Drahá Matko,

jak se Ti daří? Mně samotnému dobře. Jak nejspíš víš, jsem zpátky v Bradavicích...

Draco podrážděně zavrtěl hlavou, zmačkal pergamen a naštvaně ho odhodil na podlahu. Několik zmačkaných kuliček už se kolem něho povalovalo. Draco se už víckrát pokusil napsat něco, co by stálo za zaznamenání, ale vážně nevěděl, co říct. Připadalo mu hloupé psát dopis někomu, komu nikdy nedojde. Draco se zaškaredil na konečky prstů počmárané inkoustem. Normálně by se býval pokusil je udržet dokonale čisté, ale neměl náladu být pořádný. Ironií bylo, že právě matka by se nad jeho nepořádností zamračila. Dveře ložnice se otevřely dokořán a Draco okamžitě sevřel ruce v pěsti pro případ, že by to byl Blaise, který by pohled na jeho špinavé prsty nepřenesl přes srdce. Ale byl to jen Potter a dusal po místnosti ve sněhem obalených botách na famfrpál.

„Boha Pottere, sundej si ty zpropadený příšernosti. Promáčíš celou podlahu a já mám na nohou ponožky," stěžoval si Draco a mračil se na ně.

Potter se zaraženě usmál, než ze sebe boty setřásl. „Promiň." Nakoukl na to, čemu se Draco u svého stolu věnoval. „Pořád se pokoušíš napsat svojí matce?"

Draco se zaksichtil na všechny ty zmuchlané kuličky zaplňující prostor okolo něj. „Ano. A byl to hloupej nápad. Všechno, co napíšu, zní jako kraviny." Zlostně se na Pottera zadíval, jako kdyby za to mohl.

Potter se akorát zasmál a naklonil se mu přes rameno. „Ukaž." Draco ukázal na podlahu a Potter jeden z jeho pokusů zvedl a rozbalil. Když dočetl, tak ho Potter upustil a povzdechl si. „Namouduši, Malfoyi. Nesejde na tom, jestli je to dobře napsaný nebo duchaplný. Důležitý je jenom to, že to vychází odsud," přiložil prst Dracovi na čelo, „a odsud," zelenooký chlapec přiložil druhý ukazováček na Dracovu hruď a jemně se usmál. „Protože to vážně nemusí být hlubokomyslný ani podstatný. Může to být o čemkoliv. Mluv o svém dni, svých myšlenkách, svých starostech... hlavně že to vychází z tebe. Jsem si jistej, že to by si tvá matka přečetla moc ráda."

Draco se usmál a vrhnul pohled na svůj pergamen. „Oukej, zkusím to znovu. Ale ať tě tady nikdo další neslyší takhle mluvit, nebo tě rozcupuje."

Potter se divoce zazubil a vydal se ke dveřím. „Ne, myslím, že hned teď půjdu dolů do společenské místnosti a budu hlásat o lásce a statečnosti. Vy Zmijozeláci si potřebujete doplnit informace. Copak to nevíš? Láska je nová podoba zla."

Draco se proti vlastní vůli zakřenil a Potter na něho mrknul a smál se, když opouštěl místnost. Pravdou bylo, že zmijozelští přišli Potterovi na chuť; mnozí z nich se s chlapcem ve skutečnosti docela dobře skamarádili. Ale Draco si byl jistý, že by se ani v nejmenším nezdráhali toho ubohého hňupa ztřískat, kdyby ho v tu chvíli slyšeli. Zmijozelové nebyli jemní a vlídní jako Potter. No, většina z nich nebyla. Draco se chopil brku a nového pergamenu. Přestal přemýšlet a prostě nechal svoje pocity plynout.

Drahá Matko,

Potter řekl, že by tohle byl dobrý nápad, i když ten dopis nedostaneš. Šílené, že? Možná si říkáš, proč jsem toho pitomce vůbec poslechl, když jsem pořád dokola opakoval, jak strašně ho nesnáším. Ale teď jsme přátelé... Vlastně jsme víc než jenom přátelé. Mám ho rád, Matko, je upřímný, odvážný a tak naprosto a typicky nebelvírský, že si nedokážu pomoct. Zbláznil jsem se do něj. Kdybys tak mohla vidět, jak se na mě dívá. Jeho úsměv by dokázal rozmrazit všechny moje ledy. Myslím, že Tobě by se líbil taky, Matko. Ale asi bys neměla na vybranou, kdybys zjistila, že je Tvým novým zeťem! Nedělej si starosti; nejsme doopravdy svoji, i když ano, věk už na to mám. Je to jenom školní úkol, který nám zadal strýc Sev. Je učitelem Manželství, sexu a rodiny, věřila bys tomu? A stejně si myslím, že trpí krizí středního věku, protože je ještě nabručenější než obvykle. Smála by ses, kdybys viděla, jak se v poslední době tváří.

