Harry zalapal po dechu, když se rozhlédl po proměněné společenské místnosti Zmijozelu. Zeleno-stříbrný nábytek a gobelíny byly nahrazeny předměty v barvách všech kolejí. Pohovky a křesla byly přesunuty do kouta vedle krbu a uprostřed místnosti vznikl improvizovaný taneční parket. Stropy zakryla výzdoba a muzika hlasitě tepala. Nott a Blaise na společenské místnosti pracovali celé odpoledne, dokonce vynechali pár hodin, aby doladili všechny nejmenší detaily. Rozhodně to stálo za to. Osmáci se rozhodli dát dohromady a uspořádat párty, než se přestěhují zpět do svých ložnic, a zmijozelští kluci přes večírky byli rychle ochotní dobrovolně propůjčit svou společenskou místnost. Sám Harry si myslel, že to byl skvělý nápad. Jelikož vznikla nová přátelství a spojenectví a koleje už nebyly tak přísně oddělené, zdravil se tu stejnou měrou se studenty z Mrzimoru, Havraspáru i Nebelvíru.

Po troše konverzace si udělal pohodlí v křesle kousek stranou u krbu. Byla páteční noc a párty se začínala pořádně rozjíždět. Pozoroval, jak lidé současně oslavují a naříkají nad návratem do svých starých ložnic. I když Harry povolení k návštěvám ostatních společenských místností oceňoval, rozhodně si nemyslel, že by to stačilo. Viděl, jak se Nott a Ginny zuřivě muchlují a Neville měl paži ovinutou kolem Lenky. Dokonce i Ron s Pansy se k sobě chovali přátelsky.

Sám Harry se neloučil tolik jako ostatní, protože on ve zmijozelské ložnici zůstával. Nebo alespoň z poloviny. On a Malfoy si zašli o problému s Rebeccou promluvit se Snapem (který se mu po tom... incidentu pořád ještě odmítal podívat do očí) a profesor souhlasil s tím, aby pokračovali ve společném soužití pod podmínkou, že se budou co týden stěhovat ze Zmijozelu do Nebelvíru a naopak. Harry si pomyslel, že je to fér, ne-li přímo lepší. I když si zmijozelskou ložnici oblíbil, jeho vlastní postel v Nebelvíru mu chyběla.

Harry zavřel oči a nechal se hřát horkem krbu. Po chvíli ucítil, jak mu kdosi poklepal na rameno. Vzhlédl.

„Sedíš mi na místě, Pottere." Malfoy se usadil na jedné z područek křesla. „Všichni vědí, že tohle křeslo je moje." Snažil se vypadat vážně, ale na rtech mu pohrával náznak úsměvu.

Harry se zazubil a znovu zavřel oči. „Já se odsud nehnu, Malfoyi. Sedni si támhle," zagestikuloval poslepu naproti sobě.

Malfoy se uchechtnul. „Ani náhodou, Pottere." Harry ucítil náhlý tlak na klíně a pootevřel jedno oko.

„Ty na mně ležíš?"

Druhý chlapec se rozvaloval napříč křeslem, hlavu položenou na jedné područce a nohy přehozené přes druhou. Zbytek spočíval Harrymu na klíně. Malfoy se zasmál. „Ty se odsud nehneš a já nebudu sedět nikde jinde. Tohle je kompromis."

Harry předstíraně zareptal. „Ne pro moje nohy! Začínám v nich ztrácet cit," postěžoval si a dětinsky strkal Malfoye do boku.

„Ále ztichni, ty nedochůdče. Nejsem těžkej."

Harry vyplázl jazyk na druhého chlapce, který se znovu zasmál. Harry pocítil, jak mu v hrudi bublá obvyklá náklonnost k blonďákovi. Předstíral, že si na Malfoyovo břicho odkládá drink. „Jsi takovej menší stolek," dobíral si ho.

Malfoy si odfrkl a důkladně si kelímek prohlédl. „Kolik jsi toho punče měl, Pottere? Zalechl jsem, že ho trochu řízli."

Harry pokrčil rameny. „Já nevím. Jen tenhle jeden. A další si pravděpodobně nedám, protože nepiju."

