6. Vrátit čas

,, Pane Dursley, kde jste tento převraceč vzal?"

Ptal se pan profesor Brumbál.

,, No původně ani není můj, ale mojí rodinné přítelkyně Hermiony. Akorát to vzal jí můj syn, aby si vystřelil ze své sestry." Odpověděl jsem mu na to se zachmuřeným pohledem na Adama.

,, Kdo je ta Hermiona?"

Ptal se dál profesor Brumbál.

Na to Hugo uraženě ,,moje máma, předsedkyně Starostolce, doktorka Lektvaru, Starých Run, Dějin čar a magie, kouzelnická právnička pro magické bytosti a nejlepší máma pod sluncem."

Brumbálovi spadly obroučky brýlí až na špičku nosu.

Já jenom Huga doplnil, protože Hermiona má talent snad na vše co jí přijde pod ruce.

,, Mimo toho má Hermiona několik patentu a zveřejněných publikací dále mudlovský řidičák na auto,motorku,jachtu a malý letoun. Hermiona je velice vzdělaný člověk s rozsáhlou knihovnou a mozkovnou též, ale nesnáší podlé chlapy, typu Lucius Malfoy. Sám ví, o čem mluvím."

,, Co s tím co má společného Lucius Malfoy?"

Ptal se udiveně Severus.

,, No milá Hermionka po jedné velice špatné věci co udělal v pomatení smyslů, předtím než ho zatkli bystrozoři, mu seškvařila koule a teď v naší době chodí tento osel jako eunuch a piští jako přišlápnutá myš."

Všichni mužští účastníci zasyčeli jako zmijí hnízdo. Ta představa je nikterak nelákala.

,, Velice silná žena." Prohlásil z křivého úsměvu pan profesor Brumbál.

,,Nevíte náhodou jak se tento předmět dostal do jejího vlastnictví?"

Ptal se mě dál.

Na to jsem odpověď neznal, ale Hugo ano a tak opověděl za mne.

,, Moje máma ho dostala od paní profesorky McGongolové dostala ve třetím ročníku, aby stíhala některé hodiny ve svém nabytém rozvrhu. Máma si ho nechala pro případ nouze. Stejně se po jistých událostech už nikdo neptal, kam se ztratil."

,, Aha Minerva. Rozhodně si nevzpomínám, že bych jí ho nikdy dával, ale možná budoucnost mi přinese příležitost."

Řekl poněkud rozpačitě pan profesor Brumbál.

,, Ten patřil vám?" Ptala se Lily.

,, Ano, slečno, ten patřil mne, je to můj majetek nebo spíš výsledek mé dlouholeté spolupráce s mým přítelem a rádcem Nicolasem Flamelem. Je to náš vynález, stejně jako ostatní převraceče , které existují. A pozor přístroj je náš vynález, ale písek ne. Ten je starší, mnohem starší. Nalezli jsme ho spolu Nicolasem na dálném Východě jako pro nás šokující objev. Našli jsme studnici času. Pod tímto názvem, který jsme našli v zápiskách z dob zakladatelů Bradavic pravděpodobně od samotného Salazara Zmijozela, se skrýval tajný proud času, který se vymykal normálnímu proudu času na tomto světě.

Mimo to jsem se dozvěděl to, že předci Salazara Zmijozela byli z předního Východu a patřily do skupiny Asasínu ve službách Perského krále, kteří se o tuto studnici pečlivě starali a chránili. Po pádu Perského impéria se tato studnice ztratila a přetrvala jenom legenda předávaní z generace z této skupiny, která kdysi tuto studnici hlídali až k samotnému Salzarovi Zmijozelu.

Nicolas jí začal hledat, ale zápisky zničil, protože obsahovali také černou magii, která byla snad horší než jistého Voldemorta. Tedy velice nebezpečná.

Tak , ale zpět k Nicolasovi. Před 40 lety mi na Boží hod přišla spěšná sova od Nicolase, že je už blízko.

Našel bájné město Alamut, centrum vědy a magie ve starověké Persie.

Studnice se měla podle těch zápisků měla nacházet pod ním. Samozřejmě jsem se za ním ihned vypravil.

