Draco vzdychl, zahálčivě poklepal prstem na stůl a vyhlížel z okna na padající sníh. Byl překvapený, jak moc se mu líbilo zůstávat poslední dobou každý druhý týden v Nebelvírské věži, a dokonce mu bylo jedno i to, že je obklopený bandou uřvaných hrdinofilů. Postupně si na ně zvykl. Kromě toho, jednou by si na ně kvůli svému novému vztahu s Potterem zvyknout musel. Draco se usmál pro sebe, když pomyslel na chlapce, který byl touhle dobou nejspíš už promrzlý domodra. Ten blb trval na tom, že si venku zahraje chvíli famfrpál s Weasleym a Finniganem a šel i poté, co ho Draco před prudkým sněžením varoval. Potter se jenom zasmál a Weasley se Draca zeptal, jestli se přidá. Zrzek pomalu začínal být k Dracovi méně nepřátelský, zapojoval ho do konverzace a někdy zašel tak daleko, že se dokonce zasmál něčemu, co Draco řekl.

Draco předstíral pobouření a odmítl, i když jedna jeho část docela chtěla jejich nabídku přijmout a připojit se. Ale hraní famfrpálu uprostřed zimy bylo tak strašně nebelvírské, a Draco se včas stačil zarazit. Potter viděl jeho váhání a rozesmál se ještě víc, políbil ho na nos a běžel si s Weasleym zahrát. Draco pokaždé předstíral, že nesnáší, když mu Potter dal pusu na nos, a prohlašoval, že se kvůli tomu cítí jako malé děcko. Ale potají to miloval, protože se díky tomu cítil výjimečně. Bylo to důvěrné a láskyplné gesto. Cítil se, jako by patřil jen Potterovi, a Potter zase jen a jen jemu.

Draco za sebou zaslechl hlasy a obrátil se, aby uviděl Pottera, Finnigana, Longbottoma a Thomase, jak se klepou mezi dveřmi, chápou se teplých plášťů a převlékají se do suchého. Draco se ušklíbl na Pottera, jehož rty byly rozhodně modré a na vrcholcích vlasů se mu třepetaly skvrnky sněhu. „No, no, no, hoši, co jsem vám říkal?" Finnigan zabručel a Weasley mu ukázal prostředníček. Draco se zasmál. „Pojď sem, Pottere. Já tě zahřeju." Potter ho obdařil šibalským poloúsměvem, kecnul si Dracovi na klín, až se zachvěl. Naklonil se a letmo Pottera políbil na tvář.

„Ále chlapi, teď? Nemohli byste počkat, až budeme pryč?" Potter trefil Weasleyho do zad polštářem a ten se zasmál, jak místnost opouštěl. Finnigan na ně mrknul a popadl Thomase za rameno a Neville zamával Potterovi a na Draca vrhnul váhavý úsměv.

„Čau." Potter se předklonil a přejel ledovými rty Dracovi po líci.

Zatřásl se. „Namouduši, Pottere, seš tvrdohlavej pitomec, víš to?"

Potter se na něj zazubil. „Vím."

Draco přesunul hlavu, takže na sebe hleděli přímo. „Ale já to miluju." Přitiskl svoje ústa na Potterova a cítil, jak jím prochází neustávající mrazení. Jeho rty proti chladu protestovaly, ale o to se nestaral a prohloubil polibek. Jejich rty byly jako led a oheň, chlad a teplo, slunce a sníh; protiklady v každém ohledu. Přesně jako oni dva. Potter se zarazil a přitiskl mrazivý nos k Dracovým hřejícím vlasům.

„Hej, bacha na vlasy, Pottere." Druhý chlapec se jen zakřenil a zabořil se hlouběji. Draco si povzdechl a opřel si zčervenalou tvář do Potterova krku. Nadechl se Potterovy vůně: čistá látka, čerstvý vzduch a jahodový šampon. Byla to skvělá kombinace. Mohl by ji čichat celý den.

Potter se k němu přestal tulit, odtáhl se a prohlížel si jeho tvář. „Zapomněl jsem se zeptat, kdo teď hlídá Rebeccu?"

Draco vzdychl a popadl Pottera za zápěstí, aby se podíval na jeho hodinky. „Do 4 ji má Blaise. To je za 30 minut, měli bychom jít-"

Potter ho čapnul za ruku a vedl ho ke dveřím dřív, než stihl doříct. Vkráčeli do nebelvírské společenské místnosti, která překypovala aktivitou a zábavou. „Hej, Harry! Chcete si s Malfoyem zahrát?" Weasley jim pokynul a ukazoval na čarodějné šachy.