Malfoy se na něj lenivě ušklíbl. „To už jsem zjistil. Tak jako tak jsem tě na pijáka nehádal. Nemyslím si, že bys to zvládl."

Harry přimhouřil oči. „To bych teda rozhodně zvládl."

„Nedělej vlny, Pottere. Jsi prostě příliš upjatej a slušnej na to, abys pil. A jak jsem řekl, nemáš výdrž."

„To má být výzva, Malfoyi?"

Zmijozel se najednou posadil zpříma a naklonil se k Harrymu blíž, až od sebe jejich tváře byly vzdálené sotva centimetry. Harrymu se zadrhl dech. „To rozhodně, Pottere." Malfoyovy oči krátce slétly k Harryho ústům, než se střetly s jeho upřeným pohledem. Stříbrné skvrnky se rošťácky zableskly a Harry ucítil, jak se mu ve spodní oblasti formuje známé nepohodlí. Strnul. Nemysli na to, nemysli na to, je u tebe na klíně, ucítí to, mysli na McGonagallovou a Snapea, jo, a na obří pavouky, a na jednorožčí krev a kostirost a ach bože nefunguje to-

Nevypadalo to, že si Malfoy jeho svízelné situace všiml a začal ho šťouchat do obličeje. „Haló? Je někdo doma?"

Harry zatřásl hlavou. Potřeboval odtud vypadnout, než se Malfoy dovtípí jeho... problému. „Hm, ehm, já musím... hm, mám... potřebuju si dojít pro..." Náhle vstal a prakticky Malfoye shodil na podlahu. „Ou, ehm, promiň, já-"

Harry se obrátil na podpatku a zmizel v davu tančících lidí. Ach bože, to bylo ponižující. Dostal hučák – s Malfoyem na klíně! Brr. Harry popadl skelničku punče nestaraje se o to, zda je nebo není naředěný. Zrovna teď by mu to stejně bodlo. Vyprázdnil sklenku a pak prchnul do ložnice s plánem se tam ukrýt, dokud večírek neskončí.

O pár hodin později se Harry proplížil zpátky do společenské místnosti, aby se podíval, co zdrželo ostatní kluky. Bylo krátce před 2. hodinou ranní a tou dobou by už mělo být po párty. Krátce se rozhlédl po místnosti. Moc lidí tady nezůstalo. Nechal svůj pohled putovat po pohovkách u krbu a našel Hermionu, Blaise, Rona, Notta, Pansy, Nevilla a Malfoye posazené v kruhu. Sakra, možná že kdyby se prostě tiše obrátil a-

„Harry!" zavolal na něho Hermionin hlas. Zatraceně. „Kde jsi byl?"

Ron na něho pokynul. „Ále, kašli na to, pojď za náma, zahrajem si hru!"

Harry si povzdechl a pomalu kráčel k nim, pečlivě se vyhýbaje Malfoyovu pohledu. Sedl si vedle Hermiony a Pansy. „Oukej. Takže co že to hrajeme?"

Pansy se zazubila a mrkla na něho. „Napřed dejte všichni ruce na stůl." Když tak všichni učinili, obrátila se k Harrymu a odpověděla mu na otázku. „Chystáme se hrát vadí-nevadí." Všichni zaúpěli až na Blaise, který vypadal víc než nadšeně. Nepřetržitě vrhal pohledy na Malfoye a Harryho, pomrkával a přikládal si prst na rty, kdykoliv byl přistižen. Pansy pokračovala. „Pravidla jsou takováhle: Potom, co si vyberete, už z toho nemůžete vycouvat. Když dáte vadí, budete kouzlem zavázáni splnit úkol dřív, než bude moct přijít řada na někoho dalšího, nebo dokud neskončí hra. Vložila jsem kouzlo na stůl, kterýho jste se právě dotkli," zaculila se, když si všichni jednohlasně začali stěžovat. „Sklapněte. Podobně pak, když dáte nevadí, budete zavázáni říct pravdu pouze té osobě, která přišla s otázkou, která vám byla položena... tak trochu jako Veritasérum, jenom mírnější. Já jsem jediná, kdo může hru ukončit, jelikož vy všichni jste zavázáni mojí magií. Chápou to všichni?"

