Kapitola 20- Kotel zlatý jak pro koho

Na stole to byla samá odpudivá přísada. Dokonce přišla Remusova krev a celý bílí Sirius Black. Prohlásil, že tohle už nikdy nehodlá dělat. Musel propíchat Remuse jako jehelníček, nemohl nic chytit.

,,Tak jste ho měl nechat pořádně napít, rozředila by se mu krev." Řekl Flamel a vzal tu dozičku kde byla krev uskladněna.

Sirius byl mizerný v léčitelských kouzlech a nechal dokonce Remuse bez náplasti, jak jsem zjistil. Flamel se křenil jako by mu i ta dýmka stoupla do hlavy. V tu chvíli se objevil Albus Brumbál a táhl dva kotle, že bych v tom uvařil i psa Harryho Čmuchala číslo dva. Byly z ryzího zlata. Zajímalo by mě kolik skřeti a kouzelníci toho zlata vůbec v zásobách mají. Možná bych se měl při další návštěvě zeptat Billa či Percyho. Schválně co bych z nich dostal.

,,Albe , no konečně tu jsi, já myslel, že tě zasypali ty tvoje bonbony. Je to dvojka a trojka?" Ptal se Flamel.

,,Jistě." Řekl Albus Brumbál.

,,Netenčený, ne z Číny, ne z Ameriky, bez přídavku?" Ptal se Flamel dál.

,,Ne." Řekl třikrát za sebou Brumbál.

,,Dobrá." Řekl Flamel a zařval směrem Severuse.

,,Je hotová rýžová voda?"

,,Ano." Přišel i s hrncem vařící vody Severus.

,,Nalij to do trojky. Pak tam dej k tomu vařit ty nožky. Budou potřebovat více času, byla to odrostlejší mláďata." Rozkázal Flamel

,,Ano." Přikyvoval Severus.

Nožky skončily v kotli, který se začal vřít nad ohněm, který byl uprostřed místnosti a který ovládal mávnutím hůlky Flamel. Stal nad kotlem a díval se do něho velmi pozorným pohledem, jako by chtěl ty bubliny co vyplouvaly na povrch uřknout.

,,Jak jste na tom s vaječníky a tou slezinou, paní Potterová?" Ptal se Flamel aniž by odvrátil pohled.

,,Ano." Řekla nelibě teta Lily a podala mu dvě dřevěné misky a v nich na velmi přesné plátky nasekané vaječníky sfingy a slezinu Goblina. Vypadalo to velice nelibě.

Flamel nechal také pod druhým kotlem zapálit oheň a postavil ho metr a půl od toho druhého. Vylil do něho šťávu s těch očních bulev Gloioů, ta se začala hned vařit až škvařit. Flamel nad tím pronesl nějaké kouzlo a celá ta šťáva zhutněla, že vypadala jako omáčka. Přihodil do toho tu slezinu a vaječníky a začal to po směru hodinových ručiček obratně promíchávat, až z toho vznikla krvavě rudá kaše jak pro rotu vojáků. Pronesl zas mi neznámé kouzlo a celá ta směs se objevila ve vzduchu a začala tam rotovat. Tím se asi ochladila, protože dostala jiskřivou modrozelenou barvu, která mi připomínal říční pramen. Bylo to něco úžasného na pohled. Pak celá ta směs co tak jiskřila v denním světle skončila v té břečce, co byla druhém kotli po těch nožkách pavouků a rýžové vodě. Jakmile se mícháním spojily, tak se objevila blyštivě a jasně fialová, kterou jsem doposud neviděl.

,,No teď je musíme nechat, dvě hodinky, aby se spojily. Já bych to nechal a šel do obýváku." Prohlásil Flamel a sám vyšel z kuchyně.

,,Hm kolik to zabere ještě času , pane Nicku?" Ptal jsem se ho jakmile zajel do křesla a já si všimnul jak malý ten stařík vlastně je.

,,Hm jestli jsou ty kotle pravé a jestli jsou všechny přísady správně připraveny tak, pane mudlo, je to otázka do večeře a pak ten lektvar musí pořádně odstát. Počítám, že madam z budoucnosti bude spokojena, když se dostanete do půlnoci domů. Podle mých osobních výpočtů bude přesun sám trvat víc jak deset minut." Řekl Flamel a podíval se na děti.

,,Vy to přesně nevíte?" Ptal jsem se překvapeně.

,,Věděl bych, ale Alb mi neřekl, z jakého roku jste. Odhaduji, že jste z nového století, co?" Ptal se Flamel.

,,Hm mi jsme ze srpna stejného dne, ale asi jsme nepřišli ve stejný čas, protože tu není stejný čas jako na mých hodinkách. Jinak jsme z roku 2018." Řekl jsem po pravdě.

,,Ukažte, kolik máte času u vás." Požádal mě Flamel.

