Draco v šoku zíral na svou matku. Co se to děje? Jak se sem dostala, odkud přišla? Proč se se mnou nespojila dřív?
Brumbál si konečně povšiml přítomnosti Narcisy Malfoyové ve dveřích, ale ve vlídných očích neměl své obvyklé vševědoucí jiskření. Vlastně vypadal tak trochu paf. Snape vstal ze svého místa a přihnal se k Dracově matce. Několik okamžiků spolu tlumeně mluvili, pak se Snape obrátil, jedinkrát kývl na Brumbála a rychle ji vyvedl z místnosti. Potom, co Snape a jeho matka odešli, pokračoval Brumbál v jídle, jako by se nic nestalo. Byl to signál pro studenty, aby udělali totéž. Ale síň byla stále nepříjemně zamlklá a místností poletovaly šepoty a mumlání, a Draco ucítil, jak mu Harry povzbudivě stiskl ruku.
Draco zíral na jejich spojené ruce ve svém klíně, nechtě zvednout oči a spatřit tváře svých spolužáků. Věděl, že po něm všichni pokradmu koukají – pokud tedy rovnou bezostyšně nezírají – a nevěděl, co si s nimi počít. Sakra, právě teď sotva věděl, co si počít sám se sebou. Ucítil mírný stisk na rameni a vzhlédl ke Snapeovi, který se nad ním tyčil. „Draco," řekl tiše a pokynul ke dveřím. „Brumbálova pracovna." Draco na něho pomalu kývl, příliš otupělý aby promluvil. Harry mu ruku stiskl pevněji.
„Budeš v pohodě?" zelené oči se mu leskly obavou.
Draco mu věnoval drobný úsměv. „Nedělej si o mě starosti, Harry. Jsem velkej kluk a umím se o sebe postarat. Kromě toho musíš dohlídnout na Beccu," dobíral si ho jemně ve snaze Harryho napálit, aby si myslel, že je v pohodě. Vzal si panenku zpátky od nezvykle zakřiknutého Blaise a něžně ji položil vedle Harryho.
Harry nevypadal přesvědčeně a v očích neměl žádnou úlevu. Ale neochotně Dracovu ruku pustil a zvedl Rebeccu. „Dobře... Oukej." Doufajícně si zkousl ret. „Můžu jít s tebou?"
„Ne, Pottere. Tato záležitost je mezi Brumbálem, mnou, Dracem a jeho matkou," ozval se Snape a střelil k Harrymu nesouhlasným pohledem. Chlapec se obrátil na Draca a a vypadal jako odvržené štěně.
Draco mu lehce zmáčkl rameno. „Budu v pohodě, Harry. Klidně zůstaň tady." Harry přikývl a něžně houpal Beccu v náruči. Draco zvedl oči ke Snapeovi. „Pojďme," řekl a snažil se zabránit, aby se mu chvěl hlas. Jak kráčel ke dveřím, vrhnul po Harrym ještě jeden bleskový pohled a pokoušel se nevnímat ostatní studenty, kteří zírali a ukazovali si na něho. Držel hlavu vysoko vztyčenou a choval se tak, jako kdyby nešel na setkání se svou až-do-této-chvíle-pohřešovanou matkou, kterou neviděl víc než rok. Choval se tak, jako kdyby mu myšlenky v hlavě nevířily neovladatelně vysokou rychlostí. Choval se tak, jako kdyby vůbec o nic nešlo.
Jak se přiblížili k Brumbálově pracovně, vnitřnosti se mu nepříjemně kroutily. Ne že by Draco nechtěl svou matku vidět – chtěl – ale zároveň byl plný nesmírné úzkosti v očekávání nejhoršího. Co když se změnila? Co když se něco příšerně zvrtlo? Co když neměla v úmyslu se pro něho vrátit? Možná že nevědomost byla požehnáním. Možná by se mohl prostě obrátit a přestírat, že se nepřihodilo nic nezvyklého, a zamířit na hodinu. Zatřásl hlavou. Na to je teď už příliš pozdě.
