Mezi stromy je hluboká tma, ale to platí pro lidské oči, ne pro ty vlkodlačí. Do úplňku sice ještě zbývají dva dny, ale to vlkodlakům v proměně nebrání.
Štíhlá vlčice s uhlazenou šedohnědou srstí s veselou pobíhá po lese a jen tak z legrace chytá myši a žáby, což v případě druhého je až neuvěřitelně jednoduché vzhledem k chladné noci. Její doprovod, o kus větší pískově zbarvený vlk s o dost rozježenější srstí sedí kousek od místa, kde si vlčice hraje a jen ji sleduje.
Jejich dobrá nálada se ale okamžitě změní, když si všimnou, že se k nim blíží další vlkodlak.
Vlk se hned postaví mezi příchozího a vlčici, aby ji chránil, ovšem jeho postoj je uvolněný, nepřipravuje se k boji. Vlčice za jeho zády jen trochu nejistě štěkne. Kdyby se jednalo o jim známého vlkodlaka, proč ho nezná po pachu?
Vysvětlení na sebe nenechá dlouho čekat, protože se mezi stromy objeví veliký černý vlk, kterého před měsícem viděla v Londýně.
Bez zpomalení skočí černý vlkodlak na pískového a srazí ho k zemi, ovšem síla jaho vlastného útoku ho z jeho 'kořisti' shodila, takže nakonec je to pískový vlk, který pod sebou s tichým varovným vrčením drží toho černého.
Ovšem ani zdaleka to nevypadá, že by to černému vadilo, protože ten jen zavrtí ocasem a olízne svému přemožiteli čenich. Čekal další vrčení, ale pískový vlk místo toho jen překvapeně kníkne a uskočí dozadu.
V okamžiku je černý vlk na nohách a začne pískovému olizovat celý obličej a hlavu a vlastně všechno, kam dosáhne a to i přesto, že před ním pískový vlk ustupuje a občas ho klepne tlapou přes čumák.
Nakonec se do toho vloží vlčice, která krátce štěkne a rozběhne se pryč.
V okamžiku je pískový vlk zase na stráži. Celou svou vahou vrazí do černého vlka, čímž ho srazí k zemi a rozběhne se za svou společnicí.
Černý jen štěkne a je mu v patách.
Šedohnědá vlčice je štíhlejší a v případě potřeby i rychlejší než její ochránce, i když na delší vzdálenosti si jsou rovni. Ovšem cesta z lesa domů je krátká, a kdyby chtěla, může mu bez problémů zmizet, ale ne dnes.
Vzhledem k přítomnosti černého vlka je jasné, že jeho příbuzní také dorazili, byť o půl dne dříve, než bylo v plánu. Ale i tak by nebylo dobré, kdyby se před nimi objevila bez strážce. I když ten je momentálně obtěžován Holmesem mladším.
Před vchodem do domu doopravdy stojí skupinka vlkodlaků v lidských podobách a v jejich čele stojí Mycroft Holmes a asi o hlavu menší žena s bílými vlasy a stejně světlýma očima, jako má Sherlock – nepochybně vůdkyně klanu Holmesů a matka Sherlocka a Mycrofta, paní Holmesová.
„Molly." pozdraví Mycroft šedohnědou vlčici a lehce se ukloní hlavou.
Vlčice mu pozdrav vrátí, ovšem pískový vlk, který stojí asi metr za ní, se ani nehne. A to ani když k němu přiběhne černý vlk, postaví se těsně vedle něj a majetnicky si položí hlavu na jeho lopatky.
„Omlouváme se, že jsme přijeli dříve, než jsem se ohlásili, ale někteří členové naší skupiny se nemohli dočkat, až dorazíme." povídá Mycroft a střelí nespokojeným pohledem ke svému bratrovi.
Kdyby se vlci mohli červenat, mají teď John i Molly růžové tváře.
Místo toho jen vlčice přikývne hlavou a vyrazí ke vchodu do domu. Pískový vlk okamžitě srazí černého k zemi, naštvaně na něj vycení zuby a rozběhne se za vlčicí.
Tentokráte strážný u dveří Holmese pustí do domu nebo spíše do venkovského sídla Hooperů a uvede je do jejich pokojů. Molly a John se vydají do těch svých, aby se přeměnili a oblékli.
„Tak jednu věc máme potvrzenou." řekne Molly tiše, když se zase potkají. „Sherlock Holmes svůj zájem o tebe rozhodně nehrál."
Na tohle John nic neřekne, jen úplně zrudne, čímž u Molly vyvolá záchvat hihňání.
Když se vůdkyně klanu opět uklidní, vydají se oba vstříc hostům, aby je oficiálně přivítali v sídle Hooperů.
