Harry se probudil ostrým dloubáním do boku. Zaúpěl a pokusil si přetáhnout přes hlavu polštář, jenom aby ho zpod něho kdosi vytrhnul a hodil mu ho na záda. „Pottere!"

Harry jen znovu zaúpěl.

„POTTERE! VZBUĎ SE!" Obrátil se, aby čelil velice zmuchlaně vypadajícímu Malfoyovi, jemuž vlasy trčely tím nejnedůstojnějším způsobem a šaty na sobě měl chaoticky naházené.

„Co chceš?" zabručel a zavrtával tvář do přikrývek. Harry strávil předchozí noc upadáním do spánku a vynořováním se z něj, neschopný poklidně odpočívat se vším, co se mu honilo hlavou. Nedokázal dojít ke konečnému úsudku ohledně své sexuality, ale byl si jistý tím, že se mu Malfoy líbí. Ach, Harry nevěděl. Teď na tom stejně moc nezáleželo.

Potvrzení jeho citů vůči Malfoyovi se nedostavilo až přibližně do 3. hodiny ranní, kdy Harry ležel bdělý ve svém režimu „vynořený ze spánku". Jen tak zíral na visící nebesa, když z ničeho nic Malfoyova ruka vystřelila a popadla jeho ruku. Strávil dobrých 15 minut tím, že ležel strnulý jako socha v obavě, že je Malfoy vzhůru a snaží se ho napálit. Poté, co mu došlo, že druhý chlapec nefalšovaně spí, si uvědomil, že je Malfoyova ruka docela měkká. A teplá. Bylo to vážně příjemné. Harry pomyslel na způsob, jakým se Malfoyovy prsty obtáčely kolem těch jeho a to mu vyslalo dolů po zádech vlnu mravenčení.

Malfoy prohledával svůj kufr a zuřivě se snažil něco najít. „Vstávej! Máme zpoždění, prospali jsme snídani a vyučování začíná za deset minut!"

„Cože!" Harry se urychleně posadil a vyskočil z postele. Zachvěl se, když přišly jeho chodidla do kontaktu se studenou podlahou. „Proč nás Blaise nebo Nott nevzbudili?"

Malfoy se zakabonil, popadl láhev gelu na vlasy a odhodil ji zpátky na zem, když viděl, že je prázdná. „Ti parchanti si nejspíš mysleli, že to bude vtipný. Zatraceně, kde mám tašku?" Harry mu hodil pytel ležící vedle jeho kufru a bručel si pro sebe. Perfektní. Jako by snad dezorientace z nedostatku spánku nebyla dost, bude muset spěchat, pokud chce stihnout včas hodinu. A to si ani neudělal domácí úkol. Harry si povzdechl. Dneska prostě nemá svůj den.

Hodil na sebe školní hábit neoběžuje se vzít si cokoliv pod něj a chňapl svou tašku. „Malfoyi, pojď!"

Druhý chlapec na něho zacivěl. „Nevezmeš si na sebe aspoň tu košili?"

Harry se vážně cítil trochu nepohodlně, když měl přes svoje boxerky oblečený jenom školní hábit, ale navzdory tomu protočil oči. „Není čas! Pojď, přijdeme pozdě, přestaň si spravovat vlasy. Víš, že McGonagallová vážně nesnáší, když se opozdíme!" Harry se při pomyšlení na přísnou tvář profesorky McGonagallové zatřásl. Znovu už nechtěl přijít na přeměňování pozdě.

Dva chlapci se společně vyhnali z ložnice a řítili se po schodech dolů. Když běžěli společenskou místností, protlačil se Harry přes pár zbloudilých studentů a ani se neobtěžoval zastavit a omluvit se. Bylo dobře, že měli první hodinu společnou, protože Harry nevěděl, jak stabilní je jeho myšlení a Malfoyova přítomnost byla jaksi uklidňující. Taky se mu mohla hodit chlapcova výřečnost, obzvlášť pokud přijdou pozdě. Zběsile pokračovali ve sprintu chodbami, srdce jim tloukla o závod a přerývaně dýchali. Zrovna když zabočili za roh do správné chodby, zaslechli zvuk zvonku. Harry zaklel, zakopl a upustil svoje knihy.

„Au!"

„Dělej, dělej!"