Zhluboka se nadechl a váhavě následoval Snapea do pracovny. Narcisa už byla usazená na vypolstrované židli, ale vyskočila, když spatřila Draca vcházet do místnosti. „Draco!" zvolala, běžela k němu a ovinula ho pažemi. Draco se okamžitě poddal jejímu mateřskému objetí, které roztálo jeho zdráhavost a obavy. Když vtiskl tvář do jejích vlasů, zaplavily ho úleva, láska a euforie. Voněla po drahém francouzském šampónu, lehce kořeněně, ale nasládle, a po divoce rostoucích květech. Znal tu vůni už tolik let. Byla to vůně jeho matky.
Když se odtáhl, oči se jí leskly slzami. Draco obhlížel její hedvábné blond vlasy, jasně modré oči a vysokou štíhlou postavu. Byla krásná úplně stejně, jako si ji pamatoval. Narcisa mu přejela rukama po vlasech a obličeji, jako by si ukládala do paměti každičký jeho rys. Draco ucítil, jak mu milujícími prsty setřela slzy z tváří a uvědomil si, že pláče taky. Zvedl oči a uviděl, že Brumbál sedí poklidně za svým stolem a trpělivě přečkává jejich dojemné setkání, než začne aktuální záležitosti řešit. Dokonce i Snape jejich chvilku respektoval a stál v koutě místnosti. Měl dokonce trošku empatický výraz. No, tak empatický, jak mohl Snape kdy vypadat.
Draco si protřel oči, mírně poodstoupil z objetí a obrátil se tváří k Brumbálovi. I když se mu chtělo prostě stát a svírat matku hodiny a hodiny, potřeboval vědět, co se děje. Draco s očekáváním pohlédl na Brumbála a čekal, že propukne v překotné vyprávění o tom, jak se to stalo a kvůli čemu, a především proč to Dracovi nemohl jednoduše prozradit. Harry se při několika příležitostech zmínil o tom, že má Brumbál sklony k podobným úskokům. Ale Brumbál jenom upřeně přívětivě hleděl na Narcisu. „Já jsem stejnětak zmatený, jako všichni ostatní, paní Malfoyová. Prosím o vysvětlení." Draco zvedl obočí, ale nic neřekl. Obrátil se na svou matku, která si unaveně povzdechla a klesla na svou židli.
„Když byla válka v nejhorším, on... V-Voldemort pobýval na panství. Z tak těsné blízkosti jsem si uvědomila, že jeho činy, záměry a tažení... byly mnohem zlověstnější, než jsem se původně domnívala. Byly kruté a nelidské. Pochopila jsem, že nemohu stát na straně takového šílence. Potají jsem přešla ke druhé straně a Draca se mi podařilo přesvědčit k témuž – o tom víte," řekla s posunkem ke Snapeovi a Brumbálovi. Oba přikývli.
„Ale v průběhu jedné z bitev – z toho, co jsem v poslednu slyšela, předpokládám, že šlo o tu poslední... jsem úmyslně zachránila život Harrymu Potterovi-" Narcisa se odmlčela a než pokračovala, přelétla krátce pohledem na Draca, „a jemu se bezpečně podařilo Voldemortovi uniknout. Když byl pryč, běhala jsem po školních pozemcích a pokoušela se najít Draca. Ale – ale než se mi to podařilo, přiblížila se ke mně skupina Smrtijedů a ti říkali, že vědí, že jsem nechala Harryho Pottera uniknout. Řekli, že zaplatím, až se Pán zla dozví, co jsem udělala. Zpanikařila jsem a pátrala jsem po Dracovi s větší naléhavostí. Chtěla jsem ho s sebou vzít na bezpečné místo, protože mi došlo, že jsem-li považována za zrádce, pak nebude ani trochu těžké uhádnout Dracovu skutečnou věrnost. Ale zjevně jsem si neuvědomila, že byl natolik schopným zvědem," řekla, uznale se na Draca usmála a položila mu ruku na rameno.
