Harry se zhluboka nadechl, než sjel pohledem na obávanou stránku. Zmuchlaný pergamen s prvním zápisem nedržel v deníku napevno; namísto toho byl volně zastrčený za vnitřkem obálky. Nervózně si pohrával s okraji rozedřeného listu. Malfoy se na tohle musel dívat často, aby se to mohlo takhle ošoupat. Harry si zkousl ret a zavřel oči, než je pomalu otevřel, aby rozluštil první slova zápisu. Zalapal po dechu.
„On mi napsal?" zašeptal nevěřícně a zíral na Malfoyův bezchybný rukopis. Dopis nesl datum toho dne, kdy šli do Prasinek. Prohlédl si ho s neuspěchaným zájmem. Byl sarkastický a duchaplný, ale přitom milý a bezstarostný. Celý Malfoy. Harry v nevíře četl znovu a znovu každé slovo. Přejel prsty po podpisu.
S láskou
DM
S láskou? Harry na to slovo pár minut zíral. Co tohle znamená? Vážně mě Malfoy miloval? Zavrtěl hlavou. Je to běžný způsob, jak zakončit dopis, tak proč kvůli tomu vyvádí? S rostoucím zájmem obrátil na další stranu. Byl to další dopis se stejným datem.
Harry,
jsem tak blbej! Proč jsem musel otevřít tu svou velkou pusu a říct ty strašný věci, co jsem řekl? Měl jsi pravdu, věděl jsem, jak moc tě ty slova raní; použil jsem je strategicky, protože jsem to věděl. Protože jsem zasraně nechutnej parchant. Je mým odporným zvykem odstrkovat lidi, odhánět je, když se cítím zranitelně. Tebe jsem neměl odehnat, Harry. V momentu, kdy jsem to řekl, jsem si přál, abych to mohl vzít zpět. Přál bych si vzít zpátky všechny odporný věci, co jsem kdy řekl, ale tahle byla to nejhorší-
Část inkoustu byla rozmazaná a zastřela následujících pár řádků. Harry si uvědomil, že jsou to kaňky od slz.
Omlouvám se, Harry. Tolik se omlouvám. Prosím odpusť mi.
S láskou
DM
Harry opatrně obrátil tenké poničené stránky a pomalu se pročítal zbytkem zápisů.
20. prosince
Harry,
asi je vážně po všem. Ty a já, myslím.
Včera jsi odjel na prázdniny k Weasleyovým. Pokusil jsem se s tebou promluvit, než jsi šel na vlak, ale neposlouchal jsi mě. Chápu to, a neviním tě. Já si tě nezasloužím, tvou pozornost ani tvou lásku. Věděl jsem to od začátku. Ale pořád to pekelně bolí, muset tady sedět a vědět, že jsem to zpackal. Že jsem to všechno měl a prostě to nechal všechno uletět. Dřív, když jsi se na mě usmál, tříštilo mi to srdce. Teď se tříští, protože už to neděláš.
S láskou
DM
23. prosince
Harry,
následující dva týdny budu trávit Vánoce v Bradavicích. Nemám tu moc velkou společnost, Pansy jela domů a Blaise odjel do Itálie se svou mámou. I když vím, že bys mě akorát dál ignoroval, tak bych si přál, abys tady byl. Prostě jen abych tě mohl vídat.
Zkusil jsem ti poslat sovu, ale odpověď nikdy nepřišla. Pochybuju, že ses na to vůbec koukl. Vím, že bych to měl prostě přestat zkoušet, ale nedokážu se k tomu přinutit. Jsem teď osamělej, ale asi to bude ještě osamělejší, až se vrátíš zpátky.
S láskou
DM
25. prosince
Veselé Vánoce, Harry.
S láskou
DM
30. prosince
Harry,
píšu teď své matce každej den. Začíná to být docela nezdravá posedlost, psát lidem, kteří moje dopisy nikdy nedostanou. Je to skličující, ale opravdu mi to poskytuje útěchu. Měl jsi pravdu. Dokážu si představit, jak matka můj dopis obdrží a čte si ho při svém odpoledním šálku čaje. Představuju si, jak se se mnou směje, jak se mnou soucítí, jak je se mnou propojená. Když jí píšu, mám pocit, jako by byla tady se mnou. Je to asi taky důvod, proč pořád ještě píšu tobě. Nechme mě přestírat, že je dostaneš a hned potom se ke mně vrátíš. Že všechno bude v pohodě a ty se objevíš po mým boku a budeš se smát tomu, jak jsem směšnej a dramatickej a líbat mě za to na nos. Dal bych všechno za to, abys to zase udělal.