Chvatně posbírali jeho věci jako tým, klopýtali a poskakovali, jako kdyby provozovali nějaký podivuhodný taneček. Malfoy dokonce udělal i kotrmelec. Harry by si býval pomyslel, že to bylo docela legrační, kdyby nebyl tak uštvaný a vyčerpaný. Konečně společně dorazili ke dveřím, otevřeli je a prakticky vpadli do třídy. Všichni se otočili a zírali.

„Pane Pottere, pane Malfoyi." Padl na ně tvrdý pohled McGonagallové. Harry cítil, jak se Malfoy vedle něj stísněně zavrtěl. Ztěžka polknul a scvrkával se pod jejím ostrým tónem. „Je od vás milé, že jste se k nám připojili. Osobní hygiena zjevně není důvodem toho, proč jdete vy dva pozdě."

Harry zaslechl napříč třídou nějaké to chichotání. Pohlédl na Malfoye a pak dolů na sebe. Vážně vypadali docela směšně. Oba chlapci ještě stále lapali po dechu po maratonu ze zmijozelské ložnice. Jeho hábit byl zmačkaný a měl každou botu jinou. Malfoyovy vlasy pořád trčely tím nejnemalfoyovštějším stylem, hábit měl nakřivo a počkat – ale proboha, ksakru! Malfoy na sobě měl jeho kravatu. Harrymu střelil zrak k vlastní hrudi a zalapal po dechu. Kurva. A já mám na sobě jeho.

V hrůze se obrátil, aby vrhnul pohled na Malfoye. Malfoy si zrovna uvědomil totéž, soudě podle výrazu stejného zděšení. „Hm..." hlesl přiškrceně.

Profesorka McGonagallová jenom unaveně vzdychla. „Tak se posaďte, chlapci. A vyměňte si kravaty, měli byste mít své správné uniformy." Ozvalo se další chichotání, zatímco si Harry s Malfoyem zahanbeně stáhli kravaty a předali si je mezi sebou. S žádnými dalšími volnými místy si chlapci sedli spolu.

„Tohle je prostě výtečný," zamumlal k němu Malfoy potom, co McGonagallová zahájila hodinu. Hlavu měl v dlaních. Harry viděl ruměnec, který mu ještě ani nestačil zmizet z obličeje. Cítil, jak mu začínají jeho vlastní tváře hořet.

„Já vím. Ach Merline." Malfoy vzhlédl, věnoval mu nepatrný úsměv a tiše se zasmál. „Vypadá to pěkně blbě, Pottere. Koukni na nás. Ukázali jsme se tady, jako bychom se dvacetkrát oklátili těsně předtím, než jsme sem došli. A oba na sobě máme kravatu toho druhýho. Nemůžu uvěřit, že jsem takhle vážně odešel."

Harry se taky zachechtal a jeho červenání ještě ztmavlo. Snažil se ignorovat pocit, který měl v břiše, když se Malfoy zmínil o klácení. „Nemůžu uvěřit, žes odtamtud vážně vyšel s těmihle vlasy."

Malfoy si ustaraně projel vlasy rukou. „Á, kurva. Vypadám teď jako ty." Harry se zasmál a strčil do něho. McGonagallová se obrátila a zaškaredila se na ně. Oba dva po zbytek hodiny zírali dolů do svých poznámek a drželi jazyk za zuby.

Po první hodině neměli čas se jít uvést do pořádku, takže si Harry už prošel polovinou dne, aniž by na sobě měl většinu svého oblečení. Cítil se extrémně nepohodlně a nechráněně; panikařil, kdykoliv se někdo k jeho hábitu přiblížil. Dokonce odskočil od Rona, když se mu chlapec pokusil z ramene smést jakousi nitku. A jako završení toho všeho sestával oběd a volné hodiny z horečného dokončování zanedbané domácí úlohy, jelikož včera vážně neudělali vůbec nic produktivního a teď za to platili svou cenu.

Harry kráčel na Manželství, sex a rodinu, když k němu přiběhl Malfoy. „Nazdárek, Malfoyi," pozdravil zíraje na zem. Nechtěl pohlédnout druhému chlapci do tváře a trapně na to reagovat, obzvlášť když toho měl tak málo na sobě.

„Nazdar. Uvědomuješ si, že o nás mluví celá škola?"

Harrymu poskočila hlava. „Cože? Proč?"

Malfoy si povzdechl a projížděl rukou svoje stále ještě pocuchané vlasy. „Dnešní ráno. Lidi si povídali o tom, jak jsme spolu přišli pozdě a měli jsme prohozený kravaty. Millicent Bulstrodeová říkala, že se doslechla, že jsme se drželi za ruce a rty jsme měli nateklý od šmajchlování. Jako vážně!"

