Následující ráno se Harry probudil v prázdné posteli. Zmatený a rozespalý si protřel oči. Kde jsou Draco a Becca? Obvykle byl vzhůru dřív, než druhý chlapec, a starat se ráno o Rebeccu byla jeho práce. Pravda, strávil drahnou část noci tím, že si mohl vyplakat oči, ale stejně. Doufal, že si s Dracem promluví, než se na den vypaří. Vykoukl zpoza závěsu, aby zjistil, že je ložnice prázdná. To je prostě zatraceně výborný. Rychle se oblékl a drapnul z podlahy svoji brašnu. Oči mu padly i na Dracův deník a sebral ho taky.

Proběhl společenskou místností a proskočil dírou v portrétu do chodby, jen aby se hlavou srazil s jiným studentem. „Au!" třel si čelo.

„Dívej se, kam – ou, Harry! Ty jsi vzhůru!" Blaise k němu vzhlédl a rovněž si masíroval čelo. „Prošvihl jsi několik prvních hodin, právě jsem tě šel vzbudit a dát ti Beccu," napřáhl k Harrymu panenku.

Harry na něj zamrkal a vzal si ji z jeho čekajících paží. „Cože? Proč jste mě nevzbudili předtím?"

„Zkusili jsme to, ale byl jsi tuhej! Tak jsme tě omluvili u profesorů a řekli jsme, že je ti špatně." Blaise se podíval po deníku v Harryho ruce a zvedl jedno obočí. „Není to...?"

„Jo," odpověděl chvatně Harry, „Když už mluvíme o Dracovi, kdepak je?"

Blaise zvedl druhé obočí, když Harry pronesl Dracovo křestní jméno, a pokrčil rameny. „Touhle dobou nejspíš na hodině. Neměl bys zamířit na Kouzelnické formule?"

Harry mávl rukou. „Jo, jo, to může počkat. Potřebuju s ním mluvit." Dal se do běhu směrem k učebně lektvarů.

Blaise zapištěl a vydal se za ním. „Óó, tohle by mohlo stát za to!"

Harry prosprintoval chodbou, vpadl do třídy a hlasitým třísknutím přerušil jednu z Křiklanových přednášek. Celá třída ztichla a zahleděla se na něho. Harry postřehl, jak Draco obrátil zrak dolů na stůl a přestírá, že je uchvácen smítkem prachu. „Harry?" zacivěl na něho Křiklan od katedry a zamračil se. „Copak to tu děláš?" Harry, stále ještě bez dechu od běhu, na něho prázdně zíral.

Blaise mu zaklepal na rameno. „Tohle sis tak úplně nepromyslel, co?" zašeptal.

Harry zavrtěl hlavou, stále ještě ztěžka oddechuje. „Můj plán sahal jen do chvíle, kdy se sem dostanu. Co potom, to přesně nevím."

Blaise si odfrknul a jemně ho vstrčil do místnosti. „Typický."

Harry nabral dech a odkašlal si. „Omlouvám se, pane, ale potřebuju ho na moment vytáhnout z hodiny," řekl a kývl směrem k Dracovi. Pohled druhého chlapce zůstal celou dobu zatvrzele přilepený ke stolu, zatímco je celá třída dychtivě sledovala.

Křiklan se zamračil ještě trochu víc. „Promiň, ale k čemu pana Malfoye potřebuješ?"

Harry se pokusil vypadat děsivě, ale věděl, že je to snaha směšně marná. Stojí tady, narušuje hodinu se zmačkaným školním hábitem, rozčepýřenými vlasy, chichotajícím se Blaisem a panenkou v náruči. Neděsil nikoho. Zadíval se na podlahu. „To nic, pane. Prostě zase půjdu." Vydal se ke dveřím; dychtící po úniku z téhle trapné situace, do které se sám uvedl.

„Není tohle moje?" ozval se nejistý hlas. Harry se obrátil a zjistil, že Draco zírá na deník, který ještě stále svíral v ruce.

Harry docela zapomněl na trapné situace a odcházení. „Ano."

Na okamžik vypadal Draco šokovaně, a pak podrážděně. „Proč ho-?"

Harry mu skočil do řeči. „Záleží ti pořád na mně?"

Na zlomek sekundy vypadal Draco nejistě, ale jeho opovržlivá Malfoyovská maska se vrátila na své místo stejně rychle, jako z něho zmizela. „To, co mezi námi bylo, skončilo, Pottere. Necítím nic." Ušklíbl se, očima ne tak docela potkávaje ty Harryho.