S láskou
DM
1. ledna
Harry,
pořád vychází články o tom, co se stalo v Prasinkách. Viděl jsem jeden, kterej ukazoval tebe, jak se opíráš Weasleymu o paži a po tváři ti tečou slzy. Zlomilo mi to srdce. Jak se opovažují vysílat tvou bolest do celýho světa, jako by se jednalo o nějakej bezduchej drb? Jako by to nebyl něčí ŽIVOT, na čem se přiživují? Copak nevidí, že se trápíš dost i bez toho, aby tě otravovali? Je ani nezajímá, jak se cítíš, i když jsi do hajzlu Zachránce celýho zatracenýho čarodějnýho světa. Zachránil jsi je před zkurveným největším černokněžníkem všech dob a oni se ti takhle odvděčí. Jsou to nevděčný malý pijavice a mně se z toho vaří krev.
Včera u večeře se jeden blbej idiot Havraspár snažil být vtipnej. Naplnil mi brašnu urážlivými články a když jsem na něho kvůli tomu nakráčel, akorát se na mě zašklebil – ZAŠKLEBIL se na mě, na Malfoye do prdele práce! - a řekl, že si neuvědomil, že jsi byl dost blbej na to, aby ti záleželo na póvlu, jako jsem já.
Nemůžu uvěřit, že měla tahle nula drzost tohle o tobě říct! Skoro jsem na něho začal metat všechny nepromíjitelný kletby. Naneštěstí mi v tom zabránil Snapeův zásah. Ale než to udělal, stihl jsem aspoň ošklivý nestvůrný netopýří zaklínadlo. Nebylo tak dobrý jako od Ginny Weasleyové, ale bylo dost dobrý na to, aby mi vysloužilo týdenní trest. Myslím, že to za to stálo. NIKDO tě přede mnou nebude urážet, obzvlášť ne blbej Havraspár. (To byla ironie, co?)
Každopádně bych použil kteroukoli z kleteb, které se nepromíjejí, abych tě bránil... Hups, ty bys to pravděpodobně neschvaloval. Ale věz, že i tak bych to udělal.
S láskou
DM
2 .ledna
Harry,
oslovil jsem tě Harry, když jsi odcházel z Prasinek, ale myslím, že jsi mě neslyšel. Kdyby sis měl tyhle dopisy přečíst, vsadím se, že by ses divil, proč tě tak ještě pořád oslovuju. Chci říct, že než se stalo tohle všechno, naprosto mi vyhovovalo ti říkat Pottere. Bylo to tak pohodlný, tak známý. Líbilo se mi to.
Ale víš, co jsem si od té doby uvědomil? Být pohodlnej byla chyba. Protože pohodlnej znamená bezpečnej a já jsem se naučil, že to láska není. Je to ta nejděsivější zatracená věc, co jsem kdy poznal a bál jsem se jí. Ale už se jí nebojím. To, že jsme jeden druhého oslovovali příjmením, nás udržovalo v jedné stejné fázi naší minulosti, fázi, kde jsme kdysi jeden druhého nesnášeli, kde jsme kdysi ta jména říkali se zlobou a ne s náklonností. Kde jsme je užívali jako nástroje k tomu, abychom jeden druhému ublížili.
Nemohl jsem to už dál dělat, Harry; už jsem ti nemohl ubližovat víc, než se mi to už povedlo. Nemůžu o tobě mluvit jako o Potterovi, protože mi to připomíná dobu, kdy jsem pro tebe nebyl ničím víc než nepříjemností. Je to docela ironie, protože přesně tím pro tebe teď opět jsem. Měl jsem ti říkat Harry v okamžiku, kdy jsi byl můj. Možná by to bývalo bylo jinak.