Harry zrudnul. „Do prdele. Zatracenej Blaise a Nott. Už ses s nimi viděl?"

Malfoy zavrčel. „Ne. Ale uvidíme se s nimi tuhle hodinu a oni pocítí můj hněv. A moje žihadlový kouzlo."

Harry se zakřenil. „Jsem s tebou, kámo." Kývli na sebe a usmívali se nad zvláštností té situace. Kdo by si kdy býval pomyslel, že se Harry Potter a Draco Malfoy spojí, aby uřkli někoho jiného, než sebe navzájem? Ale zase, pomyslel si Harry s jistým pobavením, kdo by si býval pomyslel, že se Harrymu Potterovi nakonec bude líbit Draco Malfoy?

Vešli dovnitř společně a Harry zapátral očima po jejich cílech. „ZABINI!" Malfoy zjevně už jeden našel.

Harry rychle otočil hlavu, aby nalezl uculujícího se Blaise stát vedle Hermiony. „Ano, drahý Draco?"

„Proč jsi nás kurva dneska ráno nevzbudil?"

Blaise nevinně pokrčil rameny. „Myslel jsem, že jste vy dva vzhůru. Vůbec jsem neměl tušení."

Malfoy zavrčel a začal cosi říkat, ale Harry ho přerušil. „Kecy, Blaise! Přišli jsme kvůli tomu pozdě na hodinu! A – a všichni si o tom vykládají lži!"

Okamžitě nato Malfoy zrudnul a Blaise se rozesmál. „Omlouvám se, zlatíčka. Jak jsem měl vědět, že se vy dva spolu opozdíte? Já osobně jsem vás přece nedonutil, abyste si prohodili kravaty."

Došel k nim Nott. „Čau, chlapi, co je?"

„NOTTE!"

Zacouval s rukama vzhůru na znamení kapitulace. „Co je...! Já jsem nic neprovedl!"

„Nevzbudil jsi nás!"

„Je mi to líto! Myslel jsem, že Blaise – áá!"

„Ó, oba toho budete litovat, tak-"

„Začala hodina. Posaďte se." Ve dveřích se objevil Snape a svižně kráčel do popředí místnosti. Harry by přísahal, že cítil, jak teplota v místnosti od ledového tónu Snapeova hlasu znatelně poklesla. Malfoy zabručel a obrátil se, aby se šel posadit na jejich lavici, a Harry ho následoval. „Dnes budete se svým partnerem provádět několik různých cvičení zaměřených na důvěru. Vaším úkolem je zhodnotit, kolik důvěry je ve vašem vztahu přítomno a jak jste jí dosáhli. Bude to formou eseje, a to do zítřka." Harry se snažil potlačit zaúpění. Ještě víc práce, co musí udělat. Začínal ve svém studiu povážlivě zaostávat, se všemi těmi myšlenkami, které ho zaměstnávaly, s Rebeccou a – Počkat. Rebecca! S Malfoyem na ni dnes ráno ani nepomysleli. Do hajzlu, nejspíš teď hladoví a je jí zima a ach bože, co když je mrtvá?

Obrátil se na Malfoye. „Rebecca! Celej den jsme na ni zapomněli!" zašeptal zhrozeně.

Malfoy vykulil oči. „Ale do hajzlu! Musíme -" Malfoyovy oči se najednou zaostřily na cosi za ním a zúžily se. „To nic. Zatracenej Blaise." Harry se obrátil a uviděl chlapce, jak se na ně usmívá a drží Rebeccu tak, aby na ně její drobná paže mávala. Vzdychl a protřel si oči. To bylo těsně. Blaise mu dneska zadělával na bolest hlavy.

Všechny lavice byly odtlačeny na stranu, aby vznikl prostor, kde mohli studenti procvičovat. Snape nechal kolovat pergamen se cvičeními na důvěru, která měli provádět. Harry na něj zacivěl. „Pád důvěry? Záchrana života? První pomoc?" Nakrčil nos. Znělo to jako spousta práce. Prohlédl si malý nákres k pádu důvěry a pak se obrátil na Malfoye. „Oukej, ty první. Spadni na mě."

Malfoy vypadal zmateně. „Cože?"

Harry mu ukázal list pergamenu. „Spadni na mě," zopakoval. Malfoy se na něho podíval, ale obrátil se a spadl do Harryho rukou.