Draco s matčiným dotekem pocítil v hrudi nával hrdosti, zatímco Narcisa pokračovala ve vyprávění. „Ale po dvaceti minutách a stále žádné známce po Dracovi jsem si uvědomila, že pokud tam zůstanu ještě déle, Pán zla si pro mě příjde. Tak jsem... šla někam, kde mě nemohl nikdo najít. Tedy, nikdo kromě mého syna." Snape, Brumbál a Draco na ni všichni ve zmatku zírali.
„Ale... já jsem tě najít nemohl. Díval jsem se všude a ty jsi nebyla nikde k nalezení! Myslel jsem, že jsi – nebo že tě oni-" Dracovi znovu začaly vlhnout oči. „Nemohl jsem tě najít!" zopakoval natvrdle.
Upřeně na něho se zármutkem hleděla. „Doufala jsem, že mě budeš následovat, hned jak zjistíš, že jsem zmizela. Myslela jsem, že si vzpomeneš. Chvíli ti to trvalo, ale řekla bych, že sis nakonec vzpomněl."
Draco ji popadl za paže a zatřásl s ní, podrážděný jejími nejasnými odpověďmi. Nedávaly žádný smysl! „Já jsem nevěděl, kde jsi!"
Lehce se na něho zamračila, vymanila paže z jeho sevření a sáhla do kapes svého hábitu. „Tak jak jsi mi poslal toto?"
Draco zíral na zmačkané pergameny v jejích rukou. Ohromený se po nich natáhl a prolistoval se jimi. „Moje dopisy," zašeptal a přeběhl prsty po vlastním pečlivém rukopise. Ostře vzhlédl. „Jak jsem ti je mohl poslat, když jsem nevěděl, kde jsi?"
Narcisa se na něho zvědavě podívala a pokrčila rameny. „Donesla mi je tvoje sova. Když jsem obdržela ten první, v němž se pravilo, že Pán zla je pryč a válka skončila, začala jsem si balit věci. Když jsem se připravovala, tvoje dopisy začaly chodit každý den. Myslela jsem-" znenadání se zarazila a nesměle se po něm podívala. Takový výraz Draco na líbezné tváři své matky nikdy předtím neviděl. „Myslela jsem... myslela jsem, že jestli víš, kde jsem, příjdeš a najdeš mě. Že bychom tam mohli zůstat spolu a začít znovu. A tak jsem po tom prvním už žádné z těch dopisů nečetla. Vybalila jsem si věci a čekala na tebe. Setrvala jsem pár týdnů, než jsem se nakonec rozhodla místo toho odejít a najít tě."
Draco měl sucho v ústech, když se tu informaci snažil zpracovat. Matka jeho dopisy vážně dostala? Jeho sova jí je zanesla? Jeho sova věděla, kde matka byla? A kde přesně to vlastně bylo? „Kde jsi byla, matko?" zeptal se pomalu.
Narcisa vzdychla a utěšitelsky ho pohladila po tváři. „Ty soukromé pozemky ve Francii. Pamatuješ, jak jsme tam byli jedno léto? Bylo to tam naše, pouze naše. Nevěděl o tom ani Lucius. Myslela jsem, že se ti to vybaví."
Dracovy oči se rozšířily, když si vzpomněl, jak si hrál na slunných polích a probíhal několika mihotavými chodbami jejich fancouzského útočiště. „Ale ano," zašeptal sám k sobě, „jenom mě nenapadlo, že bys-"
Narcisa ho vtáhla do lehce nešikovného objetí, při kterém sevření do jisté míry bránily jejich židle. „Miluji tě, Draco. Prosím odpusť mi, že jsem tě opustila, bez rozloučení." řekla měkce. Draco jenom zavřel oči a stiskl ji pevněji, neříkaje nic. Mnoho měsíců po počátečním šoku byl nepochybně naštvaný, ublížený a rozmrzelý a uvažoval, proč ho opustila, a pochyboval o její lásce k němu. Ale právě teď byl pouze nevýslovně nadšený, že ji má zpátky.
„Paní Malfoyová, vím, že tohle nemusí být nejpříhodnější čas, ale potřebujeme vydat oficiální prohášení o vašem znovuobjevení. Rovněž, ohledně předchozích obvinění z působení mezi Smrtijedy, si nedělejte starosti. Se značným ohledem na svědectví, jež poskytl po válce Harry Potter, jste byla osvobozena od všech obvinění z doby před vaším zmizením." řekl klidně Brumbál, který během jejího vysvětlování nepronesl ani slovo.
