Týdny do ukončení školy pádily rychle a Draca zanechávaly v mračnu zvířeného prachu. Všechno šlo tak rychle. Posledních pár týdnů chodili s Harrym každou noc k Narcise na pokec, někdy s sebou brali kamarády jako Blaise a Pansy, nebo Grangerovou s Weasleym, kteří se k nim párkrát přidali. Bylo směšné, jak úžasně spolu matka a Harry vycházeli. Jeho matka ustavičně básnila o tom, jak milý Harry je, jak je vtipný a okouzlující a 'ach, všiml sis toho, jak skvělý je Harry ve všem, co dělá?' pokaždé, když ji Draco zašel navštívit osamotě. Faktem bylo, že zrovna teď šel Harry k ní, aby u ní před vyučování nechal Rebeccu a trochu si popovídal.

Draco protočil oči a nimral se ve své snídani. Chtěl jenom, aby jeden druhého tolerovali, ne aby se z nich stali nejlepší kamarádi. Harry je jeho, ne matčin, pro Merlina! Ale musel připustit, že bylo docela zábavné vidět, jak Harryho polil ruměnec, pokaždé když ho Narcisa opěvovala, takže si i tak přišel na své. Kromě toho se Harrymu a Dracovi dařilo trávit mnohem víc času spolu osamotě, když teď jeho matka souhlasila s hlídáním panenky Rebeccy a Grangerová s Weasleym se dali – no, měli spolu jakýsi komplikovaný vztah, kdy se jednu minutu hádali a hned tu další se muckali. Weasley Harryho objal a řekl mu 'díky', potom co k tomu před nějakými dvěma týdny došlo. Harry jenom mrknul a předstíral, že si zavírá pusu na zip. Někdy si říkám, že na něho mám příliš velkej vliv.

Blaise se k Dracovi u stolu se snídaní přidal a zeširoka se zubil. Draco uvnitř zaúpěl, protože ten pohled rozpoznal. Blaise byl v obzvlášť dobré náladě někoho si dobírat a Draco tu byl jediným cílem. „Ahoj sluníčko," zašvitořil Blaise a posadil se naproti. „Jak se máš? Vypadáš unaveně. Proč ses minulé noci pořádně nevyspal?" zeptal se Blaise nevinně, věda docela dobře, že Draco ví, že Blaise ví přesně, jaký důvod ho držel vzhůru a proč. A ten konkrétní důvod má krásné zelené oči, jizvu ve tvaru blesku a jazyk, který dovede dělat nepopsatelně úžasné věci.

Draco se na něho zakabonil. „Já se kurva vznáším na obláčku, děkuju. A teď jdi do prdele."

Blaise na něj mrknul a vyzývavě se zazubil. „Ó ano, přesně. Do prdele! A teď, kde vězí ten malej tulák tvůj kluk, kterej tě – á, ahoj Harry!" Draco se obrátil a uviděl Harryho, který stál za ním a jedno obočí zvedal na Blaise.

„Tady jsem, ty blbečku," řekl sladce, vmáčkl se vedle Draca a popadl ho za ruku.

Blaise se na něho drze zakřenil a zamával na Grangerovou, když si sedala. „To už jsi skončila s ocicmáváním svýho kluka? Vždyť jsi byla pryč jen deset minut!" rýpal do ní.

Grangerová ho rozverně praštila do ruky. „Sklapni, Blaise," řekla a tváře jí zrudly.

Harry se na oba dva usmál. „Bez obav, Hermiono. Je jen naštvanej, protože včera v noci nebyl schopnej 'jít do prdele'," obrátil se na Draca. „Mám pravdu, lásko?"

Draco se zaculil na Blaise, pak se obrátil zpátky na svého přítele. „Ó, ano. Žádná prdel pro Blaise."

Blaise předstíral trucování. „Teda, vy jste chlapi oba parchanti a já vás beztak nepotřebuju. Obzvlášť tebe, Draco, ty malej grázle!" prohlásil s přehnaným posmrknutím. Draco a Harry se oba široce zazubili.