Potter se zazubil. „Malfoyi, ty si zahraj. Já zajdu vyzvednout Rebeccu od Blaise."

Draco nakrčil nos. „Proti Weasleymu? Prosímtě, toho vydrtím."

Potter se zasmál a oči se mu zlomyslně zaleskly. Z tohohle pohledu byl Draco vždycky nesvůj. „Myslím, že budeš překvapenej, Malfoyi." Mrknul, než opustil místnost.

Draco došel k Weasleymu. „Oukej, tak si zahrajem."

Když se Potter o půl hodiny později vrátil, byl Draco skloněný nad šachovnicí a čelo se mu krabatilo soustředěním. „Mám Beccu, jak vám to-"

„Ššš!" Draco zvedl k Potterovi ruku. „Teď ne."

Thomas se rozesmál a pokynul k nim. „Hra je teď vážně napínavá. Malfoy je asi takovýhle kousíček od prohry."

Draco se na šachovnici zakabonil, když slyšel, jak se tomu Potter zahihňal. „Ó, tohle bude zajímavý."

O dvě hodiny a hromadu nadávek později se Weasley triumfálně opřel. „Šachmat."

Draco nevěřicně zavrtěl hlavou, než napřáhl k zrzkovi ruku. „Safra, Weasley. Byl jsi dobrej."

Měl dojem, že zahlédl na tváři druhého chlapce náznak samolibého úsměvu. „Ty taky, Malfoyi. Musíme si někdy dát odvetu."

„Rozhodně." Draco byl zklamaný, že prohrál, ale zároveň nadšený z toho, že konečně našel protihráče, který je pro něho výzva. Potter zavýsknul, plácl si s Weasleym a Grangerová stála za ním a usmívala se. Draco si nemohl pomoct a zazubil se. Tak trochu dokázal pochopit, proč se Potter rád potlouká s těmihle maniaky.

„Notak, jdeme na večeři." Potter chytil volnou paží Draca za ruku a v druhé držel Rebeccu, zatímco zamířili dolů do Velké síně. Po tom incidentu na Manželství, sexu a rodině se zpráva o jejich vztahu pěkně rychle rozkřikla. Napřed si kvůli tomu vyslechli spoustu sraček, ale když největší pozdvižení utichlo, lidé si na to, že je vídají spolu, v pohodě zvykli. Draco pořád neměl rád veřejné projevy náklonnosti, protože nechtěl vypadat změkčile (to bylo pro Malfoye zcela nepřípustné), ale každou chvíli Potterovi dovolil, aby ho držel za ruku, nebo mu položil paži kolem ramen. Tisk se té informace nechytil, protože ředitel držel celou tu nepříjemnost v tajnosti, slibuje trest každému studentovi, který by o ní promluvil. Draco věděl, že je mu za to Potter velice vděčný, věda, že by s tou novinkou jeho sláva ještě vzrostla a to Pottera štvalo.

Po večeři se chlapci vydali do učebny lektvarů na svoje každotýdenní dotazování, stále ještě ruku v ruce. Usadili se, sesunuli svoje lavice k sobě, aby tak vytvořili jednu, a vytáhli si brky. Draco civěl na pergamen před sebou. „Ó, to vypadá zábavně. Tenhle týden je tu 14 stran namísto 10."

Potter protočil oči. „Snape je pořád ještě nakrnutej kvůli té věci s muchlováním při hodině?"

Draco se zachechtal. „Spíš je akorát naštvanej, protože sám nikoho nemá."

Potter se tomu hlasitě zasmál a pak přelétl pohledem první list. „Dobře. Pověz mi něco, co o tobě nevím." Brk měl připravený v očekávání.

Draco okamžik přemýšlel. „...Cokoliv?"

„Jo."

„Byl... Byl jsem špeh Řádu. Větší část války." Vrhnul po Potterovi pohled očekávaje, že bude vypadat překvapeně nebo šokovaně. Druhý chlapec nic neřekl, ale poklidně si to zapsal. „Tebe to... nevylekalo?"

Potter dopsal a s pokrčením ramen vzhlédl ke Dracovi. „Ne. Myslím... Měl jsem podezření už nějakou dobu."

Draco na něho zíral zpátky, teď sám překvapený. „Aha. No. To jsem rád. Nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsem byl příšernej – no, aspoň ne celou tu dobu."

Potter se na něj smutně usmál. „Já jsem si nikdy nemyslel, žes byl příšernej, Malfoyi. A nikdy jsem tě nenenáviděl. Jenom ses prostě špatně rozhodl, to je všechno."

