Ach bože, tohle se vážně děje, tohle se vážně děje, políbí mě, protože se mu líbím a on se líbí mně a ach-

Potterovy rty teď byly pouhé centimetry od těch Dracových. Byli k sobě tak blízko, že Draco na vlastních rtech cítil jeho teplý dech. Zdálo se, jako by tam byli zamrzlí věky, ani jeden z nich se nepohnul, aby zrušil tu nepatrnou vzdálenost mezi nimi.

Po pár dlouhých, bolestných okamžicích Potter konečně přitiskl rty jemně na koutek Dracových úst a sotva znatelně se o ně otřel. Potom se odtáhl a jeho jasně zelené oči proťaly Dracův upřený pohled se zábleskem touhy. Draco se prudce nadechl. Nějakým způsobem bylo tohle mnohem víc intimní. A Grangerová neřekla, kam ho má Potter políbit, že? Grangerová. Draco jejím směrem střelil provinilým pohledem. Neměl v úmyslu takhle přede všemi vybouchnout. Dokonce i když ji neměl kdovíjak rád, neměl v úmyslu ji takhle ztrapnit. A když už jsme u toho, tak ani sebe.

Potter se mírně naklonil právě tolik, aby se jeho rty otřely o Dracovo ucho. „Promiň, ale teď tě nepolíbím pořádně... Chci, aby byla naše první pusa víc romantická." Dracovi poskočilo srdce radostí. Potter chce, aby byl jejich první polibek zamilovaný. Potter ho chce políbit něžně. Potter chce políbit jeho. A jak strašně si Draco přál, aby to Potter prostě udělal. Draco kvůli tomu zdržování pocítil drobný náznak zklamání. Ale přestože chtěl, aby se na něho Potter vrhnul a konečně se s ním pomuchloval, souhlasil s ním. Odvážný polibek při hře s kamarády, kteří je docela pozorně a nestydatě sledují, není kdovíjaká romantika. Prostě to kazí tu nostalgii.

Draco na něho pomalu kývl. „Ano, naprosto souhlasím."

Potterovy oči byly na okamžik nejisté, ale nesměle se na Draca usmál. „Až budeme sami..."

Draco ucítil, jak mu v hrudi narůstá vzrušení. Znovu přikývl, tentokrát rychle. „Ano." Potter mu věnoval další rozkošný drobný úsměv a Draco si nedokázal zabránit v tom, aby sevřel ruku pod Potterovým obličejem a vtiskl mu na tvář polibek lehký jako pírko.

„Zatraceně..." ozval se hlas pár desítek centimetrů od nich. Draco vzhlédl, aby uviděl Weasleyho tvář zasaženou údivem a mírným znechucením. Začervenal se a zaškaredil se na podlahu. Zapomněl, že okolo jsou pořád ještě jiní lidé. Draco nemohl uvěřit, že se takhle chová před Weasleym, a co teprve Longbottom! Brr.

„Zatraceně je přesný," hlesla Pansy a mírně se na Draca usmála. „Nemyslela jsem si, že by ses kdy mohl Potterovi taky líbit."

Blaise pozvedl hůlku a beze slov zrušil tlumící kouzlo. „Jo Harry, to, jak kolem toho Draco pořád skučel, vypadalo to, jako bys toho blba pořád nesnášel. Ale samozřejmě, já jsem věděl svoje." Mrknul na Pottera, než Grangerová na Blaise pohotově seslala tlumící kouzlo.

Grangerová se na Pottera láskyplně usmála. „Vy kluci pokračujte nahoru do postele. Pansy, mohla bys-"

Pansy švihla hůlkou dřív, než mohla Grangerová dokončit větu, a její kouzlo nad nimi všemi se zlomilo. „Dobrá hra, lidi."