Harry si risknul rychlý pohled na Malfoye. Ve stejnou chvíli vrhnul druhý chlapec pohled na něj a vypadal zhrozeně. Jejich oči se krátce setkaly, než se Harry odvrátil. „Pans, já jsem se zrovna rozhodl, že hrát nehci. Budu jenom-"

Pansy na Draca zakmitala prstem. „Nene, nemůžeš odejít. Řekla jsem, že jste magicky zavázaní. Dokud neřeknu, že můžete jít, nepůjde se nikam." Malfoy vypadal sklíčeně. Pansy se pozvolna usmála. „A potom, proč bys neměl chtít hrát, Draku? Skrýváš snad něco?"

Malfoy znatelně poblednul, ale i tak zvedl vyzývavě bradu. „Ne."

„Dobře. Takže hrajeme. Jedu první. Longbottome, vadí nebo nevadí?" Harry viděl, jak Nevillův ohryzek poskočil nahoru a dolů.

„Hm, nevadí?"

Pansy se uculila. „Jak daleko jste už s Láskorádovou došli?"

Neville zrudnul a Ron se na culící se dívku zaškaredil. „Na tohle se ho nemůžeš ptát! To je soukromý!"

Pansy pokrčila rameny. „To je vadí-nevadí. Odpověz na otázku, Longbottome." Neville byl pořád ještě červený, když zamumlal, že se jenom muchlovali. Pansy si odfrkla. „Samozřejmě. Vy Nebelvíři jste moc počestní na cokoliv víc. Dobrá, Longbottome, teď se ptej ty."

Neville si skupinku prohlédl. „Oukej... Hermiona. Vadí nebo nevadí?"

Hermiona vypadala váhavě. „Tak asi nevadí."

„Ále notak, Grangerová! Buď vzrušující!"

Jak Neville tak Hermiona Nottův výbuch ignorovali. Chlapec se na chvilku zamyslel, než se zeptal. „Hm... Líbí se ti někdo v téhle místnosti?"

Harry se po ní podíval a odpověď už znal. Hermiona mu pohled významě oplatila. „Ano," odpověděla tiše.

Harry si povzdechl a zavrtěl hlavou. Věděl, že Ron s Hermionou jsou jeden do druhého zbláznění, ale ani jeden z nich s tím nic nedělal. Putoval pohledem ze zmateně vypadajícího Rona k rozpačité Hermioně a znovu vzdychl. Oba byli beznadějně tvrdohlaví. Harry nepatrně obrátil hlavu, aby se podíval, jak si zatím stojí Malfoy. Uviděl, jak se chlapec zlostně dívá na Hermionu a sám pro sebe se kaboní. Zamračil se. Co mu na ní vlastně vadí? Vážně mu to začínalo dělat starosti.

Hermiona si odkašlala. „Blaise, vadí nebo nevadí?"

Tmavovlasý chlapec se rošťácky zazubil. „Vadí. Per to do mě, ať je po mně, Grangerová."

Hermiona se na něho nezvykle uculila. „Ach, přesně na to jsem celý rok čekala, Zabini. Tvým úkolem je na sebe seslat tlumící kouzlo a až do konce hry ho nezrušit, pokud zrovna nebudeš muset pravdivě odpovídat."

Blaise zaskřehotal na protest. „Cože! Ale já-"

„Musíš to udělat, Blaise!"

Zabručel, okamžitě na sebe seslal tlumící kouzlo a náladově se načučel. Harry se na něho zakřenil. S tímhle to Hermiona vážně trefila. Jestli existovala jedna věc, kterou Blaise vskutku opovrhoval, tak to bylo, když musel držet klapačku. Potom Blaise pokynul na Malfoye a hůlkou při tom ve vzduchu kreslil V a N.

Malfoy hlasitě polkl. „Hm... Nevadí."