Draco cítil, jak se mu v hrudi zkroutil pocit viny. „Nikdy jsi mě nenenáviděl? Ani když jsem se ti posmíval a dělal ti ustavičně potíže?" Hlas měl slabý, připomínající hlas dítěte v nesnázích.

Potter se tiše zasmál. „No, byl jsi vážně osina v zadku, ale nebylo to tak, že bych tě nenáviděl. Nikdy bych tě nemohl nenávidět, Malfoyi."

Draco se zadíval dolů na svou lavici a usmál se. „Já bych tě taky nemohl nenávidět, Pottere. Nesejde na tom, jakej pitomec jsi většinu času." Potter ho rozverně šťouchl do ramene a Draco se zasmál. „Oukej, a co ty? Pověz mi něco, co nevím."

Potter byl okamžik zticha, než odpověděl. „V prvním ročníku jsem našel zrcadlo z Erisedu. Ukazuje nejhlubší touhy člověka," řekl, skoro šeptem.

Draco vykulil oči. „Vážně? Bylo skutečný? Co... Co jsi v něm viděl?"

Potter vypadal okamžik ztrápeně. „Svoje rodiče. Jak stojí za mnou. Byli jsme... byli jsme rodina. Šťastná."

Draco objal pažemi Pottera, jehož oči se teď leskly slzami. „Pottere... Pottere, to je dobrý. Tvoji rodiče tě milovali. Oba. A ty víš, že jsem ti o nich říkal hrozný věci a byl jsem děsně necitelnej parchant. Za to se ti omlouvám. Asi jsem takový věci říkal proto, že jsem tak trochu žárlil." Potter k němu vzhlédl s vykulenýma, tázavýma očima. Draco jemným hlasem pokračoval. „Žárlil jsem na to, že tě tví rodiče milovali tolik, že se za tebe obětovali, zatímco můj otec se obětoval za V-Voldemorta. Nemyslím... Nemyslím si, že by to pro mě kdy udělal."

Potter potřásl hlavou a odhrnul Dracovi z tváře prameny vlasů. „Ale tvoje matka ano. Ona tě milovala víc než cokoliv."

Draco se napjatě usmál. „Ano, ale ona je pryč."

Potter vzdychl. „Asi jsme jeden pro druhýho to jediný, co máme."

Draco pomalu zavrtěl hlavou. „Ty máš kamarády, kteří tě milují, hodně kamarádů. Grangerovou, Weasleyho, Finnigana, Longbottoma..."

„Ty taky."

Draco pomyslel na Blaise a Pansy a usmál se. „Jo, tak potom asi nejsme úplně sami."

Potter byl chvíli potichu. „Měl bys psát dopisy. Teda, psát dopisy matce a posílat je na Manor, nebo tak něco. I když je nedostane, pomáhá to. Chci říct, že já píšu dopisy... Siriusovi a rodičům, kdykoliv se cítím obzvlášť sám. A cítím se pak líp."

Draco přikývl. „Víš, myslím, že přesně to udělám." Potter ho něžně políbil na nos a Draco ani neprotestoval. Seděli v tichém objetí dlouho, než znovu promluvili.

Následujícího dne seděl Draco vedle Pottera ve společenské místnosti a četl si u krbu knihu. Začínal víkend a většina lidí byla venku na návštěvě v jiných společenských místnostech, učila se v knihovně, nebo se potulovala ve sněhu. Právě teď byli v podstatě sami. Potter po chvíli odložil stranou svůj časopis o famfrpálu a posunul se tak, že byl prakticky na Dracově klíně. Draco dramaticky zavřel svoji knihu a odložil ji vedle sebe.

„Potřebuješ něco?"

Potter se jenom zazubil a vrhnul se vpřed, aby ho přišpendlil k pohovce. Draco mu polibek vytrvale oplácel a tahal za Potterovu košili. Poslední dobou začal být Potter při jejich šmajchlovacích sedáncích smělejší a divočejší a Draco uvažoval, že by možná už brzo mohli zajít dál. Dracovi rozohněné hodiny muchlování nevadily – ve skutečnosti se jich nemohl nabažit – ale dychtil zjistit, co je dál. Vždycky se mu však zdálo, že se Potter trochu zdráhá, takže se Draco rozhodl pro pomalé přesvědčování. Zato právě teď se Potter jevil všelijak, jen ne zdráhavě.

Druhý chlapec už z nich obou stihl strhat košile a teď právě pracoval na svých kalhotách, a za celou tu dobu jeho rty neopustily Dracovy. Potterovy kalhoty brzy skončily odhozené stranou. Draco ho zarazil a snažil se popadnout dech, než promluvil.

