Kapitola 6.
„Annabeth!" vykřikl Percy.
„Jsou blízko. Musíme najít cestu. Percy, tak pojď!"
Vyrazili jsme cestou vpřed. Zpět jsme jít nemohli, bylo to dál a už jsme si stejně nepamatovali směr. Pochodeň nám už začala pomalu dohořívat. Běželi jsme, naslepo si vybírali cestu a doufali jsme, že bude správná. Naštěstí se zdála být ta správná, protože čím víc jsme se přibližovali, tím blíž jsme slyšeli křik a zvuk jako by se bortily zdi. Běžela jsem za Percym, který se najednou zastavil, a vrazila jsem do něj, ale ustál to. „Percy, co to - "
Pak mi došlo, co ho tak zarazilo. Naproti před námi se tyčil dvě patra vysoký minotaurus, napůl člověk, napůl býk. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Porážel zdi a snažil se dostat naše kamarády. Ti tak tak stačili uskakovat. Annabeth se snažila, jak mohla. Viděli jsme, jak ho sekla mečem do nohy, ale ten ji popadl a bez slitování ji odhodil stranou. Leo se mu to za ní snažil vrátit a z ruky mu vyšlehl plamen. Tím ale minotaura ještě více rozdráždil a chystal se ho rozmáčknout. Piper jsem nikde neviděla. Percy po něm hodil vyhaslou pochodeň a všimnul si nás. Vrhla jsem po něm dýku, zabodla se mu do hrudníku a pustil Lea. Potom vzal velký kus zdi a hodil ho naším směrem. Já i Percy jsme uskočili a vyrazil rozzuřeně naším směrem. Leo se rozběhl k Annabeth, která už byla zase na nohou. Vypadala, že jí nic není a začali na minotaura pokřikovat a mávat rukama, aby si zase všímal jich a nás nechal být. Vyškrábali jsme se na nohy a využili jsme toho, že ho od nás odlákali. Podívali jsme se na sebe, sevřeli své meče a vyrazili do boje.
Všichni jsme se pokusili dát mu co pro to. Leo se proměnil v živoucí plamenomet a spaloval minotaurovu kůži. Několikrát každý z nás skončil sražený k zemi. Byl to těžký boj, i když jsme byli na něj čtyři. Leo už začínal být vyčerpaný a navzdory tomu, že mu oheň nijak neškodí, se začínal potit. Příval plamene se zastavil a unaveně se svezl na kolena.
Minotaurus zase srazil Annabeth k zemi a chtěl ji rozšlápnout. Vzala meč do obou rukou a zarazila mu ho skoro až po jílec do místa nad kopytem. Zuřivě zařval a na chvíli ztratil kontrolu. Konečně přišla naše chvíle. Percy a já jsme napřáhli meče a z každé strany jsme je do něj zaťali a ustoupili stranou. Minotaurus se zapotácel a začal padat dopředu. Annabeth se odkulila stranou a skácel se mrtvý k zemi. Všichni jsme si oddechli.
Leo už částečně nabral síly a postavil se. „Uf. Příště s vámi zase někam půjdu." prohlásil žertovně Leo.
Pomohla jsem Annabeth vstát. „Jsou všichni v pořádku?" Percy ji objal a ujišťoval se, že jí nic není.
Ohlédla se kolem. „Kde je Piper?" Až teď jsme si všichni uvědomili, že se jí něco mohlo stát.
Leo si všiml, že blízko hromady sutin leží dýka Piper. „Támhle!" rozběhli jsme se k tomu místu a hned jsme začali odklízet zbytky zdí.
A opravdu. Ležela tam Piper. Obrátili jsme ji na záda. Zdálo se, že nedýchá.
Leo ji vzal za ruku. „Je živá, že jo?"
Annabeth ji k nosu přiložila čepel její dýky a ulevilo se nám, když jsme viděli, že se trochu zamlžila.
Piper pomalu otevřela oči. „Co se stalo?" pokusila se posadit, tak jsem jí pomohla.
„Propásla jsi všechnu zábavu." v Leových očích se zračila neskutečná úleva.
Piper si prohlédla naše tváře. Každá byla do nějaké míry pokryta šrámy. „Vypadáte hrozně."
Úlevou jsme se zasmáli a objali ji.
Příští kapitola bude už poslední :)