Narcisa se na něho vděčně usmála. „Měla bych mu za to řádně poděkovat." zamumlala tiše. „Ale děkuji vám za odlehčení mysli, pane Brumbále. I tobě, Severusi." Došla ke Snapeovi a přitáhla si ho v rychlém objetí. „Za co?" řekl Snape a vypadal jejím projevem náklonnosti docela překvapený.
„Za to, že jsi udržel mého syna v bezpečí, když já jsem nemohla," odpověděla. Draco se usmál nad stále ohromeným výrazem svého kmotra.
„Nuže, pojďme probrat vaše další zaopatření, paní Malfoyová. Vzhledem k tomu, že je vaše panství stále ještě prohledáváno Ministerstvem, nemáte se kam uchýlit. Rádi vám poskytneme útočiště zde, budete-li tomu nakloněna." řekl laskavě Brumbál a oči mu potěšeně jiskřily.
Narcisa s úsměvem pokývala hlavou. „Ano. Děkuji."
Snape pokynul ke dveřím. „Pojď, Draco. Pokud se nepletu, je pro oba z nás načase zamířit dolů na mou hodinu," řekl a nepatrně se zašklebil. Draco se překvapeně rozhlédl. Předtím si toho nevšiml, ale byli už v pracovně několik hodin. Harry už musí touhle dobou lézt po zdi. Jako by mu Snape dokázal číst myšlenky, nakrčil znechuceně nos a ušklíbl se, „A Potter pravděpodobně vyžaduje tvou asistenci s panenkou. Je očividně docela neschopný."
Draco se usmál nad zjevnou nespokojeností svého kmotra s faktem, že se oba dostaví na Manželství, sex a rodinu a s největší pravděpodobností tam budou přepadení extrémně úzkostlivým a ustaraným Harrym Potterem. Dokráčel ke dveřím. „Oukej, pojďme," řekl.
Než mohl odejít, Narcisa se natáhla a odtáhla ho stranou. „Počkej. Ohledně Harryho Pottera-"
Draco se začervenal, když si vzpomněl, že se ke vztahu s Harrym přiznal ve svých dopisech. Jak ponižující. Ale jak měl vědět, že je matka doopravdy dostane? „Ano, matko. Je to můj kluk." řekl rozpačitě a mnul si krk.
Narcisa se trochu usmála. „Tolik jsem se dovtípila. Četla jsem pouze jeden z tvých dopisů, ale jsem si jistá, že se hojně vyskytuje ve všech," odvětila.
Draco se kousl do rtu, když si uvědomil, že má pravdu. „Já vím, že ty ho teď nijak zvlášť ráda nemáš, ale slibuju ti, že budeš," řekl vroucně a obdržel od matky zdvižené obočí. „Harry je skvělej, milej a dobrosrdečnej jako nikdo, koho jsem kdy potkal. Jsem s ním moc šťastnej a dokáže každýho okouzlit tak, že mu z toho spadnou kalhoty," usmál se lišácky a myslel na předchozí noc, kdy ho Harry doslova okouzlil tak, že mu kalhoty 'spadly' doopravdy.
Jeho matka se zarazila a na okamžik překvapeně ucouvla a pátravě se na něho zahleděla. Pravděpodobně nečekala, že se začne takhle rozplývat. Malfoyové se nikdy nerozplývají. Draco od ní odvrátil pohled a najednou se cítil nepohodlně. Povzdechla si. „O ničem z toho nepochybuji, Draco. Vím, že je to hodný, silný chlapec. Bude tě ochraňovat všemi prostředky a to je vše, co můžu jako matka žádat."
Draco se na ni zářivě usmál a nad jeho hřejivým úsměvem Narcisiny oči zjemněly. Pokynula ke dveřím, říkajíc mu tiše, aby šel na hodinu. Znovu ji objal. „Jsem do něho zamilovanej, Matko." pošeptal jí do ucha. Cítil, jak se mu sevřelo srdce při pomyšlení na Harryho oslnivý úsměv a rozpustilou povahu. „A on mě taky miluje."