Ach Matko, chybíš mi. Strašně moc mi chybíš a vím, že tohle je nejspíš dobrý nápad, ne; je to skvělý nápad, vážně. Ale začínám ho nesnášet, protože mě rozčiluje, nutí mě přemýšlet o těch věcech, které jsem se v sobě během posledního roku snažil zadusit. Válka skončila. Snažil jsem se jednat tak, abys na mě byla pyšná, byl jsem pro světlou stranu neocenitelná pomoc, a on je teď pryč. Ty-víš-kdo je pryč. Ty by ses teď měla vrátit. Tak proč tady nejsi?

Přál bych si, abych Ti mohl tohle všechno povědět osobně, ale i kdybych mohl, nejspíš bych to neudělal. Ty mě znáš – nejsem moc dobrý ve vyjadřování citů. Mnohem výřečnější jsem, když o nich píšu, a tak to dělám. A stejně teď musím jít. Potter mě dnes odpoledne táhne do Prasinek. Chci říct, že jsem se sotva znovu usadil ve zmijozelské ložnici, a on už chce jít zase ven. To mi připomíná, že každý druhý týden bydlím v nebelvírské ložnici! Není to k popukání? Je to taky celkem zábava. Potter a já máme malou holčičku, teda panenku. Jmenuje se Rebecca. Vím, že bys souhlasila, i když má Pottera raději než mě. Každopádně se sem Potter nejspíš co chvíli přiřítí, pitomeček. Vždycky pobíhá a bolí mě z něho hlava. Když se vrátí z poflakování ve sněhu se svými nebelvírskými kamarády, tak je naprostá noční můra. Ale nejspíš proto ho miluju.

Draco ihned přestal psát a brk mu zamrzl v ruce. Několik vteřin zrychleně mrkal zíraje na slova, která napsal na papír. Proč tohle právě napsal? Rychle poslední řádek přeškrtal a namísto něj napsal Ale proto ho mám tak rád. Bylo to strašně nahlouplé; i on sám nad tím musel zvednout obočí. Vzdychl a i přesto pokračoval.

Napíšu později, slibuji.

S láskou Draco.

Opatrně pergamen složil a přilákal svoji nejdůvěryhodnější sovu. „Odnes to matce," zašeptal tiše a přivázal sově dopis k nožce. „Do jejího pokoje." Sova vyletěla ven dveřmi. Musela proletět hradem, aby se dostala k oknu, jelikož ve zmijozelském sklepení žádná nebyla.

Draco přemýšlel o tom, co o Potterovi nechtěně napsal. Nechal se tak unést psaním všeho, co mu přišlo na mysl a vyléváním svých pocitů bez zábran. Vážně Pottera... miluje? Byli spolu jenom pár týdnů, Draco pořád ještě neměl rád projevy náklonnosti na veřejnosti a ani intimně nebyli kdovíjak daleko. Ale když na to pomyslel, srdce se mu rozhořelo. Vybavil si, jak se Potterova tvář zformovala do širokého úsměvu, když si ho Draco dobíral, jak se celá nakrabatila, když se snažil při vyučování soustředit, když se v jídelně nadouvala jídlem, ten slabý ruměnec, který se na ní objevil poté, co byl příliš dlouho venku na chladu, ten poklidný výraz, když spal. Potterova tvář byla vždycky majáčkem emocí. Draco bez přemýšlení vytáhl další čistý pergamen a začal psát.

Pottere,

nevím, proč Ti píšu, ale mám náhlý nutkání a zrovna teď jsem plnej emocí. Přestaň se tlemit, já vím, že se tlemíš. Nejsem ufňukanej ňouma jako Ty; mám prostě pocit, že je to nezbytný. Stejně nejsi pryč nebo tak něco, ale někdy mám pocit, že si od Tebe držím moc velkej odstup. Jak jsem řekl, nejsem ňouma... fyzicky. Ve svém myšlení možná tak trochu jsem. Nikdy jsem nebýval tak sentimentální, než jsem se začal tahat s Tebou, takže se domýšlím, že to Ty jsi mě změnil. Dobrá práce, Pottere. Ale nahlas Ti to nikdy nepřiznám, protože by to ode mě nebylo moc zmijozelský.

