Kapitola 19 – Krájíme, drtíme a loupeme prosím pěkně

Flamel třímal v ruce nůž a rázně sekal na tenké plátky, nějaký kořen. Plátky byli tak tenké, že přes ně bylo vidět. To byla zručnost, jak nějaký šefkuchař, to jsem neviděl zatím u nikoho. Hermiona ani Severus by tohle nesvedli, tím jsem si jist. Teta Lily se na to koukala jako dítě na novou hračku, zatímco odtrhávala chloupky z nožky nějakého ne zrovna malého pavouka. Severus si kousl závistí do rtu a rozkousl si jeden ten bolák, který následkem toho zmodral. Doufám, že ty boláky ho moc nebolí. Flamel dokončil krájení toho kořene a povídá, aniž by odvrátil oči od prkna a tenkých plátků kořene ,,toto děti je kořen trnovky, ale té nilské odrůdy. Neplést s naší trnovkou krvavou." Na Severusovi bylo vidět, že ty informace hltá jako Hermiona, když najde něco nového a zajímavého.

,,Nilská trnovka je zvláštní, nezabíjí trny, ale tím, že útočníka dusí. Pak ho svými trny napíchne a pomalu ho zevnitř vysaje jako dobré pití. Tím je rozdílná od naší, která kouše. Kořeny jsou velice vzácná surovina na velmi mnohostranné lektvary, pod jednotným výrazem lektvary spásy. Kořen se nenachází jak by jste možná tušily na říčním dně, ale na březích v mělké hloubce, proto je velmi snadno k nalezení. Bohužel trnovka to cítí a brání se svým zbytkem těla."

Flamel odložil nůž od tří takto nakrájených kořenů a upřeně se na ostatní podíval.

,,Potřebuje oběť, jinak se nezastaví. Postačí větší zvíře jako slon, či žirafa, pak se dá kořen či dva rychle uzmout. Kouzelník musí sebou hodit, než li si ho při svém obědě či večeři, všimne a nerozmáčkne ho jako malinu." Flamel hodil po Severusi nožem a ten se mu jen tak vyhnul. Nůž skončil ve zdi, kde se zapíchl. Sakru ten stařík je nebezpečný!

,,Dávej pozor mládě, jak to krájíš, je to cenné. Ledviny draka. Nepohnoj to." Řekl ledově.

,,Ano mistři Nicku." Řekl se strachem v hlase Severus a nahlas polkl.

,,Vy paní Potterová, už jste hotová s nožkami toho mláděte akromatule. Chci je pořádně naporcovat."

,,Jistě, hned to bude, zbývá poslední." Řekla chvatně teta Lily.

,,Dobrá, vy mudlo, v mezičase mi něco povíte." Řekl Flamel a bafnul. Mě nahnal strach. Na co se mě chtěl ptát?

,,Chtěl bych se zeptat…" Flamel se odmlčel jako by chtěl to správně formulovat. Promnul si vous a v jeho očích se objevily podivné jiskřičky.

,,Byla zlegalizována mařenka?"

Já jsem málem spadl ze židle. Na jakou blbost se to ten stařík ptal! Jestli byla zlegalizována mařena?!

,,Ehm v některých státech jo, ale ne po celém světě." Řekl jsem po pravdě, ale nevěděl jsem, proč se ptá?! Nicolas Flamel mě udivoval vždy na novo.

,,Jaká škoda!" Vzdychl si Flamel a vytáhl něco sušeného ze sklenice a ke mně dovál odér, který jsem dobře znal. Marijánka!

,,Naše další přísada mé drahé konopí!" Zajásal Flamel a začal ho radostně už v usušeném stavu drtit v hmoždíři a přitom si zpíval něco, co znělo jako písnička Johna Lennona.

Probůh co je to za šílence! O konopí v lektvaru jsem sice slyšel, jak od svých dětí tak od Severuse či Draca, ale nikdy jsem to neviděl.

Nejhorší bylo, že moje matka, která vedle mě seděla, si začala zpívat duet s Flamelem.

Zatraceně!

,,Tady jsou ty nožičky, jak jste chtěl, bez chlupů a kůže."

Podala mu misku s nohami těch pavouků teta Lily.

,,Skvělí madam." Prohlásil nadšeně Flamel a dal je stranou. Vrazil tetě Lily do rukou další nádobku a ní plavali oči! No fuj. Odvrátil jsem od toho zrak. Co to probůh je!?

,,Mudlo vy jste to stvoření asi nikdy neviděl, ale vaší kolegové s Americky to považují za Ufouny. Přitom jsou to jenom magičtí tvorové. Gloiové! Seznamte se, nebo spíš tím co jsem jim ukradl." Prohlásil s úsměvem od ucha uchu Flamel.