Harry se podíval zpátky na pergamen. „Oukej... Teď zavři oči, zatoč se a spadni náhodným směrem." Harry čekal, že proti tomu bude Malfoy protestovat, ale druhý chlapec prostě udělal, co mu bylo řečeno. „Wow, ani jsi nezaváhal," poznamenal, když druhého chlapce ještě jednou chytil.

Malfoy pokrčil rameny. „Porazil jsi Pána zla a zachránil čarodějnej svět před utrpením a zlem. Jsem si docela jistej, že ti můžu věřit v tom, že mě zachráníš před obyčejným pádem na obličej." Byl to prostý výrok, ale Harrymu z něj poskočilo srdce. Důvěřuje mi. Procvičovali to ještě párkrát, než se prohodili, a Harry se poměrně dobře bavil. Chovali se, jako by cvičení byla hra a snažili se jeden druhého trumfnout bleskovými pohyby a mazanými triky. Rozesmál se, když Malfoy chodil po rukou, než spadl do Harryho napřažených paží.

Po chvíli se znovu objevil Snape s malou miskou vody v ruce. „Studenti," přešel Snape doprostřed místnosti. „Rozestupte se. Toto bude naše další cvičení." Profesor postavil misku na zem, zvětšil ji, a přeměnil ji tak ve slušně velký bazén. „Každá skupinka dostane k práci jednu takovou misku. Budou upraveny tak, že se změní v bezednou nádrž, v níž se jeden z vás bude muset „topit". Váš partner vás bude muset zachránit. Po mudlovském způsobu -" dodal profesor a ušklíbal se nad vlastními slovy. „S plovacími zařízeními a podobně. Pokud by se cokoli mělo vymknout z rukou, budu tu já, abych vypomohl magií." Harry slyšel, jak si lidé zmateně šeptají. Snape si podrážděně povzdechl. „Správně, měli bychom si udělat demonstraci. Pottere, Malfoyi, pojďte sem." Harry protočil oči. Samozřejmě.

„Pan Malfoy je zde zachránce. Přivážete to na tento provaz a hodíte do vody. Pan Potter bude tonoucí." A znovu, samozřejmě. Harry vzdychl a chystal se vlézt do nádrže. „Počkejte, Pottere. Svlečte si vrchní hábit, abych mohl přeměnit vaše šaty na koupací úbor. Mohl byste opravdu utonout, pokud byste na sobě měl tohle všechno, a to by byla nesmírná tragédie," vysmíval se Snape monotónně.

Harry ucítil, jak mu srdce začíná bušit jako o závod. A do prdele. „Hm, ne, to je v pořádku, pane, budu v pohodě," zakoktal a zoufale se podíval po Malfoyovi.

Malfoyovy se rozšířily oči uvědoměním a vložil se do toho, aby pomohl. „Ach, pane, nechte mě být tonoucím. Potter mě může zachránit – je v tom dobrej, a já – já jsem stejně nejspíš lepší plavec."

Snape mezi nimi podezíravě kmitl pohledem. „Nesmysl. Pottere, svlečte si svůj školní hábit."

„Ale pane, já -"

„Sundejte si ho."

„Pane, on ne-"

„Řekl jsem sundejte si ho, Pottere."

„Ale já nemůžu-"

„POTTERE!"

Snape namířil na Harryho svou hůlku a rázně nechal jeho školní hábit zmizet. A kur-! Okolo něho se ozvalo hromadné zalapání po dechu. Harry zaslechl, jak se děvčata chichotají a zběsile rudnul snaže se zakrýt. Ó, proč si neoblékl volné boxerky? Malfoy skryl hlavu do dlaně. „Pottere..." řekl Snape pomalu, „Proč nemáte pod hábitem oblečené žádné šaty?" Harry stiskl víčka k sobě a slabě pokrčil rameny. Ach můj bože, vidí mě celá třída. Ach můj zasranej bože, vidí mě zasranej SNAPE. Můj život skončil. Zabte mě. Voldemorte, kde jsi, když tě potřebuju?

„Ach bože, Pottere, říkal jsem ti, že si máš to oblečení na sebe vzít," zadrmolil na něho Malfoy, odvracel oči a temně zrudnul.

Harry zaúpěl a slyšel, jak si lidi kolem nich šeptají. „Malfoy věděl, že Harry nemá pod hábitem žádný oblečení!"

„Boože, protože to on ho z něj svlíknul!"

„Vsadím se, že Malfoy vidí Harryho nahýho v jednom kuse!"