Je toho víc, co Ti nikdy nahlas nepřiznám. Takže bych klidně mohl využít čas k tomu, abych Tě informoval tady. Například jsi strašně krásnej. A to přitom ani nemluvím o tělesné stránce, i když ano, jsi celkem atraktivní. Ale co mám na mysli je, že je na Tobě všechno krásný. To, jak se beze zbytku vrháš do svých zálib, to jak hluboce Ti záleží na těch, které miluješ. Udělal bys pro ně cokoliv; dokonce by ses pro ně sám obětoval. Nemyslím si, že já bych někdy mohl být takhle odvážnej. Ty jsi tak ryzí a upřímnej, můj naprostej opak. Pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že jsi můj. Proč by sis vybral mě? Já pro Tebe nejsem dost dobrej, Pottere. Nikdy nebudu, ať se budu snažit jakkoli tvrdě. Ale navzdory tomu jsi kupodivu pořád tady.

Víš ty co? Někdy zjišťuju, že bych dokázal hodiny a hodiny jenom sedět a myslet na Tebe. Pomyšlení na Tvoje smaragdové oči a na Tvůj nakažlivej smích a zářivej úsměv by dokázalo znovu rozzářit i ty nejtemnější dny. Pomyšlení na Tvoje soucítění s Rebeccou. Jednoho dne, Pottere, budeš mít malou holčičku. A fakt bych ti kurva doporučoval, aby ses o ni staral tak jako o Rebeccu. Myslím to vážně. Ujistím se o tom a je jedno, jestli ve Tvým životě pořád ještě budu nebo ne.

Jelikož vím, že teď už jsem do tohohle dopisu vložil až příliš výhrůžek a fakt Ti ho doopravdy nikdy nepředám, vyzpovídám se z pár inkriminujících věcí. Vzpomínáš, jak jsme spolu poprvé spali v jedné posteli? Dokonce i předtím, než jsme se dali dohromady, jsem se budil uprostřed noci a chytal Tě za ruku. Bezvýhradně bych to býval popřel, kdybys mi na to přišel. Rozhodně jsem chtěl, abys mě na našem předstíraným svatebním obřadu doopravdy políbil. Ve skutečnosti mám rád Tvoje rozcuchaný přeležený vlasy. Miluju, když mě líbáš na nos. Jenom předstírám, že to nenávidím, ale cítím se díky tomu výjimečně. Tvůj úsměv mi tříští srdce na milion kousíčků.

Každopádně teď nejspíš každou chviličku příjdeš, abys mě přiměl k účasti na nějakých nezáživných kravinách v Prasinkách. Ubohej já. Doufám, že máš radost z toho, že mě měníš v zatracenýho nebelvírskýho ňoumu. Jak Tě tak znám, tak nejspíš máš.

S láskou

DM

Draco dopis poskládal do maličkého čtverečku a uložil ho do své soukromé truhlice, zrovna když Potter vpadl do místnosti. „Tak, jde se!" řekl chlapec vesele a zatahal Draca za paži, aby ho přinutil vstát. Draco ho odstrčil.

„Vydrž, ty maniaku! Nech mě se trochu víc oblíct." Potter protočil oči, když Draco pomalu přešel k prádelníku a vytahoval svůj nejteplejší svetr. „Nemám celej den!" řekl nesnesitelně a zubil se jako idiot.

Draco se na něho strojeně zaškaredil. „Sklapni, ty seš tak otravnej blbeček!"

„Joo, to jsem já, otravnej blbeček!"

Potter k němu plavně přiskočil a pomohl Dracovi přetáhnout svetr přes hlavu. Pak se naklonil a políbil Draca na nos. Draco si zkousl ret a předstíral podrážděnost. „Jdeme!"

Kráčeli společně do Prasinek, dost blízko na to, aby se zahřívali a navzájem si připomínali přítomnost toho druhého, ale ne na to, aby vypadali jako pár. Budou tam lidé, kteří o jejich vztahu neví, a Draco měl v úmyslu zajistit, že to tak zůstane. Někteří lidé by na novinky, že spolu oni dva chodí, reagovali nepochybně negativně, byli dokonce i tací, kteří nesouhlasili ani s tím, aby byli kamarádi.