Draco vyrazil směrem k ložnici s Potterem, Nottem a Blaisem v závěsu. Když se chystali do postelí, nikdo z nich neřekl ani slovo, ale Potter po něm pořád vrhal drobnými úsměvy. Draco se za celý svůj život necítil lehčí. Vlezl si do postele a ujistil se, že je Rebecca stále zachumlaná a spí. Potter se k němu připojil krátce nato a stáhl si tričko přes hlavu. Draco si nedokázal zabránit v otevřeném zírání. A kromě toho, teď, když to Potter věděl, to bylo v pořádku.

Potter jeho pohled zachytil a začal zběsile rudnout. „Já – ty – my, teda-"

Draco ho nechal ještě pár okamžiků rozpačitě koktat, než promluvil. „Poslední měsíc jsem tě viděl bez trička každou noc. Nemusíš se stydět teď."

Potter se na něho zazubil, vděčný. „Jasně."

Draco úmyslně nechal svoje oči uznale putovat po Potterově těle. „I když nemůžu říct, že jsem si ten pohled pokaždé neužil." Potter okamžitě znovu zrudnul a Draco se rozesmál, lehl si a zatáhl závěsy. „Dobrou, Pottere."

„Dobrou." Světla zhasla a Draco ležel pár okamžiků v tichu, než ucítil, jak se Potter natáhl a chytil ho za ruku.

„Co-?" Draco zaslechl tichý pohyb a stěží nad sebou rozeznával obrys Potterovy hlavy.

„Jenom jsem myslel, že bychom se měli držet za ruce, i když jsme vzhůru."

Draco cítil, jak se zahřívá. Nevěděl, že si toho Potter někdy všiml. Draco měl lehké spaní, a tak měl sklony se během noci probouzet – dobře, každou noc. A každou noc chytil Pottera za ruku, než znovu usnul a věděl, že kdyby se Potter vzbudil dřív než on, bude to vypadat jako nehoda. Usmál se. „Myslím, že je to skvělej nápad, Pottere." Cítil, jak chlapec opustil prostor nad ním. Draco tam ležel dalších pár minut a nechal svůj palec obkreslovat malé kroužky na Potterově dlani. „Hej, Pottere?"

„Hm?"

Draco se naklonil, takže se octl obličejem přímo nad tváří druhého chlapce. „Myslím, že si tu romantickou pusu vezmu teď." Než mohl Potter odpovědět, přitiskl Draco jemně svoje rty k těm Potterovým. Skoro zalapal po dechu nad oním pocitem svých úst na Potterových a cítil jak se mu tělem šíří mravenčení a teplo. Bez jakékoliv okamžité odezvy od druhého chlapce začal váhavě zkoumat Potterova ústa. Měl jemné a plné rty, které chutnaly po mentolu, tak jako zubní pasta, kterou Potter použil, než šel na kutě.

Z ničeho nic ucítil, jak Potter začal reagovat, stejně zkoumavě, a měl pocit, jako by jím proběhl elektrický šok. S jeho účastí to bylo ještě úžasnější. Potterovy rty byly pomalé, malátně se pohybovaly po těch Dracových, ale brzy začaly být neodbytné a zanedlouho Dracova ústa jemně kousal a olizoval. Potter začal sát jeho spodní ret a Draco vydal tichý sten a ani se nestaral o to, že ho Potter může slyšet. Potter se posunul, takže byl teď na Dracovi, divoce ho objímal a tiskl ho dolů, takže byl lapený pod Potterovým vedením. Dracovi to ani nevadilo – nemohlo – bylo to tak fantastické, že by ho ani ve snu nenapadlo říct Potterovi, aby ho pustil. Přeběhl rukama celou Potterovu božsky nahou hruď a nabral si plné hrsti jemných ebenově černých vlasů, když mu Potter začal líbat krk.

„Ach bože, Pottere-" zaúpěl hlasitě, neschopný zadržet zvuky svého zoufalství ani o chvíli déle.

Potter ho ignoroval, kousal a sál jeho krk a čelist a sázel drobné polibky na místa, kde si byl Draco jistý, že vzniknou červené stopy. Druhý chlapec se začal posouvat po jeho těle dolů a Draco cítil, že jsou oba bolestivě vzrušení. V celém svém zpropadeném životě ještě nebyl takhle rozpálený.