Harry zavrtěl hlavou. „Řekni pravdu. Četl jsem tu knihu, víš, ale chci to slyšet od tebe."

Dracova bledá pokožka ještě o pár odstínů zbledla. Vztekle na Harryho zavrčel a oči mu naštvaně zablýskaly. „Neměl jsi žádný právo-"

„Nech toho! Mám na to plný právo a ty to víš! Ty bys mi to neřekl, tak co jinýho jsem měl dělat? Prostě to přiznej, pořád ještě ti na mně záleží stejně, jako mně záleží na tobě!" zakřičel Harry.

Dracova maska mu v okamžiku sklouzla z tváře. Jeho výraz byl výrazem otevřené nejistoty. „Tobě... na mně pořád záleží?" zeptal se a hlas měl netypicky tichý.

Harry zavřel oči a nevesele se zasmál. „Ty mě nikdy neposloucháš, co? Samozřejmě, že ano, ty pitomečku. Jedna blbá poznámka mě nepřiměje přestat."

Draco obrátil zrak k podlaze. „Ale přiměla tě mě opustit," zašeptal a nohou vykresloval do betonu vzorce. Harry kráčel, dokud nestál přímo před ním.

„A v tom jsem udělal chybu. Byla to moje chyba, byl jsem tvrdohlavej a naštvanej. Kdybych býval věděl, jak moc ti ubližuju, tak bych nikdy-"

Draco ho chytil za slovo. „Ne, byla to moje chyba. Nikdy jsem neměl nic takovýho říct, bylo to krutý a zlomyslný a ty máš plný právo mě za to nesnášet. Věděl jsem, co dělám, takže to nebyla nehoda. Nechápu, proč nejdeš pryč," řekl tiše směrem ke svým nohám.

Harry jemně uchopil Draca za ruku. „Může za to ta šílená věc, určitě jsi o ní slyšel. Nutí mě dělat bizarní věci jako opisovat tvoje poznámky z lektvarů, když se nedíváš, a líbat tě na nos a chytat tě za ruku uprostřed noci. Jako bránit tě v nacpané hospodě a selhat, jako ignorovat tě a selhat, jako pokoušet se přes to přenést a selhat. Jako krást ti deník a přerušit hodinu a učit se ti odpustit každičkou chybu." Harry naklonil Dracovu tvář vzhůru, aby se mu podíval do očí.

„Říká se jí láska, Draco."

Dracův spodní ret se zachvěl, když zaslechl svoje křestní jméno, udělal krok dopředu a ovinul paže kolem Harryho, tvář mu při tom zabořil do krku. Harry zavřel oči, položil se do objetí a vtiskl nos do jemných blond vlasů. Úleva a radost do něho udeřily jako cihlová zeď.

„Omlouvám se, tolik se omlouvám..." Draco se odmlčel, vzhlédl a hluboce se mu zahleděl do očí. „Já tě miluju, Harry," zašeptal.

„Ššš, já vím, já vím, je to v pohodě. Taky tě miluju, Draco."

Draco si spokojeně povzdechl a několik okamžiků jeden druhého drželi, aniž by cokoli řekli. Popotáhl. „Harry?"

„Hm?"

„Zabiju tě za to, že jsi mě nechal se dojmout před obecenstvem."

Harry se zasmál a rozhlédl se po studentech okolo, kteří nestydatě sledovali jejich představení. „Pokud to uděláš s láskou."

Pár dní potom kolem sebe našlapovali opatrně, ale jak týdny ubíhaly, začal být Draco pozvolna provokativnější a Harry laškovnější. Harry věděl, že s každým uplynulým dnem je do Zmijozela zamilovaný víc a víc. To mohli vidět všichni. Hermiona se na něho šťastně usmívala, Ron ho povzbudivě poplácával po rameni a Blaise, Dean a Seamus po něm vrhali šibalské pohledy. Dokonce i Snape si toho všiml, soudě podle několika úkolů navíc a zničujících pohledů. Až na Snapea se k Dracovi kvůli tomu lidé chovali s větší úctou.

O pozdním jarním odpoledni ležel Harry ve své posteli v Nebelvírské věži a s pobavením sledoval, jak Draco zase jednou zápasí s Rebečinou plenkou. „Pořád nedokážu pochopit, jak ti to po všech těch měsících ještě může dělat problémy," řekl s úsměvem a obdržel za svůj komentář polštář do obličeje.