Jak šli, Potter do něho pořád rozpustile vrážel a jeho prsty se co chvíli otřely o Dracovy. „Takže, kam chceš jít nejdřív?" zeptal se Draco nenuceně a snažil se zůstat ledově klidný, i když se jeho prsty střetly s Potterovými do třetice.

„Vyhovuje ti U Tří košťat? Můžeme se tam potkat s Ronem a Hermionou."

Draco se zaksichtil. „Ugh, s nimi? Ti by se měli prostě vypařit a jít se šmajchlovat k Madame Pacinkové, Merlin ví, že by se jim chtělo."

Potter se zasmál a zlehka ho strčil do ramene. „Jo, ale oni sami na to ještě nepřišli."

Draco zafrkal. „Jak natvrdlí můžou být? Teda, věděl jsem, že Weasley je takové tuposti schopnej, ale Grangerová? Od té bych čekal víc." Potter do něho znovu strčil a smáli se spolu, dokud nedorazili ke Třem košťatům.

„Čau, kluci!" zamával na ně Weasley od zašoupnutého stolku vzadu. „Tady!" Potter běžel k nim a objímal se s kamarády, zatímco Draco zůstal stát a pokýval na ně. „Tak se posaďte, už jsme objednali máslovej ležák," Weasley vypadal rozhodně nadšením bez sebe, když Grangerová propletla svou paži s jeho, jakmile se znovu usadili. Draco viděl, jak Potter na Weasleyho mrknul a způsobil tak, že se oba jeho kamarádi začali červenat. Draco zvedl obočí. To spolu teď chodí? Ale jakmile se Potter usadil vedle Grangerové, propletla svou paži i s jeho. Tak nic. Draco si v duchu povzdechl. Potterovi kamarádi byli namouduši celkem hloupí. Potter viděl jeho podráždění a zazubil se na Draca. Líně si položil volnou paži na stůl a rukou se lehce dotýkal Dracovy. Draco se kousl do rtu, aby skryl úsměv.

„Tady jsou vaše máslové ležáky," postavila před ně číšnice zvesela pití. „Můžu vám posloužit ještě něčím?"

Potter zavrtěl hlavou a podmanivě se na ni usmíval. „Ne, to je v pohodě. Děkuju."

Číšnici polil ruměnec a zachichotala se. „Ne, to já děkuji, pane Pottere, za to, že jste tak zdvořilý a okouzlující." Draco přimhouřil oči. Potter určitě nedovolí nějaké servírce, aby s ním takhle flirtovala.

Potter se jenom zazubil. „Páni, ještě jednou děkuju, slečno."

Číšnice se znovu zachichotala. „Víte jistě, že už si nic... jiného nedáte, pane Pottere?" Její tón zněl svůdně.

Než mohl Potter odpovědět, Draco vyštěkl, „Ne, vážně už naprosto nic. Běžte si po svých." Servírka mu věnovala nevraživý pohled a odešla.

Potter se zasmál. „Ty žárlíš, Malfoyi?" zeptal se provokativně.

Draco se pohoršeně nafoukl. „Ne. Akorát mi šla na nervy. A mimochodem, ty jsi můj."

Weasley s Grangerovou se na něho vědoucně zakřenili a on se na oplátku zakabonil. „Když to říkáš," Potter se pořád ještě smál, když přes stůl popadl Draca za ruku. Dracův vztek odtál a on si nemohl pomoct a věnoval druhému chlapci drobný úsměv.

„Noné, jestli to není Teplajzník Potter a jeho holčička," zvolal hlasitě posměvačný hlas. „Ta ubohá servírka nejspíš neměla ponětí o tom, že Potter hraje za jinej tým." Draco se prudce obrátil a uviděl Zachariáše Smithe, jak s několika spratky z 5. ročníku a úšklebkem ve tváři stojí u jejich stolu.

„Dej si odchod, Smithi," vrhnul Weasley na druhého blonďatého kluka vražedný pohled. Draco mu tiše skládal chválu. Weasley stejně neměl Smithe rád, ale bylo milé mít rozohněného zrzka za obránce, místo naopak. Když byl rozzuřený, tak byl rozhodně děsivý.