„P-P-Pottere! Já nemůžu, potřebuju-" Vypadalo to, že to Potter pochopil a obtočil prsty kolem Dracových pyžamových kalhot. Zrovna když se je chystal stáhnout, rozhrnul se prudce závěs. Oba chlapci strnuli.

Dovnitř nakoukla Nottova hlava. „Namouduši, chlapi, jedna věc je poslouchat, jak se šmajchlujete, ale myslím, že je trochu příliš, abychom museli poslouchat i to, jak jeden druhýho přeblafnete. Byli byste tak hodní a použili aspoň tlumící kouzlo?"

Dracovi hořel obličej a pár desítek centimetrů dál mohl slyšet chichotajícího se Blaise. „Mohl-bys-zatáhnout-ten-závěs-prosím?" zašeptal rychle, zahanbený z toho, že je jeho spolubydlící slyšeli, jak se muchlují a že slyšeli, jak Draco úpěnlivě sténal Potterovo jméno. Ještě o něco víc ponížený z toho, že Nott viděl, že měl Potter nad naprosto svolným a submisivním Dracem zjevně nadvládu. Obličej se mu rozhořel ještě víc. Draco Malfoy není submisivní. Poté, co se závěs trhnutím zavřel a nastala znovu tma, rozhostilo se dlouhé, těžké ticho.

„Hm... no. Dobrou noc." Draco se převalil a snažil se ignorovat svou stále přítomnou erekci. Uvažoval, jestli je na tom Potter právě teď stejně nepohodlně jako on.

Potter ho popadl za ruku, než se položil zpátky vedle něj. Jemně mezi jejich propletené prsty umístil Rebeccu. „Dobrou noc."

Když Draco následujícího rána zamžoural do zrcadla, první, čeho si všiml, byly jasně rudé, zuřivé stopy, které Potter zanechal po celém jeho krku. Povzdechl si, přetáhl si přes hlavu šedý kašmírový rolák a přes něj si přehodil svůj školní hábit. Nebylo to podle pravidel oblékání, ale nemohl riskovat, že si bude vykračovat s plným krkem milostných kousnutí, která mu způsobil Harry Potter. V žádném případě.

Blaise k němu zaletěl pohledem a zaculil se na něho. „Pěknej svetr, Draco. Ale obávám se, že zakrývá některé z tvých nejlepších... rysů," zachichotal se a mrknul na Draca i na Pottera.

Potter se začervenal. „Promiň mi to," zahuhňal.

Draco pokrčil rameny. „Nevadí mi, vážně. Pokud zamýšlíš dovolit mi, abych ti taky nějaký udělal."

Potterovy oči zajiskřily. „Ó, to zamýšlím." Dokráčel k němu a zmocnil se Dracových úst v krátkém polibku.

Draco se usmál proti Potterovým rtům, než si všiml stále se hihňajícího Blaise, který k nim vystřeloval naznačující pohledy. „Ven, Zabini." Blaise jim ukázal zdvižené palce, než se odloudal z místnosti. Draco se obrátil zpátky k Potterovi.

„Takže... co to vlastně děláme?" zeptal se Potter a pozorně se mu zadíval do očí.

Draco pokrčil rameny. „Teda... Já nevím... Jsme spolu?"

Potter pokračoval ve zkoumání jeho očí, než odpověděl. „A ty... Ty chceš, abychom byli?"

Draco ani nezaváhal. Vzal Pottera za ruku, přitáhl si ho blíž a trošku se přitiskl k jeho tváři. Ucítil, jak se Potter napjal, když začal pomalu líbat a sát jeho krk stejným způsobem, jako to dělal předešlé noci Potter jemu, a spokojeně se usmál, když viděl, jak se začínají tvořit nezaměnitelné rudé skvrny. „Ano," zašeptal Potterovi do ucha a nechal svůj dech, aby druhému chlapci vyslal mráz po zádech.

Potter se jen usmál, omráčený. „Měli bychom to držet v tajnosti?"