Grangerová zakoulela nad jejich dětinskými hrami očima a obrátila se na Harryho. Podstatně ztišila hlas, takže musel Draco napínat uši, aby ji slyšel. „Tak už jsi mluvil s Justinem, Harry? Říká, že bys chtěl-"

Harry ji nahlas přerušil. „Ehm, teď ne, Hermiono," řekl rychle a střelil pohledem po Dracovi. Draco předstíral, že nepostřehl, co se děje, ale v hlavě se mu rozezníval onen varovný zvoneček. Co Harry podniká, že se motá kolem Finch-Fletchleyho a ukrývá to před ním?

Grangerová to zkusila znovu. „Tak, co vy na to, že dnes máme poslední den vyučování? Je to vážně úleva," řekla a ve skutečnosti zněla trochu zkroušeně.

Harry se na ni zakřenil, jejího tónu si nevšiml. „Jo! Nemůžu uvěřit, že do ukončení zbývají jenom tři dny. Je to tak vzrušující!"

Draco se nad jeho nadšením rozpačitě usmál. I když odsud chce vypadnout a začít žít jako dospělý, svým způsobem mu to tady bude chybět. Být v Bradavicích mu poskytlo záminku vídat a bavit se s lidmi, se kterými by se předtím nikdy nezahazoval. Budou mu chybět famfrpálové zápasy, výlety do Prasinek, studijní sedánky s Harrym, hodiny, profesoři... dokonce i ti, co mu dávali plno domácích úloh a v hodinách ho uspávali. Všechno to bude Dracovi chybět. Má-li to tu opustit, nemůže se nikdy vrátit, alespoň ne stejně. Měl divný pocit rostoucí nostalgie, kdy se nechce vzdát něčeho, na co si během let tak moc zvykl. Ale Draco se toho nebál, vážně, na změny a nové začátky byl on odborník. Co ho vážně zneklidňovalo byla možnost, že by je všechny mohl prožívat úplně sám. Podíval se na Harryho, který šťastně přežvykoval svou slaninu, a vzdychl. Snad nebudu muset.

Draco se aspoň pokusil být ve většině svých hodin k profesorům a svým vrstevníkům trochu milý, věda že je to naposledy. Snažil se nebýt rozčílený z toho, že všechno, co zná, bledne vstříc čemusi úplně novému. Co když ještě není připravený? Nervózně si kousal ret, když s Rebeccou, kterou už si vyzvedl u matky v pokoji, zamířil na hodinu Manželství, sexu a rodiny. Pohlédl dolů na panenku ve své náruči. Byl to taky poslední den s ní. Pocítil v hrudi ztrápené bodnutí. Ach, proč musí všechno skončit?

Draco zahlédl, jak Harry míří na hodinu s Finch-Fletchleym a docela čile o čemsi diskutují. Vzpomněl si, jak se před ním Harry kvapně pokoušel cosi skrýt, a šel jednou chodbou v jejich stopách snaže se zachytit jejich rozhovor.

Harry vypadal trochu namíchnutě, když promluvil. „Justine, nemůžu už čekat, musím to stihnout do slavnostního ukončení!"

Finch-Fletchley vypadal unaveně. „Já vím, Harry, nedělej si starosti. Mí rodiče přijedou, takže jestli chceš, můžeš si s nimi promluvit osobně. Všechno ostatní mám pod kontrolou, věř mi. Malfoy o tomhle něco ví?" Draco při zmínce svého jména ztuhnul. Skoro je ztratil, když zabočili za roh.

Harry zavrtěl hlavou; vlasy mu padaly do očí jako vždy, když byl nesvůj. „Ne, vůbec nic netuší a já nechci, aby na to přišel. Jenom si představ, jak by reagoval, kdyby věděl, co jsem dělal za jeho zády. Soptil by!"

Finch-Fletchley se zasmál. „Jo, soptil. Hele, uvidíme se později dneska večer, oukej? Koukej se vykroutit z čehokoli, co má Malfoy v plánu tak, aby nepojal žádný podezření."

„Jasně. Justine, máš to u mě!"

Draco se zastavil uprostřed chodby a nechal je pokračovat vlastní cestou. Co před ním Harry skrývá, a zrovna s Finch-Fletchleym? V mysli mu otravně dloubala myšlenka, ale odmítl ji vpustit dál. Ne. Harry by mu nikdy nechtěl ublížit. A kromě toho, možná že přehání. Mívá sklony být trošku paranoidní. Pomyslel na ten incident s Grangerovou a lehce se zašklebil. Fajn, možná hodně paranoidní. Ale uznal, že je nejspíš jenom přehnaně melodramatický. Ale stejně ten rozhovor odmítal opustit jeho myšlenky. Když Draco došel na chodbu ke Komnatě nejvyšší potřeby, uviděl před ní stát Harryho.