S láskou
DM
4. ledna
Harry,
zimní prázdniny skončily a ty jsi zpátky. Šel jsem pozdě na večeři snaže se sebrat odvahu k tomu, abych sešel dolů a pokusil se s tebou znovu promluvit. Ale když jsem to udělal, utekl jsi pryč, jako bych byl prašivej. A tehdy jsem si to uvědomil, Harry, když jsem viděl ten výraz v tvým obličeji. Tehdy jsem si uvědomil, že už za tebou nemůžu běhat ani o minutu déle. Očividně sis to nepřál. Chápu to. Zkusím se s tebou přestat pokoušet mluvit.
S láskou
DM
5. ledna
Harry,
Blaise tě viděl při večeři utíkat a zeptal se mě na to. Nemohl jsem mu to říct. Je můj nejlepší přítel, ale nemohl jsem. Vím, že by mi akorát řekl, že jsem byl blbej, když jsem řekl to, co jsem řekl. Řekl by mi, že jsem se mohl víc snažit. Že tě musím najít a přinutit tě mě vyslechnout a pochopit. Ale to neudělám, Harry. Stojím si za tím, co jsem řekl dřív. Přestanu, protože je vhodnější, abys na mě prostě zapomněl. Zasloužíš si lepší.
Pansy s tím na mě taky vyrukovala. Odmítl jsem jí o tom říct, ale je ve své snaze pomoct mi velice neodbytná. Ale řekl jsem jí o tom, jak ti píšu. Ona si myslí, že bych ti je měl poslat. Řekl jsem jí, že to bych nemohl. Tak jako tak by sis je nejspíš stejně nepřečetl a rozcupovalo by to všechnu důstojnost, která mi ještě zbyla. Když už nic jinýho, mám pořád svou Malfoyovskou hrdost. A býval jsem s ní dokonale spokojenej, ale teď jí pohrdám. Přál bych si, aby mi na ní tolik nezáleželo, ale je to má zmijozelská přirozenost cenit si své hrdosti. Přál bych si být víc jako ty.
Beru zpět všechno negativní, co jsem kdy o vás Nebelvírech řekl. Aspoň jste dost smělí na to, abyste za sebe nechali jednat svá srdce. Já jsem statečnej jen na to, abych to svoje nechal psát.
S láskou
DM
7. ledna
Harry,
těch posledních pár dní bylo peklo na zemi. Nevím, jak to děláš, ale dokázal jsi mě naprosto nebrat na vědomí, i když jsi se mnou současně trávil každičkou minutu. Kdybys nebyl tak dobrej v ignorování mě, vyjádřil bych ti svoje uznání za to, že mě ignoruješ tak důkladně. Ale pak by to asi poněkud pozbylo smysl, že?
Doufám, že za to, co se stalo, nemusíš snášet tolik sraček jako já. Pochybuju, jelikož jsi všeobecně docela oblíbenej, ale nikdy nevíš. Teď když skončily prázdniny, už to není jenom ten usmrkanej havraspárskej páťák, kdo se mi opovažuje vysmívat. Jsou to všichni. Lidé, kteří mě před tím incidentem tak tak tolerovali, na mě teď plivou, stejně jako to dělávali těsně po válce, a užívají si toho, že teď mají zase důvod.
Vlastně mi to nevadí tak moc, jak jsem si myslel, že mi to bude vadit. Jistě, je ubíjející se s tím potýkat, ale za to všechno mi to připadá jako velice mírnej trest. Asi se snažím říct, že si to zasloužím. Nelituju se, vážně, nelituju. Skutečně věřím, že za všechno zlo, co jsem v životě napáchal, ty příšerný věci, co jsem udělal, než jsem změnil strany, to, jak jsem s lidmi zacházel jako se svými podřízenými a neaktuálněji to, co jsem provedl tobě, že ano, všechno si to zasloužím.
A není to tak špatný, když mě všichni nenávidí. No, nebylo by to tak špatný, kdyby to byli všichni KROMĚ tebe.
Ale o to jde. Nenávidí mě VŠICHNI. Včetně tebe. Vzpomínám si, žes mi jednou řekl, že bys mě nemohl nikdy nenávidět. Nevěřil jsem tomu tehdy a nevěřím tomu teď. Ty už si pravděpodobně ani nevybavuješ, že jsi to řekl. Ale i kdyby ano, vsadím se, že bys toho litoval.
S láskou
DM
To má vážně sám k sobě tak málo úcty? Vážně se k němu lidé tak chovají? Harry ucítil, jak mu po tváři stékají slzy. Sotva přes ně dokázal rozluštit slova posledního zápisu.