Samozřejmě jsem mu je ukázal. Flamel si promnul vous a povídá.

,,Možná se posuneš ty a děti trochu v čase zpět, ale jenom o minuty. Nemělo by to mít nějaký moc velký dopad." Řekl zamyšleně Flamel a posunul si brýle o trochu výš po nosu. Pak se zeptal znovu.

,,Jaká pokrevní pouta vás poutají k těmto lidem?"

Sakru ten je přímý. Zase mě překvapil, jak to odtušil?

,,Jak jste to odtušil?" Ptal jsem se.

,,Z vaší tváře, sice tady nikomu nejste podobný, ale předtím, jste měl na mě zlost, když jsem se trochu nevybíravě pustil do paní blonďaté tak jste měl stejnou zlost jako mládě. Tuším, že jí znáte, tak kápněte božskou." Opřel si o ruku obličej.

,,Hm máte dobrý pozorovací pohled Nicku. Odpověď na vaší otázku, je to moje matka, jenom v mladším vydání a mládě se jmenuje Severus Snape a je něco jako můj otčím, ale až od roku 2000, oficiálně."

,,Bylo mi hned jasné, že tady něco mezi nimi stále je. Mládě tedy pořád žije, má větší potenciál než Alb. Mohu se zeptat, paní Potterová a pan Potter jsou tví příbuzní a Blacka a Lupina znáš osobně, co?" Ptal se Flamel.

,,No osobně moc ne, ale znám v osobní formě ne." Řekl jsem potichu.

,,Hm jsou mrtví tedy?" Ptal se přímě Flamel a trochu se zachmuřil.

,,Ano všichni kromě mé matky a Severuse." Řekl jsem smutně.

,,Hm počítám, že to má co dočinění s tím nepovedeným žákem Alba, tím Raddlem?" Ptal se Flamel.

,,Ano bude to horší, než si dokážou přestavit". Řekl jsem a mnul jsem si jizvu na zápěstí, kterou jsem získal od Smrtijeda, když na nás zaútočili.

,,Přepokládám, že tu jizvu jste získal kouzlem, mudlo?" Posunul obočí nahoru Flamel.

,,Ano, viděl jsem mnohé co bych nikdy nechtěl. Vyprávět to nechci. Řeknu jenom to, Tom Radll byl horší než co jsem četl o Grindewaldovi." Odpověděl jsem.

,,Chápu, ale mohu se zeptat, kdo byl ten, kdo ho porazil, nějaký dobrý kouzelník?" Ptal se zvědavě Flamel.

,,Ten co spinká nahoře v kolébce, můj bratranec." Řekl jsem na rovinu.

Flamel vykulil oči překvapením. Možná to neočekával.

,,Co se stalo s Albem to tak zestárl, že ho nedokázal porazit?" Ptal se.

,,Možná, ale větší váhu většina lidí připisuje jeho naivitě. Tak i tak zemřel v okamžik, kdy jsme ho nejvíce potřebovali, ale ne přirozenou smrtí, nechal se na svůj vlastní rozkaz zabít." Pověděl jsem mu po pravdě.

Flamel se zachmuřil ještě víc a povídá ,, která nebohá osoba musela toho vola, zabít?"

,,Tu co jste jí nazval mládětem, ten a nikdo jiný. Vzal na sebe uděl vraha z přání a s úcty." Řekl jsem tiše a díval jsem se na Severuse, jak mu teta Lily, ošetřuje ty boláky.

,,Chudák mládě, jak to mohl Albus dopustit?"Ptal se Flamel s křivím úsměvem.

,,Chtěl ochránit nebohou duši kluka ve stejném věku, jako jsem tenkrát byl já, a Severus byl prej mnohem vhodnější. Brumbál se obával bolesti umírání." Řekl jsem temně.

,,Aha, asi jsem ho ničemu nenaučil nebo mu jeho citronové bonbony zatemnily mozek na dobro. Škoda, že to nedokážu změnit." Povzdechl si Flamel.

,,Bylo by to riskantní." Dodal jsem souhlasně a podíval jsem se na svého syna. Možná by on a Lucie nikdy pak neexistovali.

,,Jste velice inteligentní a máte velice dobré povědomí o magickém světě, kde jste to získal?" Ptal se Flamel.

,,Žiji v obou světech. Znám toho hodně, ale nebývalo tomu tak vždy. Jako dítě jsem byl tyran a blbec, až válka a její zážitky mě změnili." Řekl jsem.

,,Hm velmi zajímavé, ale válka, ať je to válka růží nebo světová, lidi mění." Usmál se Flamel.

,,Pravda." Řekl jsem.

,,Toho tlachání bylo trošičku moc. Máte tu ještě nějaký čaj, rád bych měl čaj o páté!" Prohlásil Flamel a znovu si to rázoval do kuchyně.