Našli jsme jí pod samotným chrámem ve středu města, ale ejhle byla prázdná. Byl v ní jenom bílý písek. Byli jsme strašlivě zklamáni, předpokládali jsme, že se v ní bude nacházet voda nebo jiná kapalina.

Já pro potěchu nasypal trochu písku do lahvičky na památku, ale v tu ránu jsem byl v Bradavicích a byl Boží hod a na parapetu mého kabinetu houkala zas ta sova. Nejprve jsem si myslel, že se mi to zdálo z euforie, ale pak jsem uviděl ve své ruce tu skleničku v mé ruce a pochopil jsem. Uvědomil jsem si, že ten písek nějakým způsobem transformuje čas a já jsem se pomocí něho přenesl zpět v čase.

Informoval jsem Nicolase o mém dobrodružství hned po přemístění na místo jím určené. Společným bádáním a dvěma lety usilovné práce, až na ten zákrok proti Gridelwaldovi , jsme vytvořili slušný počet těchto přístrojů a přitom zestárli o deset let. Pro Nicolase to bylo nic, ten má na křížku už více než jedno století, ale pro mě už to byl delší časový usek, proto vypadám tak staře. Správně by mi mělo být něco málo přes 89 let, ale přesto podle jistého kouzla, které měří přesnou délku života jsem už skoro u stovky." Zasmál se pan profesor Brumbál.

,, Máma je také díky tomu starší o dva roky než by měla být." Řekl Hugo a začal mě tím strašit.

,,No doufám, že zas o tolik nezestárnu díky tomu výletu, to bych vážně nechtěl." Vyjádřil jsem sem své obavy.

,,To popravdě nevím pane Dursley, ale nemělo by to mít tak citelný vliv. Přece jenom jestli vás dobře chápu nikdy předtím jste ho nepoužil?"

Odpovídal a zároveň se ptal pan profesor Brumbál. Na to jsem mu mohl jenom kývnul.

,,Tak vidíte, jednou ho použít s nikým nic neudělá, ale jak říkal pan Weasley, dlouhodobé užívání má už trochu ošidné účinky." Zasmál se znovu pan profesor Brumbál.

,, A kolik těchto převracečů bylo vůbec vyrobeno, pane profesore?" Ptal se Remus.

,, Pane Lupine, nemusíte mě oslovovat pane profesor už váš profesor dávno nejsem a co se týče vaší otázky tak jich je poměrně dost, ale jenom poměrně málo je v našem osobním vlastnictví mě a Nicolase, protože převážnou jsme věnovali Ministerstvu magie v Anglii a Egyptě. Dva vlastním já a dva vlastní Nicolas, ale o umístění těch nevím zhola nic to je tajemství Nicolase. Jinak mé převraceče jsou v bezpečí Gringottovy banky v mém trezoru." Odpověděl mu na otázku pan profesor Brumbál.

,, Mohu se vás zeptat, jestli nevíte jak bychom se mohli dostat zpět do našeho času?" Ptal jsem se s jistým strachem v hlase.

,, Nemějte strach pane Dursley, to už nějak zvládneme za onačit tuto zvláštní situaci, tak abyste se i s dětmi dostal zpět v čase do budoucnosti. Pošlu spěšnou sovu Nicolasovy a vyjádřím tuto situaci jako tezí, kterou mi někdo anonymně položil a uvidím co na to řekne a ještě mu doporučím zodpovědět co nejrychleji z neznámého důvodu. Jako dobrý přítel mi jistě velice spěšně odpoví." Vyslovil jistý nápad pan profesor Brumbál.

,,Teď se na krátko vrátím do Bradavic a odešlu sovu a budu doufat v její brzký návrat."

Doplnil ještě k tomu. Mezitím se zvedl ze křesla a popošel ke krbu. V tom se ozval Severus.

,, Mohu se zeptat pane Brumbále co se stalo se studnicí času, stále existuje?"

Brumbál se k němu natočil s mírně hořkým výrazem a povídá.

,, Ne po výrobě posledního převraceče jsme jí zničili byla moc nebezpečná, nevíte co by se stalo kdyby se dostala do nesprávných rukou."