Avšak se Smithem Weasleyho zlostný pohled zjevně ani nehnul. „Jenom jsem se zastavil, abych pogratuloval šťastnýmu párečku. Škoda, že vás dneska Snape nedonutil přinést tu vaši pýchu a radost. Myslím, že by bylo celkem k smíchu sledovat, jak s sebou vy dva všude vláčíte panenku."

Potterovy se mírně zúžily oči. „Běž si najít ke trýznění někoho jinýho, Zachu. Nech nás na pokoji." Smith se na něho zle usmál. Draco zauvažoval, proč byl chlapec zařazen do Mrzimoru a ne do Zmijozelu. On rozhodně nebyl ten milý a milující typ.

Smith Potterovo varování ignoroval a obrátil tvář k Dracovi. „Áá, Malfoyík si našel kluka. Jak myslíš, že by na tyhle novinky reagoval Taťka? Nepochybně by ho vytočilo, že se jeho milej synáček zamiloval do Chlapce, který zůstal naživu, ha? Ale to by byl pokrytec; protože jsem si jistej tím, že Lucius byl hodná holčička Vy-víte-koho. Ó, nemluvě o tvé ubohé mámě! Ta by se za tebe tak styděla!"

Draco cítil, jak se mu obličej při zmínce o matce rozpaluje vzteky. „Drž hubu, Smithi."

Smith jen pokračoval. „Ne že bych chápal, proč s tebou Potter vůbec je. Jsi tak k ničemu, Malfoyi, Smrtijedská lůza. Nedokážu pochopit, jak by tě mohl někdo milovat." Po tomhle Draco ztratil barvu, oči rozšířené bolestí a šokem.

Potterova ruka pevněji stiskla tu jeho. „Smithi, běž kurva pryč," zašeptal tiše a hlas měl stálý, ale nebezpečný.

Smith se jenom ušklíbl a cítil, že zasáhl Dracovo citlivé místo. „Ne, nikdo by tě nemohl milovat. Tvůj otec tě nemiloval; použil tě jako nástroj, aby si povýšil mezi Smrtijedy. Tvoje matka tě nemilovala; zmizela a nechala tě, ať se o sebe postaráš sám. Potter tě nemiluje, akorát tě lituje-"

Potter vstal od stolu a srazil Smithe na podlahu. „ŘEKL JSEM, ABYS ŠEL KURVA PRYČ, SMITHI." Míra hluku v hospodě rázem poklesla.

Bylo ticho, když se Smith sebral z podlahy a zlostně se na Pottera podíval. „Neříkej mi, co mám dělat, Pottere, Malfoy si zaslouží všechno, čeho se mu dostane," zavrčel s tváří skvrnitou od vzteku. Draco se nepohnul, v očích ho začínalo nemilosrdně pálit. Potter vypadal ještě rozzuřeněji.

„TY ZASRANEJ PARCHANTE, JE MI Z TEBE NA BLITÍ. NEMÁŠ ŽÁDNÝ PRÁVO NA NĚHO TAKHLE MLUVIT. UŽ TĚ NIKDY NECHCI VIDĚT DO NĚHO TAKHLE RÝT. VLASTNĚ UŽ TĚ NIKDY NECHCI VIDĚT V JEHO BLÍZKOSTI, NEBO PŘÍSAHÁM, ŽE TĚ KURVA ZABIJU," zavrčel Potter zlostně na teď už krčícího se Smithe. „PRO TVOJI INFORMACI, MALFOY MÁ HODNĚ LIDÍ, KTERÝM NA NĚM ZÁLEŽÍ, NA ROZDÍL OD TEBE, TY MALEJ ZMRDE. ZTRAŤ SE MI DO HAJZLU Z OČÍ, NEŽ SE ROZHODNU ZAVRAŽDIT TEN TVŮJ UBOHEJ ZADEK PŘÍMO TADY." Smith a jeho kumpáni se cpali ke dveřím a prakticky o sebe zakopávali, jak se každý snažil být venku první. Nikdo nechtěl čelit hněvu muže, který zmasakroval největšího černokněžníka všech dob. Dokonce ani Smith nebyl tak hloupý. „A JÁ HO KURVA MILUJU, VY KRETÉNI," zařval za nimi Potter, jakmile odešli.