Draco se na okamžik zamyslel. „Ano, myslím, že měli – pro teď," vrhnul po Potterovi pohled s obavou, aby v tom chlapec neviděl urážku.

Druhý chlapec jen pokrčil rameny. „Oukej." Jelikož neměl Potter žádný vlastní rolák, půjčil mu Draco jeden ze svých. Neměl žádný červený – no, taky nebyl zatracený Nebelvír – ale napadlo ho, že černý by mohl být vhodný. Nemluvě o tom, že Potter v tmavých barvách vypadal docela elegantně.

U snídaně Blaise a Nott věnovali ladícím rolákům, vykukujícím zpod jejich hábitů, vědoucné pohledy. „Hej, proč nemá Rebecca taky jeden? Mohli byste být roláková rodinka!" Draco zavrčel a ochranitelsky Rebeccu sevřel. Potter se zasmál, popadl pod stolem Dracovu ruku a trochu ji stiskl, aby ho uklidnil.

Draco ucítil, jak mu srdce znovu poskočilo a chtělo se mu uvěznit Potterova smějící se ústa ve svých. Ale zdržel se toho, aby předvedl celé Velké síni představení takhle brzy po ránu a jenom mu stiskl ruku na oplátku. Ach, bylo úžasné cítit se chtěný. Draco tenhle pocit nikdy nezažil, tenhle pocit, že na něm někomu záleží. Dobře, jeho matce na něm záleželo, ale to bylo odlišné. Úplně odlišné. Tohle byl ten druh zájmu, který způsoboval, že Dracova pokožka mravenčila rozkoší a jeho tělo se chvělo očekáváním. Kromě toho nešlo jen tak o ledaskoho – byl to Harry Potter. Líbí se Harrymu Potterovi. Harrymu Potterovi na něm záleží. Harry Potter ho chce. To samo o sobě dovedlo kohokoli přimět, aby se cítil výjimečně.

Na Manželství, sex a rodinu dorazili společně bok po boku, s Rebeccou v Potterově náruči. Grangerová s Weasleym na Pottera zamávali a šli k nim.

„Ahoj, Harry, Malfoyi-" pozdravila je Grangerová rozzářeně.

Draca znenadání znovu ovládla provinilost. „Čau, Grangerová. Já... Já se omlouvám za to, co jsem řekl včera v noci. Nechtěl jsem tě urazit."

Weasley na něj pohlédl, jako by se zbláznil, ale Grangerová se opravdově a zářivě usmála. „Ach, Malfoyi, děkuji. Kromě toho, já – já vím, jaký je to pocit... žárlit." Draco viděl, jak se kradmo podívala po Weasleym. „Vážně je to v pohodě." Áá. Takže jí se Weasley vážně líbí. Draco si vzpomněl, jak Weasley před pár lety chodil s tou courou Levandulí Brownovou. On si tehdy myslel, že byla Grangerová tak napružená jenom kvůli tomu, že zaměstnávala zrzka příliš na to, aby se učil. Povzbudivě se na něho usmála a on se okamžitě cítil líp.

„Hej, Malfoyi? Podržel bys na chviličku Beccu, musím si vzít něco z tašky."

„Jasně, Pottere." Vzal Rebeccu do náruče a uviděl, jak na ně Grangerová nevěřícně zírá. „Co?"

Nakrčila obočí. „Vy... Vy si kluci pořád ještě říkáte příjmeními? Copak nejste... nedali jste se-" Rozhlédla se, než zašeptala tak nahlas, aby to slyšeli pouze oni. „Tedy, copak teď nejste spolu?"

Draco si odfrkl a Potter se zazubil. „Hermiono, já vím, že se tomu těžko věří, ale já a Malfoy se tak oslovujeme, co se známe. Prostě nám to tak nějak... zůstalo." Draco souhlasně přikývl. Nebavili se o tom, ale i on se cítil přesně takhle. Hezké, jak tuhle myšlenku sdíleli.

