2. Kapitola

Jak jsem potkal svojí tetu

Když jsem otevřel oči, spatřím nebe tak modré jako Renatina podprsenka.

,,Tati probuď se!"

Křičí na mě někdo. To bude určitě Adam. Otočím hlavu a vidím ho vyděšeně ho sedět vedle mě. Zvednu se. Trochu se mi točila hlava.

,,Co se stalo, Adame?" Ptám se ho.

,,Ahoj tati. Dobře, že si se probudil. Já myslel, že jsi mrtvý."

,,To bych asi nedýchal ty. Můžeš mě vysvětlit, co to bylo předtím?"

Ptám se Adama nerudně, aby to vyklopil.

,,No teta Hermiona povídala, že je to převraceč času, který může někoho poslat do minulosti nebo budoucnosti. A já jsem se chtěl pomstit Lucii za ten vtípek s tou zubní pastou. Tak jsem ho sebral, když ho teta Hermiona odložila stranou."

Vysvětloval sklesle na trávníku nějakého palouku.

Do řeči mu skočila Lily ,,a já a Hugo jsme mu chtěli pomoct, ale to nemehlo zakoplo a spadli jsme na sebe a mně se zatmělo před očima. Pak nevím co se dělo. Jenom vím, že nejsem už v té zahradě, v které jsme byli."

,,Máš ten převraceč Adame ?"

Ptal se Hugo.

,,Jo mám, ale…"

Vytáhl ty přesýpací hodiny, ale prasklé a bez písku.

,,A do prdele." Řekl Hugo.

,,Jak to mluvíš!" Zapražil jsem ho pohledem.

,,Promiň, strejdo, ale bez toho písku je na nic. Adam ho určitě rozbil a ten písek nás zanesl bůh ví kam." Zrudnul vzteky Hugo nad Adamem a ani Lily, nevypadla nijak nadšeně.

,,Vážení uklidněte se. To se nějak vyřeší."

,,Nevíš náhodou, kde bychom mohli být?"

Zeptala se Lily po chvíli trapného ticha, zatímco se kolem sebe rozhlížela.

V dálce byla vidět nějaká vesnice a my jsme stáli na palouku před nějakým lesem.

,,Vidím tamhle nějakou vesnici. Mohli bychom tam dojít a zjistit jak jsme na tom, co myslíte."

,,Ok." Odpověděli sborově.

Šli jsme zhruba hodinku, než jsme tam došli. Byla to zajímavá staroanglická vesnička s malým náměstíčkem, kostelíkem a přilehlým hřbitovem a klikatými uličkami. Nejzajímavější bylo jméno té vesničky.

Godrikův Důl

Tady přece bydleli teta Lily a strejda James, předtím než je zabil Voldemort, že.

Našli jsme koloniál a Huga napadlo koupit noviny, abychom zjistily datum. Naštěstí jsem měl sebou peněženku, jenom se asi prodavačka bude divit nad datumem na bankovce 2010. Naštěstí jsem nebyl její jediný zákazník, aby mě nějak zvlášť vnímala. Na to, že to byla poměrně malá vesnička, byl ten koloniál docela plný.

Popadl jsem noviny a zaplatil je. Pak jsem odešel z krámku a otevřel jsem je. Polil mě pot. To nemůže být pravda. Co budu dělat. Datum, které bylo v novinách bylo totiž 17. srpna 1980.

Opařený jsem vyšel k lavičce kde se vyhřívali děti.

,,Proč koukáš jak zmoklá slepice tati."

Ptal se Adam.

,,Adame co si to provedl." Třeštil jsem na svého syna oči.

,,Co je strýčku?" Ptala se Lily.

,,Adam nás poslal do minulosti, přesněji řečeno do roku 1980."

,,Ty debile." Vykřikla na Adama Lily a začala ho škrtit.

,,Uklidněte se vy dva." Odtrhl jsem je od sebe.

,,No teď by mohl pomoct jedině tak Brumbál, přece od něho dostala přes profesorku McGonagolovou moje máma ten převraceč času."

Zapřemýšlel Hugo.

,,To je dobrý nápad Hugo. Tady někde by měli bydlet tvojí prarodiče Lily, takže bychom je mohli navštívit a požádat o pomoct co říkáte."

,,To by bylo bezva." Řekla, Lily.

,,Lily nevíš náhodou, jaké domovní číslo měli tvojí prarodiče?"

Ptal jsem se, jelikož jsem to nevěděl.

,,Nevím."

Byli jsme zas na bodu nula. Hugo popadl noviny a začal v nich si číst. Zastavil se nejedné stránce a zpozorněl. Chvíli byl úplně zticha a skoro nedýchal a pak.

,,Už to mám! Strejdo ty jsi genius!"

Rozzářily se mu oči.

,, Cože! "

Ptal jsem se udiveně a díval jsem se na noviny v jeho rukou. Hugo, když viděl můj zcela nechápající obličej, začal vysvětlovat.

,,Strejdo, ty si koupil regionální noviny a já jsem v nich listoval a našel jsem strýčka Harryho v kolonce pořádaných křtin. Byl křtěný v místním kostele a za kmotra byl uveden Sirius Black a bylo uvedeno bydliště rodičů Harryho. Potterovi bydlí v čísle 29."

Už vždy mě udivovala bystrost Huga a Rosy.

,,Výborně Hugo" pochválil jsem ho.

,,Teď už jenom najít tady číslo 29 a máme to." Prohlásila šťastně Lily.

Šli jsme tedy po hlavní uličce a dívali se po domovních číslech. Lidé co nás potkávali se na nás divně dívali. Měli jsme rozhodně jiné oblečení než oni. Kdo by nosil v naší době ještě mrkváče. Všiml jsem si mladé ženy s modrým kočárkem v květovaných šatech s rudými vlasy, které mi připomněli ženu Harryho Ginny. Rozhodl jsem se, že jí oslovím a zeptám se jí jestli neví kde je v Godrikově Dole číslo popisné 29.

Přešel jsem k ní a děti se drželi za mnou. Zastavím se u ní, zrovínka když utěšuje své plačící dítě v kočárku.

,, Dobrý den, mladá paní, nevíte náhodou kde je tady číslo popisné 29.?"

Zeptal jsem se jí zcela slušně formálně. Ta mladá žena, bylo jí tak 22 se na mě otočila já jí pohledl do očí. Bylo mi jako by do mě udeřil blesk.

Ty zelené oči.

Tohle byla, Lily Potterová, moje teta.