Narcisiny paže ho objaly pevněji. „Pokud tě činí šťastným, Draco, pak jsem šťastná i já." řekla a odtáhla se s očima lesknoucíma se ryzí radostí. Draco opustil Brumbálovu pracovnu a cítil se lehčí, než kdy dřív za poslední víc než rok.
Jakmile Draco nakráčel na Manželství, sex a rodinu, Harry ho doslova bacil svým tělem a potom ho slovně bacil miliony otázek. Draco mu to vysvětlil tak důkladně, jak dokázal, zatímco současně Harryho ujišťoval, že je v pořádku, tak si přestaň dělat starosti! Později té noci vzal Harryho dolů do matčina nového pokoje na návštěvu. Harry byl naprosto v háji a příšerně nervózní z oficiálního seznámení s Dracovou matkou. Dělal si nekonečné obavy a než vyrazili, přecházel 45 minut po jejich pokoji. Draco se uchechtl, když Harry – počtvrté – klopýtl a skoro upustil Rebeccu. Harry byl tak rozkošný, když byl nesvůj.
Draco zaťukal na její dveře, zatímco se Harry kolíbal na patách dopředu a dozadu. Draco se zasmál a zarazil ho, když popadl jeho obličej a vysázel mu na rty drobné polibky, aby ho zklidnil. Narcisa otevřela dveře, zrovna když Draco věnoval Harryho ústům poslední rychlý polibek. Harry vypadal hrozivě poníženě, ale Draco viděl, že se oči jeho matky zatřpytily potěšením.
„Ahoj Draco," řekla a radostně ho objala. „A Harry Potter! Jaké potěšení," zašvitořila a vtáhla vytřeštěného Harryho do stejně nadšeného objetí. Narcisa ohromeného chlapce pustila a vážně na něho upřela pohled. „Děkuji vám za všechno, co jste pro mě a mého syna udělal. Máme oba velké štěstí, že vás máme."
Draco měl radost, když uviděl, že se Harryho tvář zabarvila pěkným růžovým odstínem. „Ehm," řekl Harry výřečně. Narcisa a Draco se oba zachichotali.
„A je tohle Rebecca? Och!" Narcissiny oči se rozsvítily, když ji uviděla v Harryho náruči. Harry jí Beccu podal a ona si panenku láskyplně přivinula. „Rebecca," zopakovala, vzhlédla k Dracovi a obdařila ho jedním z nejjasnějších úsměvů, jaké kdy viděl. „Děkuji," řekla. Něco na obrázku jeho vlastní matky chovající jejich miminko-panenku a oslovující ji Rebecco, bylo tak dojemné, že ucítil, jak se mu v očích sbírají slzy. Přikývl v odpověď s obavou, že by se mu zlomil hlas, kdyby se pokusil promluvit.
On a Harry strávili dobré tři hodiny usazení na pohovce povídáním s matkou. Harry nakonec přestal koktat a začal místnost prosvěcovat svým nadšením a charisma. Draco na něj byl docela pyšný. Dokázal být k popukání, okouzlující a zdvořilý, to vše současně. Na Narcisu to viditelně udělalo dojem a Draco mu za dosažení tak vzácného úspěchu musel uznat body navíc.
Harry a Narcisa spolu vlastně vycházeli fantasticky, když klábosili o tom a onom. Draco viděl, jak se matčiny modré oči zaleskly, když Harry vyprávěl obzvlášť fascinující historku, a sledoval, jak se Harryho smaragdové rozšířily, jak se snažil zachytit každičké její slovo. Dokonce musel Harryho přinutit k ukončení jejich konverzace, když už byla skoro večerka a museli jít. Draco si nemohl přát dokonalejší večer. Jeho matka je zpátky a jeho přítel u ní významně boduje. Draco vzdychl spokojeností, když zavřel oči k spánku, a cítil Harryho prsty obtočené kolem svých. Jeho život byl konečně tak, jak být měl.