,,Co s tím mám dělat?" Ptala se teta Lily a ty zelené oční bulvy jako by bez panenky si prohlížela.

,,Vymáčknout s toho šťávu a co nejvíce. Gloiové mají velice dobré léčivé účinky. Ve starém věku žily v Evropě, ale s příchodem železa museli pomalu prchat někam, kde ho moc není. Tedy Amerika, ale i tam jsou už dnes v ohrožení a jsou velmi vzácní, žijí v pralesů. Když se s nimi setkají mudlové považují je za něco, co nepochází z našeho světa, ale přitom jsou tu stejně tak dlouho jako mi. Trochu jsem je poškádlil nožem, zatímco si mysleli, že na ně Severus utočí. Nebojte ty oči jim dorostou, mají skvělé renegerační síly, nad kterými si lámu hlavu i já." Vysvětlil Flamel. Tak to byl ten prales o kterém mluvil Severus.

,,Ledviny jsou hotové!" Oznámil Severus a podával podivně páchnoucí směsku, co vypadala jako restovaná játra mojí matky.

,,Dobrá mládě, dojdi dát vařit rýži." Poslal ho Flamel pro něco tak triviálního jako vařenou rýži?

,,Mohu se zeptat, na co má být ta rýže dobrá Nicku?" Ptal jsem se a kousl jsem se sám do rtu. Doufal jsem, že na mě nepošle nůž.

,,Pro vaší informaci, je rýžová voda složkou lektvaru. Ptolem jí často používal!" Dal prst nahoru Flamel. Oh tak, pomyslel jsem si. Rýžová voda.

,,Raději sklapněte prosím, nebo budete mít o chlup kratší sestřih." Řekl výhružně.

Hugo a Adam ho nadšeně pozorovali, jak krájí další přísadu v podobě nějakých velmi tlustých listů, z kterých tekla velmi nelibě páchnoucí směs barvy mletého hovězího po době záruční. Lektvary bylo něco, co bych nerad dělal, tím jsem si byl už tou dobou jist. Nic pro mě.

,,Tohle je šibeniční krk obecný, velmi nehezká rostlina, ale pro nás velmi nedocenitelná. Sice smrdí hůř než-li noha s leprou, ale je to svatý grál léčivých lektvarů a lektvarů nejmocnějších. Ne není to žádná krev jednorožce, ale má podstatě stejné účinky. Roste v poušti Gobi na místech, kde byla prolita krev obrů, na jejich posvátných hřbitovech, je to pro ně něco, jako pro nás květiny na hrobech, ale nemá to květy, jenom v případě dostatku hnijícího masa pod sebou tyhle srdcové tlusté listy." Vysvětloval Flamel dál a já jsem si pomyslel, tak proto byl Severus v Gobi.

Teta Lily konečně vymáčkla poslední kapičky z těch očí těch Gloioů a podala plnou sklenici téhle jasně zelené tekutiny Flamelovi, ten jí přidal na stůl, kde se kupily igeredience.

,,No doufám, že se milí Alb nepředávkoval svými bonbony, bylo škoda jeho zlatých kotlů." Pronesl velice sarkasticky Flamel a podal papírový pytlík tetě Lily . Co v něm bylo?

Teta Lily to otevřela a vytřeštila oči, div nevypustila výkřik. Měla velmi zděšený pohled. Co v tom sáčku bylo, probůh?

,,Víte co s tím máte dělat madam?" Ptal se Flamel.

,,Ano, ale kde jste je sebral! To jste jí zabil!" Vykřikla zděšeně teta Lily.

,,Musel, ale svolila, když se dozvěděla proč, byli jí ty životy milé." Pokrčil rameny Flamel, jako by to bylo něco bezvýznamného. Co v pytlíku probůh bylo, že to u tety Lily vyvolalo takový rozruch? Ptal jsem se stále na novo v duchu.

,,Neříkejte, že jste jí zabil!" Řekla zlostně teta Lily, div její vlasy nevzplály zlobou.

,,Ne, zašil jsem jí, jenom jí potrvá, než se zotaví." Usmál se Flamel.

,,Z toho se nezotaví úplně a vy to víte! Jsou to její vaječníky!" Vykřikla teta Lily.

O jakých vaječnících to teta Lily, u Kristovi rány mluvila!

,,Ano už ze jedné staré samice, prosím pěkně madam." Řekl Flamel.

,,Čeho jsou to vaječníky?" Ptal se Severus zvědavě.

,,Sfingy!" Vypískla ne příliš nadšeně teta Lily.

Severus zblednul a já také. Sfinga byla ohrožený magický druh a on jí sebral reprodukční orgány! Do prdele co vše divného bude v tom zpropadeném lektvaru!