„Nojo, každej nemůže být Otec roku tak jako ty, že ano?" odpověděl Draco sarkasticky a vraštil obočí na malou sponu na plence. „K čemu je sakra tohle?"

Harry se usmál. Byl tak rozkošný, když byl otrávený. „Potřebuješ nějak pomoct?" zeptal se.

Draco obrátil nos trochu nahoru. „Malfoyové nikdy nežádají o výpomoc, Harry! Jsem dokonale schopnej – ha! Vidíš?" Pyšně malou panenku zvedl. Harry se jednou podíval a zahoukal smíchy. Draco se zamračil. „Co? Co je s tím?"

Harry vstal a ovinul kolem blonďáka paže. „Je to obráceně, lásko." Uchechtl se, vzal si Rebeccu z Dracova sevření a položil ji na malý přebalovací pult.

Draco líbezně sešpulil rty. „Do háje s tím, myslel jsem, že tentokrát to mám!" Harry se znovu zasmál a políbil ho na nos, než s nadšením polapil jeho rty. Draco odpověděl stejně dychtivě a polibek se změnil v mnohem vášnivější. Harry měl ruku v půli cesty po Dracově košili, když se blonďák odtáhl a lapal po dechu. „Chceš-?"

Harry vykulil oči, ale pomalu kývl. Draco na něho trpělivě čekal a vždycky nechal na Harrym, aby rozhodl, kdy udělat další krok. „Ano já – já myslím, že ano," zakoktal nervózně. „Jenom... mi dej minutku, dobře?" Draco kývl, pustil ho a Harry utíkal do koupelny. Párkrát si pokropil obličej vodou a zazíral na svůj odraz v zrcadle.

Tohle je ono. Slíbil si, že nebude mít sex, pokud to nebude s někým, s kým si dovede představit lásku na dlouhý, dlouhý čas. A tak nějak cítil, že s Dracem toho litovat nebude. Věděl, že se chystá přijít o panictví s mužem, kterého si hodlá v životě ponechat dlouhodobě. Harry se naposledy usmál na svůj odraz a s jistotou vyšel z koupelny. Draco už byl na posteli, na sobě nic než svůdný výraz a Harryho nebelvírskou kravatu.

„Tak jsem slyšel, že jsou Nebelvíři pěkně divocí. Měl bych zkrotit já tebe, Lví chlapče, nebo bys radši zkrotil ty mě?" Harryho úsměv se rozšířil, když vykročil, aby se k němu připojil.

Následujícího dne dorazili oba na snídani zmuchlaní a vyčerpaní, ale v extrémně dobrém rozpoložení. Harry nedokázal zadržet úsměv, když pomyslel na minulou noc. Byl to jeden z nejvíce vzrušujících, stimulujících zážitků v celém jeho životě a věděl, že učinil správné rozhodnutí. S Dracem se už nikdy nebude nudit.

Předal Beccu Blaiseovi, když si sedal, stále se ještě usmívaje. Blaise zdvihl obočí. „Někdo dneska vypadá mimořádně čiperně," poznamenal, sjel pohledem na Dracův totožný výraz a chlípně se zazubil. „Jsem zvědavej proč."

Seamus zafrkal, když se posadil na svoje místo vedle Deana. „Já nemusím být zvědavej kvůli ničemu. Slyšel jsem, jak do toho buší, celou noc. Namouduši kluci, příště uvažujte o použití tlumicího kouzla," stěžoval si a dobromyslně na ně mrknul, aby bylo jasné, že si je dobírá.

Harry se mírně začervenal, příliš nadšený na to, aby se doopravdy styděl. „Dobře, Seamusi," odpověděl a protočil oči na Blaise, který se pořád usmíval. Chlapec se zazubil ještě víc a ukázal jemu i Dracovi vztyčené palce. Byl zrovna u druhé porce vajíček, když zaslechl, jak se dveře Velké síně s rozléhajícím se bouchnutím zavřely a místnost strašidelně ztichla. Podíval se na Draca, který byl zjevně stejně zmatený, jako on sám. Oba se podívali po Hermioně sedící naproti nim, která zírala s šokovaným výrazem ke dveřím. Vyměnili si další zmatený pohled, než se pomalu obrátili. Draco hlasitě zalapal po dechu. Vypadajíc neuvěřitelně úzkostně a unaveně, ve dveřích stála Narcisa Malfoyová.