- - o - -
Nakonec se hned během prvního jednání mezi vůdci klanů ukázalo, že paní Holmesová přijela hlavně kvůli tomu, aby opětovně domluvila bond mezi Molly a Sherlockem.
„Pokud se dobře pamatuji." řekne Molly už trochu rozčíleně po pár hodinách jednání. „Tak jsme před měsícem spolu s Mycroftem smlouvu o spojenectví upravili a tam se jasně píše, že ji uzavřu, ale já a Sherlock spolu nebudeme mít bond. S čímž jsem oba dva souhlasili. Nehledě na to, že o mě Sherlock ani nemá zájem."
„Pokud vím, vyjádřil jsem se slovy, že raději opustím smečku, než abych si vás vzal." přidá se Sherlock.
„Což ti hrozí, pokud se tvé chování nezmění." zahromuje paní Holmesová. „Jsi můj syn a máš si najít partnera dle svého původu a ne nějakého hlídače."
„A dost!" rozkřikne se Molly naštvaně a zlostí se dokonce postaví a praští dlaní do stolu. „John Watson není žádný hlídač, je to nejlepší osobní strážce, jakého můžete najít. Jeho rod je stejně starý jako můj, což, pokud vím, znamená, že má delší rodokmen než všichni Holmesové dohromady, takže si vyprošuji, abyste ho přede mnou uráželi. Pokud Sherlocka kvůli jeho volbě partnera vyženete, s potěšením ho informuji, že v mém domě bude vítán tak dlouho, dokud ho tady John Watson snese. Ovšem doufám, že z vaší strany k ničemu tak drastickému nedojde. Co se týče vaší neustálé snahy nás dát dohromady, tak vás naposledy upozorňuju, že já a Sherlock Holmes spolu bond neuzavřeme. Tohle je poslední poznámka, kterou k tomuto tématu udělám, tak ho považujte za definitvně uzavřené. A pokud vám to není jasné a znovu o tomto začnete mluvit, budu vás muset požádat, abyste opustili můj dům. Ovšem jinak jste zde vítáni. A teď mě omluvte, jdu se připravit k obědu. Po jeho skončení se můžeme vrátit ke smlouvě."
S těmi slovy se Molly otočí na patě a s Johnem za zády odejde z místnosti plné ohromeného ticha. Molly svůj hrdý postoj a podmračený výraz udržuje celou cestu až do svých pokojů. Teprve za zavřenými dveřmi se jí vrátí její nervozita.
„Nepřehnala jsem to?" zeptá se opatrně.
„Molly, byla's naprosto dokonalá a úžasná. Málem jsem se neudržel a dal ti pusu, když jsi mě začala bránit." povídá John s nadšeným úsměvem. „A Sherlock vypadal, že udělá to samé, když jsi řekla, že až ho vykopnou, že může přijít sem."
„Vážně?" špitne Molly trochu potěšeně, trochu nevěřícně.
„Na mou duši." zvedne John do vzduchu dva prsty. „Kdybys nestrávila celou dobu tím, že ses máti Holmesovou snažila probodnout pohledem, všimla by sis, že se i Mycroft usmíval. Teda jenom trochu nadzvednul koutky, ale myslím, že u něj se to rovná totálnímu nadšení."
„To už přeháníš. Přestaň mi mazat med kolem pusy." praští Molly svého bodyguarda do paže, ale vesele se přitom usmívá.
„Říkej si, co chceš, já ti nelžu." zvedne John ruce v obraně. „Ale teď se máš připravovat k obědu, tak se nezdržuj." dodá a otevře dveře na chodbu, aby poskytnul Molly trochu soukromí.
Ovšem odejít nemůže, za dveřmi stojí Sherlock.
„Tak poslyšte, vy dva." řekne Molly a postaví se hned za Johna. „Je mi jedno, co vy dva budete dělat, pokud nic nezničíte, ale za půl hodiny je oběd a vy tam budete oba dva. A budete vypadat společensky přijatelně." řekne žena a vystrčí Johna za dveře.
„Společensky přijatelně?" diví se John.
„Košile a kalhoty zapnuté, boty zavázané." informuje ho Molly, než zavře dveře.
Sherlock se jen usměje.
„Tvůj pokoj. Teď. Hned." řekne Johnovi tichým hlubokým hlasem.
Watson chtěl původně něco říct, ale pak jen zavře pusu a bleskově Holmese zatáhne do své ložnice. Půl hodiny je přece jen dost krátká doba.
Pro všechny ty, co tohle čtou a dokonce komentují.
Ano, pro teď je doopravdy konec. Další příběh z tohodle AU a reality se chystá, ale taky se chystá dalších 400 dalších povídek. (Jsou spočítaný a je jich víc jak 400, ale kdo to má sakra dopisovat! No nic, pokračujem...) Věřte, že toho bude víc, ale dohledově je to tak blízko, že to splívá s obzorem, takže musíte čekat...