„Čau!" pozdravil ho Harry zvesela, zatímco pošimral výskající panenku. Draco na něho slabě pokýval, stále ještě trochu poděšený svými předchozími myšlenkami. Harry se na něho zamračil. „Děje se něco?"

Draco začal vrtět hlavou, ale zarazil se. „Asi mi jen bude chybět tohle místo, to je celý." Rozhodl se, že vynechá tu část o Harryho podezřelém chování zahrnujícím jistého mrzimorského chlapce. Pro tentokrát.

Harry se přestal mračit a jemně vzal Draca za volnou ruku. „Já vím, mně taky. Ale budoucnost pro nás chystá skvělý věci, slibuju."

Při slově 'nás' se Dracovy uši našpicovaly. Naznačuje snad Harry, že chce, aby měli společnou budoucnost? Možná, že ho s Finch-Fletchleym nakonec nepodvádí. Hups, pomyslel si a vyčinil svému zrádnému mozku za to, že tu nemyslitelnou představu vpustil dovnitř. Chystal se Harryho vyptávat ohledně jeho slov, ale dorazili do třídy a Snape už tam byl.

„Dnes máme poslední hodinu," rozlehl se dunivě Snapeův cynický hlas v prostorné místnosti. Studenti, všichni z 8. ročníků a co nevidět absolventi, se tiše oddávali tesklivému vzpomínání. „Dnes odevzdáte svůj celoroční projekt. Budeme mít ještě jednu společnou diskusi, kde vy a váš partner nám ostatním řeknete, čemu jste se přiučili a co je pro vás nejpřínosnější. Okamžitě po přednesení budete oznámkováni." řekl Snape, ani v nejmenším rozlítostněný z konce vyučování tohoto, jak sám řekl, „příšerného" předmětu. Nejspíš potom uspořádá párty, aby oslavil „Už žádný Potter! Juchů!" Protože takový přesně Snape byl.

Všichni se shromáždili ve velkém kruhu a Draco otupěle naslouchal sdělení spousty párů a zatímco lidé vyprávěli, cítil v srdci narůstající nejistotu. Popadl Harryho za ruku, aby se ujistil, že tu stále je, a s úlevou si povzdechl, když mu Harry stisk vrátil. Nikam neodchází. „Grangerová, Zabini." vyvolal Snape.

Blaise a Grangerová se na sebe podívali a v tichém souhlasu začal Blaise mluvit první. „Tenhle projekt mě naučil to, že byste neměli někoho soudit podle toho, jak se chová, oblíká, nebo s kým se přátelí. Protože někdy se může ukázat, že ten člověk je ta nejduchaplnější a nejlaskavější inteligentní holka, jakou jsem potkal. Jsem moc rád, že jsem Hermionu z našeho projektu nevypustil. V pracovním světě jsme se osvědčili jako dost silná dvojka. Dovednosti, které jsem s její pomocí získal, využiju později v životě." Blaise se zazubil na zářivě rozesmátou Grangerovou.

Grangerová si odkašlala a rovněž začala mluvit. „Já jsem se naučila, že stále existují věci, které nevím, jakkoli neochotně to přiznávám," neubránila se úsměvu a čekala, zatímco se lidé kolem pochechtávali, „Jako třeba, že Blaise Zabini není tím příšerně arogantním Zmijozelem, za jakého jsem ho předtím považovala. Je s ním ohromná legrace a je to úžasný kamarád pro povídání i spolupráci. Potom co jsme odsunuli naše rozdíly stranou, zjistili jsme, že toho máme mnoho společného. Máme ohromné ambice a pracovní morálku a oba toho hodláme využít při budoucí kariéře."

Pohlédli na sebe se souhlasem a obdivem. Snape protočil oči. „Dobrá, dostáváte vynikající." Draco si povzdechl. Žádné překvapení. „Parkinsonová a Weasley." protáhl Snape znovu.

