

Potter shrnul Dracovi z čela pár blonďatých pramínků a usmál se. „Vážně."

Draco se najednou cítil velice nesvůj, když si uvědomil extrémní blízkost jejich těl a důvěrnost té situace. Náhle vstal, oprašoval si hábit a hleděl zpátky dolů na Pottera, který stále ještě seděl. „No, díky, Pottere. Hezky, é, hezky se s tebou povídá."

Potter mu věnoval megawattový úsměv. „Kdykoliv. Ty jsi taky skvělej, Malfoyi."

Draco se vší silou snažil nereagovat hloupě. Pokusil se úsměv oplatit, ale nejspíš vypadal jako našponovaná opice. „Ehm, dobře. No já se teď vrátím do ložnice," obrátil se a rychle odkráčel.

Potter byl hned za ním. „Chceš, abych tě doprovodil?" Dracův hrudník zaplavila náklonnost k tomu klukovi. To je typický galantní Potter. Draco pocítil náhlé nutkání ho popadnout a vyšmajchlovat z něho duši. Ach můj bože, ovládej se, Draco! Navzdory svému nestabilnímu stavu si dovolil úšklebek.

„Myslím, že to zvládnu sám, Pottere. Vrať se na párty."

Potter na okamžik zaváhal a pak se obrátil. „Oukej. Dobrou, Malfoyi." Draco ho mávnutím poslal pryč a jakmile byl Potter bezpečně za rohem, prchnul do zmijozelské ložnice a klesl na svou postel. Bohové, co jsou zač všechny tyhle pocity? Má závratě a červená se a je labilní. Bylo to naprosto nepřijatelné. Draco se je pokusil potlačit, ale ony zůstávaly, pevně a tvrdošíjně.

Hodil polštář na podlahu. „Zatracená zkurvená hovadina," zavrčel a zlostně na něj hleděl. Obrátil se zpátky ke své posteli a všiml si Rebeccy spící ve své peřince, zabalené opatrně a s něžnou důkladností. Potter! On je tak kurevsky pozornej! A kouzelnej! A sexy! Vykřičel další sérii sprostých slov vůči nikomu konkrétnímu. Už to nemohl popírat – bylo to teď bolestně očividné. On, Draco Malfoy, touží po Harrym Potterovi. A touží po něm strašně.

Draco zaúpěl a zabořil tvář do peřiny. Je úplně v hajzlu.