Blaise se na něho ušklibl a začal cosi kreslit do vzduchu. Pansy ho přerušila. „Ne, počkej, Blaise, zlato. Jelikož ty... nejsi schopnej mluvit, proč nenecháš Pottera, aby položil otázku? Tak jako tak nejspíš stejně vymyslí lepší." Blaiseovy tiché protesty ignorovala. „Do toho, Pottere." V očích měla výraz, který říkal, že něco chystá a Malfoy vypadal ještě zhrozeněji.

Harry svraštil obočí. Měl tolik otázek, ale rozhodl se pro tu, která ho zrovna teď trápila nejvíc. „Co máš proti Hermioně?" Cítil, jak se vedle něj jeho kamarádka nepohodlně zavrtěla. Taky věděla, že má Malfoy vůči ní jakousi averzi. Povzbudivě jí stiskl paži.

Malfoyovi se chvěly rty. „Já... Já... Ona je, a ty – a mě to tak-" zakoktal bezradně a zoufale se snažil zabránit sám sobě v mluvení.

„Vysyp to, Malfoyi!" plácl Nott druhého chlapce přes paži. Harry byl zmatený. Proč je pro Malfoye tak těžké přiznat, co proti Hermioně má? Ale ne, copak ji pořád ještě nesnáší kvůli tomu, že je z mudlovské rodiny? Harrymu se nepříjemně zvedl žaludek. Najednou si přál, aby tuhle otázku nepoložil, přál si, aby svou kamarádku ušetřil odpovědi, která měla přijít.

Malfoy upřel pohled na zem a zamumlal cosi nesrozumitelného. Harry napínal uši, ale ani tak promluvu nezachytil. „Hm, cože?"

Malfoy vzhlédl a zamračil se na Harryho. Šedé oči mu zaníceně plály. „ŘEKL JSEM, ŽE JI NEMÁM RÁD, PROTOŽE MYSLÍM, ŽE SE JÍ LÍBÍŠ A ONA SE LÍBÍ TOBĚ A JÁ KURVA ŽÁRLÍM, JASNÝ?" rozlehl se místností Malfoyův řev. Nastalo tak naprosté ticho, že i špendlík padnoucí na podlahu by zněl jako hromobití.

„Já... Ty... Co?" Harry nemohl věřit vlastním uším. Vážně říkal, že-?

Malfoy se zlostně zadíval na podlahu a obličej mu hořel. „Ano, Pottere, já na ni žárlím. Žárlím, protože s tebou tráví tolik času a já ne. Žárlím, protože tě smí držet za ruku a já ne. Žárlím na to, jak zvláštně se usmíváš na ni a ne na mě. Žárlím na to, že si myslíš, že je chytřejší a krásnější než já. A obzvlášť žárlím na to, že ona smí být tvoje a já ne."

Harry na něho civěl a ve své šokovanosti nebyl schopný formulovat slova. Malfoy si myslí, že je Hermiona jeho holka a žárlí, protože se mu... protože se mu Harry líbí? Je tohle realita, nebo je to zas další sen? Než kdokoliv promluvil, nastala dlouhá, nepříjemná odmlka.

Hermiona se řvoucímu tichu statečně postavila a obrátila tvář k Harrymu. „Vadí nebo nevadí?" zeptala se ho tiše.

Harry zíral na Malfoye, který vypadal, jako kdyby se měl rozbrečet. „Vadí."

„Pověz mu, co doopravdy cítíš," odmlčela se a její další slova vyšla ven jako šepot. „Polib ho, Harry."

Harry ani trochu nezaváhal. Vstal, přesedl si přímo před Malfoye a pozvedl druhému chlapci bradu tak, aby mu viděl do tváře. Šedivé oči měl naplněné nedůvěrou a nejistotou a tváře měl, ach, tak růžové. Byl dokonalý.

„Nelíbí se mi Hermiona. Líbíš – líbíš se mi ty. Chci s tebou strávit každou vteřinu dne a držet tě za ruku. Chci ti věnovat zvláštní úsměvy. Chci, abys věděl, že jsi ten nejvtipněji sarkastickej a nejkrásnější pomýlenej kluk, jakýho jsem kdy potkal. A chci, abys byl můj." Malfoy vykulil oči, když se Harry zhluboka nadechl a začal se k němu naklánět.