Nepodívali se na sebe, aby rozhodli, ale Weasley začal stejně mluvit první jako nestydatý Nebelvír, kterým byl. „Já jsem se naučil, že holky ze Zmijozelu jsou prohnaný mrch- ehm, osoby, které si rády tropí žertíky, když se vám dostanou do mysli. V budoucnosti to využiju tak, že s nimi myšlenky už nikdy znovu sdílet nebudu." Weasley vypadal, že je na sebe docela pyšný a Snape ho za jeho chytrolínské shrnutí nenávistně zpražil pohledem.

Než Pansy promluvila, zvedla na Weasleyho obočí, aby mu předvedla, že tuhle hru mohou hrát dva. „Já jsem se naučila, že i blábolící zrzaví Nebelvíři někdy mívají smysl pro humor. A vskutku jednoduché myšlenkové pochody. Později toho využiju, kdybych ho někdy chtěla napálit."

Weasley ji obdařil pohledem s pouhým náznakem respektu a ona mu ho oplatila malým, samolibým úsměvem. Snape znovu protočil oči. „Předpokládám, že si vystačíte s přijatelnou." S touhle odpovědí vypadali oba poměrně spokojeni. Draco se na Pansy usmál. I když se z ní a Weasleyho nikdy nestali opravdoví přátelé, naučili se jeden druhého tolerovat a dokoce se i navzájem trochu dobírat. To byl sám o sobě zázrak.

„Potter, Malfoy." řekl Snape s lehkým nádechem podrážděnosti. Draco kmitl pohledem na Harryho, který kývl na znamení, že začne první. Draco souhlasně přikývl.

Harry začal mluvit. „Tenhle projekt mi vážně otevřel oči vstříc světu, jehož součástí se staneme za pár dní. Předtím jsem si dělal skutečné starosti ohledně své budoucnosti ve skutečném světě, jestli se s tím dokážu vypořádat nebo ne. Ale péče o Rebeccu mě přiměla pochopit, v čem je budoucnost opravdovou výzvou. Chci říct, že boj s Voldemortem se s tímhle nedá vůbec srovnat. Tohle mimčo je hlučný, má spoustu potřeb, smrdí – a musíte o něj neustále pečovat. Je to ten typ věci, se kterou je otravné se potýkat, ale kterou bych nesvěřil nikomu jinému, protože to je moje práce, moje zodpovědnost a moje dítě. Nikdy by mě nenapadlo, že si vytvořím takové pouto, kvůli němuž si budu dělat o Rebeccu starosti, obskakovat ji a cukrovat na ni, jako jsem si vytvořil. Ale rodičovství nejspíš přináší následky. Pokaždé, když se jim něco stane, přepadne vás tenhle příšernej neodbytnej pocit v břiše. Máte radost, když se radují; rmoutíte se, když jsou nešťastné. Být rodičem znamená mít zodpovědnost za jeden celý další život – a to je pocit, který jsem si předtím vůbec nedovedl představit. Přišel jsem na to, že jestliže se dokážu postarat o křičící, fňukající a na péči náročné mimčo po celej školní rok, tak pak už dokážu úplně všechno.

Taky jsem se naučil, že vycházet se mnou je vážně obtížné, ale to už určitě většina z vás ví. Ale jde o to, že muset se podělit o odpovědnost za mimino je naprosto neskutečná situace. Přiznávám, že je úplně úděsný se se mnou neustále hašteřit kvůli panence, ale Draco nějak našel způsob, jak mě účinně zvládat a srovnat mě, když začnu blbnout. Je jedinej, komu se to kdy povedlo.

Nebýt tohohle projektu, tak by mě bývalo nikdy nenapadlo, že bych mohl najít tak cenného přítele. Kdybych se mohl vrátit a tuhle cestu změnit, nezměnil bych na ní vůbec nic. Jasně, byla to drsná jízda, ale upřímně, tuhle facku jsem potřeboval a udělalo to ze mě docela jinýho člověka. A taky mi to dalo příležitost, abych s věkem objevil, užíval si a ocenil rodičovství. Ale co je nejdůležitější, dalo mi to přímou cestu do budoucnosti." Harry se na něho zpříma podíval těma pronikavýma smaragdovýma očima a jemně mu stiskl ruku. Draco potlačil úsměv.