9. ledna
Harry,
pamatuješ, jak jsi řekl, že mě miluješ? Já vím, že už ne, ale já jsem tě taky miloval. Pořád ještě tě miluju a nejspíš vždycky budu. Chtěl jsem jen, abys to věděl.
S láskou
DM
Harry s žuchnutím upustil knihu na podlahu a klesl, aby utlumil svoje vzlyky polštářem z pohovky. Malfoy – Draco – jemu vážně, opravdově na Harrym záleželí. A je mu ošklivě ubližováno. V těch dopisech nebyla ani stopa po vzteku, ani stopa po pohrdání či namyšlenosti. Harry se cítil, jako by si právě přečetl obsah Dracova srdce. Drahnou chvíli brečel do polštáře. Plakal kvůli Dracovi, kvůli jeho chybám a jeho ztrátám, kvůli jeho zármutku a jeho osamělosti. Plakal kvůli sobě, že byl tak slepý, tak hloupý, tak neodpouštějící. Kvůli tomu, že nikoho neposlouchal. Plakal kvůli jejich roztříštěnému vztahu, tolik naplněnému nedorozuměními a zármutkem.
Po nějaké době se Harry v křesle posadil a setřel slzy. Zíral na pohasínající oheň, vidění stále ještě rozmazané od slz. Měl by za Dracem jít a konfrontovat ho? Kdyby to udělal, dožadoval by se prominutí, nebo by o něho žadonil? Pokusil by se s ním dát zase dohromady, nebo by prostě na všechno zapomněl a šel dál? Měl by si o tom, co udělat, promluvit se svými přáteli, nebo by měl prostě jít a udělat to? A co by vlastně měl udělat? Harryho myšlenky byly v chaosu, v oparu způsobeném pláčem. Zatřásl hlavou ve snaze si je urovnat. Zvedaje knihu z podlahy vstal ze křesla a zamířil zpátky do chlapecké ložnice. Položil deník na Dracův kufr a otočil se tváří k posteli.
Draco poklidně spal s tváří tak uvolněnou a bezstarostnou, jak to Harry neviděl už týdny. Předklonil se, zlehka se dotkl chlapcovy tváře a nechal po něm klouzat svoje oči, dovoluje si při tom pocítit každičké bodnutí citu. Harry se prudce nadechl a pomalu vydechl, nikdy nespouštěje oči ze spícího Draca, zatímco vklouzl do postele vedle něj, opatrně, aby nepřimáčkl Rebeccu. Ještě jednou se po Dracovi podíval, než se znovu propadl do spánku.
Skoro za úsvitu Harryho probudily tiché zvuky ozývající se vedle něho. Nechal oči zavřené a ležel velice klidně. „Harry," byl to Dracův hlas. „Harry," zašeptal znovu téměř neslyšně, než ho chytil za ruku a rychle, jemně ji stiskl. Pak Dracova ruka vyklouzla pryč a Harry zaslechl šustění přikrývek, jak se od něho odvrátil. Měl v ruce pocit prázdnoty, ale v srdci ještě mnohem větší. Očividně trpí, pomyslel si naslouchaje, jak se Dracovo dýchání zpomalilo, když usnul. Ale taky řekl, že by bylo nejlepší, kdybych to překonal. A bylo by to lepší. Že ano? Harry se kousl do rtu a obrátil se, aby se podíval na Draca. Co budu dělat? Řekni, co mám udělat.
Když na to pomyslel, Dracova ruka vystřelila a znovu uchvátila tu Harryho. Harry v šoku zíral na jejich spojené ruce. „Draco?" zašeptal, „Jsi vzhůru?" Jedinou odpovědí mu byl zvuk Dracova pravidelného dýchání. Harry se zase zadíval na jejich ruce.
„Tě miluju," zamumlal Draco ze spaní a přitulil se k němu blíž, „Harry..."
Harrymu se sevřelo srdce a ucítil, jak se mu v očích znovu formují slzy. Tohle nemůže dělat. Nemůže tohle dělat Dracovi ani sobě, už ne. Harry shlédl na spícího blonďáka, než se znovu položil a zavřel oči nechávaje slzy bezhlesně stékat po své tváři. Věděl, co je třeba udělat.