Malfoyovo čelo znovu narazilo do jeho dlaně a on si uvědomil, co to řekl. Snape si odkašlal, očividně rozpačitý. „Hm, no nic. Jsem si jist, že základní myšlenku toho, co máte dělat, jste všichni pochopili, takže do toho. Hned." Harrymu se na těle znovu objevil hábit a on ho kolem sebe ochranitelsky ovinul, ponížený ale vděčný.

Po hodině zaslechl, jak za ním Hermiona a Ron volají, aby počkal. Zpomalil a prošlo kolem něj pár studentů, kteří kmitali obočími a hvízdali na něj. „Hej kámo, hm, jsi v pohodě?" zeptal se Ron rozpačitě a zjevně se cítil příliš nepohodlně na to, aby se Harrymu podíval do očí.

„Hm... Jo..." Harry si promnul krk. „Jenom si vážně přeju, abych se nikdy nenarodil. Nikdy v životě jsem se necítil tak obnaženě."

Hermiona se nervózně zachichotala. „Jo... hm, co se toho týče." Věnovala mu omluvný pohled. „Nemyslím si, že sis zamýšlel obléct boxerky, které by toho tolik... odhalovaly. Bylo vidět, éé. Všechno."

Harry vyvalil oči. „Tys... viděla můj-?"

Hermiona se kousla do rtu a kývla, vypadajíc extrémně rozpačitě. Harry se odvrátil a obličej mu hořel. „Ale nemyslím si, že to tak měli všichni, bylo to jen tím úhlem, v jakém jsme stáli-"

Harry ji zarazil chtěje ukončit to ponížení. „Prostě na to pojďme zapomenout." Malfoy prošel kolem nich a mířil směrem ke zmijozelské společenské místnosti. Harry na sobě cítil oči svých dvou nejlepších přátel, jak sledoval druhého chlapce odcházet. „Mohl bych s vámi dvěma mluvit v soukromí? O něčem – no, něčem soukromým." Ostatní dva přikývli, vděční za změnu tématu. „Tak pojďme do Nebelvíru."

Ron je odvedl do prázdné společenské místnosti. Naštěstí byli všichni z Nebelvíru na návštěvě u přátel z jiných kolejí. Všichni se posadili na pohovku vedle krbu a Hermiona kolem nich seslala rychlé tlumící kouzlo, jen pro případ, že by se tam kdokoliv ukázal. „Tak o co jde, Harry?"

Harry si odkašlal a nervózně si pohrával s roztřepenými konci svých rukávů. Chtěl, aby věděli o jeho novém objevu, ale nevěděl, jak to vezmou. Vrhnul pohled na svého zrzavého nejlepšího kamaráda. Obzvlášť Ron. „Lidi... Během posledních několika týdnů jsme se já a Malfoy sblížili – ehm, no víte, skamarádili jsme se."

Harry viděl, jak se nad tím Ron zaksichtil, ale Hermionin výraz byl jedním z těch podrobně zkoumavých. „Pokračuj," pobídla ho.

Kousl se do rtu. „A já – my – já prostě..." Podrážděně vyhodil ruce vzhůru. „Á, do hajzlu s tím. Myslím, že se mi líbí." Zíral na zem v obavě vzhlédnout k reakcím svých přátel.

Hermiona ho poklepala po rameni. „My víme, Harry."

Prudce zvedl hlavu. „My... vy víte?" Oba dva přikývli.

„Už jsme to probrali," poznamenal Ron jemně.

Harry obrátil pohled na Rona. „A ty... ty s tím nemáš problém?"

Ron se mírně zašklebil, ale povzbudivě ho plácl rukou po zádech. „Samozřejmě že nemám, kámo. Víš, že tě budu vždycky podporovat. Nemám problém s tím, abys byl gay." Nad tím Harry svraštil obočí. Ron promluvil znovu. „A nemám problém s tím, že... že se ti líbí Malfoy. Ty ho zjevně znáš líp než já, takže jsi nejspíš lepší soudce než já. Ale vážně kámo? Ze všech chlapů, ze kterých sis mohl vybrat, sis musel vybrat toho s nejkomplikovanější minulostí?"

Harry vydal úlevný povzdech. Hermionin názor pro něho byl velice důležitý, ale pro tenhle případ potřeboval ten Ronův. Pocítil vůči svému nejlepšímu kamarádovi nával náklonnosti a zazubil se. „No, však víš, že nedokážu odolat výzvě, Rone."