„Počkat, neměli bychom jít nahoru do ložnice? Chci říct, že by sem právě teď mohl kdokoli vejít."

Potterův šibalský výraz byl zpátky. Naklonil se dopředu a svůdně zašeptal Dracovi do ucha. „Tak ať."

Draco se zachvěl a vrhnul se zpátky do líbání, zoufale se snaže ochutnat všechno Potterovské, zoufale bojuje o dominanci. Zatáhl za Potterovu nebelvírskou kravatu, kterou měl stále na sobě, navzdory chybějící košili, přitáhl si ho blíž a chňapl ho za vlasy. Potter se převalil a přikryl Draca svým tělem, ruce mu putovaly a zkoumaly jeho hruď. Draco se pod Potterovým dotekem zasvíjel a nestydatě nahlas zasténal. Draco Potterovi dovolil, aby se mu s polibky přesunul na krk a hrudník a hleděl na něho dolů s rozšířenýma očima a otevřenou pusou. Zatáhl za Potterovy boxerky, které šly dolů až příliš snadno, a plně zaměstnaný chlapec neudělal jediný pohyb, aby ho zastavil. Draco zalapal po dechu a plně si užíval pohled na naprosto a božsky nahého Harryho Pottera nad sebou. Ach bohové, byl tak nádherný. Draco zavřel oči a zaklonil hlavu, aby odhalil víc ze svého krku k zulíbání, a zasténal hlasitěji. Potter začal jednou vytrvalou rukou škubat za Dracovy kalhoty a jeho horká ústa se pořád ještě potulovala po Dracově krku a ramenou. Ach u všech bohů on je tak kurevsky sexy sundává mi kalhoty budeme-"

„Harry!" Zeshora zazněl ječivý výkřik. Oba chlapci se najednou zarazili, zamrzlí v usvědčující pozici. Draco pomalu vzhlédl.

„Hermiono!" Potterova tvář byla nezpochybnitelně brunátná ponížením.

Grangerová byla rudá úplně stejně, když si přikryla oči rukama. „Omlouvám se, já jen-"

Draco se od Pottera odtáhl, popadl z podlahy svou košili a natáhl si ji. Tiše podal oblečení i Potterovi, který ho vděčně přijal a taky se do něho navlékl. Grangerová si pořád ještě zakrývala oči. „Už se můžeš podívat," řekl Draco líně a snažil se ignorovat nepříjemné napětí v místnosti.

„Aha, jo," vzhlédla k nim omluvně Grangerová. „Promiňte. Harry, chtěla jsem s tebou akorát mluvit o tvém úkolu do Kouzelných formulí, ale teď si myslím, že to může počkat." Zasmála se, trochu nervózně. „Já hm... No jestli to pomůže, tak jsem toho moc neviděla," řekla a zajela si prsty do vlasů.

Potter se rozpačitě uchechtl. „Dobře. No, to je v pohodě, Hermiono. Teda, ne že by to bylo poprvé, cos mě viděla."

Draco prudce zvedl hlavu a podezíravě se na ně zahleděl. „Co tím myslíš, Pottere?"

Potter komicky vykulil oči a rychle zavrtěl hlavou. „Ne, ne, myslel jsem akorát, že už ho viděla dřív – myslím jako náhodou! Ne, co mám na mysli je to, že mě viděla jenom v boxerkách-"

Grangerová ho vynervovaně uťala. „Sklapni, Harry! Co chce doopravdy říct je to, že jsem ho nechtěně zahlédla, když nechal Snape tehdy na hodině zmizet jeho oblečení. To je celé."

Draco na ni krátce přimhouřil oči, než pokrčil rameny. „No co. Jenom se pokus nechtěně – nebo úmyslně – už nikdy nepodívat na žádnej kousek Pottera. Je můj."

Grangerová nabyla hlubokého odstínu rudé. „Samozřejmě, Malfoyi, nepodívám, bez obav-" Pelášila ke dveřím. „Pá."

Jakmile odešla, Draco se obrátil a zvedl na Pottera jedno vyklenuté obočí. Druhý chlapec nervózně polkl. „O nic nejde," řekl a zastrčil si ruce do kapes.

Draco se trošku zazubil. „To je v pohodě, Pottere. Já se vážně nezlobím. Jenom proto, že jsem předtím žárlil, nebudu teď na tebe hrát paranoidního přítele."

Draco viděl, jak se Potterovy oči nad jeho užitím slova 'přítel' rozsvítily. „Oukej. Zítra se jde do Prasinek. Chceš, abychom šli spolu?"

Draco ho chytil za ruku a oplatil mu úsměv. „Kde jinde bych byl?"