Místnost byla prapodivně ztichlá až na pár zběsilých šepotů v davu. Draco si byl vědom slz, které mu kanuly po tvářích a naštvaně je setřel, najednou rozzuřený celou tou situací. Štvalo ho, že byl ponížen před tolika lidmi. Štvalo ho, že ho Smith dokázal tak lehce dostat. Štvalo ho, že ho Weasley s Grangerovou viděli brečet. Nejvíc ho štvalo, že ho Potter musel přijít zachránit, už zase. Je tak slabý. Smith měl pravdu, Draco je k ničemu.

Potter se k němu přihnal a vypadal nadmíru ustaraně. „Jsi v pohodě? Fakt promiň, nevěděl jsem, že se bude chovat jako takovej vůl-"

Draco srazil Potterovu ruku ze své paže. „Jsem v pohodě, Pottere. Nemusel jsi mě bránit."

Potter vypadal vzdorovitě. „Ano, musel. Tohle přehnal. Já-"

„Nech to plavat."

„Ne, pletl se-"

„Řekl jsem, nech to plavat, Pottere."

„Ale já-"

„ZATRACENĚ, POTTERE, Z TOHOHLE JE MI TAK BLBĚ. PŘESTAŇ BÝT TAKOVEJ ZASRANEJ HRDINA A NECH TO PLAVAT. OBA VÍME, ŽE MĚL PRAVDU, JSEM ÚPLNĚ K NIČEMU A HROZNEJ A NEEXISTUJE DŮVOD, PROČ BY NA MNĚ MĚLO KOMUKOLI ZÁLEŽET! PROSTĚ-" Dracovi se zlomil hlas, emoce se vyhrnuly ven. Všichni na něho civěli, včetně Pottera. Musel pryč. Pryč od Pottera, ode všech.

„Malfoyi, tví rodiče tě milují. Já tě mil-"

„NE, NEMILUJÍ. A CO TY VŮBEC MŮŽEŠ VĚDĚT O RODIČOVSKÉ LÁSCE?" Draco cítil, jak se jeho vztek zase hrne ven, tentokrát směrem k Potterovi. Cítil potřebu nadávat všem, komukoli.

„NIC, PROTOŽE TVÍ RODIČE JSOU MRTVÍ. NEMĚL JSI JE DOST DLOUHO NA TO, ABYS VĚDĚL."

Slova se odporně rozléhala místností a Potter sebou okamžitě škubnul zíraje na něho v šoku. V zelených očích mu probleskla bolest. Draco uhodil na citlivou strunu; vzpomněl si, jak mizerně Potter vypadal té noci, kdy se bavili o jeho rodičích. A teď byl tady a znova do celé té rány přisypával sůl.

Draco vyvalil oči, energicky zavrtěl hlavou a popadl Pottera za paži. „Ne počkej, Pottere, to ze mě vyletělo omylem, nechtěl jsem-"

Potter vstal a setřásl ho. Ani se neohlédl, když vyšel ven.

„Pottere, počkej!" hnal se Draco za ním ven, mrazivý vzduch ho bodal do tváře, ale on si toho nevšímal. Potter nezpomalil a Draco musel klusat, aby s ním udržel krok. „Omlouvám se, poslouchej prosím-" Lidé, kteří je míjeli, zpomalili a se zvědavostí nezvyklý pár pozorovali.

Potter se znenadání zastavil a prudce se obrátil tváří v tvář Dracovi. „Jak jsi to mohl říct po všem, co jsem ti odhalil? Řekl jsem ti, jak moc to bolelo! Dalo mi dost zabrat, než jsem našel žaludek na to, abych o tom mohl jenom přemýšlet, natožpak o tom mluvit. Ale na tom tobě zjevně nesejde, že? Vůbec ti na mě nezáleží, že ne?"

Draco se z jeho drsného tónu málem zajíkl. „Ne, záleží, nechtěl jsem-"

Potter ho přerušil. „Ne, ty jsi chtěl. Protože to je tvůj životní cíl, žejo? Musíš najít všechny možný způsoby, jak mě ranit. V tomhle jsi dobrej, Malfoyi, a je to jediná věc, kterou jsi mi kdy udělal, tak proč jsem si někdy myslel opak? Chceš mi ublížit? No tak gratuluju, povedlo se." Potter se obrátil a znovu zamířil k hradu.

„Harry, to není-"

„Prostě – toho nech, Malfoyi."

Draco zastavil, díval se, jak odchází, a najednou si uvědomil, že právě Pottera oslovil „Harry", a že Harry se všem vyzpovídal z toho, že Draca miluje.