Přemístil se krbem pryč.

,,Tak to vypadá, že tu nějakou dobu zůstaneme, strejdo." Řekla Lily.

,,Jo, alespoň se mamka a tety uklidní."

Řekl Hugo a trochu více se opřel o křeslo.

,,Vidíš jak to dopadá , s těmi tvými žerty." Prohlásil jsem směrem k Adamovi.

Adam jenom sklopil oči, aby se vyhnul mému pohledu.

,,To samé platí o tobě miláčku a Siriusi, buďte rádi, že to dopadlo takhle a že Brumbál je docela vlídná osoba a Severus, že odpustil." Plísnila je teta Lily.

Jmenovaní se tvářily jako zmoklé slepice.

V tom okamžiku se ozval křik z patra.

,,To bude Harry."

Ozvala se teta Lily a odešla z obýváku nahoru.

Za chvilku se vrátila s Harrym v náručí, kterého za pochodu utěšovala.

,, Nebreč broučínku. Ššššš maminka je u tebe."

Moje matka vzlédla a povídá.

,, Jé ten malý a hezoučký. Vypadá jako malý čertík s těmi zelenomodrými očkama. Určitě je bude mít do měsíce stejnou barvu jako tvoje Lily."

Severus se rozesmál a povídá ,,docela trefné Tunie."

,, Hej můj syn není žádný pekelný zplozenec."

Ohradil se strýc James.

,,Já to myslela obrazně, švagříčku."

Protáčela panenky moje matka. Na to jsem se rozesmál zase já pro změnu.

,, Mami z toho si nic nedělej. Naše rodina je pro jaksi trefná obrazná vyjádření proslulá. Jak já tak Harry leckdy si navzájem přezdívali a ne vždy to byli přezdívky milé. Třeba pašík nebo velkéD. Pro mě od Harryho nebo brýlovec nebo ještě horší přezdívky pro Harryho ode mě." Vysvětloval jsem.

,, Aha a z čeho vznikly ty tvoje Dudley?"

Ptala se moje matka.

,, Prostě jsem měl od mala nadváhu, ale před 17lety jsem se jí zbavil, by se dalo říct. Možná díky Renatě, boxu ale nejdůležitější roli vzal na sebe Voldemort a Harry."

Zasmál jsem se na tou ironií a pokračoval jsem.

,, Mami tys mě od dětství moc krmila. Jsem rád, že ty kila nemám a táta, kdyby ho nezabili smrtijedi tak tvoje kuchyně mami určitě. Ani se nedivím Severus dokonce většinou tvoje výtvory podstrkuje Hargridovy a sám si nechá přinést od skřítků. Hagrid dokonce kvůli před rokem skončil s žlučníkovým záchvatem u Poppy na ošetřovně a Severus prohlásil, když se to dozvěděl věcně jako vždy ,,měl jsem jí propašovat k Voldemortovy do kuchyně, bylo by po něm o něco dřív než díky panu Potterovi."

Všichni kromě mojí mámy se rozesmáli.

Sirius prohlásil ,, nevěděl jsem, že má Snape smysl pro humor, ale lituji Hagrida, tak hrozná není ani jeho kuchyně a to je kamenná."

Severus se velice nakysle tvářil, ale moje máma s mladickou lehkostí prostě hupla na gauč mezi Poberty a prostě Siriusovy neočekávaně vrazila své kostnánaté koleno do míst kam slunce nesvítí.

Ozvalo se zavití jako od zbitého psa, i když se to vezme kolem, kolem tak Sirius je vlastně také pes.

Ps: Omlouvám se, že jste museli tak dlouho na další kapitolu. Bohužel moje studium na střední škole v závěrečném roce si vyžádalo více práce než jsem zvyklá, a proto jsem nebyla schopná nic napsat dřív. Zároveň chci říct, že jsem se nakonec rozhodla, ačkoliv jsem to neměla v plánu napsat ještě další navazující povídku s návazností na tuto, i když to z první kapitoly moc nevyčtete. Ale to předjímám moc do předu, nejprve se budu snažit během prázdnin než nastoupím na UNI dokončit.

elenor