Poznámka překladu: Ruský přízvuk, nemluvě o tom skotském je v češtině prakticky neexistující a ačkoli jsem četla ST romány o Scottym, nebo Čechovovi, byly to TOSky a jediný kdo měl přízvuk byl Scotty, což se mi na těch dvou větách nedokázala aplikovat. Český dabing a Čechovův přízvuk... AOS. TOS se tím asi nezabíraly, nevím. Bez ruského přívuku. Takže roztomilý ruský přízvuk byl jaksi vypuštěn - pokusila jsem se, ale v češtině ruský přízvuk zní jako kdyby protahovali všechno co můžou... To je z první ruky. Takže... snad mi odpustíte, pokusím se to zlepšit.
Original story belongs to - kototyph.
Situace třetí: 17.7
"Udělám to," trval na svém Scotty. V průběhu večera jeho přízvuk zesílil natolik, že by se dal krájet a na židli se potácel jako rybář na rozbouřeném moři. "Okamžitě, bez chyby."
Jako hlavní lékař byl McCoy oficiálně proti jakékoli zbrklé aktivitě, která by mohla vést k vážnému zranění. Jako přítel a muž s několika pivy v žaludku poplácal Scottyho po rameni a řekl: "Jdi do toho, chlape. Vsadím se s tebou, že žádná Triphanská holka nikdy neviděla opravdový tanec na sudech."
"To je pravda! Něco jim ukážu!" A tak Skot sklouzl ze svého místa a šťastně se odkolébal do davu.
Uhura, která s nimi sdílela stůl a džbán, se za ním dívala s bradou na založených rukou. "Jak ho můžeš podporovat? Spadne a rozštípne si hlavu."
Kostra se zadíval na mohylku prázdných sklenic, která ji obklopovala a poznamenal: "Nemůžete na tom být o nic lépe, poručíku."
Hodila po něm smrtícím pohledem zrovna, když se hlavní světla baru rozzářila a dva statní muži vyvalili obrovský černý sud na parket. Dav kolem nich zmateně vířil, jak se vlezlé techno tóny vytrácely do ticha. Scotty se pak objevil z ničeho nic, skákajíc na víko jedním překvapivě svižným pohybem. „Ať se propadnu," řekl Kostra s obdivem, když zaburácely dudy a Scotty začal pohybovat nohama takovou rychlostí a přesností, která v jeho stavu prostě nemohla být možná. Přeplněný parket se na malý moment zklidnil, tlačenice návštěvníků si zatím nebyli jisti, co přesně si z nového umělce mají vytvořit.
Pak někdo začal tleskat do rytmu a v několika sekundách se odstartovala řetězová reakce, která odvázala zbytek diváků do nenuceného víru divokého pohybu a veselého smíchu. Kostra se s úšklebkem obrátil k jeho omráčeně vypadající kolegyni. "Chceš tančit?"
V tom zmatku ji docela rychle ztratil, protože si domorodci zřejmě mysleli, že řádný skotský tanec se rovná skákání tak vysoko, jak to jen jde a víření ve velmi rychlých kruzích. Tanečníci se na parketu pohybovali jako vzrušené elektrony, síla dostředivá házejíc je po místnosti a po stěnách do náručí nových parterů.
S jeho tělem se srazilo jedno štíhlé a ústa jako amorův luk znepokojivě blízko k jeho vlastním zakřičela „Doktore!", čím přehlušila dav a kvílení houslí. „Co to Scotty dělá?" zeptal se Čechov, chytil Kostrovy ruce a poskakoval na místě jako králík. „Je to jako ruský kozácký tanec! Chci se přidat!" Mohlo to být roztomilé, kdyby to ovšem nevypadalo tak zatraceně hloupě. Lékař protočil očima a kroužil s ním kolem ve více klasicky uznávaném pohybu, což donutilo rusa zasmát se radostí. „Je tam sotva místo pro něj, natož pro vás oba," řekl mu Kostra.
„Ták budu tancovat s tebou!"
Překvapivě to byla zábava. Kluk se na nohách nesl lehce a nechal ho vést, což je víc, než mohl Kostra říct o své ex-manželce, té tlusté harpyji. Místnost se točila, dav se potácel. Veselá a nevázaná balada jako kdyby pokračovala dál a dál, taneční parket miloval Scottyho a muziku a chvíli, kterou spolu vytvořili. Kostra tančil s drobným navigátorem na Enterprise a užíval si z toho každou sekundu.
Když bubnování nakonec přestalo, potlesk byl okamžitý a ohlušující. Kostra se dolů na Pavla, lapajíc po decu, usmál a ten se na něj bez dechu zahihňal zpátky.
Poté začala pomalejší, zasněná píseň a zrovna když Kostra otevřel ústa, aby pozval Čechova zpátky k jejich stolu, tak se rus přitulil k jeho hrudi a lehce se pohyboval do rytmu hudby.
„Hej, no tak. Jsem unavený." A je to píseň pro páry, hlupáku. Pokusil se couvnout a uvědomil si, že v určitém okamžiku rus zaháknul prsty do předních kapes jeho džínů a nepouštěl ho. Chlapec nesměle vzhlédl přes řasy a Kostra ze sebe vydal překvapený smích.
"Ještě jednou, kolik že ti je let?"
Čechov to vzal jako souhlas k tomu, aby mohl dát doktorovi ruce kolem krku. "Sedmnáct celých sedm, doktore. Kolik je vám?"
Kostra se mrzutě odevzdal a dovolil objetí. V pozadí začala zpěvačka plakat o zlomených srdcích. „Příliš starý na to, abych tancoval s klukem, kterému je sedmnáct celých sedm let."