Snape už snad pomilionté protočil oči a netrpělivě přejel pohledem na Draca, který byl na řadě. Přikývl a odkašlal si. „Já jsem na začátku roku nevěřil, že se v tomhle předmětu cokoli naučím. Nenáviděl jsem myšlenku, že budu trávit čas přemýšlením o budoucnosti, o níž jsem netušil, že by pro mě mohla kdy existovat. Myslel jsem si, že nápad předstírat péči o mimino je stupidní a štvalo mě, že jsem nucen něco takového dělat.

Ale z pečování o Rebeccu jsem se naučil, jak se starat a milovat někoho jako sebe samého, a tenhle svět mi nemůže nabídnout nic, za co bych se toho pocitu vzdal. Zezačátku jsem byl s Rebeccou úplně neschopný a nevěděl jsem, jak pro ni cokoliv udělat. Byl jsem pořád nesvůj, netrpělivý a podrážděný. Ale Harry byl rodič od přírody; on věděl přesně, co udělat, aby ji utěšil a jak ji rozesmát. Pokusil jsem se řídit jeho příkladem, ale stejnětak jako to bylo pro něho přirozené, to pro mě bylo cizí. Nesl jsem s nelibostí, že ho měla radši než mě, ale vidím v tom logiku. Pořád ještě jsem hroznej v jejím přebalování a ukládání do postýlky, ale vím, že na tom už teď tolik nesejde, protože opravdu důležité je to, že se snažím a že mi na tom záleží.

A pokud jde o to, co řekl Harry, on není jediný, kdo dovede být tvrdohlavej pitomec. Byly doby, kdy se naše názory střetávaly, vyjížděli jsme na sebe a snažili se jeden druhému uhryznout hlavu. Ale to je určitý druh hašteření, který nás ještě víc stmelil. Teď jeden druhého doopravdy známe: to dobré i to špatné, to hezké i to ošklivé, nadšení i zármutek. Možná jsem se dřív posmíval změnám, které se v průběhu tohohle projektu odehrály, ale od té doby jsem se naučil, že změna je dobrá věc. I taková, kterou považujete za docela nemožnou a které jste se už dávno vzdali."

Dovolil si bleskový pohled na Harryho usmívající se tvář, než pokračoval. „A nakonec, naučil jsem se, že nepřítel nemusí vždy být nepřítelem. Když máte štěstí, může se stát vaším skvělým a věčným přítelem. Já jsem měl asi ještě větší štěstí, protože jsem tady s Harrym našel něco ještě hlubšího. Dal mi pocit, že mám šanci si svoji budoucnost utvářet podle toho, jak chci já, ne toho, co ode mě očekávají druzí. Před tímhle předmětem jsem nebyl připravený na svět. Ale řekl bych, že teď jsem tak připravený, jak kdy vůbec budu." Draco se zhluboka nadechl a usmál se. Harry ho zlehka políbil na tvář.

Snape znechuceně zaúpěl, ale už se na Harryho nedíval tak nenávistně. Vypadal dokonce docela uctivě. „Odevzdejte mi svůj projekt."

Draco přešel tiše ke Snapeovi a dal mu jejich panenku. Posadil se zpátky k Harrymu a stiskl mu ruku, aby zarazil příval emocí. Cítil, jak se i Harryho ruka lehce chvěje. Snape panenku několik okamžiků zkoumal, než oznámil, „Vynikající," a významně zachytil Dracův pohled, než přešel k dalšímu páru. Draco se usmál. Snapeův kratičký pohled pro něho byl jasnou zprávou: 'Je to vzácný okamžik, když tohle muži jako my naleznou. Takže jestli ze všech lidí tohle cítíš právě s ním, pak ho nikdy neopouštěj.' A Draco ho opustit nehodlal. Za nic na světě.

Draco si začal uvědomovat, co ve své řeči zrovna doopravdy prohlásil. Proč měl předtím z budoucnosti takový pocit úzkosti? Už by si neměl dělat starosti, protože Harry tu pro něho bude a Draco věděl, že by ho nikdy neopustil. Během tohoto uplynulého roku Draco podstatně dospěl, oni oba. Teď můžou z tohohle místa vyjít společně, podmanit si svět a všem předvést, co všechno dynamická dvojka opravdu dovede.

A ach, jak velmi byl Draco Malfoy připravený absolvovat.