Snape líně vkráčel do místnosti a dramaticky gestikuloval paží. „Sednout." Všichni se posadili čekajíce na jeho pokyny. Muž přimhouřil oči. „Dnes budeme pokračovat s našimi cvičeními důvěry. Touto dobou byste se už měli dopracovat k první pomoci. Je to postup, který mudlové uplatňují, když má někdo blízko ke smrti utonutím. Měli bychom si to předvést." Draco se uculil, když viděl, jak se jemu a Potterovi Snapeův pohled obezřetně vyhnul. Ten pitomec už si ten výstup znovu nezopakuje. Poté, co sledovali Longbottoma s Láskorádovou při čemsi, co se jevilo jako výmluva pro ocicmávání, byli propuštěni, aby začali sami procvičovat.

Potter se položil na záda. „Oukej, připravenej?"

Draco se nad něho naklonil. Může se s Potterem před všemi muchlovat, aniž by nesli následky tak, jako kdyby je nachytali při opravdovém muchlování? Nikdy nebyl připravenější. Zakřenil se. „Ne asi."

Právě když se už už chystal přiložit svoje rty k Potterovým, ozval se za ním známý protáhle mluvící hlas. „Soudě podle vašich předchozích... snažení, Pottere, se váhám zeptat, ale proč neustále trváte na porušování pravidel oblékání v mých hodinách? A vy, pane Malfoyi, od vás bych očekával víc. To, že jsem vás dva určil jako pár, neznamená, že musíte mít také sladěné ošacení." Snapeova ústa propukla ve spokojený úšklebek, když se studenti kolem nich trochu zachichotali. „Musím vás požádat, abyste se převlékli do řádných uniforem." Pozvedl k nim svou hůlku.

„Počkat-" Potter se zvedl ze země a vystrčil ruku před sebe v chabém pokusu se ohradit. „To nedělejte. Převlíkneme se po hodině, žejo, Malfoyi?" Draco přikývl, i když věděl, že to je ubohý pokus a že to Snape nikdy nedovolí. Byli odsouzeni k záhubě.

Snape zúžil oči. „Uděláte, co říkám, Pottere."

„Nechcete si to od posledně zopakovat, že ne, profesore?" V Potterových zelených očích byla výzva.

Snape se zlomyslně zašklebil. „Ó, ale tentokrát vám budu oblečení přičarovávat, místo abych ho odčaroval. Pokud se ovšem nesnažíte skrýt něco jiného, a v takovém případě jsem hluboce zaujatý. O co jde, Pottere?"

Potterův silný upřený pohled zakolísal. „Já-"

„Přesně, to jsem si myslel." Snape znovu pozvedl hůlku. Draco pevně zavřel oči a ucítil, jak se jeho šaty pohnuly a jeho krk odhalil. Otevřel jedno oko a uviděl Snapea zírajícího na jejich shodující se krky. „No to se podívejme. Shodné outfity a shodné milostné kousance. Jak okouzlující."

Všichni se obrátili, aby se podívali a teď na ně zírali, špitali si a ukazovali na červené stopy na jejich krcích. Draco se pomalu obrátil na Pottera, jehož tvář zamrzla ponížením. Draco si povzdechl. Ále, k čertu s tím. Vrhnul se na Pottera a srazil ho dolů, takže druhý chlapec ležel už zase na zádech.

„Do hajzlu s tím," zašeptal, než se zmocnil Potterových úst ve vášnivém polibku. Pár minut se nadšeně muchlovali, naprosto si nevědomí výkřiků a hvízdání, které k nim směřovaly.

„To stačí! Nebudu – nebudu ve své hodině tolerovat toto pošetilé chování!" zahulákal Snape a jeho normálně nažloutlá tvář nabyla nehezkého odstínu rudé. Draco se zaksichtil. Snapeův ruměnec rozhodně nebyl rozkošný, tak jako Potterův. Draco se odtáhl, on i Potter z jejich dostaveníčka trochu lapali po dechu.

„Ale profesore, my JSME manželský pár." Nevinně se usmál na muže, který neobvykle tápal po slovech. „Jsme v právu."